Zasmìjme se
14.11 - Faráø má kázání proti man¾elské nevìøe a rozohní se tak, a¾ z kazatelny volá, ¾e je lep¹í zhøe¹it s deseti svobodnými dìvèaty ne¾ s jednou vdanou ¾enou.
Z øad vìøících se ozve silný mu¾ský hlas: Plnì s vámi souhlasím, dùstojný pane.
Podnikatel se ptá faráøe: Myslíte, ¾e pøijdu do nebe, kdy¾ dám va¹emu kostelu padesát tisíc?
Urèitì to, synu, nevím, ale zkusit to mù¾e¹.
Pane faráøi, zpovídá se Pepa. Jednou týdnì spím s Maru¹kou. Je to høích?
Není, milý synu, pokud opravdu celou noc jen spíte.
Zeptal se vesnického faráøe: Tak jak vám vyná¹í fara?
Ach, u¾ to zdaleka není to, co bývalo. Døív chodilo ke zpovìdi mnohem více ¾en a také mnohem více mu¾ù dávalo úplatky za to, aby se dozvìdìli, z èeho se jejich man¾elky zpovídaly...
Ve zpovìdnici pøiznává Maøenka, ¾e ji Jeník na zahradì líbal.
A co bylo dál? tá¾e se duchovní otec.
Z toho se, prosím, pøijde vyzpovídat Jeník, proto¾e on to v¹echno spískal.
Pøijde chasník na faru a ¾e se chce o¾enit. No dobøe, synu, povídá velebníèek, ale jak se jmenujete?
Ale pane faráøi, to pøece víte, v¾dy» jste mne pøed tøiceti léty køtil.
Pavel