O životní potřebě důvěry ve dnech zoufalství

Před staletími předpovězená velká očista nastala! Všechno, co na nás v poslední době dopadá, je toho svědectvím. Dění na zemi prudce sevřelo jako voda v hrnci. A sevřelo proto, že naši planetu zasahuje zvýšená záře Pánova Světla.

Tak, jako v záři slunce a v horku léta dozrává na polích všechno ke sklizni, stejně tak v záři Světla Nejvyššího v nadcházející očistě dozrává vše, co se nachází na zemi. Pšenice i plevel! To, co je v lidech dobré, ale také to, co je v nich špatné! Negativní dění, související s pandemií, válkou, sankcemi, inflací a nastupujícím nedostatkem je svědectvím toho, čeho je na zemi v lidských duších více.

Všechno, co tu bylo doposud a co ještě před pandemií relativně fungovalo, se začíná hroutit. Šíří se strach, spoutávající a paralyzující lidské duše. Strach z pandemie, strach z války, strach z inflace, strach z nedostatku a strach z budoucnosti.

Alternativní zdroje informují o nejrůznějších nečistých zákulisních tazích mocných a o tom, kam chtějí přivést náš svět, co vede k dalším obavám, k depresi, deziluzi a bezvýchodnosti. Lidé jsou vším tím negativním až tak zastrašení, že ztrácejí to nejdůležitější. Víru v dobro a v jeho vítězství.

Třeba si však uvědomit, že je to vyvoláno zvýšeným tlakem Pánova Světla, které vynáší na povrch vše negativní, co bylo dosud skryto. Kvůli tomu, že jsme špatně a nesprávně žili, přicházejí těžké dny, jaké naše země ještě nezažila přesně tak, jak to bylo předpovězeno před staletími.

Kvůli tomu, že naše hodnotové směřování bylo nesprávné, že jsme uznávali pouze hodnoty materie a ignorovali hodnoty ducha, morálky a ctností, způsobuje zvýšený tlak soudícího paprsku Pánova Světla katastrofu.

Třeba ale bezpodmínečně vědět, že spolu s paprskem Světla, vyvolávajícím vinou nesprávného života lidí na zemi neštěstí za neštěstím, obsahuje zároveň tento paprsek zvýšenou míru Boží pomoci. Proto nemá nikdo propadat strachu, obavám, depresi, úzkosti a bezvýchodnosti, když se začne vše kolem nás hroutit ještě více a ještě intenzivněji, než se hroutí dnes.

Zhroucení falešného, špatného a nesprávného je totiž hlavním cílem! Má se definitivně a s konečnou platností zhroutit všechno staré a špatné, a má zůstat jen to správné a dobré, jako zdravý základ pro zcela novou a lepší kvalitu života na zemi. Má se zhroutit staré a špatné kolem nás i v nás samotných, protože přáním našeho nebeského Otce je, aby bylo všechno nové.

Čekají nás krušné chvíle, jaké naše země ještě nezažila. Dokonce i živly země a všechny přírodní síly se obrátí proti lidem, kteří neuvěřitelně ubližovali celému přírodnímu světu. Na příkaz Boží začnou pustošit to staré a špatné, aby vytvořily základ pro nové a lepší.

Vězme však, že ve stejném paprsku Pánova Světla, který toto všechno způsobí a vyvolá, budou zároveň přicházet i obrovské Boží pomoci, jaké naše země ještě nezažila. Každý z lidí bude obklopen pomocemi tak, jako nikdy předtím! Stačí mu jen po nich sáhnout a využít je.

Toto však budou moci učinit pouze ti, kteří budou mít důvěru v Pána. Kteří budou mít důvěru v Boha a v jeho pomoc a ochranu.

Důvěra v Hospodina se stane zázračným klíčem od brány k pomocím, rovnajícím se zázrakům! Skrze pevnou důvěru ve Stvořitele ukáže vševládný Bůh lidstvu na zemi svou moc a sílu! Všechno bude možné překonat s důvěrou v Pána! S podporou a pomocí jeho síly a moci.

Lidé, kteří budou mít důvěru ve Stvořitele, se budou podobat skalám v rozbouřeném moři, stojícím pevně a neochvějně, i když se kolem nich bude všechno tříštit a hroutit. Neuhnou ani o krok a nic se jim nestane, protože budou mocně drženi rukama Božích pomoci skrze jejich vlastní silnou důvěru v Nejvyššího.

A touto svou důvěrou budou pomáhat lidem kolem sebe, kteří ji ještě nebudou mít, a proto budou propadat zoufalství. Zoufalství, vyrůstajícímu z poznání, že vše čemu dosud věřili a o co se snažili je bezcenné. Že je to prázdné a pomýlené, protože se to neopíralo o Boží Vůli a moc. A proto to propadne zkáze! Bude to zničeno do základů, aby se mohlo začít budovat na nových základech.

Důvěra v Pána! To je tím, čemu se je dnes třeba učit a co je třeba začít urychleně budovat, protože bez této důvěry se bude moci člověk v nadcházejících dnech jen těžko obejít. Jen v ní bude spočívat pomoc a jen v ní bude spočívat ochrana.

V důvěře v Pána má být již nyní urychleně budováno naše polepšení a zahájena naše cesta ke světlejšímu, čistšímu a spravedlivějšímu, abychom se ve chvílích soužení stali hodni Boží pomoci.

Nebojme se proto a s odvahou kráčejme do příštích dnů, protože do železných zákonů našeho stvoření je zlatými písmeny vryto, že když bude nouze nejvyšší, bude pomoc Boží člověku nejblíže. Svou pevnou důvěrou v Pána budeme moci jako zázračným klíčem otevřít bránu ke všem nachystaným Božím pomocím, které nás budou obklopovat.

Hle, blíží se doba, ba už je tady, kdy ti, kteří se dnes domnívají že mají všechno, jen ne důvěru v Pána s hrůzou poznají, že nemají nic. A ti, kteří budou mít málo. nebo vůbec nic, jen pevnou důvěru v Pána pochopí, že mají všechno. Že mají to jediné a nejdůležitější, co jim umožní duchovně přežít v nejtěžší době, jakou země ještě nezažila.

S důvěrou v Hospodina jsme již nyní vítězi a děti Světla! Bez této důvěry je však blízko náš pád a naše záhuba v náručí temnoty.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Exkluzivní odhalení okultního pozadí světové moci

Ateismus a materialismus širokých mas obyvatelstva je vědomým bludem. Masy jsou v něm uměle udržovány světovými mocenskými elitami, které vlastní úplně jiné, tajné poznání. Ono jim dává moc. Moc znalých nad neznalými a moc vědomějších nad nevědomými.

Světové mocenské elity totiž dobře vědí, že kromě reality materiální existuje i realita nemateriální. Nebo jinak řečeno, kromě reality nejhrubší existuje i realita jemnější. A tak, jako my zde na zemi žijeme v realitě hmotné, žijí jiné entity v realitě jemné.

Již od dob dávného Babylonu existují různé okultní praktiky, jejichž prostřednictvím je možné nám z naší hmotné reality navázat kontakt a spojení s entitami, žijícími v realitě jemnější. A tyto praktiky přetrvaly až dodnes.

Je například známo, že také Hitler se velmi intenzivně zabýval okultismem. On i jiní vysocí fašističtí pohlaváři se soustřeďovali kolem okultních skupin, jakými byla společnost Thule, nebo skupina Vril. Prostřednictvím okultních praktik se jim podařilo mimosmyslovým způsobem navázat spojení s entitami z jiné úrovně, které jim zprostředkovaly určité technologie. Tyto technologie byly posunuty německým vědcům, aby na nich dále pracovali.

Ale jak se říká, nic není zadarmo! Za poskytnutí informací byla vyžadována protislužba. Protislužba spočívala v rozpoutání zla apokalyptických rozměrů, vyvolávajícího silná negativní vyzařování milionů obyvatel naší planety, čímž vznikly silné negativní energie, čerpané těmito bytostmi jako zdroj jejich životní síly.

Tyto entity jsou totiž odpojeny od Božího Světla, a tím od jeho životodárné síly. Proto jsou nuceny získávat energii jinak. A to z negativní energie, vytvářené lidmi prostřednictvím jejich nedobrých pocitů, emocí, myšlenek a vnitřního života.

V našem univerzu to totiž funguje tak, že životodárnou energii, která k nám proudí v podobě Pánova Světla, můžeme my lidé přetransformovat, nebo využít dvěma způsoby. Buď pozitivně nebo negativně. Buď ve formě pozitivních pocitů, myšlenek, emocí a prožívání, nebo ve formě negativních pocitů, myšlenek, emocí a prožívání.

To pozitivní se takto námi transformováno vrací opět vzhůru ke Světlu, vytvářeje tím zároveň osudové vlákno, směřující naši osobnost ke Světlu a k Pánu. To negativní však nemůže proudit směrem vzhůru, protože to není hodno Pánova Světla. Proto negativní energie klesají dolů a slouží jako potrava pro entity na jiné materiální úrovni, které postrádají přísun Pánova životodárného Světla.

I toto byl například jeden z účelů koncentračních táborů, kde z předsmrtné hrůzy a utrpení tisíců zavražděných čerpaly svoji energii temné entity jako protislužbu za poskytnutí různých informací. A nečerpaly ji jen z koncentračních táborů, ale také ze strachu, hrůzy a bolesti milionů lidí, postižených válečnou tragédií.

V Bibli se vysloveně zakazuje jakékoli navazování spojení s entitami v jemnějších úrovních prostřednictvím magie a okultismu, protože vzhledem k přetrvávající nízké duchovní úrovni lidstva je zákonité, že může dojít pouze ke spojení s nízkými a temnými entitami.

Je známo, že po obsazení fašistického Německa armádou USA měli Američané zájem o špičkové německé vědce, pracující na různých tajných výzkumech. Němečtí vědci byli prostřednictvím projektu Paperclip přesunuti do USA, aby dále pokračovali ve své práci. Říká se, že se to týkalo také doktora Mengeleho i s jeho výzkumem, brutálním způsobem prováděným na vězních v koncentračních táborech.

A do USA se přesunuly také okultní kruhy s jejich propojením na entity, nacházející se v jiné rovině bytí. Vše v podstatě pokračovalo bez přerušení dále, a to včetně Hitlerova snu o nadvládě nad celým světem a jeho obyvatelstvem, které má být radikálně zredukováno na optimální počet. Svět se má změnit na jeden velký koncentrační tábor, kde budou všichni jeho obyvatelé podrobeni totální kontrole. Součástí plánu je také ovládnutí surovinové základny Ruska stejně jako za dob Hitlera. Všechny tyto věci se dnes začaly reálně naplňovat prostřednictvím pandemie, vakcinace, kontroly obyvatelstva a přesunem základen, vojsk a techniky NATO k hranicím Ruska, z čehož začíná být Rusko znepokojeno a chce to zastavit.

O realitě okultního pozadí světové moci svědčí i zednářské lóže. Jejich členy se stávají nejvýznamnější světoví politici. Stupně v hierarchii zednářské lóže jsou stupni okultního zasvěcení. Ilustrují to například krátké kalhoty Václava Havla při jeho inauguraci za prezidenta. Krátké kalhoty nebyla náhoda, ale vnější symbol stupně zasvěcení v zednářské lóži.

Známý je také pozdrav prezidentky Čaputové s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. Zdraví se zkříženýma rukama na hrudi. Tento symbol často používal také Hitler při svých projevech a jde o zednářskou symboliku ochoty obětovat vlastní národ. V případě prezidentky Čaputové je to ochota obětovat vlastní národ pochybné vakcinaci, hodné doktora Mengeleho.

No a na vrcholu temné okultní zednářské hierarchie se nachází úzká skupina lidí s propojením na entity v jiné rovině bytí. Pod vedením těchto entit a pod jejich vlivem se náš svět dostal pod přímý vliv temna, čehož výsledkem je ďábelský plán na zredukování populace a zavedení systému absolutní kontroly obyvatelstva. Populace je redukována laboratorně vyrobeným virem a zároveň vakcínou proti němu. Začíná být monitorován a vymezován pohyb každého jednotlivce, a to podle míry jeho poslušnosti.

Tímto způsobem byly zabity dvě mouchy jednou ranou. Na jedné straně pozemští mocipáni redukují obyvatelstvo prostřednictvím pandemie a zároveň se snaží o zavedení systému jeho totální kontroly, a na druhé straně prostřednictvím vší negativity, deprese, strachu, nenávisti, nespokojenosti a frustrace, kterou to vyvolává, si temné entity vytvořily z lidstva dojnou krávu na negativní energie. Proto každý, kdo v dnešní době podléhá negativitě jakéhokoli druhu a živí ji svými myšlenkami a emocemi, každý takový člověk tím vyživuje temné entity. Zároveň se i jeho osudová vlákna tkají směrem temnu, což může v konečném důsledku znamenat jeho definitivní osobnostní zkázu v podobě zatracení duše.

Je proto maximálně důležité vědět o těchto skutečnostech, abychom se ve své neznalosti a nevědomosti nestali oběťmi temnoty a její lstivých, ďábelských úkladů, na jejichž základě je vše prezentováno tak, že se to děje pro naše dobro. Ďábel k nám dnes přichází v rouše beránka, jako zachránce světa před pandemií a žel, naivní lidé tomu věří, podvolují se a spolupracují. Ve své nedostatečné bdělosti a ve své neschopnosti rozpoznávat vlky roucha beránka tomu podlehly dokonce i církve.

Lidstvo se nikdy nemělo snažit spojovat se žádnými temnými entitami, spolupracovat s nimi a přijímat od nich inspirace! Kdybychom upírali svůj pohled vždy jen ke Stvořiteli, mohli jsme toho zůstat ušetřeni. Jedině od Pána jsme měli přijímat inspirace a jemu jsme měli sloužit! Podle jeho Vůle a jeho přikázání jsme se měli řídit! Základní životní sílu, proudící k nám od Stvořitele, jsme neměli zneužívat negativním způsobem, ale využívat ji pouze pro věci pozitivní. Měli jsme ji využívat k dobrému, čistému, spravedlivému a bohabojnému životu. Tím bychom vytvářeli pozitivní energie, proudící zpět ke Stvořiteli, a tímto směrem by byly zároveň tkané i nitky našeho osudu. To by mělo za následek radost, štěstí a harmonii.

To, co se dnes děje, je důsledkem nasměrování toku životní energie nesprávným směrem. Směrem k prázdnotě materie, zbavené hodnot ducha. Nízké, materialistické snažení lidstva vyprodukovalo veškerou nízkost, nacházející se kolem nás. A všeobecná hodnotová nízkost obyvatelstva se stala podhoubím pro vznik a rozvoj nízkých mocenských elit, propojených s temnými entitami, což přivodilo marasmus, ve kterém dnes žijeme. Cesta ven z marasmu spočívá jedině v přesměrování toku naší životní energie, která již nesmí proudit dolů a živit temno, nýbrž pouze vzhůru, směrem ke Stvořiteli, prostřednictvím života a myšlení podle jeho Vůle. To je jediné záchranné lano! Po něm musí začít šplhat každý, kdo se chce zachránit.

Kdo v sobě začne budovat důvěru v Pána a rozvíjet ve svém životě duchovní hodnoty, velmi rychle ucítí vnitřní jas, plynoucí z takového počínání. Světlo Pána ozáří jeho duši a zanítí v ní naději. Naději, že Pravda a Dobro zvítězí nad temnotou a lží, skrývající se pod masou dobra.

Mnozí lidé si myslí, že v dnešní době existují mnohem důležitější věci, na které je třeba soustředit svou pozornost, než nějaké „pochybné“ duchovní souvislosti. Právě dnes však není nic důležitějšího, než se vědomě snažit udržet si vnitřní jas, radost, harmonii, víru v dobro a úctu vůči bližním. Toho ale nelze dosáhnout a trvale si udržet jinak, než důvěrou v Pána. Důvěrou v jeho ochranu, pomoc a podporu.

A důležité je to proto, že právě to, co dnes sejeme svým vnitřním nastavením a svým vnitřním rozpoložením, přesně to budeme v budoucnu sklízet. Naše budoucnost spočívá v tom, jakými vnitřně i navenek v současnosti jsme.

Takový je totiž zákon! Zákon zpětného účinku! Velmi dobře ho znají i temné entity, a proto je dnes vše pod jejich vlivem nastaveno tak, aby lidé žili ve strachu, v úzkosti, nejistotě, depresi, nebo v nepřátelství a nenávisti vůči jinak smýšlejícím. Temné entity dobře vědí, že tímto způsobem si pro sebe sejeme ještě větší peklo a hrůzu, ze kterých chtějí profitovat.

Nedejme se k tomu dotlačit a zmanipulovat! Zaměřme svůj pohled k Pánu a v důvěře v něho udržujme své nitro jasné, radostné, čisté, spravedlivé, čestné a láskyplně naladěné vůči všem lidem bez rozdílu. Ani vnitřně, ani navenek se nepoddávejme tomu, k čemu nás tlačí služebníci temna v lidských tělech, kteří nám dnes vládnou a aktivně odporujme zlu. Ať již v sobě samých, nebo kolem nás v našem okolí, protože žijeme v rozhodující době boje temnoty se Světlem.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Plnost času nastává! Předpovědi konce světa se naplňují!

