Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
26.01.2021 16:10
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Vakcína! Moje osobní legitimní pochybnosti
Z veøejnoprávního rozhlasu jsem se dozvìdìl pro mì osobnì dost znepokojivou informaci, ¾e prùmìrný èas vývoje vakcíny je dvanáct let. A v¹echny vakcíny, kterými má být oèkováno témìø celé lidstvo byly vyvinuty za rok. Média v¹ak hovoøí o jejich absolutní bezpeènosti a na dùkaz toho se dávají mnozí politici demonstrativnì oèkovat pøed kamerami.
V protikladu se v¹emi tvrzeními médií v¹ak prostá lidová moudrost naopak øíká, ¾e práce kvapná je málo platná.
Kdo má tedy pravdu? Úsloví na¹ich pøedkù, nebo souèasní vìdci a politici, prosazující vakcinaci i pøes její enormnì urychlený vývoj?
Vezmìme si tøeba pøíklad zamìstnaného èlovìka, který musí za dvanáct pracovních dní vykonat urèitý objem práce. A pøedstavme si, ¾e by tuto práci mìl udìlat za jediný den. Je to mo¾né? A pokud ano, pak v jaké kvalitì? A ¾el, podle mì to bude velmi podobné také s vývojem vakcíny a z jeho urychlením z dvanácti let na jeden.
A jeliko¾ jde o vìci dost znepokojující, zaèal jsem v tomto smìru tro¹ku intenzivnìji pátrat a narazil jsem na následující skuteènosti. Vakcíny proti pandemii byly vyvíjeny v obrovských superpoèítaèích, v nich¾ byly simulovány mo¾né reakce lidského organismu na tuto látku, a zároveò v¹echny mo¾né vedlej¹í úèinky. Dìlá se to tak v¾dy, av¹ak dvanáct let se pak preparát testuje na dobrovolnících, aby se v reálu zjistilo a eliminovalo co nejvíce ne¾ádoucích úèinkù. Aby se vychytaly vedlej¹í úèinky krátkodobé, ale také dlouhodobé, proto¾e nový preparát vám sice mù¾e krátkodobì pomoci, ale pokud o pìt nebo deset let budete mít velmi záva¾né zdravotní dùsledky, nebude to pro vás asi velká výhra.
Dlouhodobá i krátkodobá fáze zkoumání ne¾ádoucích vedlej¹ích úèinkù v¹ak pøi vývoji souèasných vakcín úplnì odpadla. Testy, které byly provedeny na dobrovolnících jsou z hlediska potøebného dlouhodobého testování zcela bezvýznamné. Souèasné vakcíny proti koronaviru tedy stojí jen na poèítaèové simulaci, pøièem¾ jejich proklamovaná bezpeènost se opírá jen o v reálu nepotvrzený pøedpoklad. Vakcína proto podobá pou»ovému pøekvapení, takzvané koèce v pytli, z nìho¾ nevíte co se nakonec bìhem dal¹ích let vyklube. Mù¾e se tak stát, ¾e vám sice vakcína v jedné vìci pomù¾e, ale v dal¹ích pìti vám u¹kodí. V koneèném dùsledku v¹ak zùstává na zvá¾ení ka¾dého z nás, zda bude dùvìøovat vìdcùm a jejich heroickému úsilí, ve kterém stihli za jeden rok to, co normálnì trvá dvanáct let, nebo zda bude naopak dùvìøovat ovìøené moudrosti na¹ich pøedkù, která tvrdí, ¾e práce kvapná je málo platná.
Celá vìc je v¹ak pová¾livá o to víc, ¾e nejde o vakcínu z øady standardních vakcín, jaké byly dosud, ale o zcela nový typ vakcíny takzvané tøetí generace. Jde tedy o nìco, co tu je¹tì dosud v boji proti virùm nebylo pou¾ito. To znamená, ¾e v takovém pøípadì by logicky mìla být doba testování vakcíny pøed jejím reálným pou¾itím je¹tì mnohem del¹í, ne¾ standardních dvanáct let.
