18.04 - Ostrava:Ze zoo Ostrava - V životě staršího páru orlosupů, který od roku 2009 úspěšně odchoval již pět mláďat, z nichž všechna byla poskytnuta pro vypuštění do volné přírody, se v poslední době udály zásadní změny: na podzim loňského roku se ptáci přestěhovali ze staré voliéry do nové prostornější voliéry na Cestě vody.

Byli jsme napjati, jak se s novým místem a zda hned v následující sezóně zahnízdí. Přesto jsme však již ke konci loňského roku začali pozorovat u páru hnízdní aktivitu. Hnízdění se neobešlo bez komplikací spojených s přesunem do nového prostředí, nicméně samice přesto snesla dvě oplozená vejce, ale oba zárodky nakonec odumřely. Ani podložení vejce druhého (mladšího) ostravského páru nevyšlo. Po úspěšné sezóně v loňském roce, kdy se pro záchranný repatriační projekt podařilo poskytnout celkem dvě ostravská mláďata, jsme tak přestali doufat, že letošní rok může být podobně úspěšný.

Vzhledem k tomu, že pár byl jedním z několika málo stále inkubujících ptáků v záchovném programu a v danou chvíli bylo potřeba najít adoptivní rodiče pro další dvě mláďata, bylo operativně rozhodnuto, že orlosupům zkusíme podložit mládě z jiné instituce. Jednalo se o mládě vylíhnuté 13. 3. ve stanici Vallcalent ve Španělsku (dokonce z 3. vejce tamního páru). Proč nezůstalo mládě u rodičů a bylo převezeno do Ostravy? Samice orlosupů snáší většinou dvě (výjimečně tedy i tři) vejce, pár obvykle odchová jen jedno mládě. U orlosupů, ale také u některých druhů orlů existuje jev zvaný siblicida, kdy silnější mládě usmrtí to slabší. Abychom zvýšili počet odchovaných mláďat, která jsou v případě orlosupů vypouštěna v rámci projektu Návrat orlosupa bradatého do Alp do volné přírody, odebírají se z hnízda později snesená vejce. V případě, že jsou oplozená, podkládají se vejce nebo již vylíhlá mláďata párům, které o vlastní vejce přišly, příp. byla vejce neoplozená.

Adopce mláděte však byla poměrně riskantní. Ostravský pár zažil několik neúspěchů a i španělské mládě mělo nejprve problémy při líhnutí a následně bylo odmítnuto adoptivním samcem přímo ve Vallcalentu. Nakonec je přijal druhý adoptivní samec ve stanici, ale ten už jedno adoptované mládě měl a nebylo tedy dlouhodobě udržitelné mláďata pod samcem střídat. Proto bylo rozhodnuto, že mládě bude převezeno k jiným pěstounům, přestože již mělo dva týdny (adopce probíhá nejpozději do týdne, starší mláďata jsou agresivnější vůči dospělým).

Mládě cestovalo letecky dne 26. března z Barcelony do Vídně, odkud bylo následující den převezeno koordinátorem záchovného programu Hansem Freyem ze stanice RFZ v Haringsee do Zoo Ostrava. Ihned po příjezdu bylo mládě trochu nakrmeno a podloženo do hnízda orlosupů. První se na hnízdo vrátila samice. Po vyhodnocení nové situace začala mládě krmit. Po pár minutách se přišel podívat i samec. Také chvíli zvažoval, co se stalo, a poté samici vystřídal a začal mládě zahřívat. Pár tedy mládě bez problémů přijal. Během následujících hodin oba rodiče mládě několikrát nakrmili. I druhý den ráno bylo všechno v pořádku. Rodiče se stále vzorně starají, dnes má mládě 28 dní.

Adopce tedy proběhla úspěšně. Svou premiéru zvládli orlosupi skvěle a jsou do budoucna dalšími možnými adoptivními rodiči pro evropský záchovný program (EEP).

***

Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus) obývá ostrůvkovitě horské a vysokohorské oblasti Afriky, střední Asie, jižní Evropy a znovu také Alpy. V minulosti byl tento impozantní dravec právě zde člověkem vyhuben. Poslední zástřel je datován z roku 1913. Od 80. let minulého století probíhá projekt návratu orlosupů bradatých do Alp, do kterého je zapojeno přes 35 evropských zoologických zahrad, včetně ostravské, dále správy národních parků v Alpách, Světový fond na ochranu přírody (WWF) a také speciálně pro orlosupy zřízené chovné stanice. Jen díky nezměrnému úsilí se podařilo orlosupy do Alp navrátit a dnes v této oblasti volně žije asi 150 ptáků.

Tento úspěšný projekt naplňuje jeden z hlavních cílů moderních zoologických zahrad, tj. přispět k zachování biologické rozmanitosti, a zároveň představuje konkrétní nápravu škod způsobených přírodě lidskou činností. Úsilí mnoha evropských institucí (zoologických zahrad a záchranných stanic), které jsou do projektu dlouhodobě zapojeny, však nově hatí nebezpečí v podobě diclofenacu. www.zoo-ostrava.cz