Jistě si pamatujete, že rok 2012 byl spojován s koncem světa. Konec světa však nepřišel a ti, co ho očekávali, byli obrácení na posměch. Podle známého mayského kalendáře však rok 2012 neměl být přesným označením dne a hodiny soudu, ale pouze určením období, ve kterém soud nadejde. To znamená, že podle mayského kalendáře žijeme právě v tomto období.

Sibyla zase hovoří o tomto čase, jako o době železných ptáků, létajících po obloze, nebo jako o době, kdy nebude možné rozeznat muže od ženy. Naplnění tohoto poznávacího znaku soudu nepředstavují jen dlouhé vlasy, které dnes nosí stejně muži jako ženy, ale především hnutí gender. Na základě něj si je dnes možné svobodně měnit sexuální identitu bez ohledu na reálné pohlaví. Dnes se lze v souladu s tím oblékat a například učitelé v USA musejí také své žáky oslovovat v souladu s jejich novou identitou.

Máme zde tedy dva znaky, příznačné pro dobu soudu: mayský kalendář, který ji situuje do období roku 2012 a Sibylino proroctví. A podívejme se ještě na třetí, nejdůležitější znak, nacházející se v závěru Nového Zákona, v spise Zjevení Janovo, známém hlavně pod názvem Apokalypsa.

Věřící, ale také mnozí nevěřící vědí, že v Apokalypse se nacházejí popisy toho, co se bude dít ve dnech soudních. A tento spis byl lidem dán proto, abychom podle dějů v něm popsaných poznali, že čas nastal. A když to poznáme, měli bychom se co nejrychleji vnitřně i navenek změnit tak, abychom jsme byli schopni úspěšně projít nastávající dobou soudu.

V souvislosti se všemi výše uvedenými skutečnostmi se v Apokalypse píše: "Způsobuje, že všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci dali si znak na ruku nebo na čelo, a nikdo nemohl ani kupovat, ani prodávat pokud neměl znak, totiž jméno šelmy, nebo číslo jejího jména."

Při těchto slovech si je třeba v první řadě uvědomit, že byly napsány před 2000 lety tak, že byly jejich pisateli ukázány obrazy naší doby vědeckého a technického pokroku, které však dotyčný nedokázal popsat jinak, než na základě poznání a znalostí své vlastní doby. Proto to zní do určité míry tajemně, a proto například i Sibyla psala o letadlech, o kterých lidé její doby, ani ona sama nemohla mít žádnou představu, jako o železných ptácích. Toto je třeba mít na zřeteli a z tohoto úhlu pohledu se podívejme na zmíněná slova z Apokalypsy, a zkusme jejich smysl popsat terminologií dnešní doby. Jejich poselství vzhledem k tomu, co dnes všichni prožíváme, zní:

Nikdo nebude moci nic prodávat ani nic kupovat, když nebude mít odpovídající potvrzení.

Podle tohoto znaku poznáme, že žijeme v době soudu. Poznáme to podle toho, že všude kde se pohneme, se budeme muset prokázat potvrzením šelmy. Ať už je to v obchodě, v restauraci, v divadle, nebo u lékaře. Bez potvrzení nebudeme moci normálně žít a jen s tímto potvrzením nám bude šelmou milostivě darovaná určitá míra svobody.

Nic vám to nepřipomíná? Nedějí se tyto věci v dnešní době?

A pozor! Toto proroctví má i své pokračování, hovořící o tom, jak duchovně dopadnou ti, kteří přistoupí na nátlak šelmy a dají si její znak na svou ruku:

"Po nich následoval jiný, třetí anděl a volal mocným hlasem: "Pokud se někdo bude klanět šelmě a jejímu obrazu a přijme její cejch na čelo nebo na svou ruku, i ten bude pít víno Božího hněvu, které Bůh nalévá neředěné do číše jeho hněvu, a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. A dým jejich muk bude stoupat na věky věků a nebudou mít oddechu ve dne v noci ti, co se klanějí šelmě a jejímu obrazu, ani ten, kdo by přijal znak jejího jména."

Přijetí znaku šelmy na ruku a prokazování se potvrzením o absolvování tohoto úkonu při kupování, cestování a podobně, je v Apokalypse označeno jako čin proti duchovní s velmi negativními důsledky. A čím konkrétně je proti duchovní vakcinace a s ní spojená nutnost prokazování se o její absolvování v podobě covid pasů?

Skutečností, vykazujících podezření ze zločinu vůči duchu je více. Vzpomeňme například etický problém, spočívající v tom, že některé vakcíny byly vyvinuty z buněčných linií potracených lidských plodů. Nebo je možné zmínit přítomnost grafenu ve vakcínách, který má nepříznivý vliv na lidský mozek, co znamená, že duch člověka nemůže využívat tento nástroj plnohodnotným způsobem. Dále je to například povážlivé balancování na hranici genetické manipulace lidského organismu. A kromě těchto a ještě dalších nepříznivých duchovních účinků jsou zde i mnohé nepříznivé účinky čistě fyzického, zdravotního charakteru, dokonce i s rizikem náhlého úmrtí.

Je nepochopitelné, že církve nevnímají tyto věci a nezajímají k nim správně stanovisko, ale naopak, souhlasí s tím, a dokonce nabádají k tomu, aby věřící přijímali znak šelmy, a na základě něj mohli bez problémů kupovat, prodávat, cestovat, chodit do restaurací a vést zdánlivě normální život.

Praví pastýři by ale měli jednat úplně jinak! Měli by nabádat k odporu vůči šelmě a její agendě. Vždyť v Novém zákoně, v Apokalypse mají jasně napsáno, že správně koná jen ten, kdo se postaví na odpor vůči šelmě a nepodlehne její nátlaku.

Žel, církve neslouží duchu, ale šelmě a jejím snahám o spoutání ducha. Církví nechrání lidi před šelmou, ale slouží jí a samy jsou pod jejím vlivem. Toto vše není žádný antivaxerský hoax, který je třeba všemožně potírat. Toto jsou skutečnosti, vycházející ze slov Bible, které si může přečíst každý, a které přesně odpovídají tomu, co se dnes děje.

Na základě všech uvedených znaků by lidem mělo být jasné, že žijeme v době soudu, a každý by se měl proto přednostně začít zajímat o to, v čem tento soud spočívá a jak je jím možné projít bez úhony. Zmíněná znamení plnosti času k tomu každého z nás velmi naléhavě vybízejí. A vybízejí nás k tomu proto, abychom tuto vážnou dobu neprospali v obvyklém materialismu a naše osobnost nemusela být ztracena a zatracená.

V čem tedy spočívá podstata současného soudu a jakým způsobem ho můžeme úspěšně zvládnout?

Proroky i Ježíšem Kristem dávno předpovězený soud, kterému je dnes lidstvo vystaveno, spočívá v postupném zesilování tlaku Pánova Světla. Zvýšený tlak Světla přivede v zrychlené míře ke svým plodům a ke svým vnějším projevům vše, co se v nás nachází. A budou to plody dobré, nebo špatné. Budou to plody šťavnaté, zdravé a chutné, nebo plody zkažené, trpké a jedovaté. Ale požívat je bude muset každý člověk sám! A toto, jím samotným vytvořené ovoce, ho buď ještě více povzbudí, podpoří a povznese, nebo ho ještě více otráví a nakonec zahubí.

A proto je v prioritním zájmu každého člověka, aby v dnešní době začal přísně dbát na to, co se nachází v jeho nitru, na co myslí a co jím vnitřně hýbe. Pokud je to radostné, čisté, harmonické a prodchnuto úctou ke Stvořiteli, přinese mu to povznesení a štěstí, o jakém dosud netušil. Pokud je ale jeho nitro, jeho cítění a myšlení neradostné, nečisté, neharmonické a bez úcty ke Stvořiteli, přinese mu to neštěstí, zoufalství, deziluzi a nakonec zhroucení osobnosti.

Soud tedy spočívá v tom, že nám přisoudí štěstí, nebo záhubu prostřednictvím toho, co se nachází v našem nitru a co v něm živíme.

Je to všechno velmi prosté a jednoduché. Ti, kteří budou vnitřně čistí, radostní a harmoničtí, budou dotykem paprsku Pánova Světla v soudu přivedeni k vrcholu radosti, čistoty a harmonie, což povznese jejich osobnost do nebývalých výšek. Ti však, kteří budou vnitřně nečistí, neradostní a neharmoničtí, budou dotykem paprsku Pánova Světla v soudu přivedeni k vrcholu neradosti, disharmonie a nečistoty, což nakonec definitivně zlomí a rozloží jejich osobnost.

Těch, kteří budou mít lásku ke Stvořiteli a odhodlání žít podle jeho Vůle, přivede záření paprsku Pánova Světla k věčnému bytí v blízkosti Boží. Těch však, kteří budou mít lásku jen k věcem materiálním, přivede záření paprsku Pánova Světla ke konečnému zániku materie. Co v sobě živíme a co v sobě skrýváme dojde pod tlakem Světla ke svému vrcholu, a buď nás to povznese, nebo zničí. A na základě toho také poznáme, zda jsme uznávali hodnoty pravé, nebo nepravé.

Milostiplnost dění nastávajícího soudu spočívá v tom, že ať už bylo v naší minulosti cokoli a ať už jsme byli jakýkoliv, pokud se v probíhajícím soudu zaměříme výše uvedeným způsobem pouze k dobru, v posílení paprskem Hospodinova Světla budeme skrze dobro v nás vysoko povzneseni, ačkoli i v této poslední chvíli. Pokud ale čas milostiplnosti promrháme a zůstaneme vnitřně takoví, jací jsme, všechny naše chyby, posíleny paprskem Pánova Světla v nás dojdou ke svému vrcholu, a to nás zničí.

Buďme si tedy dobře vědomými toho, čemu budeme v dnešní době duchovně vystaveni. Ukliďme proto své nitro, vyčistěme ho a slavnostně ho vyzdobme, protože v louči Světla přichází Pán a přináší soud, aby v něm pozvedl vše, co je dobré a dohnal k sebezničení vše, co je špatné.

***

Hle, sekera je již přiložena ke kmenům stromů! A každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a spálen v ohni!

***

Hle, přicházejí andělé se železnými srpy, aby sklidili úrodu země! Aby pšenici shromáždili v Pánových sýpkách a aby plevel a plevy spálili v ohni.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Poznejme pravdu o záplavách v Německu a vzpamatujme se!

Očista země od negativních lidských mentálních energií pokračuje! O propojení těchto negativních energií se vznikem přírodních katastrof jsem mluvil už v souvislosti s tornádem na Moravě, což ale mnozí nechtějí akceptovat. Avšak při apokalyptických záplavách v Německu je toto propojení ještě jasnější.

Nízké, zvrácené, chorobné a nečisté myšlení vytváří negativní mentálně energetické mraky, tíživě a dusivě zpětně doléhající na svět lidí. A aby byl tento disharmonický stav uveden alespoň částečně do harmonie, přichází na scénu přírodní inteligence, stojící za spravováním živlu větru a vody, aby rozehnala a spláchla tyto negativní mentální energie a mohlo se opět normálně žít a dýchat.

Na Moravě byla k očistě využita síla větru a v Německu síla vody. Voda v podobě deště v jemnější úrovni smyla mentální špínu a následně v podobě záplav spláchla veškerý mentální kal tak, jako když se splachuje odpad do stoky.

My všichni jsme vinni za obrovské škody, které to lidem v Německu způsobilo, protože jsme tuto negativitu vnitřně dlouhodobě živili a produkovali. A protože také myšlenky jsou energie a podle základního fyzikálního zákona se žádná energie neztrácí, ani tato energie se neztratila, ale stále rostla, houstla a dusila svět, až nakonec musela být inteligencí přírody zlikvidována za pomoci živlu vody. No a tento text vznikl právě proto, aby se podobná neštěstí nemusela více opakovat.

Odcházející premiérka Angela Merkelová řekla o povodních v Německu, že jde o důsledek klimatických změn. Tato její slova však jasně ukazují na v úvodu zmiňované, úzké propojení lidské myšlenkové negativity s klimatickými změnami, a následně s přírodními katastrofami.

Negativní klimatické změny jsou důsledkem životního stylu, životní filozofie a hodnotové orientace obyvatelstva. Jsou důsledkem materialistického světonázoru, zaměřeného pouze na hmotné snažení. Hmotné užívání je vnímáno jako hlavní smysl našeho života. Člověk pracuje proto, aby vydělával peníze a za vydělané peníze si pak mohl odpovídajícím způsobem užívat. A pokud budeme mít dost peněz, můžeme s jejich pomocí přežít ráj už zde na zemi. Žádného Stvořitele, nebo duchovno k tomu netřeba.

Klimatické změny jsou důsledkem nesprávného lidského myšlení! Jsou důsledkem jeho materialismu, konzumu, sobectví, bezbožnosti, nemorálnosti, chamtivosti a bezbřehého drancování přírody. Jsou důsledkem jeho fixace pouze na chladnou rozumovou racionalitu.

A přestože je v Německu a všude jinde na západě navenek vše čisté a uspořádané, vnitřně je to postaveno na nemocných, zkřivených, falešných a nesprávných základech. Vnitřní myšlenkový a hodnotový svět lidí stojí na nesprávných základech, protože v něm není ničeho vyššího, vznešenějšího a ušlechtilejšího, co by materii přesahovalo. Není v něm touhy po výšinách ducha a potřebě blízkosti Stvořitele.

Negativní, materialistické a konzumní vnitřní naladění současného lidstva způsobuje negativní změnu klimatu, a zároveň formuje negativní mraky mentální energie, které zpětně ještě více dusí myšlenkový svět lidí a zabraňují proudění svěžejších a čistších energií.

Veškerá tato mentální špína je jasně vnímána inteligencí, spravující svět přírody, která zajišťuje harmonické fungování světa. A v momentě, kdy mentální špína dosáhne svého kulminační bodu, začne přírodní inteligence automaticky pracovat na jejím odstranění, aby špatné energie lidstvo nadobro neudusily.

Jak všichni víme, voda má očistný charakter. Voda myje a očišťuje. Nejen v úrovni nejhrubší hmoty, ale také v úrovni hmoty jemnější.

A tak se dělo také v tomto případě. Inteligence přírody, spravující vodní živel, kterou staří Římané nazvali Neptunem, dala svým trojzubcem povel k prudkému očistnému dešti, a déšť začal smývat veškerou lidskou mentální špínu. O tom, že jí bylo obrovské množství svědčí fakt, že v Německu spadlo na metr čtvereční za čtyřiadvacet hodin až 120 litrů vody. Je to něco výjimečného, k čemuž dochází jednou zhruba za sto let. Jedna ze starších obyvatelek povodněmi postižené oblasti v Německu řekla, že míra devastace je větší, než po druhé světové válce. Řekla, že mnozí lidé přišli úplně o vše, co po celý život nabyli. Voda vzala všechno, protože míra zkázy bývá vždy přímo úměrná míře negativity, kterou lidé vnitřně vytvořili a zformovali.

Voda však vzala vše také na mentální úrovni! Vzala se sebou také bezbožnost, také materialistickou konzumní nenasytnost a ukázala falešným způsobem myslícímu lidstvu, že existuje vyšší Moc, která má zcela jiný názor na to, jak je třeba správně žít a jaké jsou správné hodnoty. Ukázala jim nutnost pokory a úcty před vyšší Mocí, ukázala jim, že všechno co je lidmi postaveno na nesprávných základech může být šmahem ruky zničeno, a že pak bude třeba začít budovat znovu, na novém základě a na nových, duchovnějších hodnotách.

O tom, že je to tak a že voda nevzala se sebou jen nejhrubší materii, ale také to vnitřně myšlenkově nesprávné svědčí fakt, že při podobných přírodních neštěstích se najednou jakoby ze zapomnění odkudsi vynoří otázka existence Stvořitele a jeho spravedlnosti. Vynoří se otázka hledání skutečného smyslu lidského života. Déšť smyl a voda odplavila to dosavadní nesprávné a zkřivené, vyčistila prostor a dala možnost k budování toho lepšího, ušlechtilejšího, duchovnějšího a správnějšího.

Při pohledu na drsnou realitu povodněmi zpustošeného Německa se ve mně vynořila drsná slova Bible, která říkají: "Pokud budete plnit Vůli Nejvyššího a půjdete jeho cestami, jeho požehnání se bude vznášet nad vámi a vaše zem rozkvete. Pokud ale budete ignorovat Vůli Nejvyššího a půjdete svými vlastními cestami, dopadne na vás jeho trest a vaše zem bude zpustošena tak, že z toho budou zděšeni i vaši největší nepřátelé."