A pøi podrobnìj¹ím zkoumání dané problematiky se objevily také jiné znepokojující skuteènosti. A sice, podrobné analýzy zábìrù propagaèního oèkování zdravotníkù, politikù a rùzných významných osobností.
Dùkladná analýza nìkterých tìchto zábìrù toti¾ dokázala, ¾e to nebylo opravdu! ®e to bylo jen jako¾e! ®e byly pou¾ity rùzné finty, jako jsou jehly, zasouvající se pøi tlaku do svalu dovnitø, ale vypadá to, jakoby pronikaly do tìla. Nebo byly pou¾ity takzvané divadelní èi filmové injekce, pøi kterých to také vypadá velmi vìrohodnì, ale ve skuteènosti je to jen jako¾e. Ve skuteènosti je to podvod!
Závìr je následující: pokud politici mluví o potøebì oèkování co nejvìt¹ího poètu obyvatel, je to jedna vìc, ale pokud to mají podstoupit oni sami, je to druhá vìc. Jde o pøístup, vyjádøený na¹imi pøedky rèením: Z cizího krev neteèe! Z toho v¹eho vyplývá, ¾e kdo má informace, ten se do oèkování pøíli¹ nehrne.
A proto ¾el, ve vztahu ke v¹em tìmto skuteènostem vyznívají mnohé, navenek pìknì znìjící fráze o pomoci tìm nejzranitelnìj¹ím, tøeba starým lidem v rùzných sociálních zaøízeních, jako urèité pokrytectví. Právì pro jejich zranitelnost a jejich snadnou ovlivnitelnost jim toti¾ v¹em bude plo¹nì aplikována vakcína, ani¾ by se jich nìkdo na nìco ptal.
Souèasný volný pøístup k informacím nám tedy umo¾òuje dostat se také k informacím, odhalujícím druhou, odvrácenou tváø vakcinace. A je na ka¾dém z nás, zda je bude zkoumat, nebo ne. Èlovìk mù¾e tyto vìci ignorovat, mù¾e se z nich vysmát a mohou mu být lhostejné. Ka¾dý z nás se v¹ak sám za sebe a ve vztahu k sobì samému bude nucen rozhodnout, jak se on osobnì k vakcinaci postaví. Zda se dá oèkovat, nebo se nedá oèkovat! Ka¾dý z nás pùjde v tomto smìru sám se svou vlastní kù¾í na trh, a pak jedinì on sám ponese v¹echny dùsledky svého vlastního rozhodnutí.
Úplnì na závìr chci proto popøát nám v¹em, abychom se rozhodli správnì. Abychom zvá¾ili v¹e pro a proti, a to i na základì jiného druhu informací ne¾ jsou ty, které ka¾dodennì posloucháme z médií. Nebo» zdraví má ka¾dý jen jedno!
v spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/
Datum:
05.11.2020 19:44
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Koronavirus jako trest Pánì se v¹emi dùsledky!
Tento èlánek by nevznikl, kdybych náhodou nezachytil názor na souèasnou koronavirovou krizi, který se zaèíná stále více roz¹iøovat mezi obyèejnými lidmi. A prostí lidé øíkají, ¾e je to trest Bo¾í. ®e nás to Bùh trestá.
A paradoxnì, jejich konstatování je ve své jednoduchosti mnohem blí¾e k pravdì, jako v¹echna fundovaná hodnocení politikù, zdravotníkù a ostatních kompetentních, vyjadøujících se k souèasné krizi. V tomto konstatování se toti¾ skrývá jádro celého problému!
®el, pro moderní lidi je v¹ak obecnì pøíznaèné, ¾e ve vztahu k jakémukoliv problému se budou radìji zabývat tisíci podru¾nými vìcmi, jen ne jeho podstatou. Jen ne tím, co je nejzásadnìj¹í, nejvíce rozhodující a prvoøadé.
