Zasmìjme se
17.11 - Potkají se po letech v restauraci dva známí a ten jeden povídá: Ahoj, já u¾ jsem ti, èlovìèe, zapomnìl, jak se jmenuje¹, já jsem sklerotik.
No, já jsem taky sklerotik, do kdy to potøebuje¹ vìdìt?
Dìvèata se ptají kamarádky: Tak co øíkal tvùj táta, kdy¾ se dozvìdìl, ¾e jsi v jiném stavu?
To víte, ta jeho skleróza! Ptal se mì, co prý jsem dìlala!
Tak si pøedstav, Pepo, jakou já mám sklerózu.
Copak se ti stalo, miláèku?
Ale ¹la jsem ti do obchoïáku koupit ko¹ili a podívej se, co jsem pøinesla - skládanou sukni, hedvábnou blùzièku a kabelku.
Ta skleróza je hrozná, mùj starej si po pou¾ití záchodu v¾dycky zapomene zapnout kalhoty.
To není tak hrozný, ten mùj si je pøed pou¾itím zapomene rozepnout.
Plaèící paní si stì¾uje sousedce: Paní, já mám strach, ¾e man¾elova skleróza je u¾ na vrcholu - u¾ si ani nepamatuje, kde máme hospodu.
Povídá simulant: Nej¹ikovnìj¹í choroba je skleróza. Není na èlovìku vidìt, tì¾ko se zjistí, dá se na ni v¹echno svést - a nemusí se pøi ní dr¾et dieta!
Pavel