Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valdemar,
ztra Vilm.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Prozra mi zrcadlo, jaká jsem
 
Chtli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedinenou píleitost. Pohlédnte do své duše, a tak njak ji vyzpovídejte.

Je to urit výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto pípad moné utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, e tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.  

Výhodou také je, e prostor není omezen ani místem ani asem. A tak se ptejte zrcadla a pinute ho vyprávt…
 
Tšíme se!
Václav a Ludmila

 
* * *
 
Renata Šindeláová - redaktorka, spisovatelka, blogerka a také jedna z úspšných autorek magazínu SeniorTip
 
Zrcadlo: Vidím, e jsi zase tady a jako obvykle spcháš. Udláš si na m chvilku? Chci se t zeptat, jak asto se díváš do své duše.
Renata:  Po pravd… Mnohem mén, ne bych si pála. Navíc kdy se tak dje, nkdy tam asi koukám do špatného rohu.
 
Zrcadlo:  Jak to myslíš?
Renata:  Velice ráda bych hledla do své duše pouze v momentech, kdy jsem klidná a spokojená. Vím, e se v takové harmonické chvíli dokáeme napojit s ním skuten vyšším. Naše mysl pekoná pomyslné hranice a my vnímáme daleko za prostor svého tla. Poznáváme hluboké ivotní pravdy, nahlííme do historie vk a dokonce jsme schopni pekroit jak nauené teorie, tak teba i svj stín. V takové chvíli jsme otevení všem monostem, jsme plni energie a naše schopnost lásky se stává bezbehou.

Zrcadlo:  A co ten špatný roh?
Renata:  Kdy medituju nebo se kochám njakým úasným pírodním výhledem, bývám zamená správn, proívám daný okamik a také sama sebe. Nkdy se mi ale stává, e se dušika vydsí chaosu svta a nejene nerozumí nkterým odehrávajícím se pochodm, ale hlavn ji tíí budoucnost. Ne vlastní, ale zvíecí, pírodní i lidská. A kdy se zadívám za obzor, zahlédnu tam obrovskou marnost a zkázu.

 

Zrcadlo: Povauješ se za vizionáe?
Renata: To zase ne, pramení to spíš ze strachu a ten má vdycky velké oi. Ale máš pravdu, e i kdy to opravdu proívám hodn emotivn, me to znít a pehnan. Pouívám „silná“ slova. Spisovatelé jsou takoví slovní rybái. Nahazují dramatické výrazy, aby jejich píbh na tenáe zapsobil. Take jakmile píšu, mám tendenci to dlat. Teba kdy sestavuju rutinní ádost na úad, je z toho díky superlativm úplný epos. Hmm, te ale kecám, co je hned druhá spisovatelova uitená vlastnost. Strašn le. Bane, to vtipkuju. Samozejm e nele, fantazíruje. Ve skutenosti píšu úední dopisy struné, nechci zdrovat je ani sebe. Jenom se mi to hodilo jako vhodný ilustraní píklad. A to fakt nekecám.

Zrcadlo:  Ale jsi ukecaná?
Renata: Nkdy ano, ale docela ráda i mlím. Navíc urit nejsem kdovíjaký eník; zadrhávám, sjídím z cesty a pouívám parazitní slovíka. Zvlášt ped vtším potem lidí mám fantazii úpln vypnutou a neumím improvizovat.

Zrcadlo:  Jak potom zvládáš mluvení na veejnosti?
Renata:  Ne moc dobe. Jsem vdycky nervózní. Ale zvykám si. S prvními takovými projevy jsem zaínala u dtí, respektive na besedách pro dti, tam jsem byla v klidu. Pozdji jsem zvládla malou skupinku dosplých a nakonec mi osud pinesl do cesty monost zkusit si práci školitele. A co myslíš? No, vzala jsem to. Vesmír to urit udlal schváln, e mi poslal tuhle výzvu. Já ji pijala a te u je to s mou sebejistotou mnohem lepší, i kdy poád platí, e jakmile mi dají do ruky mikrofon, v hlav mám prvních pár sekund tmu.

Zrcadlo:  Pijala jsi ješt njaké jiné další výzvy?
Renata: Jist. Mj mu je vášnivý horolezec a já mám strach z výšek, take je vám jasné, jak to dopadlo… Musela jsem. Ne kvli nmu, ale protoe o tom poád tak básnil! A oba milujeme hory. Tak jsem si prost jednou ekla, e budu postupovat systematicky a uvidíme. Nakonec jsem vyrostla ve váku, ve dvanáctém pate, tak si to tlo musí pamatovat! A ono to opravdu jde. Pomalu, ale jde. Odmna za dobytý vrchol je nepopsatelná! Pocit vítzství a obrovské, naplující svobody. Penádherné pohledy dol. Vdomí rozdíl perspektiv. Totáln prázdná hlava. Jenom prost za mými zády poád stojí skítek, co našeptává: „Zatím nemáš vyhráno, ješt musíš dol!“

Zrcadlo:  Trávíš na horách hodn asu?
Renata: Ano, dost. I kdy nejen na horách, obecn v pírod. Píroda je náš nejvtší poklad. Škoda, e jí tak málo nasloucháme, hodn by nás nauila. Já si ped pár lety uvdomila, e a to nebylo mým zámrem, mé srdce úpln zezelenalo. Stala jsem se zapálenou ochránkyní pírody. Nejene tídím odpad, omezuju chemikálie, krmím ptáky apod., snaím se také šíit osvtu.