Takto je tomu samozøejmì také v pøípadì koronavirové krize, její¾ stále intenzivnìj¹í dopad na ná¹ ka¾dodenní ¾ivot je skuteènì trestem Bo¾ím. A my v¹ichni bychom si mìli v první øadì polo¾it otázku, za co nás to vlastnì Pán tak trestá?
Odpovìï je jednoduchá: za to, ¾e dìláme nìco ¹patnì, proto¾e pokud bychom jednali dobøe a správnì, nebylo by ¾ádného dùvodu trestat nás.
A co tedy dìláme ¹patnì? Co nedìláme tak, jak Stvoøitel chce? V èem se tak velmi pøíèíme Jeho Vùli, ¾e na nás dopustil takové sou¾ení, jeho¾ koneèné øe¹ení a definitivnì vyøe¹ení je v nedohlednu? Toto jsou zásadní otázky! Tyto otázky si je tøeba klást v souvislosti s koranvírovou krizí! Tímto smìrem bychom mìli uva¾ovat a hledat! Kdyby jsme tak udìlali, odpovìdi bychom urèitì na¹li.
Ale ¾el, tímto smìrem se my¹lení lidí neubírá, proto¾e na¹i souèasníci mají na to svùj vlastní názor. Mají svá vlastní øe¹ení. Øe¹ení, která sice mají z materiálního hlediska své opodstatnìní, ale zùstanou v¾dy jen nìèím dílèím a druhoøadým, proto¾e jim chybí ambice dopracovat se ke skuteèné podstatì celého problému. A ta je duchovní! Nám v¹ak chybí ambice problém øe¹it a vyøe¹it komplexnì, v jeho duchovnì materiálním propojení.
V kostelích se zaèínají objevovat oznámení o slavení m¹í za odvrácení pandemie. Je to krok správným smìrem, ale je tøeba si upøímnì øíci, ¾e m¹e a modlitby ji¾ nestaèí. V¾dy» pøece i pøed koronavirovou krizí chodili lidé do kostela a modlili se, a pøesto k ní do¹lo.
Modlit se je správné, ale u¾ je tøeba úplnì jiného druhu modliteb! U¾ je tøeba modliteb èinu! U¾ je tøeba, aby se to, co jsme se dosud modlili, v nás samotných uskuteènilo v èinu. U¾ je tøeba èin a jednání! U¾ je tøeba viditelnou zmìnu ¾ivota! U¾ je tøeba zmìnu hodnotového systému!
Nebo» ¾el to, co bylo dosud, byly víceménì jen prázdná slova! To v¹ak, co se nyní od nás oèekává, je reálné jednání. Je reálné jednání v souladu s Vùlí Nejvy¹¹ího! A ta nám byla zprostøedkována v Desateru pøikázání a v Je¾í¹ovì uèení o lásce ke Stvoøiteli a k bli¾nímu.
To, ¾e nás Pán trestá, je svìdectvím nedostateènosti na¹ich modliteb, které zùstaly pouze v rovinì slov a dosud se nepromìnily v èin. Dosud se nestaly jednáním. Vùlí Pánì dosud neodpovídá ani ná¹ ¾ivot, ani na¹e hierarchie hodnot, ani ná¹ zpùsob my¹lení.
Nebo» jen èin se poèítá! A proto¾e èinu není, dopadá na nás trest Bo¾í! Stvoøitel nás trestá, aby ukázal, jaký køehký je ná¹ svìt a jak rychle v nìm mù¾e v¹echno zkolabovat, pokud se u¾ koneènì nepohneme správným smìrem.
Nejvy¹¹í nám ukazuje, ¾e tady je, ¾e zde v¾dy byl a v¾dy bude, aèkoli ná¹ takzvaný moderní svìt u¾ v nìj nevìøí. A proto dává tomuto modernímu svìtu pocítit, jaký je malièký. Otøásá nim aby pochopil, ¾e musí zaèít fungovat na novém základì.