Ani největší nepřátelé Německa na sklonku jeho neslavné třetí říše nezničili současnou oblast povodní tak, jak to udělala z Vůle Páně přírodní inteligence, spravující živel vody! Tato přírodní inteligence, Římany nazvána Neptun, která kdysi umožnila projít Mojžíšovi Rudým mořem suchou nohou, tato inteligence v současnosti očišťuje celou Evropu od všeho lidsky mentálně negativního a falešného, co se zde nahromadilo. Vše je spláchnuto v očistné lázni a děje se tak nejen v Německu, ale také v Belgii, Francii, Rakousku, a ne tak intenzivním způsobem i v Česku a na Slovensku.

Náš svět je očišťován, aby mohl mentálně začít budovat na novém základě! Na základě priority hodnot ducha! Na základě úcty a bázně před Stvořitelem, projevující se ani ne tak chozením do kostela, jako hlavně respektováním jeho Vůle. Náš svět je očišťován živly přírody, aby dostal šanci budovat na novém základě rozvíjení ctností, jakými jsou láska a úcta k bližnímu, spravedlnost, čestnost, ušlechtilost, dobro, skromnost, pokora a tak dále. Toto je základ, který odolá všem bouřím! Ba co víc, toto je zdravý základ, který způsobí, že žádné apokalyptické bouře už nepřijdou, protože nebude co očišťovat.

Zkusme se totiž čistě hypoteticky zamyslet nad tím, co by to způsobilo, kdyby lidé mysleli jinak, než myslí dnes. Kdyby netvořili mentálně energetické shluky negativní energie, ale naopak, svým způsobem myšlení by vytvářeli světlá oblaka pozitivní energie, která by zpětně pozitivním způsobem ovlivňovala mentální stav populace. Pak by to s deštěm vypadalo úplně jinak, protože by přicházel rovnoměrně, v pravý čas a byl by klidný. Přinášel by pouze požehnání přírodě i lidem, protože lidský vnitřní život by byl požehnán. Protože naplno rozvinuté vnitřní dobro nemůže plodit a přinášet nic jiného, než dobro. Tím by se naplnila slova Písma, slibující požehnání všem lidem čisté, dobré, spravedlivé a laskavé mysli.

Německá vláda na základě apokalyptického rozsahu povodní prohlásila, že udělá vše proto, aby se nic podobného už víc neopakovalo. Naplnění tohoto prohlášení je v moci lidí, ale vůbec ne tak, jak si to naši současníci ve své materialistické slepotě a omezenosti představují. Žádné miliardy, vložené do protipovodňových opatření to nedokážou, protože příroda bude vždy silnější.

Dokáže to jen změna způsobu myšlení! Dokáže to jen snaha o čistý, spravedlivý a bohulibý vnitřní život, produkující pozitivní mentální energie. Jedině v něm je požehnání a bezpečí, zatímco v tom současném nesprávném, zlém, ateistickém, konzumním a materialistickém způsobu myšlení je zkáza. Je v něm zkáza, která se dříve nebo později se stoprocentní jistotou promění v nějakou formu materiální zkázy, která na nás dopadne, protože v Pánově stvoření stojíme a myslíme nesprávně.

A ještě pozor! Jistě jste si všimli, že před bouří vždy zpravidla spadne několik kapek. Je to něco jako výstraha. Pak je chvíli ticho, nic se neděje, ale nakonec se naplno rozpoutá bouře.

I tornádo na Moravě, i obrovské povodně v Německu, i povodně v Belgii, nebo v Rakousku jsou jen prvními kapkami deště, před obrovskou očistnou apokalyptickou bouří živlů, která je na spadnutí. Která má přinést očištění země od všech lidských negativních mentálních energií, ale také od všech lidských jedinců, kteří je produkují a živí.

A až tato bouře projde, bude zem čistá, nová a svěží. Bude panenskou půdou pro začátek nového, požehnaného budování duchovního člověka prostřednictvím jeho čistých, pozitivních a bohumilých myšlenek a citů, tvořících pozitivní a čisté mentální energie, zpětně podporující v lidstvu jen to dobré.

Do doby nového a lepšího lidstva se však po velké očistě živlů dostanou pouze lidé, kteří se o tyto hodnoty usilují už dnes! Pro ostatní zůstane brána zavřená, protože už žádný jiný způsob vnitřního myšlenkového tvoření nebude mít na zemi více místa.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Úloha médií v době pandemie a jiné závažné skutečnosti

Jaká je pravá role současných médií? Snaží se obyvatelstvu zprostředkovat skutečnou pravdu, nebo něco úplně jiného? A pokud jim nejde o objektivní pravdu, o co jim jde?

Oficiální média v dnešním světě plní v první řadě objednávku mocných. Objednávku ze strany nejbohatších a nejmocnějších, kteří je vlastní, nebo mají na jejich fungování nějaký jiný zásadní vliv. A mocní si nepřejí, aby byly široké masy obyvatelstva objektivně informovány. Mocní si přejí, aby bylo obyvatelstvo informováno způsobem, jaký právě jim vyhovuje. Přejí si, aby si lidé vytvářeli o životě, o světě a o dění v něm přesně takové představy, jaké vyhovují elitě nejmocnějších.

Oficiální média nám tedy vůbec nezprostředkovávají pravdu, ale to, co máme vnímat jako pravdu. Představují nám obraz světa takovým způsobem, jakým se na něj máme dívat. Proto žije většina obyvatelstva, které přijímá informace z oficiálních médií jako realitu, mimo reality. Žije v uměle vytvořené projekci reality, zformované médii podle objednávky mocných. Žije v účelově a cíleně zkreslené pravdě, která se nejednou diametrálně odlišuje od pravdy skutečné. A to až tak diametrálně, že lidé tomu podléhající jsou schopni vnímat černé jako bílé a bílé jako černé.

A právě toto je hlavním účelem oficiálních médií. Je jím cílené vytváření matrixu, ve kterém masy obyvatelstva světonázorově žijí, přičemž pravým účelem takto uměle mediálně vytvořené pravdy je maskovat a skrývat pravdu skutečnou. Pravdu o skutečném fungování světa a dění v něm, vzdáleném od všech krásných a ušlechtilých ideálů, prezentovaných médii navenek.

To, co se děje ve světě ve skutečnosti za mediálním krytím, vykazuje znaky absolutní bezohlednosti, bezcharakterností a touhy po penězích a moci za jakoukoliv cenu. Pravda našeho světa je úplně jiná, než pravda, mediálně nabízena obyvatelstvu. A masy, které o těchto věcech takovýmto způsobem vůbec nepřemýšlejí, klidně žijí v mediálně vytvářeném matrixu, a proto žádným závažným způsobem nevyrušují nejmocnějších, kteří si žijí ve své vlastní realitě.

Existují tedy dvě reality. Jedna vytvářena médii pro obyvatelstvo a druhá, v níž žije elita nejmocnějších podle svých vlastních představ a pravidel. Filozofie fungování tohoto systému ze strany mocných je prostá: "Nechte nás v klidu a neotravujte! Dali jsme vám váš vyhrazený mediální mentální prostor a něm se můžete v rámci námi nastavených pravidel názorově plně realizovat. To je váš svět, váš život a vaše realita. My jsme však něco úplné jiného! My jsme jiná kategorie! My jsme jiná liga! Do našich karát proto nemáte právo vidět. My máme své vlastní hodnoty, svůj vlastní život a své vlastní priority, do kterých vás nic."

Říká se, že vědění, nebo znalost představují moc. To ale znamená, že nevědění, nebo neznalost představují bezmoc. A právě proto jsou téměř všechny mentální pochody nejširších mas obyvatelstva elitou cíleně odkloněny do iluzorní reality, vzdálené od skutečnosti. Skutečná realita je totiž spojena s mocí nad světem, a je proto vyhrazena pouze pro nejmocnějších, zatímco na objednávku mocných mediálně vytvářená virtuální realita je písečkem na hraní, vyhrazeným pro masy. Je to jen slepá ulička, v níž se masy mentálně realizují, bez jakéhokoliv dosahu na skutečnou realitu a skutečnou moc. Důvěra ve většinová média a nekritické konzumování všeho, co přinášejí, křiví člověku realitu, a on žije a uvažuje pouze v rámci toho, co si přejí mocní. Toto je absolutním ponížením lidí a jejich výsměchem ze strany mocných. Je to výsměchem ze strany těch, kteří mají obrovské množství nečestně nabytých peněz, a proto si dovolují pohrávat se podle své libosti a podle svých záměrů s vnímáním a chápáním reality širokých mas obyvatelstva. A nejsmutnější je, že lidé se nechají takto ponižovat a šlapat po vlastní důstojnosti po celý život, aniž by něco tušili a aniž by to přehlédli.

V jedné z rozhlasových pořadů řekl ministr životního prostředí Ján Budaj, že na Slovensku se mnoho lidí nechce dát očkovat, protože věří různým pověrám. Věří například, že prostřednictvím očkování jsme čipovaní a jiné podobné nesmysly.

Co však ve skutečnosti řekl Ján Budaj touto větou?

Řekl v podstatě to, že již existuje značné množství lidí, kteří nevěří oficiálním médiím a jejich oficiální propagandě. Jako poslušného poskoka nejmocnějších ho trápí, že důvěra v tato média klesá a obyvatelstvo si postupně začíná uvědomovat, že skutečná pravda může být úplně jiná než ta, o které nás dennodenně přesvědčují média.

Pokud však již lidé začínají nabývat takovou míru kritického myšlení a začínají se postupně vymaňovat z mentálního vlivu oficiálních médií, plnicích objednávku mocných, měli by si své nabyté kritické myšlení a vnitřní zvažování zachovat a neupadnout do druhého extrému. Do extrému fantastických konspiračních teorií, mnohdy také zcela odtržených od reality.

A když jsme již opustili oficiální mediální prostor a dostali jsme se k umírněné alternativě, zkusme se podívat v maximální stručnosti na to, co se tak asi může skrývat za současnou pandemií.

Existují názory, že koronavirus je umělého původu. Že byl uměle vyroben a záměrně vypuštěn do světa. Tvrdí to například molekulární bioložka Soňa Peková, nebo japonský profesor lékařské fyziologie, imunolog a nositel Nobelovy ceny Dr. Tasuku Hondzo.

Zásadní otázka zní proč? Proč byl koronavirus uměle vyroben a potom vypuštěn do světa?

Odpověď na tuto otázku ve stručné a drsné přímočarosti může být následující: proto, že páni světa, nebo ti, kteří se za ně považují zjistili, že potřebují na zemi více místa. A proto by bylo dobré trochu přeředit obyvatelstvo. To může být z jejich hlediska prvním bonusem pandemie.

Druhým bonusem je skutečnost, že na pozadí světové pandemie lze plebs přiškrtit a přitáhnout mu uzdu ve všech oblastech života, aby se dostal pod mnohem větší kontrolu, než předtím. A političtí jidáši a sluhové mocných budou lidem poroučet, nařizovat a zakazovat, byť protiústavně, a lidé budou poslouchat a otrocky plnit všechny, i ty nejnesmyslnější a nejabsurdnější příkazy.

No a třetím bonusem je skutečnost, že se na tom všem dá zároveň také skvěle vydělat. Jde totiž o obrovského miliardy, které jsou všechny státy světa nuceny vynakládat na nákup testů a vakcín. Zářivým příkladem v tomto směru je Slovensko, které pouze rámci svého celoplošného testování minulo půl miliardy Eur, a i tak patřilo mezi nejhorších na světě. Jde o velmi výhodný obchod, jako pro výrobce, tak i pro nákupčí a distributory. Viz trnavská firma Matovičova kamaráda, která se na tom dobře nabalila. A stejný, velmi dobrý byznys vládne také na trhu z vakcínami, protože jejich nedostatek ještě znásobuje jejich cenu na černém trhu.

Taková je současná realita v kostce a zůstává pouze na lidech samotných, zda budou věřit pravdě, prezentované oficiálními médii a podle ní se řídit, nebo se budou snažit hledat a najít pravdu mnohem objektivnější.

Avšak tento nešťastný princip manipulace s pravdou zasahuje ještě mnohem dál. Zhoubně zasahuje například také do věcí duchovních. Také v této oblasti jde totiž mnoha lidem o moc. O čistě pozemskou moc a vliv nad jinými. A protože duchovní poznání, duchovní vědění a Pravda přestavují moc, není žádoucí, aby tato moc byla dána do rukou širokých mas obyvatelstva.

Moc si tedy přisvojila duchovní elita a obyčejní lidé jsou prostřednictvím nedostatečné duchovní znalosti odsouzeni k bezmoci. Jsou odsouzeni k osudu toho, kdo nezná Pravdu, a proto nemůže správně kráčet vlastním životem a směřovat ke Světlu. Žije totiž v mylném domnění, které se mu nikdo nesnaží vyvrátit, že když slouží církve, její pravdě a její nařízením, že tím zároveň slouží Stvořiteli, Boží Pravdě a jejím zákonům.

Stvořiteli je však možné správně sloužit jedině tím, že známe jeho Vůli a tuto Vůli se snažíme v životě realizovat. Pokud ji ale neznáme, protože je záměrně, nebo v lepším případě neúmyslně zakalená, i to naše největší úsilí bude odvedeno do slepé uličky. Pak člověk nesměřuje ke Světlu, ale živoří v nevědomosti.

Podobným způsobem se chovala duchovní elita již za dob Ježíše Krista, což jim on vytkl slovy, že do království nebeského sami nevstupují a ještě v tom také jiným brání. Sami nevstupují, protože namísto pomoci bližním na jejich cestě ke Světlu si vybrali cestu pozemského vlivu a moci. A jiným brání proto, aby se nevymanili z jejich vlivu, aby se duchovně neosamostatnili a provždy zůstali pouze poslušnými, nevědomými a bezmocnými ovečkami, odkázanými na drobky pravdy z jejich rukou.

V konečném důsledku, právě v tomto spočíval hlavní důvod, proč tehdejší duchovní elity usilovali o Ježíšovu smrt. Jednoduše se bály, že přijdou o svou moc a vliv nad lidmi, o kterou je připravovala silná přitažlivost Ježíšova učení, směřujícího k Stvořiteli a k duchovní samostatnosti. A žel, jak z historie víme, tomuto pokušení moci, postavené na bezmoci mas se nevyhnula ani křesťanská církevní vrchnost.

Znamená to tedy, že i v této oblasti existují dvě pravdy. Pravda církví a Pravda Boží. A zůstává na každém jednotlivém člověku, které z nich uvěří a kterou z nich se bude snažit hledat. Jedna je však cestou do slepé uličky, zatímco ta druhá je cestou ke Světlu. Jedna je cestou pohodlného a bezmyšlenkovitého přijímání názorů duchovních autorit a druhá je cestou samostatného duchovního hledání, zkoumání a zvažování.

Ne nadarmo nám totiž bylo řečeno, že Pravda nás vysvobodí. Znamená to tedy, že jedině Pravda je schopna dát člověku svobodu a svobodný rozlet. A to nejen v oblasti duchovní, ale ve všech oblastech života.

Účelově pokřivená pravda, nebo nepravda jsou naopak cestou k nesvobodě a otroctví. A proto je křivení pravdy ve všech oblastech života tak hojně využíváno těmi, kteří nás chtějí držet v nesvobodě, v područí a v novodobé podobě otroctví.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Vakcína! Moje osobní legitimní pochybnosti

Z veřejnoprávního rozhlasu jsem se dozvěděl pro mě osobně dost znepokojivou informaci, že průměrný čas vývoje vakcíny je dvanáct let. A všechny vakcíny, kterými má být očkováno téměř celé lidstvo byly vyvinuty za rok. Média však hovoří o jejich absolutní bezpečnosti a na důkaz toho se dávají mnozí politici demonstrativně očkovat před kamerami.

V protikladu se všemi tvrzeními médií však prostá lidová moudrost naopak říká, že práce kvapná je málo platná.

Kdo má tedy pravdu? Úsloví našich předků, nebo současní vědci a politici, prosazující vakcinaci i přes její enormně urychlený vývoj?

Vezměme si třeba příklad zaměstnaného člověka, který musí za dvanáct pracovních dní vykonat určitý objem práce. A představme si, že by tuto práci měl udělat za jediný den. Je to možné? A pokud ano, pak v jaké kvalitě? A žel, podle mě to bude velmi podobné také s vývojem vakcíny a z jeho urychlením z dvanácti let na jeden.

A jelikož jde o věci dost znepokojující, začal jsem v tomto směru trošku intenzivněji pátrat a narazil jsem na následující skutečnosti. Vakcíny proti pandemii byly vyvíjeny v obrovských superpočítačích, v nichž byly simulovány možné reakce lidského organismu na tuto látku, a zároveň všechny možné vedlejší účinky. Dělá se to tak vždy, avšak dvanáct let se pak preparát testuje na dobrovolnících, aby se v reálu zjistilo a eliminovalo co nejvíce nežádoucích účinků. Aby se vychytaly vedlejší účinky krátkodobé, ale také dlouhodobé, protože nový preparát vám sice může krátkodobě pomoci, ale pokud o pět nebo deset let budete mít velmi závažné zdravotní důsledky, nebude to pro vás asi velká výhra.