Zrcadlo:  Jak to dláš?
Renata: Spojila jsem svj ochranáský syndrom se svým povoláním. Napsala jsem knihu pro dti na toto téma -  jmenuje se „Kdo zachrání planetu?“ - a jezdím s ní na besedy do knihoven a projektové dny do škol. Povídám si s dtmi, hrajeme spolu vzdlávací hry, sbíráme odpadky. Dva roky jsme v rámci pírodovdného krouku s dtmi venili pejsky z útulku, ale organizace je to trochu sloitá a jen menšina psích svenc zvládá bezkonfliktn dti.

 

Zrcadlo: Máš i njakou ekologickou knihu pro dosplé?
Renata: Pouze nepímo. Hlavní hrdinka Berenika z mého práv dokoneného románu „Vlk se nebojím“ je velice zanícená ochranáka a milovnice zvíat. Jednou z problematik románu je rozporuplný pohled na návrat vlk do eských hor. Na jedné stran majitelé ovcí, kteí si stují na zbytené vradní jehat v dob, kdy vlci uí mladé lovit, na stran druhé snaha tento tém vyhynulý druh podpoit. Bereniin píbh je smyšlený, ale jeho podstata reálná. Lidé nadávají na vlky, e si rozšiují teritorium do ech, a pitom poád zapomínají na to, e to naopak my okupujeme jejich území.

Zrcadlo:  I m vlci trochu dsí… Tebe ne?
Renata: Nijak zvláš. Vím, e vlk je z principu plachý. Pro lidi jsou vlci mén nebezpení ne psi. Kdy potkáte v lese zlého psa, zpsobí vám zranní pravdpodobnji  ne vlk. Ten má v sob zakoenn strach z lidí. Oprávnn. ím se dostáváme k mé další noní me, kterou je nezodpovdné i dokonce bezcitné chování lidí ke zvíatm, a to dokonce i vlastním mazlíkm. Protoe pesn tak nejastji vyroste zlý pes. Je takový, protoe v ivot nepoznal nic dobrého.

Zrcadlo:  Musíš si asi o lidech myslet ošklivé vci...
Renata: Jen o nkterých, obecn spíš o lidstvu. Vtšina tch ošklivých vcí nevzniká kvli primární poteb krutosti, spíš z nevdomosti, lhostejnosti i alibismu. Nejsme bu schopni se zamyslet nad tím, jakou etzovou reakci me zpsobit naše jednání, nebo nejsme ochotní vystoupit ze svého pohodlného komfortu. Zatím se poád chováme „po mn potopa“. Co ale budeme dýchat, a vykácíme všechny lesy a pralesy? Co budeme jíst a pít, a bude všechna pda a voda kontaminovaná? Neustále ukrajujeme pírod víc a víc prostoru. Ironicky neustále ešíme, e je njaký zvíecí druh pemnoený a jak by se ml likvidovat. Ve skutenosti jsme to ale my, kdo je na této planet pemnoený.

Zrcadlo:  Já asnu. Psobíš tak jemn, a pitom íkáš taková hrozná slova. Co pro zmnu zase nco optimistického?
Renata: Ráda. Znám spoustu úasných lidí, kteí jsou nadmíru inspirativní a já si jich moc váím a obdivuju je. Ped lety jsem hodn takových objevila díky meditacím a józe. Jsem skálopevn pesvdená, e je velký rozdíl mezi tím, jógu cviit a praktikovat. Kdo ji  praktikuje, snaí se nejen posílit své tlo, ale té ho vnímat, a to i s tmi nejniternjšími ástmi, tedy  svou duší. Navíc buddhismus, s jógou úzce spojený, je mírumilovným náboenstvím, které svou podstatou nikdy nepodporovalo ani se nestalo dvodem k vradní – lidí, zvíat nebo rostlin. V takové filosofii se cítím doma.

Zrcadlo: Psobíš dost ván. Smješ se nkdy?
Renata: No jéje, poád! Miluju humor. Pomáhá mi peít. Dodává mi energii, vrací m k sob samé, uí m nebrat se tolik ván. Je to zkrátka mj kadodenní spoleník. Smju se ráda a nahlas. U ve škole jsem tím byla povstná. Mj uitel chemie m vdycky z legrace šouchal ukazovátkem, abych se svým typickým zpsobem zachechtala a rozesmála tím celou tídu. A e jsem uvnit sebe váná? To sice ano, ale ono se to vzájemn nevyluuje. Jeden mj známý, který se smje málokdy, o sob jednou prohlásil: „Já jsem takový smutný  klaun.“ A já si tehdy uvdomila, e to mám naopak, jsem spíš veselý tragéd. Pestoe kolem sebe vnímám spoustu  negativních vcí, ze kterých je mi nkdy hodn tko, smju se dost. Aspo tm nepodstatným malikostem. A sama sob. Je to vlastn úasná strategie, jak peít karamboly. Rychle tak zahojím veškerá vnitní zranní. Udlám z nich prost frašku.

Zrcadlo:  Jsi šastná?
 


Renata: To jsem, dokonce moc. Všechny rodinné, pracovní, manelské i zdravotní pršvihy se mi podailo njak peklenout, zvládnout, smíit se s nimi i se od nich odrazit dál. Take celý ten mlýn mého ivota bájen klape a jako bonus navíc mám ješt psaní a jógu, které mé naplují. Dkuji za kadý okamik!
 
Renata Šindeláová (a zrcadlo)
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 28.08.2023  14:31
 Datum
Jmno
Tma
 28.08.  14:31 Renata .
 28.08.  12:15 Vesuviana
 28.08.  12:10 Von
 28.08.  09:20 Evussa
 28.08.  08:17 Pemek
 28.08.  06:26 vs
 28.08.  03:11 Ivan