Zasmìjme se
05.04 - V kanceláøi zvoní telefon. Úøedník ho zvedne a za chvilku povídá:
©éfe, to je asi pro vás.
Jak to asi? rozèiluje se ¹éf, to snad musíte vìdìt pøesnì, jestli to je pro mì nebo ne!
No, já jsem to zvedl, øekl prosím a ozvalo se: Èau, to jsi ty, ty starej troubo?
Na vás je hned vidìt, ¾e jste se o¾enil, øíká úøednice kolegovi. U¾ nechodíte v roztrhaných pono¾kách.
Ano, za¹ívání pono¾ek bylo to první, co mì man¾elka nauèila.
Pøijde ¾adatel do úøadu a obrátí se se svou ¾ádostí na mu¾e v kanceláøi. Ten ho znudìnì vyslechne a pak povídá: Lituji, ale va¹e vìc mì naprosto nezajímá. I já jsem toti¾ ¾adatel, jen¾e tu u¾ pøes tøi hodiny èekám na referenta, který si odskoèil na obìd...
Pavel