Dlouhodobá i krátkodobá fáze zkoumání nežádoucích vedlejších účinků však při vývoji současných vakcín úplně odpadla. Testy, které byly provedeny na dobrovolnících jsou z hlediska potřebného dlouhodobého testování zcela bezvýznamné. Současné vakcíny proti koronaviru tedy stojí jen na počítačové simulaci, přičemž jejich proklamovaná bezpečnost se opírá jen o v reálu nepotvrzený předpoklad. Vakcína proto podobá pouťovému překvapení, takzvané kočce v pytli, z něhož nevíte co se nakonec během dalších let vyklube. Může se tak stát, že vám sice vakcína v jedné věci pomůže, ale v dalších pěti vám uškodí. V konečném důsledku však zůstává na zvážení každého z nás, zda bude důvěřovat vědcům a jejich heroickému úsilí, ve kterém stihli za jeden rok to, co normálně trvá dvanáct let, nebo zda bude naopak důvěřovat ověřené moudrosti našich předků, která tvrdí, že práce kvapná je málo platná.

Celá věc je však povážlivá o to víc, že nejde o vakcínu z řady standardních vakcín, jaké byly dosud, ale o zcela nový typ vakcíny takzvané třetí generace. Jde tedy o něco, co tu ještě dosud v boji proti virům nebylo použito. To znamená, že v takovém případě by logicky měla být doba testování vakcíny před jejím reálným použitím ještě mnohem delší, než standardních dvanáct let.

A při podrobnějším zkoumání dané problematiky se objevily také jiné znepokojující skutečnosti. A sice, podrobné analýzy záběrů propagačního očkování zdravotníků, politiků a různých významných osobností.

Důkladná analýza některých těchto záběrů totiž dokázala, že to nebylo opravdu! Že to bylo jen jakože! Že byly použity různé finty, jako jsou jehly, zasouvající se při tlaku do svalu dovnitř, ale vypadá to, jakoby pronikaly do těla. Nebo byly použity takzvané divadelní či filmové injekce, při kterých to také vypadá velmi věrohodně, ale ve skutečnosti je to jen jakože. Ve skutečnosti je to podvod!

Závěr je následující: pokud politici mluví o potřebě očkování co největšího počtu obyvatel, je to jedna věc, ale pokud to mají podstoupit oni sami, je to druhá věc. Jde o přístup, vyjádřený našimi předky rčením: Z cizího krev neteče! Z toho všeho vyplývá, že kdo má informace, ten se do očkování příliš nehrne.

A proto žel, ve vztahu ke všem těmto skutečnostem vyznívají mnohé, navenek pěkně znějící fráze o pomoci těm nejzranitelnějším, třeba starým lidem v různých sociálních zařízeních, jako určité pokrytectví. Právě pro jejich zranitelnost a jejich snadnou ovlivnitelnost jim totiž všem bude plošně aplikována vakcína, aniž by se jich někdo na něco ptal.

Současný volný přístup k informacím nám tedy umožňuje dostat se také k informacím, odhalujícím druhou, odvrácenou tvář vakcinace. A je na každém z nás, zda je bude zkoumat, nebo ne. Člověk může tyto věci ignorovat, může se z nich vysmát a mohou mu být lhostejné. Každý z nás se však sám za sebe a ve vztahu k sobě samému bude nucen rozhodnout, jak se on osobně k vakcinaci postaví. Zda se dá očkovat, nebo se nedá očkovat! Každý z nás půjde v tomto směru sám se svou vlastní kůží na trh, a pak jedině on sám ponese všechny důsledky svého vlastního rozhodnutí.

Úplně na závěr chci proto popřát nám všem, abychom se rozhodli správně. Abychom zvážili vše pro a proti, a to i na základě jiného druhu informací než jsou ty, které každodenně posloucháme z médií. Neboť zdraví má každý jen jedno!

v spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Koronavirus jako trest Páně se všemi důsledky!

Tento článek by nevznikl, kdybych náhodou nezachytil názor na současnou koronavirovou krizi, který se začíná stále více rozšiřovat mezi obyčejnými lidmi. A prostí lidé říkají, že je to trest Boží. Že nás to Bůh trestá.

A paradoxně, jejich konstatování je ve své jednoduchosti mnohem blíže k pravdě, jako všechna fundovaná hodnocení politiků, zdravotníků a ostatních kompetentních, vyjadřujících se k současné krizi. V tomto konstatování se totiž skrývá jádro celého problému!

Žel, pro moderní lidi je však obecně příznačné, že ve vztahu k jakémukoliv problému se budou raději zabývat tisíci podružnými věcmi, jen ne jeho podstatou. Jen ne tím, co je nejzásadnější, nejvíce rozhodující a prvořadé.

Takto je tomu samozřejmě také v případě koronavirové krize, jejíž stále intenzivnější dopad na náš každodenní život je skutečně trestem Božím. A my všichni bychom si měli v první řadě položit otázku, za co nás to vlastně Pán tak trestá?

Odpověď je jednoduchá: za to, že děláme něco špatně, protože pokud bychom jednali dobře a správně, nebylo by žádného důvodu trestat nás.

A co tedy děláme špatně? Co neděláme tak, jak Stvořitel chce? V čem se tak velmi příčíme Jeho Vůli, že na nás dopustil takové soužení, jehož konečné řešení a definitivně vyřešení je v nedohlednu? Toto jsou zásadní otázky! Tyto otázky si je třeba klást v souvislosti s koranvírovou krizí! Tímto směrem bychom měli uvažovat a hledat! Kdyby jsme tak udělali, odpovědi bychom určitě našli.

Ale žel, tímto směrem se myšlení lidí neubírá, protože naši současníci mají na to svůj vlastní názor. Mají svá vlastní řešení. Řešení, která sice mají z materiálního hlediska své opodstatnění, ale zůstanou vždy jen něčím dílčím a druhořadým, protože jim chybí ambice dopracovat se ke skutečné podstatě celého problému. A ta je duchovní! Nám však chybí ambice problém řešit a vyřešit komplexně, v jeho duchovně materiálním propojení.

V kostelích se začínají objevovat oznámení o slavení mší za odvrácení pandemie. Je to krok správným směrem, ale je třeba si upřímně říci, že mše a modlitby již nestačí. Vždyť přece i před koronavirovou krizí chodili lidé do kostela a modlili se, a přesto k ní došlo.

Modlit se je správné, ale už je třeba úplně jiného druhu modliteb! Už je třeba modliteb činu! Už je třeba, aby se to, co jsme se dosud modlili, v nás samotných uskutečnilo v činu. Už je třeba čin a jednání! Už je třeba viditelnou změnu života! Už je třeba změnu hodnotového systému!

Neboť žel to, co bylo dosud, byly víceméně jen prázdná slova! To však, co se nyní od nás očekává, je reálné jednání. Je reálné jednání v souladu s Vůlí Nejvyššího! A ta nám byla zprostředkována v Desateru přikázání a v Ježíšově učení o lásce ke Stvořiteli a k bližnímu.

To, že nás Pán trestá, je svědectvím nedostatečnosti našich modliteb, které zůstaly pouze v rovině slov a dosud se neproměnily v čin. Dosud se nestaly jednáním. Vůlí Páně dosud neodpovídá ani náš život, ani naše hierarchie hodnot, ani náš způsob myšlení.

Neboť jen čin se počítá! A protože činu není, dopadá na nás trest Boží! Stvořitel nás trestá, aby ukázal, jaký křehký je náš svět a jak rychle v něm může všechno zkolabovat, pokud se už konečně nepohneme správným směrem.

Nejvyšší nám ukazuje, že tady je, že zde vždy byl a vždy bude, ačkoli náš takzvaný moderní svět už v něj nevěří. A proto dává tomuto modernímu světu pocítit, jaký je maličký. Otřásá nim aby pochopil, že musí začít fungovat na novém základě.

Neboť čas dozrál a my se už konečně máme stát pravými lidmi! Lidmi spravedlivými, čistými, dobrými, čestnými a ušlechtilými. Lidmi, majícími v úctě bližních i Stvořitele všeho. Lidmi, pro které jsou hodnoty dobra a ducha na prvním místě a vše ostatní je až na druhém místě.

Pokud toto nepřivedeme v čin, bude konat Stvořitel a všemi našimi dosavadními jistotami otřese tak zásadním způsobem, že v nastávající nejistotě budou lidé donuceni hledat jedinou pravou jistotu, spočívající v respektování Vůle Stvořitele. Spočívající v poznání Jeho Vůle a v respektování Jeho Vůle! V respektování jeho Vůle nejen prostřednictvím slov modliteb, jak tomu bylo doposud, ale zejména prostřednictvím svého reálného života. Prostřednictvím způsobu svého myšlení a prostřednictvím svého hodnotového systému.

Toto je od nás očekáváno a toto je jediná pravá modlitba za odvrácení světové pandemie! Toto je podstata celého problému! Vše ostatní, co se dělá je sice nutné, ale vzhledem k tomu, co máme ve skutečnosti sami v sobě a se sebou z duchovního hlediska udělat, je jen podružné. Všemi vnějšími opatřeními bez duchovní změny v podstatě jen potlačujeme něco, čeho podstatu neznáme, nechceme ji pochopit a přijmout, a proto to, pouze zvenčí potlačeno, propukne časem s novou silou a možná trochu jiným způsobem. Pokud bychom to ale udělali naopak a řešili přednostně podstatu, její vyřešením by zmizely i všechny důsledky a koronavirová krize by ustoupila.

Na důkaz pravdivosti všech, výše uvedených tvrzení, se podívejme na jednu zcela konkrétní oblast. A sice, na oblast umělecké tvorby, která je současnou krizí mimořádně postižena. Umělecká sféra je na kolenou a umělci prosí stát o pomoc, aby mohli vůbec přežít, a aby spolu s nimi přežilo také jejich umění.

Umělci jsou totiž většinou lidé svobodných povolání a nemají stálé zaměstnání. Jsou proto zvyklí na nejistotu. Proto si vytvářejí finanční rezervy, aby dokázali překlenout nejisté období mezi koncem jedné práce a začátkem druhé. Proto i jistým způsobem dokázali překlenout první vlnu koronavirové krize, a po jejím ukončení a letním poklesu infikovaných optimisticky očekávali podzimní období, kdy se budou moci naplno pustit do práce.

Na podzim však přišla ještě silnější, druhá vlna pandemie. Všechny umělecké aktivity jsou omezeny na minimální míru nebo úplně, avšak všechny jejich úspory na horší časy se minuly během první vlny krize. Umělci žádají stát o pomoc a o holé přežití. A nakonec jim asi nezbude nic jiného, než jít na úřady práce.

Ano, umělecká oblast je zasažena mimořádně silným způsobem, avšak řešení této situace má dvě roviny. První rovina představuje řešení klasického typu, čili přes peníze. Přes různé podpory, přes rychlé, takzvané helikoptérové peníze a podobně.

Ale peníze nejsou všechno! Není to totiž tak jednoduché a jednostranné, jak si to představuje naše civilizace, postavená především na penězích. Tento problém má i druhou, mnohem hlubší rovinu. O to se ale absolutně nikdo nezajímá, protože jak již bylo zmíněno, nikoho ani jen nenapadne jít s nějakým problémem až k jeho jádru a podstatě.

A co je onou podstatou v tomto konkrétním případě? K poznání podstaty se dopracujeme prostřednictvím otázky, proč byla takto mimořádně postižena právě umělecká sféra? Proč to právě ji takto extrémně, až existenčně zasáhlo?

Protože umění z vyššího hlediska, které nikoho nezajímá, je tu na to, aby bylo vlajkovou lodí pozdvihování civilizace, národů i jednotlivců k vyšším a ušlechtilejším ideálům. Umění je tu na to, aby dělalo lidi lepšími, ušlechtilejšími a mravnějšími. Aby je vedlo k vysokým a vznešeným duchovním hodnotám.

O těchto věcech minulé generace věděly a například koncem 19. století, kdy se pomalu začala formovat myšlenka naší národní samostatnosti, bylo hlavním cílem většiny literátů především pozdvihování vlastního národa. A to po všech stránkách. Po stránce materiální, po stránce gramotnosti a vzdělání, i po stránce mravní a duchovní.

Nebo můžeme uvést jiný příklad. Třeba barokní hudbu. Jejím cílem bylo pozvedat duše posluchačů k Stvořiteli. "Ke slávě a cti Boží!" Toto psal Johann Sebastian Bach pod své notové partitury.

A co dnes? Dnes umění fatálním způsobem rezignovalo na své poslání posouvat civilizaci, národy a jednotlivce k něčemu lepšímu, vyššímu a ušlechtilejšímu. Současné umění rezignovalo na své pravé poslání. Vysmálo se z něj, přestalo být vlajkovou lodí vzestupu a vykročilo svou vlastní cestou. Cestou dekadence, úpadku, nemravnosti, vulgárnosti a obscénnosti. Umění už neukazuje cestu nahoru, ale dolů do pekel. A současní moderní materialističtí a ateističtí umělci si mysleli, že to tak snad půjde donekonečna. Samozřejmě, velká čest všem výjimkám.

Nicméně Ten, v jehož existenci tito "umělci" již nevěří, jim dal tvrdě pocítit, že zde je a že již má dost toho hnoje, který produkují pod rouškou umění. A proto toto "umění" a jeho tvůrce srazil na kolena. Zahnal je do existenčních problémů, znemožnil jim produkovat další špínu a dopřál jim čas k zamyšlení. K zamyšlení nad tím, co vlastně dělají a komu tím slouží. Daroval jim prostor, aby si to uvědomili, protože při jejich dosavadní tvůrčí vytíženosti jim chyběl čas na zásadní hodnotovou sebereflexi.

Nyní proto čas mají a měli by ho správně využít. Využít tak, že zásadním způsobem přehodnotí své další umělecké směřování a konečně pochopí, co je pravým účelem umění.

Tyto skutečnosti a tento pohled však žel absentuje ve všech debatách, věnujících se záchraně umění. Říká se v nich vždy jen o penězích a o státní podpoře, jejímž prostřednictvím by umělci překlenuli nejtěžší období, aby pak mohli znovu začít s produkcí stejné mravní, morální, lidské a duchovní ubohosti, jako předtím.

To, o čem jsme mluvili v první části textu, se tedy takovýmto zcela konkrétním způsobem promítá do oblasti umění. A podobným způsobem se to promítá do každé oblasti naší společnosti, ba dokonce také do našeho osobního života. Všude tam na nás v současnosti dopadá trest Boží!

Tento názor prostých lidí je pravdivý, ale nesmí zůstat pouze u konstatování. Musí z něj být vyvozeny konkrétní a zásadní důsledky pro náš každodenní život. Musíme se všichni společně i každý sám za sebe ptát, proč na nás tento trest přichází? Musíme se ptát, co děláme tak špatně, že na nás Nejvyšší něco takového dopouští? Musíme pochopit, v čem se příčíme Vůli Páně, o níž správné pochopení jsme se dosud vůbec nezajímali, a proto jsme ji ani nemohli správně naplňovat. Musíme znát Vůli Nejvyššího, musíme znát co je jí od nás vyžadováno a musíme to začít naplňovat. Musíme se hodnotově obrodit, protože náš dosavadní hodnotový systém byl nesprávný. Musíme se stát novými, jinými a lepšími lidmi. Lidmi skutečnými a pravými! Takovými, jakými nás chce mít náš Pán. Lidmi čestnými, spravedlivými, dobrými, skromnými, čistými, ušlechtilými, laskavými, duchovními a milujícími Stvořitele.

Boží trest na nás dopadá, protože jsme od tohoto všeho na míle vzdálení. Pokud to nepochopíme, pokud si to nepřiznáme a pokud to budeme ignorovat, přijdou na nás další tresty, které nás budou ohýbat a tlačit správným směrem. A my se buď v tomto směru ohneme a podvolíme, nebo nás Vyšší Moc definitivně zlomí. Žádné jiné střední cesty není.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

Duchovní pozadí II. světové války. Neuvěřitelné skutečnosti odhaleny!

Položili jste si někdy otázku, kde se v německém národě vzalo přesvědčení, že je výjimečný? Že má nějaké mimořádné poslání? Že má stát nad všemi národy světa? Takové tušení a později i přesvědčení se přece nedá jen tak vymyslet. Musí mít nějaký reálný základ.

A reálný základ skutečně má. Je však duchovní. A v duchovním slova smyslu měl být také uskutečněn.

Duchovní rozměr výjimečnosti německého národa ale nebyl Němci poznán a pochopen, a proto se vše obrátilo nesprávným směrem. A sice, k domněnce o vlastní nadřazenosti, na níž bylo postaveno zvrácené právo zlikvidovat všechny méněcenné a zaujmout jejich životní prostor.

Z toho, co mělo být velké, vznešené, ušlechtilé a přinášející všem národům země požehnání, se tedy nakonec stalo něco obludné, zvrácené a nelidské, co přineslo naší planetě válečný konflikt apokalyptických rozměrů.

Kde se stala chyba? Co se pokazilo?

