02.07 - Krátce po amnestii se jeden delikvent opět dostal do vězení. Ředitel tohoto zařízení se ho ptá: Copak, copak, pane Novák, už jste tu zase? Myslel jsem, že vás ten první trest polepší!
Když já, pane řediteli, se chci stát ještě lepším!

Dáma z dobročinného spolku navštíví ve vězení odsouzeného zloděje: Teď máte čas, abyste přemýšlel o svých činech, upřímně jich litoval a jistě přijdete na to, co dělat, abyste se podobné chyby už nikdy nedopustil.
To mi můžete věřit, paní, podruhé si vezmu aspoň gumové rukavice.

Do věznice přivedli nového odsouzeného. Mám jedno přání. Mohl bych dostat celu číslo 15?
Proč, prosím vás?« táže se nechápavě dozorce.
Víte, já velmi ctím rodinnou tradici a nechci ji porušit. V té cele seděl můj dědeček a později i táta.

Dneska není umění dostat se do pokladny, vypráví ve vězení známý kasař.
Umění je v té kase něco najít.

Ředitel věznice se ptá vězně, který si odseděl několik roků a chystá se na návrat do civilního života: Máte nějaké plány do budoucna?
Ano, pane řediteli. Jednu poštu a dvě banky.

Velmi lituji, omlouvá se ředitel věznice, omylem jste si odseděl o dva měsíce víc, než jste podle rozsudku měl...
To nic, velkoryse kývne vězeň, který je právě propouštěn na svobodu.
Příště si je odpočítáte.

Ptá se vězeň vězně: Kdy ti končí trest?
Copak já vím?
A jak to, že to nevíš?
Protože jsem to dostal doživotně.