Zasmìjme se
08.11 - V èekárnì porodnice se sejdou dva mu¾i. Je to nepøíjemné, ¾e nás to zastihlo zrovna na dovolené, stì¾uje si jeden. Copak vy, povídá druhý. My jsme kvùli tomu museli pøeru¹it svatební cestu.
Svého èerstvì narozeného syna pozoruje v porodnici pøes sklenìnou stìnu py¹ná mladá maminka: Jsou mu teprve dva dny a u¾ je úplnì stejný jako jeho otec. Také spí, kdy¾ k nìmu hovoøím.
Sedmnáctiletá dívenka si v porodnici prohlí¾í své právì narozené dì»átko. Je hezké, ¾e? øíká sestøièka a dodává: A má takový inteligentní výraz.
Nedivte se, sestøi, v¾dy» jsem s ním devìt mìsícù chodila do gymnázia...
Pìtiletý Jarou¹ek se jde podívat do porodnice na nového bratøíèka. Kdy¾ vidí na jeho ruce cedulku svyznaèenou váhou a hodinou narození, øekne: Podívej se, tatínku! Zapomnìli mu sundat cenovku.
Mladý lékaø poprvé pomáhá na svìt dì»átku. Kdy¾ v¹echno dospìje ke ¹»astnému konci, ptá se star¹ího kolegy: Tak co, dìlal jsem to dobøe?
Výbornì, usmívá se starý praktik, a¾ na jednu zanedbatelnou malièkost. Po porodu se po zadeèku plácá dì»átko, ne maminka.
Pavel