Abychom to pochopili, bude třeba začít jiným národem, který byl duchovně povolán k velkým věcem. A to byl národ židovský. V něm se měl narodit Mesiáš a Spasitel světa, k čemuž skutečně došlo.

Avšak církevní vrchnost židovského národa Mesiáše nepoznala a dala zavraždit toho, kdo se za něj prohlašoval, a koho učení a zázraky potvrzovaly oprávněnost jeho prohlášení.

Židovský národ zavraždil Mesiáše namísto toho, aby přijal jeho učení, snažil se podle něj žít a pod vedením Ježíše Krista se stal prvním národem světa, žijícím podle Slova Božího. Tímto způsobem by mezi všemi národy země zazářil jako jasné světlo. A všechny národy by ho následovaly. Tak se měl stát z národa povolaného k velkým věcem národ vyvolený, který dokázal tyto velké věci také opravdu uskutečnit.

Kristus však během svého působení viděl všechny chyby a nedostatky židovského národa, tušil jaký osud ho čeká a uvědomoval si, že za nastávajícím selháním povolaného národa stojí ve velké míře jeho duchovní nezralost. Kvůli této nezralosti ani nemohl říct všechno, co říct chtěl. Proto pronesl následující slova, která jsou zaznamenána v evangeliích: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a zvěstuje vám! A když přijde, ukáže světu co je hřích, co je spravedlnost a co soud."

To znamená, že v daleké době, kdy bude lidstvo duchovně mnohem zralejší, má přijít Duch Pravdy a zvěstovat mu celou Pravdu.

Kola osudu se začaly otáčet a nový povolaný národ, do kterého středu měl jednou přijít Duch Pravdy, začal být připravován na své velké poslání.

To poslání bylo naprosto stejné, jako v případě židovského národa. Německý národ měl v první řadě poznat Ježíšem zvěstovaného Ducha Pravdy, měl přijmout jeho učení, čili Pravdu Boží, Ježíšem lidstvu zaslíbenou, měl začít podle této Pravdy žít, na základě čeho by zazářil mezi všemi národy jako jasné světlo. A ostatní národy by ho následovaly. Německý národ měl tedy vést lidstvo duchovně!

Ale jak se říká, pod svícnem bývá největší tma. To znamená, že tam, kde mělo zavládnout největší světlo, byl ze strany jeho protipólu, ze strany sil temna vyvíjen silný tlak, aby se to nepodařilo a aby se vše zvrhlo.

A tak, jako židovský národ nepoznal Mesiáše, stejně také německý národ nepoznal Ducha Pravdy. Nepoznal svého pravého duchovního vůdce, jehož Poselství měl následovat, a tím splnit svou světlou a vznešenou roli, ke které byl povolán.

Namísto toho uvěřil falešnému vůdci, který to původní, velké a ušlechtilé obrátil v něco obludné, pokřivené a zvrácené.

Německý národ byl ke své velké duchovní roli připravován celá staletí, a v hodině splnění stály za nim pomáhající síly celého vesmíru. Bylo to cosi nevídaného, a německý národ cítil a vnímal, že se stává středobodem vesmírného dění. Tuto skutečnost také vyjádřil známými slovy: "Gott mit uns!"

Síla všech podporujících vyzařování univerza, proudících k německému národu po dlouhá desetiletí byla tak strhující, že v jejím zneužití si fašistické Německo neuvěřitelně rychle, a téměř bez boje, podmanilo celou Evropu. Neboť i když došlo ke zneužití podporujících vesmírných vyzařování, jejich tok nebylo možné zastavit jen tak ze dne na den.

No a mezi jiným měli Němci také podporu živé Ctnosti hrdinského boje. S její pomocí vybudovali disciplinovanou a železnou armádu, která byla téměř neporazitelná.

Ctnost hrdinského boje je v našem univerzu něco, co je živé. Jde o zcela reálnou, živou bytost, existující v jemnější úrovni bytí, než je ta naše fyzická. Tato živá vědomá bytost ztělesňuje ideál hrdinství a vnitřně podporuje, vede a usměrňuje všechny lidi, kteří se v pozemských poměrech snaží o naplnění ideálu hrdinského a rytířského boje za dobro a za správnou věc.

No a tato Ctnost stála také za německým národem a podporovala ho. S její pomocí slavili Němci svá první velká vítězství. Tato Ctnost stála za německým národem, protože byl předurčen k velkému duchovnímu vítězství. Nicméně německá zvěrstva, vzdálená od ideálu hrdinského a rytířského boje za správnou věc měla za následek, že Ctnost ideálu hrdinství dala od nich ruce pryč. Němci ztratili morální právo na vítězství a Ctnost hrdinství přešla na stranu sil, bojujících proti německému fašismu.

Němci nepoznali Ducha Pravdy, neuvěřili jeho Poselství a odmítli posvátný boj za vítězství Světla a dobra na zemi, ke kterému byli povoláni. Místo toho pouze primitivně usilovali o pozemskou světovládu. Německý národ proto ztratil svou povolanost a kosmické síly, které ho dosud podporovaly, se obrátili proti němu a postavily se především na stranu ruského národa, který nesl největší tíhu druhé světové války, a který představoval jedinou reálnou sílu, schopnou porazit německý fašismus.

A tak, jak jako dříve cítili Němci, že je podporují síly vesmíru, stejně tak, když se karta obrátila, cítili i Rusové, že za nimi v jejich boji stojí posvátná síla. Rusové cítili, že jsou to oni, co mají morální právo na vítězství. A také cítili podporu Ctnosti hrdinského boje, stojící za nimi a podporující je.

Toto hrdinství se v řadách ruských vojáků projevilo nesčíslné krát a v různých formách a podobách. V podpoře Ctnosti hrdinského boje a v přesvědčení morálního práva na vítězství obětovali tisíce ruských vojáků vlastní životy, jdouce nejednou proti mnohonásobné přesile a na jistou smrt.

Velká vlastenecká válka má v dějinách Ruska dosud výjimečné místo, protože šlo o neopakovatelné období v historii tohoto národa, kdy ho v jeho spravedlivém boji podporovaly síly vesmíru a ruský národ to jasně cítil a vnímal.

V tušení těchto souvislostí vznikla známá píseň, z níž dosud mrazí, a v níž se hovoří o tom, jak ruský národ povstává v posvátné válce na smrtelný boj. Píseň dokonale vystihuje strhující a vítězné proudění vesmírných sil, podporujících spravedlivý boj proti silám destrukce a temna. Vyslechnete si ji, nechte ji působit na svůj cit a vše toto v ní najdete:

https://www.youtube.com/watch?v=8Y4_2Qa0QQs

Také mnohé ruské válečné filmy z období druhé světové války nesou v sobě tušení všech, výše uvedených skutečností. Takových filmů je několik. Na mě osobně nedávno silně zapůsobil jeden, ve kterém jasně vidět obětavé hrdinství ruských vojáků, ale zároveň také to, jak Němci, přestože úplně na závěr mohli vyhrát, v rozhodující chvíli vnitřně zakolísali a ustoupili. Ustoupili, a pak už ustupovali až do Berlína, protože Ctnost hrdinského boje a morálního práva na vítězství už nestála za nimi a nepodporovala je. Podívejte se na něj:

https://www.youtube.com/watch?v=K5lBbsIXaX8

Vznešená Ctnost hrdinského boje se však opět přibližuje k zemi! A to spolu se silami Světla, které ji mají konečně očistit od všeho, co je Světlu a dobru vzdáleno. Které mají zem očistit od všeho duchovně laxního a lhostejného, od všeho duchovně méněcenného a duchovně mrtvého.

Neboť Duch Pravdy, jehož náš svět nepoznal, lidstvo upozornil na to, že se blíží čas konečného zúčtování celého našeho bytí. Že Stvořitel všehomíra vystaví každému z lidí účet za to, jakým způsobem využil své bytí. Zda k požehnanému úsilí o hodnoty věčné, nebo jen k nízkému úsilí o hodnoty dočasné. Zda k naplňování hodnot ducha, nebo jen k naplňování hodnot pozemských. Zda k rozvíjení duchovního poznání, obsaženého v Slovu Ježíše Krista a v Poselství Kristem zvěstovaného Ducha Pravdy, nebo jen k poznávání věcí pomíjivých a k honbě za pozemským prospěchem a pozemskými požitky.

Na planetě Zemi dochází k rozhodujícímu boji mezi silami Světla a silami temna, a ten je možné vnímat také na pozadí koronavirové krize. Síly Světla směřují lidí během této krize k zamyšlení nad sebou a nad smyslem vlastního bytí. Světlé síly nabádají lidi k zásadnímu hodnotovému obratu a k duchovnímu obrození.

Naopak, síly temna usilují o zneužití koronavirové krize k absolutnímu ovládnutí lidstva a k jeho úplnému zotročení.

Poslední boj nastává a morální právo na vítězství stojí jednoznačně na straně Světla. Vzchop se proto člověče a s hrdinskou odvahou bojuj o své bytí! S hrdinskou odvahou bojuj o své právo žít nadále ve stvoření. Ze všech sil své duše se připoutej k hodnotám ducha, které jsou hodnotami dobra, spravedlnosti, čistoty a lásky k lidem i ke Stvořiteli. Jedině tak se postavíš na stranu Světla, která zvítězí, protože jedině za ní stojí hrdinská Ctnost vítězného boje za správnou věc.

Tvá lhostejnost a tvá tupá orientace pouze na hodnoty materiální tě však spojuje temnotou, která bude poražena a zničena. A ty pak budeš muset zahynout spolu s ní.

Rozhodující boj započal! O vítězi je již rozhodnuto! Pouze každý z nás má ještě možnost rozhodnout se, na kterou stranu se přidá, a jaký konečný osud tím pádem sám sobě nachystá.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

Jak emancipace ponižuje ženské pokolení?

Žena není jen vzhledem, ale také podstatou svého vnitřního nastavení úplné jiná, než muž. Je jemnější a citlivější. A právě v tom je její síla a velikost, protože prostřednictvím své jemnosti a citlivosti je schopna vnímat realitu mnohem jemnějšího charakteru, než dokáže muž.

A proto je také schopna mnohem intenzivněji vnímat i nejzásadnější sílu, která proudí univerzem. Sílu Páně, která celé univerzum udržuje, živí a pohání. A i když je proudění této síly lidem neviditelné, ve svém vše pronikajícím působení není síly zásadnější a podstatnější.

No a nejdůležitějším posláním žen je vejít do kontaktu s touto silou. Kvůli tomu obdržely od Stvořitele svou jemnost a citlivost. A pak, po dosažení kontaktu, mají přesně tak, jako síla Páně, nenápadně a neviditelně působit na vše kolem sebe a povznášet to nahoru.

Nebo jinak vyjádřeno, hlavním posláním ženy je spojování se Světlem. A pak, když sama stojí v síle Světla, má vše kolem sebe k Světlu povznášet. Ve stejné skrytosti, neviditelnosti a nenápadnosti, jako to dělá Světlá síla samotná. Toto je hlavním posláním ženy! To je její určení! Kvůli tomu byla obdarována! Pro to má všechny předpoklady! Vše ostatní v jejím životě má být až druhořadé!

O ženském pokolení se zvykne říkat, že je slabé. Pravdou však je, že ačkoliv jsou muži silnější fyzicky, ženy jsou silnější duševně! A to právě tím, že přes jemnost svého cítění jsou schopny získat kontakt se skrytou, neviditelnou a nenápadnou, ale s nejvyšší a nejpronikavěji působící silou, jaká ve stvoření vůbec existuje. Toto spojení dělá ženu velkou a silnou. Dělá ji duševně mnohem silnější, než je muž. A to jí dává právo usměrňovat vše stávající směrem ke Světlu. Dává jí to právo vést muže, rodinu a celou civilizaci.

Minulé generace tyto skutečnosti tušily a vyjádřily je například ve známém úsloví: "Muž je hlavou rodiny, ale žena je krkem, který hlavou otáčí". Jde opravdu o výstižné vyjádření, protože mužský princip představuje to vnější a viditelné, v podobě hlavy, avšak ženský princip představuje to skryté a nenápadné, co hlavou otáčí a směřuje ji tam, kam třeba. Stejně nenápadně, jako působí v univerzu Boží síla, má tedy působit také žena. Nenápadně má směřovat všechno tam, kde je třeba. Čili ke Světlu a k Stvořiteli.

Správné pochopení emancipace spočívá v uznání ženského a mužského principu jako rovnocenných. Spočívá v uznání absolutní rovnosti mezi mužským, vnějším, viditelným, fyzickým a materiálním působením, a mezi ženským, nenápadným, jemným a pomáhajícím působením, směřujícím vše ke Světlu, k Dobru, k Harmonii a k Stvořiteli.

Správně pochopená emancipace má spočívat v pochopení, že žena, která je silnější duševně, má vést duševně, a muž, který je silnější tělesně, má vést fyzicky, materiálně a viditelně. Tímto způsobem se mají muži a ženy vzájemně doplňovat a vytvářet harmonii. Nikdo nemá být nadřazený a nikdo podřízený, protože každý má svůj vlastní okruh působení. Emancipace má tedy po správnosti znamenat uznání těchto dvou druhů působení, jako zcela rovnocenných.

Žel, vše bylo ale zkrouceno a pokřiveno, protože žena nedokázala ocenit velikost svého daru, který se jí zdál pro svou jemnost, nenápadnost a neviditelnost nedostatečným. Žena pošlapala po svém poslání být spojovacím článkem Světla a vše nenápadně usměrňovat ke Světlu. Namísto toho začala stále více sahat po viditelném, aktivním, vnějším a fyzickém druhu působení. Stále více vzrůstající materialismus totiž začal považovat pouze takovýto druh působení za jediný správný a společensky potřebný. V tomto smyslu bylo potom překrouceno také chápání emancipace. Emancipace v současnosti znamená, že žena má mít právo být ve všem takovou, jako je muž. Že jí mají být dostupné všechny druhy aktivních mužských činností a povolání, a že má pracovat a vydělávat stejně, jako muž.

To skutečné, pravé, ženské a jemné však bylo takovýmto pokřiveným vnímáním emancipace pošlapáno a diskriminováno. A tak se ideálem moderní emancipované ženy stala mužatka, neboli ženská bytost, ve všem se co nejvíce podobající muži. Toto však není emancipace, ale naopak, její výsměch! Je to negace pravého vnitřního založení ženy a jejího pravého působení. Současné chápání emancipace je proto cosi, co ve svém omylu nemůže přinést nic dobrého.

Žena má být ženou a muž mužem! Žena se má realizovat v typických ženských povoláních a muž zase v typicky mužských povoláních, protože každý z nich má k tomu své vlastní vnitřní předpoklady a schopnosti.

Materialismus však bez absolutního porozumění tuto přirozenost zcela přehlíží a vytváří něco absurdního a nepřirozeného. Něco, co katastrofálním způsobem deformuje vnitřní podstatu žen, které se snaží být moderním způsobem emancipované. Tímto způsobem totiž ztrácejí vnitřní oporu samé v sobě a neplní si své pravé ženské poslání. Ženy hrubnou a šlapou po jemnosti svých citů a své osobnosti. Tím se stále více ztrácí jejich schopnost spojování se silou Světla, a náš svět se stává stále více materialistickým. Hrubé, materialistické a ateistické ženy rodí a vychovávají materialistické a ateistické děti, a kvůli tomuto ženskému selhání se naše civilizace stává stále více dutou a prázdnou. Stává se molochem na hliněných nohách, kterému chybí pravá vnitřní hodnotová opora.

Vše, co v současnosti vytváříme, je proto jen povrchové a vnějškové. Je to mrtvé, protože je to bez ducha! Je to ubohé, neplnohodnotné, a proto odsouzeno k zániku! K zániku, který na naší planetě postihl již mnohé národy a civilizace. K zániku, který je prorokován také našemu modernímu světu. A to všechno proto, že v našem univerzu nelze dlouhodobě přežít bez spojení s jemnou, neviditelnou, ale vše pronikající a vše při životě udržující silou Nejvyššího. To, co toto spojení má, přežije a bude prosperovat. To však, co toto spojení nemá, bude vystavováno neustálým krizovým situacím, a nakonec dospěje k zániku. Takto jednoduše to funguje.

No a nejposvátnějším posláním ženského rodu je zabezpečovat toto životodárné spojení. Posláním ženského rodu je spojovat se s jemným prouděním síly Boží ve stvoření, a v podpoře této nejvznešenější síly vést vše stávající ke Světlu, k Výšinám, k Dobru a ke Stvořiteli.

Toto dokáže jedině žena! Aniž by musela řečnit, kázat, nebo nějak jinak viditelně působit. Dokáže to pouze svým tichým a nenápadným osobním vlivem, pokud je spojena se Světlem. Právě takovéto ženy potřebuje náš svět jako sůl! Naopak, současné moderní a emancipované ženy jsou jeho neštěstím, protože ho odřezávají od Světla, a tím ho směřují do záhuby.

ooOoo

Jedině nefalšované, nejčistší ženství může probudit a vést muže k velkým skutkům! Nic jiného.

ABD-RU-SHIN

https://wahrheit7.blogspot.com ve spolupráci s M.Š.

