Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zlata,
ztra Andrea.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dárek  od srdce
 
Není dárek jako dárek. Nkterý zmizí v šuplíku, v krabici, v kufru, ve skíni, v zapomnní. Jiný – a to bývá ten, co u pohled na nj zaheje, nám i po létech nevymizí ze vzpomínek.

Kdy byl mj syn novopeený prvák, jednou pišel dom ze školy a já u mezi dvemi vidla, jak je zadumaný, roztritý, jak mu nco leí v kebulice, jak má cosi na jazyku a mermomocí se to snaí nevyslovit.
 
„Copak se dje?" posadila jsem si ho na klín. „Sv se mi." Pišmajchloval se ke mn a po chvilce ekl: „Dnes jsme dlali maminkám k Mezinárodnímu dni en dárek, ale nemu ti prozradit jaký.“ Pak dodal: „U se to lakuje.“
 
Osmého bezna pinesl malou mozaiku z drobných devných odezk, kterou vlastnorun vyrobil. Od té doby ona vta – u se to lakuje – v naší rodin provází  pípravnou fázi jakékoli akce a mn vdy pipomene onen roztomilý prezent.
 
I dárek sotva tyleté dcery m kdysi dojal. Drobnými prstíky mi navlíkla z tstovinové zaváky do polévky ve tvaru titrných hvzdiek dlouhé korále. „Jsou to vzácné korále," ekla ván. Byly. Zacházela jsem s nimi jako s brilianty z pokladu královny ze Sáby.
Dávno vím, e nejkrásnjší dárky jsou ty, které se nejdíve dárci vylíhnou v hlav v podob dobrého nápadu a na cest k oslavenci se ho pak dotknou jeho šikovné ruce. ádné šup z výlohy na pult, vyklopit šrajtofli, hrrr frrr a mám t z krku.
 
Tvrdošíjn traduji, e k dárkm patí chvíle, které se vymykají všedním dnm.  Onen výjimený, neobvyklý a mimoádný den dáreky rozradostní a dají mu nádech tajemství. Takových dn je v kalendái celá ada. Patí mezi n i narozeniny. Já na ty své vdy pozvu pár svých pátel. 
 
První mi pišel gratulovat kamarád Dalibor. „K tvému jubileu ti nesu sladký dámský likér a drahocennou cibuli lilie královské – Lilium regala. Je ojedinlá, dostala se i na erby vlada," ekl a podal mi mezi dvemi zabalenou flašku a pytlíek z hedvábné tkaniny. Já však z papíru vymotala láhev octa a z hedvábí obyejnou kuchyskou cibuli.
 
To jsou teda fóry, snaila jsem se zakrýt rozarování. „To jako e se mám tváit kysele, e u jsem dávno plnoletá?" optala jsem se Dalibora. „i se mám nad  svými roky dokonce rozplakat? "
 
Tváil se záhadn a podal mi  ješt dortovou  krabici pevázanou  stíbrnou šrkou.
„Doufám, e cestou nekecla šlehaka,“ klamal tlem.
 
Njaká další ptákovina, napadlo m. A pustila jsem se hned do rozbalování, a mámty jeho legrácky za sebou.
 
V krabici však nebyl ádný šlehakový dort, ani zákusky, ale trnila tam mísa domácího sulcu. Vonl jako celé eznictví a uzenáství dohromady a hned mi vykouzlil v puse veliké laskominy.
„Tak to je trefa," byla jsem nadšená. „Sulc pímo zbouju."
„Špetka pepe se u tebe urit najde," bavil se mým pekvapením Dalibor.  „Skleniky na šampus, doufám, taky máš." A postavil na stl i láhev sektu. Vzpomnla jsem si na mého tatínka, který dlal nejlepší sulc na svt. Aby ne, kdy byl vyhlášený ezník a podobné dobrtky ml v malíku. A v hlav zase moudra, která by se dala zapisovat do kronik.    
„Nejvzácnjší dárek je as," íkával. „A u ho vnujeme nkomu my, i ho nkdo vnuje nám. Vše se dá koupit, sehnat, zcizit, vyškemrat, jen as není nikde k mání. A tak dárek, na který lovk obtuje svoje volno, je nejdraší. Je od srdce."
 
Dalibor m takovým obdaroval. Umla jsem si pedstavit, jaká to byla piplaka, ne sulc pipravil. Ale na oslav chtl být originální. Oslavy má rád. Takový jako on bohuel není kadý. Ale zato jsou jedinci, kteí oslavují kde co, jako práv Dalibor.
„Zítra m eká ješt jedna oslava," svoval se. „Velkolepá. Osmnácté narozeniny se nedají jen tak pejít. 
„Chci znát podrobnosti," byla jsem zvdavá. „Kdo slaví?"
„Podle rodného listu Pejrak von Jizerské ticho," ekl.
„Jinak Macín, Šedivá potvora, Macíek, Šedivec, Sluníko od Mašk, Koínek, Koiák."
„Kocour?" zamávalo to se mnou. „Slavíš narozeniny kocoura?"
„U si vidla takového koiího kmeta? Ten si oslavu zaslouí. A ty se meš  zúastnit," ekl a konen bouchl šampus.
 
Druhý den jsem celé dopoledne bhala po Praze a shánla hejky. Opait jich osmnáct, to dalo docela fušku. Museli být zaruen erství, vykuchaní, ne moc velcí, spíše malí, abych pak z tch štikozubc obecných sestavila pugét. Moje pedstava byla, e kadým tím krasavcem jednoduše protáhnu špejli a pak je seskládám do kytice. Jene lehce  se to ekne, ale tko udlá. S tou rybí kytkou jsem zápolila celé odpoledne. Nakonec  se mi podailo zabalit ji do celofánu a ješt pevázat zelenou stukou. 
 
Konen jsem se vypravila k Daliborovi. Otevel dvee a hned o krok couvl. „To je odér,  jak na behu Atlantiku." 
 
Kdy ale uvidl pugét z hejk, jeho nadšení nebralo konce. Rybí kytice mu dokonale zvedla náladu.
„Ty jsi dáreek," chechtal se.
„Jen doufám, e m nezabalíš do celofánu a nepeváeš mašlí," ekla jsem a šla popát koiímu oslavenci mnoho dalších šastných koiích let.

Z knihy: Otisky úsmv
 
Jaroslava Pechová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 13.02.2020  09:41
 Datum
Jmno
Tma
 13.02.  09:41 Von
 12.02.  11:21 Vesuvjana dky