Koronavirus! Světlo útočí!

Na svých podvečerních procházkách jsem zpozoroval zvláštní věc. Když končí den, začíná noc a zapalují se světla veřejného osvětlení, tato světla, a to i z velmi velké dálky, svítí tak jasně, jak jsem je dosud nikdy svítit neviděl. Útlumem průmyslové činnosti a dopravy se očistilo ovzduší, na základě čeho je viditelnost znatelně vyšší. V přírodě probíhají očistné procesy! Příroda se očišťuje! Lidstvo trpí a je omezováno, ale příroda se obnovuje.

Očista přírody se projevuje všude. Třeba v Benátkách na kvalitě vody, nebo v Číně, v poklesu toxických látek v ovzduší, což také potvrdila pozorování čínských vědců.

A viditelná přírodní očista evokuje také jiný, hlubší význam tohoto pojmu. Evokuje očistu, spojenou s duchovním rozměrem člověka a celého univerza. No a vykonavatelem a nástrojem této očisty má být právě přírodní svět. Přírodní svět, ale především inteligence, která ho spravuje, a která formuje vnější přírodní dění do takové podoby, aby bylo dosaženo požadované duchovní očisty Země a její obyvatel.

A je to opravdu reálně tak, protože mikroskopický virus, pocházející z přírodního světa, postavil lidstvo do pozoru. V tomto dění je také možné pozorovat odvěký, ale lidstvem ignorován zákon zpětného účinku, na základě kterého nakonec každý sklidí to, co zaséval. Na základě kterého přijde reakce přesně takového druhu, jaká byla předchozí akce.

Za nekonečné ústrky lidstva vůči přírodě, za její bezbřehé plenění, ničení, znečišťování a devastování přichází odplata ve formě viru, který lidstvo téměř ze dne na den zastavil v jeho destruktivní činnosti. Okamžitě například zastavil pro přírodu škodlivé, nadměrné cestování po celém světě, jehož návrat do původní podoby tak, jak si ho cestovní kanceláře představují, bude jen velmi pozvolný. A v plné míře, jak to bylo před koronavirovou krizí, pravděpodobně také nemožný.

A je toho samozřejmě ještě mnohem více, k čemuž bylo lidstvo v současnosti dotlačeno, a za čím je možné vypozorovat jednoznačnou pečeť inteligentního působení.

Avšak přírodní dění a inteligence, stojící za ním, je jen nástrojem v rukou ještě mnohem vyšších sil. Sil Světla, které prostřednictvím obecné očisty vynucují na Zemi vítězství světlých hodnot! Vynucují vítězství skutečného Dobra. Dobra pro všechny. Pro jednotlivce, pro národy, pro zvířata, pro přírodu, pro vzduch i pro vodu. To je Dobro skutečné a univerzální, které je v ostrém rozporu se sobeckým, bezohledným a přírodně destruktivním "dobrem" v pojetí lidstva.

Podstatou dnešního dění je tedy šíření Světla! Je šíření Dobra! Dobra skutečného a pravého! Dobra pro všechny bez rozdílu a ne jen pro člověka! Nejen pro některé! Dobra úplně jiného, než je to, co lidé za dobro považují. A proto dochází ke kolizi! Lidé nevítají příchod Světla s jásáním a radostí, protože se jim hroutí celý jejich svět, jakož i celá jejich dosavadní hodnotová hierarchie, postavená na jejich vlastním, sobeckém pojetí dobra.

Přichází Světlo a Dobro, ale náš svět začíná kolabovat, protože je v rozporu se skutečným Světlem a Dobrem. Cíleně je bolestně zasahováno všechno lidsky pokřivené, nesprávné, falešné, sobecké, bezohledné a pokrytecké. Země se duchovně očišťuje! Velká očista přírody, ale také špatně nastavené hodnotové hierarchie lidí začíná!

Zvýšená intenzita Světla přichází shora, a jejím zdrojem je vyzařování Nejvyššího. A přesně tak, jak se v bílém světle nacházejí všechny ostatní barvy světelného spektra, přesně tak i Světlo, přicházející shora od Stvořitele, v sobě obsahuje všechny ušlechtilé, vysoké a vznešené ctnosti v podobě lásky, spravedlnosti, čestnosti, čistoty, skromnosti a úcty k Nejvyššímu i k ostatním lidem.

Toto všechno, jako základní poselství, nese v sobě paprsek Světla, přicházející shora a zasahující naši Zemi. Kdyby lidé žili těmito hodnotami, žádná očista by nebyla nutná, protože pravé úsilí o Světlo ze strany lidí by se setkalo s prouděním Světla, přicházejícím od Stvořitele, a Země s jejími obyvateli by byla radostně povznesena.

Žel, to však, co v současnosti převládá na Zemi, je temnota! Temnota duší, srdcí a hodnot! Temnota iluze jedinečnosti materie, kromě níž podle většiny už nic neexistuje. Převládá temnota nižšího, rozumově racionálního "já", které se uvnitř lidských osobností rozvinulo až do takových rozměrů, že potlačuje, ignoruje a zpochybňuje existenci vyššího duchovního "já" v člověku, které je Boží jiskrou v nás.

Temnota lidského nižšího "já", totožného s rozumem, myslí a s čistě materiálním pojetím světa, vybudovala temnou a nízkou hierarchii hodnot, postavených na penězích, zisku, moci, majetcích, kariéře, užívání si a konzumu. Toto jsou hodnoty dnešních lidí. Kvůli ním sklouzávají do bezohlednosti, chamtivosti, nečestnosti a nespravedlnosti. Kvůli ním sklouzávají k násilí, válkám, parazitování na jiných a k drancování a ničení přírody. Svět lidský se stal světem temna! Stal se říší temna!

A k této říši temna na Zemi proniká v současnosti paprsek Světla a skutečného Dobra! Ale protože temný svět na Zemi není hodnotově Světlu stejnorodý, zraňuje ho. Temnotou Země je příchod Světla vnímán jako cosi negativní. Jako cosi nekompatibilní. Jako cosi cizorodé.

A proto pozitivní záření Světla v negativním prostředí Země mutuje a působí zdánlivě negativně. Mutuje do podoby koronaviru a negativně působí na svět lidský. Otřásá našim světem, postaveným na nesprávných hodnotách a očišťuje ho od všeho, co je pokřivené. Pouze vinou lidí a jejich falešného pojetí dobra je tento proces očisty bolestný. Je katastrofou pro současný svět s jeho nízkým způsobem myšlení, ale je požehnáním pro přírodu a pro všechny lidi, kteří v sobě nesou pravé hodnoty Světla.

V jisté relaci v televizi mluvili o tom, jak se je třeba co nejefektivněji chránit před koronavirem. Říkali, že jako první je nošení ochranné roušky, a pak časté mytí rukou. Kromě toho zmiňovali také ústní hygienu a mytí zubů, ale také proplachování nosu teplou vodou, protože v nosní dutině máme drobné chloupky, a na nich se může zachytit virus.

To vše je samozřejmě chvályhodné a vůbec to nelze podceňovat. Ale ani zdaleka to nestačí! To je v dnešní době málo, protože je to opět jen čistě materiální tak, jako vždy!

Kromě očisty a hygieny vnějšku je totiž nutná očista a hygiena nitra! Také naše nitro, čili naše myšlenky a pocity třeba udržovat v čistotě! Také naše nitro musí být čisté, aby mohlo navázat pozitivní druh spojení s čistotou a ušlechtilostí shora přicházejícího Světla, vynucujícího očistu. Lidé se musí hodnotově obrodit a stát se čestnější, laskavější, ohleduplnější, spravedlivější a čistší! Lidé se musí začít vnitřně upínat k Stvořiteli a k poznání a přizpůsobování se tomu, kam nás v našem dalším vývoji směřuje jeho Vůle. Toto je pozitivní hodnotové spojení s prouděním síly Světla, které nám přinese radost, mír, povznesení a vzestup.

Kdo však bude mít jen roušku a čisté ruce, kdo bude splňovat jen všechna hygienická kritéria, ale jeho mysl nebude čistá a vnitřně nebude usilovat o žádné hodnotové obrození, ten se nedokáže pozitivním způsobem spojit s proudící silou Světla Stvořitele, a to se na něm projeví negativním způsobem. Tím se totiž stává vysoce rizikovou osobou, kterou může současná vynucená duchovní očista zasáhnout tragickým způsobem.

Bezduchý materialismus už v dnešní době nestačí! Už je třeba očistit a obrodit své nitro! Kdo tak neučiní, vystavuje se riziku, že dříve nebo později může být v očistném dění z tohoto stvoření odstraněn.

Lidé přece věděli, že takové něco jednou přijde! V Bibli byli přece upozorněni na to, že také trpělivost Stvořitele má své hranice.

A zdá se, že už je to tady! Zdá se, že Světlo Páně přichází, aby to, co v sobě ještě nese světlo posílilo a povzneslo. A aby od toho, co je Světlu vzdáleno, očistilo stvoření.

A tak, jako už dnes září světla lamp mnohem jasněji všude na Zemi, přesně tak má Světlo mnohem jasněji zazářit také uvnitř lidí. Také v jejich duších, srdcích a myslích, v podobě vysokých a ušlechtilých ctností.

Budiž Světlo za Zemi!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Koronavirus jako nástroj vyšší Moci! Kam nás tlačí?

Vše, co se děje kolem nás, nám chce něco říct. Chce nás něčemu naučit. Chce, abychom něco pochopili. No a takovým poselstvím je také současná koronavirusová krize. Zkusme se proto podívat na to, k čemu nás chce dotlačit. Neboť celosvětový důraz, s jakým se tak děje, si nutně vyžaduje naše plné pochopení situace.

V první řadě si je třeba uvědomit, že žijeme v univerzu, ve kterém působí vyšší Moc. Jde o Inteligenci, která usměrňuje vesmírné dění zcela konkrétním směrem. Směrem k stále vyššímu rozvoji. K rozvoji ducha a pravých, vysokých, vznešených a ušlechtilých hodnot. A všechno stávající musí tímto vytyčením směrem kráčet, protože není schopno trvale se příčit Vůli vyšší Moci. Musí tímto směrem kráčet, ať chce, nebo nechce. Dobrovolně, nebo násilím. Z tohoto úhlu pohledu je se třeba dívat také na současné dění.

Prvním poselstvím, které máme všichni pochopit, je poselství pokory. Dostáváme školou a tvrdou lekci pokory!

Lidstvo zapomnělo na Stvořitele a jeho zákony. Žije si samo pro sebe a v rámci svých vlastních zákonů a priorit. Lidstvo zapomnělo na Vůli vyšší Moci, kterou by mělo ve stvoření naplňovat, a tak se duchovně, morálně a mravně rozvíjet. Lidstvo se domnívá, že si vystačí samo se svou ekonomikou, technikou, konzumem a materialistickým pojetím života.

A najednou přijde něco, co zásadním způsobem otřese vším, co dosud tak uspokojivě fungovalo! Najednou přijde něco, co doslova zmrazí a na maximální míru utlumí všechno dosavadní lidské snažení! Najednou lidstvo, jednotlivé národy i jednotlivci do hloubky duše prožívají svou křehkost a zranitelnost! Najednou přichází pochopení, že navzdory všemu, co moderní svět dokázal, může být během pár dní položen, nebo doslova sražen na kolena!

Na základě všech těchto skutečností, které nejsou výplodem fantazie, ale v současnosti se reálně dějí, musí lidé na vlastní kůži prožívat, že přece jen existuje "Cosi", co nás vždy přesahovalo a bude přesahovat. "Cosi", co je silnější než všechno ostatní, a my to musíme respektovat a podřídit se tomu.

To, co tedy mají lidé jako první pochopit v souvislosti se současnou koronavirusovou krizí je realita existence vyšší Moci, která nás přesahuje. Lidé mají znovu získat bázeň a úctu před vyšší Mocí! Lidé mají znovu získat ztracenou POKORU! Lidstvo současnosti dostává důraznou lekci pokory před čímsi Vyšším! Před Mocí Boží! Toto je první základní věc, ke které pochopení jsme doslova tlačeni tím, co se dnes děje.

A co je tím druhým?

Koronavirus výrazně omezil veškerý dosavadní pohyb lidí na naší planetě. Omezil extrovertní, konzumní a komerční expanzi nejen ve světě jako takovém, ale také v rámci každého jednotlivého státu, protože byly eliminovány všechny aktivity ve formě divadel, kin, nebo různých jiných kulturních aktivit. Bylo eliminováno společenské setkávání v restauracích, v hospodách, nebo na sportovních akcích. Ulice měst jsou vylidněné. Koronavirus zahnal všechny domů! Zahnal je zvenku dovnitř!

Dovnitř! Zamysleli jste se nad tím, k pochopení čeho se nás snaží dotlačit Inteligence, jejíž Vůli podléhá vše, co existuje v našem stvoření? Bez jejíž Vůle ani jediný lísteček nespadne dolů ze stromu? Násilím a nátlakem posouvá naši pozornost ze všeho toho vnějšího směrem dovnitř! Směrem do našeho vlastního nitra!

V evangeliích se píše: "Království nebeské je ve vás!" Království nebeské a jeho hodnoty jsou v každém z nás! Jsou v našem nitru! Pouze je nám třeba zaměřit se tímto vnitřním směrem. A koronavirusová krize nám všem k tomu dává příležitost! Dává nám k tomu prostor a čas! Doslova nás k tomu nutí!

No a k tomu, abychom konečně začali správným způsobem uvažovat a pracovat na sobě ve svém nitru, k tomu dostáváme v dnešní době extrémně silné podněty. Třeba ve formě děsivé fotografie, která nedávno obletěla sociální sítě. Jde o fotku z italského Bergama, pořízenou z okna bytu na patře, směřujícího na hlavní ulici. Na ulici vidět kolonu vojenských aut, ve kterých jsou převáženy těla obětí koronavirusu do spaloven, protože krematoria už kapacitně nestačí. V den, kdy byla pořízena fotka, zemřelo 400 lidí.

Toto jsou skutečnosti, které musí velmi silně otřást každým člověkem. Toto jsou skutečnosti, které není možné přejít bez povšimnutí, aniž by se nás hluboce vnitřně nedotkly. Musí nás to vnitřně zasáhnout a má to v nás vyvolat kladení si zásadních otázek lidského bytí, které bychom si jindy, nebo vůbec nikdy nepoložili.

Na co jsme tu vlastně na zemi a jaký má náš život smysl? Copak jsme tu opravdu jen na to, abychom si užívali pokud možno, a aby nás potom, když zemřeme, spálili jako dřevo v peci? Copak jsme skutečně jen polní tráva, která zde dnes je a zítra ji hodí do ohně? Copak jsme skutečně jen toto tělo a mysl, a když zemřeme, o všechno přijdeme a všechno definitivně skončí?

Nebo jsme přece jen něčím víc? Jsme něčím, co je trvalé, věčné a nezničitelné, co nemůžeme ztotožňovat s naším fyzickým tělem a pozemským rozumem? Neexistuje v nás nějaké vyšší "já"? Neexistuje v nás věčný duch, se kterým můžeme najít spojení prostřednictvím dodržování vysokých a ušlechtilých hodnot, abychom sme se s ním vnitřně ztotožnili a našli cestu k věčnosti? Jsme tedy jen tělo, mysl a rozum, které hynou a zanikají, nebo jsme věčný duch, kterého se nedotýká fyzická smrt?

Současné zastavení života koronavirusem nás hmatatelně tlačí dovnitř našich domovů a do nitra sebe sama, a tragičnost událostí v Itálii, ale také jinde, nás tlačí ke kladení si těch nejzákladnějších otázek našeho bytí. A dává nám čas a prostor k tomu, abychom odpovědi na ně skutečně našli. Kdo totiž hledá, musí nakonec najít!

Nedávno jsem poslouchal pořad v rozhlase o tom, jakým všemožným způsobem tráví lidé čas ve svých domovech, do nichž byli nuceně zahnáni koronavirusovou krizí. Redaktorka v relaci hovořila o tom, jací jsou lidé také v této situaci vynalézaví, a jak nejrůznějšími kreativními způsoby dokáží využít nečekaný volný čas. Ve skutečnosti je ale maximálně smutné, že pro zaběhnutou lidskou povrchnost není tento čas, který je Shora darován, vůbec využíván na to, na co by opravdu měl, ale je promrhán na obvyklé hlouposti a na to, co není vůbec podstatné.

O vyšší Moci, nebo o Stvořiteli, který řídí světy, se říká, že je Láskou. A je to skutečně tak, protože Láska nejvyšší Inteligence, ovládající univerzum nechce připustit, aby lidé promrhali v hodnotovém omylu, v nicotné povrchnosti a v bezduchém, tupém materialismu celé své bytí. Láska nejvyšší Inteligence se nás proto snaží ze všeho tohoto vytrhnout, abychom nepromarnili své životy a nakonec nás nemuselo postihnout to nejstrašnější, co vůbec existuje. Duchovní smrt, nebo jinak řečeno, věčné zatracení naší osobnosti! Takto, z pozice Lásky Stvořitele k našemu věčnému duchu třeba celou současnou situaci vnímat a dešifrovat.

No a na závěr ještě jedna zásadní otázka: co se stane, pokud lidé nebudou chtít pochopit, přijmout a zrealizovat to, k čemu je v současnosti tlačí koronavirusová krize a za ní stojící vyšší Moc, bez níž Vůle ani lísteček ze stromu nespadne? Co když budou chtít žít tak, jako dosud a uznávat stejný hodnotový systém, jaký uznávali dosud?

Jistě se pamatujete, že v roce 2012 mnozí očekávali konec světa. Když nepřišel, materialisté a ateisté opět jásali. Neuvědomili si však dvě věci. Za prvé, že to nemá být konec světa, ale konec starého světa! Konec starého světa se vší jeho dosavadní nesprávnou hodnotovou hierarchií, a začátek nového světa s novou, duchovní hodnotovou hierarchií.

No a za druhé si neuvědomili, že to není otázka jednoho dne, začínajícího posledními minutami roku 2011 a prvními minutami roku 2012. To je proces, který začal již před tím a probíhá také v současnosti. Je to proces transformace lidského vědomí z nižší úrovně na vyšší úroveň.

Pokud to lidé pochopí a vykročí cestou, směřující k stále větší osobnostní a duchovní dokonalosti, na kterou nás tlačí Vůle Vládce univerza, ušetří si mnoho utrpení. Pokud to ale nepochopí a budou se chtít křečovitě držet toho starého, vyšší Moc použije mnohem razantnější prostředky, než je současná koronavírusová krize, aby docílila toho, kam má lidstvo v souladu s plánovaným vývojem celého univerza směřovat. Člověk musí pochopit, že je příliš malý a zranitelný na to, aby si donekonečna prosazoval pouze svou vlastní vůli.

Uvědomme si přátelé, že lidé, kteří každodenně umírají v Itálii, ale také všude jinde na koronavirus, že všichni tito lidé měli své rodiny, své plány, své starosti i své radosti tak, jako každý z nás. A najednou je všechno pryč! Je to obrovská tragédie a o to zvlášť, pokud připustíme, že také my sami bychom se mohli jednoho dne ocitnout mezi nimi. Nedopusťme proto, aby velké neštěstí, které postihlo tyto lidi a jejich rodiny, odplynulo v naší obvyklé povrchnosti kamsi do ztracena. Choďme proto do svého nitra a řešme v sobě základní otázky bytí, které jsme už dávno měli mít vyřešeny.

K těmto obětem by totiž vůbec nemuselo dojít, kdybychom jako lidstvo i jako jednotlivci kráčeli ve svém vývoji správně, čili cestou hodnot ducha. Pak by byla nutnost bolestné navigace na tuto cestu bezpředmětná! Uvědomme si to, vzpamatujme se, obraťme se a vykročme tam, kam se nás snaží nasměrovat Vůle Nejvyššího, aby oběť těch, kteří v současnosti umírají na světovou koronavirusovou pandemii, nebyla marná.

Stručný závěr: Všemohoucí Bůh existuje a přeje si nové, lepší, duchovní lidstvo! To je cesta, na kterou ho začíná směřovat. Čím dříve to pochopíme a čím dříve touto cestou vykročíme, tím méně budeme trpět.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Strašidla pochodují městy! Není to vůbec nevinná zábava!

V posledních letech k nám ze západu přichází další nové obohacení. Svátek Halloween a s ním související průvody nejrozličnějších čarodějnic a čertů. A čím jsou tyto masky hrůzostrašnější a děsivější, tím lépe! Tím je větší legrace!

Ale je to opravdu jen legrace a nic víc? Asi docela ne, protože na druhé straně se ozývají různí jednotlivci, ale také různé církve, kteří s těmito průvody nesouhlasí a sepisují petice, aby je městské, nebo obecní úřady nepovolily. Vidí v nich totiž propagaci zla a temných sil.

To se samozřejmě modernímu, ateistickému a materialistickému člověku s jeho snahou užít si dosyta nejrozličnějších zábav jeví jako nepochopitelný závan středověku. Jeví se mu to jako zkostnatělá a prudérní ztráta smyslu pro humor.

Ale protože materialisté a ateisté vnímají všechny věci pouze povrchně, z jejich prvoplánově materialistického hlediska, podívejme se na danou problematiku trochu hlouběji a ukažme si, co se ve skutečnosti skrývá pod navenek prezentovaným povrchem dobré zábavy.

Všechny pochody a průvody bez výjimky jsou vždy určitým poselstvím a prezentují nějakou myšlenku. Vysílají nějaký signál. Například socialistické prvomájové průvody byly vyjádřením radosti a spokojenosti ze života pod vedením komunistické strany. Ukrajinské pochody neonacistů jsou otevřeným přihlášením se k Stepanu Banderovi a k nenávisti vůči všemu ruskému. Dále zde máme známé duhové pochody komunity LGBTI, upozorňující na existenci jinak sexuálně orientovaných osob a na jejich práva. Dále máme například pochody za život, jejichž účastníci se snaží o mnohem intenzivnější ochranu života už před narozením. A můžeme sem zařadit také různá ekologická protestní shromáždění, inspirované aktivistkou Gretou Thunberg a podobně.

Co však je určitým společným jmenovatelem všech těchto protestních shromáždění, průvodů a pochodů? Jejich účastníci říkají společnosti asi toto: "Jsme tady a máme takovýto názor. Dáváme o sobě vědět a třeba s námi počítat."

No a přesně to samé platí také v případě různých průvodů čertů a strašidel. Že je to jen humor, zábava a žert, je totiž pouze pohádku pro povrchní a prvoplánové. Naopak, povrchnost a prvoplánovost lidí, kteří příliš neuvažují, je dokonale využita k tomu, aby bylo ve společnosti prezentováno to, o co ve skutečnosti pod zástěrkou zábavy jde. A jde o manifestaci temných sil, které dávají společnosti na známost: "Jsme tady a máme své hodnoty! Dáváme o sobě vědět a třeba s námi počítat!" A podobně, jako při pochodech neonacistů, také zde je aktuální skrytý podtext, vyjádřen slovy:" My jsme ti, kteří jsou vyvolení, aby si podmanili společnost!"

Průvody čertů a strašidel, tedy všechno jednoznačně negativních bytostí, jsou reálným svědectvím naší doby, která svou plytkosti myšlení, amorálností, duševní prázdnotou, nectnostmi a nezřízeností vášní navazuje kontakt se sobě stejnorodými, nízkými úrovněmi univerza. A bytosti z těchto nízkých úrovní pochodují v hrůzostrašných průvodech po našich městech a vesnicích, reprezentujíc temné síly, které se rozpínají po naší planetě, aby ji zcela ovládly.

Taková je tedy žel naše moderní civilizace, která inklinuje k nízkosti a temnotě, protože sama je takovou. Vždyť si jen zkusme položit otázku, proč se například v našich městech a vesnicích neorganizují pochody andělů a různých světlých bytostí, které by představovaly ctnosti? Vždyť přece kromě našemu pozemskému oku neviditelných, temných a nízkých úrovní, zalidněných nejrůznějšími hrůzy plnými bytostmi, existují také vysoké a vznešené úrovně, obývané nádhernými, ušlechtilými a ctnostnými bytostmi. Proč našemu světu není blíže toto směřování? Proč nebere inspiraci odtud? Proč neorganizujeme průvody tohoto druhu a tvůrci kostýmů a masek se ve své inspiraci nenapájejí do těchto úrovní?

Proto, že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá! Neboť převažující nízkost v duších nachází sympatie a stejnorodé spojení s odpovídajícími, nízkými jemnohmotnými úrovněmi univerza.

No a je zcela samozřejmé, že tento trend a toto propojení se bytostně příčí lidem, kteří si ještě zachovali alespoň určitou míru ušlechtilosti a soudnosti. Tito lidé mnohdy ne vědomě, ale podvědomě tuší, o co tu jde, a staví se proti tomu. Stavějí se proti rozpínavosti temnoty, ovládající duše lidí. Stavějí se proti prezentaci její moci a touze po expanzi, prostřednictvím pochodů padlých, nízkých a ohyzdných bytostí.

A když jsme si už objasnili, co všechno se skrývá za touto zdánlivě nevinnou zábavou, zkusme se ještě zamyslet nad tím, kde se něco takového, jako jsou čerti vůbec vzalo?

Každému je jasné, že nejde o bytosti z našeho světa, čili z naší hrubé hmotnosti. Kromě hrubé hmotnosti však existují také různé úrovně jemné hmotnosti, kam odcházejí lidské duše po smrti fyzického těla.

Každý ví, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. Zlo naše duše zatěžuje a dobro naše duše povznáší. Podle míry dobra a zla má tedy každá duše po odložení fyzického těla určitou tíhu. Čím je ušlechtilejší a lepší, tím je tíha menší, a čím je duše zkaženější a negativnější, tím je tíha větší.

A tak, na základě zákona duchovní tíže, klesají duše zatížené nízkostí do nízkých úrovní jemné hmotnosti a naopak, duše, nadlehčené ušlechtilostí stoupají do vysokých úrovní jemné hmotnosti. Tam se dále zušlechťují v konání dobra a v ctnostech, aby nakonec, po dosažení lidské dokonalosti, mohly vstoupit z jemné hmotnosti do věčného, duchovního království nebeského.

K pochopení, odkud pocházejí čerti třeba vědět, že čím je duše zkaženější a nižší, tím ohyzdnější vnější formu dostává. A naopak, čím je duše ctnostnější a lepší, tím je její vnější forma ušlechtilejší a krásnější.

Potvrzení fungování této zákonitosti můžeme najít už tady na zemi, když například někdo enormním způsobem holduje alkoholu a jeho neřest časem začíná být viditelná také na jeho vnějším vzhledu. A podobně je to i s drogami. No a po naší smrti, ve světě jemné hmotnosti, se tato zákonitost mnohokrát znásobuje.

To znamená, že jakákoliv neřest a nízkost se mnohem viditelněji odráží na vzhledu duševního, jemnohmotného těla každého jednotlivce. Čím je tedy někdo horší, tím ohyzdnější a odpudivější podobu má jeho jemnohmotné tělo. A jde to až tak daleko, že lidé ztrácejí svou lidskou podobu a stávají se z nich polo zvířecí a polo lidské, strašidelné a ohyzdné bytosti.

Čerti tedy nejsou žádný nový a zvláštní druh. Čerti jsou ve skutečnosti lidé, nelidsky znetvořeni vlastní nízkostí.

Tentýž princip však platí také v pozitivním slova smyslu, protože jemnohmotné těla lidí ušlechtilých, čestných, spravedlivých, dobrých a laskavých nabývají ušlechtilé a vznešené formy, podobající se formám andělským.

Takže aby nám bylo všem jasno, čerti jsou ve skutečnosti nízké, padlé a ubohé lidské duše, nacházející se v nízkých úrovních jemné hmotnosti. Sem se kontaktovat, sem se orientovat, odsud se inspirovat a na náš svět přinášet průvody těchto nízkých, nešťastných, znetvořených a nejrůznějšími neřestmi zatížených bytostí, není rozhodně nic pozitivního. Je to jen ubohé a politováníhodné spojování se s nízkostí. Není to nic pozitivní, na co by se měli lidé orientovat.

Lidé by se měli orientovat spíše opačným směrem. Ne tedy dolů, ale nahoru! Ne do nížin, ale do výšin! Tam, ve vysokých úrovních jemné hmotnosti, přebývají ušlechtilé a ctnostné lidské duše, jejichž ušlechtilá vnější duševní forma je výsledkem jejich života v souladu s principy dobra, lásky, spravedlnosti a ušlechtilosti. Tím směrem by bylo žádoucí se orientovat a inspirovat!

Ne tedy do nížin, ale k výšinám máme upírat svůj zrak! Odtud máme čerpat a přinášet to sem dolů k nám na zemi, aby se naše planeta stávala stále lepší, a ne stále horší.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Neslyšíte? Burácející hlas posledního soudu volá: DOST!

Tyto dva pojmy souvisí s katolickou terminologií a nejsou v zásadě nesprávné. Budeme tedy na nich budovat a podrobněji si objasníme dva nejdůležitější a nejzásadnější momenty celého našeho bytí. Avšak objasníme si je na základě poznání stavby stvoření a na základě zákonů, ve stvoření fungujících, čehož znalost žel křesťanství chybí. A proto v nesmírně zásadních pojmech, jako je osobní a poslední soud, v mnoha věcech tápe.

Pojem osobní soud spojuje katolická věrouka s naší fyzickou smrtí a s tím, co bude následovat po ní. Tyto děje jsou popsány ve známé knize Raymonda Moodyho "Život po životě". Podklady pro její napsání získal od lidí, z medicínského hlediska určitou dobu klinicky mrtvých. Tito lidé víceméně shodně popisovali, že bezprostředně po smrti viděli sebe sama, přesněji řečeno své vlastní fyzické tělo jakoby z nadhledu, a odtud pozorovali úsilí lékařů o záchranu jejich života. Jejich osobnost, nebo jejich duše, která byla od těla odpoutaná, pak vstoupila do černého tunelu. Když se dostala ke světlu na konci tunelu, byl jí jakoby ve filmu promítnut celý její dosavadní život.

To, co duše prožívala při sledování filmu, však bylo něco úplně jiného, než když na zemi vzpomínáme na svou minulost. Tady to všechno duše vnímala především z mravního hlediska. Z hlediska toho, co udělala ve svém životě dobré a co špatné.

Po promítnutí filmu života byla ale osobnost člověka znovu vtažena do tunelu a vstoupila zpět do svého fyzického těla. Na základě zážitku klinické smrti však mnozí změnili svůj život. Zásadním způsobem přehodnotili své dosavadní priority a zaměřili se především na mravní stránku života.

Tolik ve stručnosti Raymond Moody, a my z hlediska katolického termínu osobního soudu můžeme za osobní soud považovat právě promítání filmu našeho života. Co však následuje po tomto okamžiku osobního soudu, kdy se už nevrátíme do svého fyzického těla?

Na základě filmu života člověk pozná, za co ve skutečnosti mravně stojí, a prostřednictvím objektivního a nestranného zákona duchovní tíže, bude přesunut do takové úrovně takzvaného druhého světa, do níž náleží. Do úrovně, kde najde stejných a sobě stejnorodých.

Na základě převažujících nízkých lidských vlastností člověk klesá působením zákona tíže mezi stejně nízko stojící, a na základě převažujících ušlechtilých vlastností člověk stoupá mezi stejně ušlechtile smýšlející.

V nízkých úrovních druhého světa trpí prostřednictvím stejnorodé nízkosti druhých a prožívá peklo. Ve vysokých úrovních druhého světa prožívá naopak radost, prostřednictvím stejnorodé ušlechtilosti druhých.

Když někdo zemře, jako nedávno Karel Gott, zvykne se říkat, že odešel do pěveckého nebe a odtud se na nás dívá. Když zemře nějaký známý herec, říká se, že odešel do hereckého nebe a podobně. Lidé tedy tuší, že na druhém světě jsme zařazeni do jednotlivých úrovní, na základě určité stejnorodosti. Tato stejnorodost však není profesní, ale jedině morální a mravní.

Křesťané katolíci tvrdí, že po smrti odcházíme do duchovního světa. Není to však pravda. Po smrti odcházíme ze světa hrubě - hmotného, do světa jemně - hmotného. Podle výše zmíněného zákona tíže odcházíme buď do nízkých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných peklem, nebo do vysokých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných nebem.

Souhrnně můžeme všechny tyto úrovně druhého světa nazvat očistcem, kde se lidé duševně očišťují buď z těžkých vin v nízkých úrovních, nebo z lehkých provinění ve vysokých úrovních. Postup duše z nízkých úrovní do vyšších je možný po odpovídajícím polepšení. No a ten, kdo úplně očistil roucho své duše od všech provinění, může nakonec vstoupit do věčné říše Ducha. Do skutečného, věčného království nebeského.

Toto očekává každého z nás po našem osobním soudu po fyzické smrti. A proto by každý měl už zde na zemi usilovat o co nejvyšší mravní a duchovní zušlechtění, aby pro něj nemusel být film jeho života šokem a hrůzou, po kterých se propadne do pekla.

A co znamená poslední soud?

Hrubě - hmotný svět a jemně - hmotný svět jsou prostorem, určeným pro zrání lidských duší do duchovní zralosti. Na zemi, a také na druhém světě, se lidé mají snažit zdokonalovat v ctnostech a v mravnosti, aby se stávali stále ušlechtilejší. Tímto způsobem se stále více přibližují k duchovní říši, aby po svém nejvyšším možném lidském zušlechtění mohli nakonec do ní vstoupit.

Lhůta, kterou ale máme na to určenou, je vymezena příchodem posledního soudu. Poslední soud je momentem, kdy bude řečeno DOST! Momentem, kdy se ukončí celý, výše zmíněný proces duchovního vývoje v hrubé a v jemné hmotnosti. No a momentální stav lidské duše, ve kterém ji poslední soud, čili ono velké DOST zastihne, se stane určujícím a rozhodujícím pro její bytí.

Pokud nás tedy poslední soud zastihne hodnotově zaměřené směrem ke hmotě, pokud nás zastihne spoutané penězi, majetky, vášněmi, požitky a tisíci nejrozličnějších materiálních věcí, další náš duchovní vývoj bude zastaven, a my už jen setrvačností dojdeme na úplný konec cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.

Pokud nás ale poslední soud zastihne hodnotově zaměřené ke Světlu, ke Stvořiteli, k ušlechtilosti, k mravnosti, k ctnostem, k dobru, k lásce a spravedlnosti k bližnímu, také v tomto případě pouze dojdeme až na konec cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.

A je úplně jedno, jestli nás poslední soud zastihne na tomto, nebo na druhém světě. Důležité bude jedině naše základní hodnotové zaměření, ve kterém se budeme v té době nacházet.

V případě materiálního hodnotového zaměření nás čeká cesta do zkázy, spojená s nezbytnou zkázou veškeré hmotnosti, která podléhá vzniku a zániku. A budou to právě naše hodnotové vazby na matérii, které nás do této zkázy stáhnou.

V případě duchovně mravního hodnotového zaměření nás však čeká cesta, směřující k věčnosti Ducha. Cesta, směřující ven ze světů hmotnosti, které jednou pominou, do věčné říše Ducha, která nikdy nepomine.

Tak, jak jednou z určitostí přijde náš osobní soud po naší smrti a odsoudí nás do zcela konkrétní úrovně druhého světa, a to přesně podle míry naší nízkosti nebo ušlechtilosti, tak jednou nevyhnutelně přijde také poslední soud, se svým velkým a definitivním DOST! A naše momentální hodnotová orientace ve chvíli velkého DOST posledního soudu se stane našim osudem. Osudem života v říši Ducha v případě naší duchovně mravní orientace, a osudem našeho definitivního zničení v zániku hmotných světů, ke kterým nás budou vázat naše, jen převážně materiální žádosti, nectnosti a nízkosti.

A to bude znamenat věčné zatracení, spočívající ve vymazání naší osobnosti z knihy života. Neboť život je jenom ten věčný v říši Ducha! Kdo však svůj život hodnotově spojí s dočasností hmoty, jeho bytí bude jen dočasné, a pak se zhroutí spolu se zhroucením hmotných světů.

Proto, bděme! Neboť nevíme dne ani hodiny, kdy zahřmí stvořením burácející DOST posledního soudu! Kam budeme převažující částí své osobnosti v tomto okamžiku zaměření, to se stane našim osudem!

A protože poslední soud se nezadržitelně blíží, mějme vždy své nitro nasměrováno především k hodnotám ducha. Jedině toto směrování v nás musí v každé chvíli převažovat.

Neboť běda nám, pokud v tomto rozhodujícím okamžiku celého našeho bytí v nás bude převažovat něco jiného!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Člověče! Ty sobecký ničitel přírody!

Nevím, zda jste zachytili zprávu, že od 29 července 2019 začíná lidstvo žít na ekologický dluh. To znamená, že tímto dnem jsme v rámci roku 2019 vyčerpali všechny obnovitelné zdroje, a od tohoto data až do konce roku budeme čerpat zdroje, které už příroda není schopna sama obnovit. Od tohoto dne tedy začíná naše bezohledné a trvale nezvratné drancování. Pravda je totiž taková, že v současnosti potřebujeme k uspokojení všech svých potřeb přírodní zdroje dvou planet, což značí, že životní úroveň lidí a jejich potřeby výrazně převyšují možnosti naší planety.

V koloběhu povinností pravděpodobně mnozí tuto informaci nezaregistrovali. Co jsme ale zaregistrovali úplně všichni jsou úmorné letní horka, doprovázené suchem. Byly časy, kdy bylo léto krásným a příjemným obdobím, na které jsme se těšili. V současnosti se však naopak stává obdobím, nesmírně únavným a zatěžujícím, takže mnozí, kteří vyslovení nemusí, v největších vedrech raději ani nevycházejí ven.

Avšak neustále rostoucí nesnesitelnost letních veder, jaké u nás nikdy předtím nebyly, není ničím jiným, než odpovědí přírody na nesnesitelnost a neudržitelnost drancujícího přístupu lidí k ní. A je to odpověď tak viditelná, že ji nepřehlédne nikdo. Ani ti, co nevědí, že jsme již v tomto roce začali žít na ekologický dluh. Na absolutně každého z nás bez výjimky tvrdě dopadají negativní důsledky toho, jak se my sami chováme vůči přírodě.

Sobectví lidí je však bezmezné, protože jsou pouze nemnozí, kteří chápou tuto souvislost. Kteří si uvědomují toto vzájemné propojení. A je jen málokdo, kdo je také ochoten a schopen z toho vyvodit nějaké osobní důsledky. Osobní důsledky ve smyslu omezení vlastních nároků a potřeb na takovou míru, jaká bude pro přírodu přijatelná a udržitelná. Říká se tomu osobní uhlíková stopa.

Pro miliony lidí naší země jsou ale toto všechno jen obyčejné informace, které pustí jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven tak, jako tisíce jiných informací. Pro miliony lidí konstatování těchto skutečností nic neznamená a osobně se jich to nijak netýká. Nejsou ochotni vyvodit osobní odpovědnost za katastrofální horka, za sucho, za každodenní vymírání nejrozličnějších živočišných druhů, za plenění deštných pralesů, z nichž za jedinou minutu ubude plocha o velikosti fotbalového hřiště, a tak dále, a tak dále.

Lidé jsou hodnotově orientovaní na konzumní způsob života a v něm má místo pouze stále větší ekonomický růst a stále větší uspokojování vlastních materiálních potřeb. V něm je absolutně nemyslitelné nějaké dobrovolné uskrovňování se. Vždyť přece celá společnost je postavena na spotřebě a různých službách, zaměřených na uspokojování lidského užívání si. Musel by být přece blázen ten, kdo by se dobrovolně omezoval. A zvláště tehdy, když na to má! Když si to může dovolit. Vždyť žijeme jen jednou, a proto si je potřeba života pořádně užít.

Nicméně ty, bezohledný konzumní slepec, uvaž jednu věc! Zkus se zamyslet nad tím, jaký bývá osud toho, kdo žije dlouhodobě na dluh. Jen si zkus představit, že bydlíš v nějakém bytě a neplatíš nájem. Jak dlouho myslíš, že ti to bude tolerováno? Budeš vícenásobně upozorněn, a když své dluhy nevyrovnáš a nezačneš pravidelně platit nájemné, z bytu tě vyhodí!

A přesně stejně, ty konzumní sobec, zaslepený svým užíváním si, žiješ na ekologický dluh a příroda naší planety tě již delší dobu upozorňuje, aby sis bral jenom tolik, kolik ti může dát. Upozorňuje tě na to vedry, jaké zde nikdy dosud nebyly. Upozorňuje tě na to suchem! Upozorňuje tě na to prudkými a ničivými přívalovými dešti! Upozorňuje tě na to neúrodou a zdražováním potravin! A upozorňuje tě na to ještě mnoha jinými věcmi, které ty nechceš vidět.

Ty totiž chceš jen stále nerušeně pokračovat ve svém konzumním bláznovství a nic jiného tě nezajímá. Věz však, ty sobec, že nakonec dopadneš tak, jako každý jiný, kdo žije na dluh a koho jednoduše dříve, nebo později vyhodí z bytu. A tak jednou také tebe, ekologického zločince a ničitele, vyhodí mocná Matka příroda ze svého pronájmu na planetě Zemi! Ba co víc, bude ti odepřeno právo dále přebývat v celém tomto stvoření, protože prázdnota a ubohost konzumního materialismu se do tebe zažraly tak hluboko, že jejich uctíváním ses stal jen bezduchým ničitelem všude tam, kde se nacházíš. A proto, aby si už nemohl dále škodit a ničit, ti tato možnost bude vzata, a tobě nezůstane zcela nic, jenom pláč a skřípění zubů.

Pamatuj, ty bezduše konzumní sobec, že jedině sem tě přivedou tvé materialisticky prázdné hodnoty, které si uctíval, a pro které si ve své egoistické slepotě neváhal ničit všechno kolem sebe.

Lidé našeho světa uznávají ničivé a rozvratné hodnoty, které je vedou a přivedou ke zničení a k rozvratu. Pokud však chtějí tomuto zničení a rozvratu zabránit, musí změnit hodnoty, které uznávají. Musí se přeorientovat na hodnoty, které nevedou ke zničení a rozvratu, ale k harmonii a rozkvětu.

A k harmonii a rozkvětu vedou jedině hodnoty ducha! Vede k nim jedině rozvíjení a uctívání hodnot ducha!

Hodnoty ducha nejsou hodnoty materiální, jejichž nepřiměřené nabývání ničí a drancuje naši planetu! Hodnoty ducha nejsou peníze, majetky, moc, sláva, konzum a užívání si!

Hodnotou ducha je úsilí o spravedlnost, čestnost, dobro a ušlechtilost! Hodnotou ducha je úsilí o pochopení skutečného smyslu vlastního života! Hodnotou ducha je hledání odpovědí na základní existenční otázky, a sice kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme. Hodnotou ducha je úsilí o přibližování se k Stvořiteli. A čím větší budou lidé vyvíjet úsilí o dosahování hodnot ducha, tím bude všechno na zemi lepší, hezčí a harmoničtější.

V tomto spočívá obrovský rozdíl oproti hodnotám materie. Obrovský rozdíl, který je důkazem zásadní neplnohodnotnosti a nedostatečnosti materiálně konzumních hodnot, protože čím více se lidé zaměřují na jejich dosahování, tím je na světě hůř. Tím je na světě více sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, závisti, nečestnosti, nevraživosti, násilí a bídy. Tím více lidé drancují a ničí přírodu na celé planetě. To znamená, že to funguje úplně opačně, než při snaze o hodnoty ducha.

Člověče, vzpamatuj se a hodnotově se obroď, aby s tebou Majitel světa nakonec nezatočil tak, jako se špatným nájemníkem, který chtěl žít pouze na dluh.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se!

Vše, co kolem sebe vidíte, je konečné. Je dočasné. V určitém okamžiku to vzniklo a od okamžiku svého vzniku pomalu, ale jistě spěje k zániku. Týká se to lidí, zvířat, rostlin, ale také naší planety, Slunce a celého okolního vesmíru. Týká se to však zároveň nejen světa nejhrubší hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského světa hmoty jemnější, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí naše duše po smrti, čili po odložení fyzického těla. Také tato jemnější hmotnost, takzvaná jemnohmotnost, podléhá zániku úplně stejně, jako všechno ostatní, co je hmotné.

No a v tomto obrovském, ale konečném světě hrubohmotnosti a jemnohmotnosti, se pohybují lidští jedinci prostřednictvím své svobodné vůle. Na základě svobodné vůle se rozhodují, kam povedou jejich životní cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro ně prioritní. Na základě své svobodné vůle si formují postoje k jiným a vytvářejí si vlastní životní filozofii.

Takovýmto způsobem jednají lidé nejen ve světě hrubohmotnosti, ale také ve světě jemnohmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také tam určuje jejich další směřování jedině jejich vlastní svobodná vůle. A pak se zase znovu rodí do hmotného světa, a takto to pokračuje stále dokola. Pořád dokola, ale ne donekonečna, protože žijeme v univerzu, které je konečné.

Kdyby však existovalo jedině toto konečné univerzum, s jeho konečnou hrubohmotnou a konečnou jemnohmotnou částí znamenalo by to, že naše bytí by bylo časově vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, že s nevyhnutelným zánikem našeho univerza by v něm musely zároveň zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v něm nacházejí.

Všichni lidé by však měli vědět, že jejich bytí není vůbec podmíněno nezbytným zánikem univerza. Měli by vědět, že jsou právě prostřednictvím své svobodné vůle schopni vymanit se z pomíjivosti univerza, a tak uniknout svému rozkladu v něm. Měli by vědět, že nad pomíjivostí hrubohmotné a jemnohmotné části stvoření se nachází věčná a nepomíjivá říše Ducha. A právě k ní by měl začít člověk, nacházející se ať už v hrubohmotné, nebo jemnohmotné části univerza, směřovat kormidlo své svobodné vůle pokud chce, aby se zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného světa.

Abychom to celé dokonale pochopili, ukažme si to na velmi názorném příkladu. Představme si moře, ze kterého se tyčí čtyři pilíře. Na pilířích je umístěno velké akvárium. V akváriu žijí ryby, a protože je velké, jejich život je k nerozeznání podobný životu ryb v moři.

Má to samozřejmě jeden háček. Slunce nad akváriem hřeje a voda z něj se pomalu odpařuje. Proces odpařování je ale tak pomalý, že je téměř neznatelný. Nicméně v delším časovém horizontu je očividně patrný.

A pokles pokračuje stále dál a dál, což v konečném důsledku znamená, že akvárium nakonec zcela vyschne a všechny ryby v něm zahynou na jeho dně.

A přece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si uvědomí situaci, v níž se nacházejí. Pokud si uvědomí, že žijí v akváriu a život v něm je časově determinován postupným odpařováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro "vědomé" ryby jediné: musí z akvária vyskočit!

V první řadě tedy musí pochopit, v jaké situaci se nacházejí, a potom se na základě svého svobodného rozhodnutí musí odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti života v akváriu, do věčnosti a nepomíjivosti života v moři.

A čím dříve k tomuto poznání a rozhodnutí dospějí, tím lépe. Neboť čím déle jim to bude trvat, tím větší námahu bude třeba vynaložit ke skoku do moře přes okraj akvária.

Při dlouhodobém váhání se totiž nakonec může stát, že hladina vody bude tak nízká, že všechny ryby pochopí, že se musí dostat ven, aby se zachránily. Avšak okraj akvária už bude tak vysoko a vody v něm tak málo, že osvobozující skok ven nebude možný. Ryby budou pak odsouzeny už jen na zoufalé plahočení ve stále více ubývající vodě, aby nakonec všechny bídně zahynuly.

A přesně takto je to také s lidmi, žijícími v akváriu pomíjivého univerza. Plavou si v něm sem a tam na základě vlastní svobodné vůle, a nechtějí si uvědomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti prostoru, ve kterém žijí.

Z moře věčnosti, z nepomíjející říše Ducha, k ním bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslů, včetně samotného Syna Nejvyššího, aby se jim dostalo poznání reality, v níž žijí. Aby se na základě tohoto poznání a uvědomění si své situace dokázali včas odhodlat ke skoku z akvária univerza do moře věčnosti.

Neboť uskutečnit tento skok není vůbec tak jednoduché. Dostatečné množství síly k němu totiž může dát člověku jen síla dobra a ctností, o které se vážně ve svém životě usiloval. Neboť jen člověk dostatečným způsobem spravedlivý, čestný, laskavý, ohleduplný, ušlechtilý a čistý může nashromáždit tolik potřebné síly, aby se prostřednictvím ní mohl jediným skokem přenést přes okraj akvária pomíjivosti do moře věčnosti.

Žel, na světě je jen velmi málo lidí, kteří si uvědomují, v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteří se vědomě zdokonalují v ctnostech, shromažďujíc sílu, potřebnou k jejich rozhodujícímu skoku na svobodu.

Miliony lidí našeho světa žijí v tomto směru v smrtonosné nevědomosti. Na základě vlastní svobodné vůle se ženou za nejrůznějšími osobními prioritami a jsou slepí a hluší vůči všemu ostatnímu. Plně propadli životu v hmotném akváriu a nic jiného je nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a užívání si. Jejich duševní obzor a jejich vnímání světa je omezeno pouze stěnami materiální reality. Pouze stěnami materiálního akvária. A je úplně jedno, zda se nacházejí v jeho hrubohmotné a fyzické části, nebo v jeho části jemnohmotné. Všude tam stojí z vlastní vůle na principech fatální materialistické nevědomosti o skutečném dění, uprostřed něhož stojí.

Ale čas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to znamená, že všichni lidé budou každým novým dnem potřebovat vždy větší sílu na to, aby dokázali jako ryby přeskočit přes okraj akvária pomíjivosti a zachránit se v moři věčnosti.

A nakonec přijde den, kdy to už nebude možné! Den, kdy pro enormně nízkou hladinu bude okraj akvária už tak vysoko, že ho nebude možné překonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy všem, z vlastní svobodné vůle v hmotě uvězněným lidem zůstane už jenom pláč a skřípění zubů. A tento den se blíží! Nevědomí mu kráčejí vstříc ve své nevědomosti, a jejich osud je zpečetěn!

Nicméně ty člověče, staň se vědomým! Uvědom si konečně, jaká je realita, ve které se nacházíš. Zdokonaluje se proto v konání dobra, v ctnostech a v zachovávaní ušlechtilosti vlastního vnitřního života. Shromažďuj tímto způsobem sílu, nezbytně nutnou k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha. K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do věčnosti Ducha! Neboť čas se krátí!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š