Nebo» èas dozrál a my se u¾ koneènì máme stát pravými lidmi! Lidmi spravedlivými, èistými, dobrými, èestnými a u¹lechtilými. Lidmi, majícími v úctì bli¾ních i Stvoøitele v¹eho. Lidmi, pro které jsou hodnoty dobra a ducha na prvním místì a v¹e ostatní je a¾ na druhém místì.
Pokud toto nepøivedeme v èin, bude konat Stvoøitel a v¹emi na¹imi dosavadními jistotami otøese tak zásadním zpùsobem, ¾e v nastávající nejistotì budou lidé donuceni hledat jedinou pravou jistotu, spoèívající v respektování Vùle Stvoøitele. Spoèívající v poznání Jeho Vùle a v respektování Jeho Vùle! V respektování jeho Vùle nejen prostøednictvím slov modliteb, jak tomu bylo doposud, ale zejména prostøednictvím svého reálného ¾ivota. Prostøednictvím zpùsobu svého my¹lení a prostøednictvím svého hodnotového systému.
Toto je od nás oèekáváno a toto je jediná pravá modlitba za odvrácení svìtové pandemie! Toto je podstata celého problému! V¹e ostatní, co se dìlá je sice nutné, ale vzhledem k tomu, co máme ve skuteènosti sami v sobì a se sebou z duchovního hlediska udìlat, je jen podru¾né. V¹emi vnìj¹ími opatøeními bez duchovní zmìny v podstatì jen potlaèujeme nìco, èeho podstatu neznáme, nechceme ji pochopit a pøijmout, a proto to, pouze zvenèí potlaèeno, propukne èasem s novou silou a mo¾ná trochu jiným zpùsobem. Pokud bychom to ale udìlali naopak a øe¹ili pøednostnì podstatu, její vyøe¹ením by zmizely i v¹echny dùsledky a koronavirová krize by ustoupila.
Na dùkaz pravdivosti v¹ech, vý¹e uvedených tvrzení, se podívejme na jednu zcela konkrétní oblast. A sice, na oblast umìlecké tvorby, která je souèasnou krizí mimoøádnì posti¾ena. Umìlecká sféra je na kolenou a umìlci prosí stát o pomoc, aby mohli vùbec pøe¾ít, a aby spolu s nimi pøe¾ilo také jejich umìní.
Umìlci jsou toti¾ vìt¹inou lidé svobodných povolání a nemají stálé zamìstnání. Jsou proto zvyklí na nejistotu. Proto si vytváøejí finanèní rezervy, aby dokázali pøeklenout nejisté období mezi koncem jedné práce a zaèátkem druhé. Proto i jistým zpùsobem dokázali pøeklenout první vlnu koronavirové krize, a po jejím ukonèení a letním poklesu infikovaných optimisticky oèekávali podzimní období, kdy se budou moci naplno pustit do práce.
Na podzim v¹ak pøi¹la je¹tì silnìj¹í, druhá vlna pandemie. V¹echny umìlecké aktivity jsou omezeny na minimální míru nebo úplnì, av¹ak v¹echny jejich úspory na hor¹í èasy se minuly bìhem první vlny krize. Umìlci ¾ádají stát o pomoc a o holé pøe¾ití. A nakonec jim asi nezbude nic jiného, ne¾ jít na úøady práce.
Ano, umìlecká oblast je zasa¾ena mimoøádnì silným zpùsobem, av¹ak øe¹ení této situace má dvì roviny. První rovina pøedstavuje øe¹ení klasického typu, èili pøes peníze. Pøes rùzné podpory, pøes rychlé, takzvané helikoptérové peníze a podobnì.
Ale peníze nejsou v¹echno! Není to toti¾ tak jednoduché a jednostranné, jak si to pøedstavuje na¹e civilizace, postavená pøedev¹ím na penìzích. Tento problém má i druhou, mnohem hlub¹í rovinu. O to se ale absolutnì nikdo nezajímá, proto¾e jak ji¾ bylo zmínìno, nikoho ani jen nenapadne jít s nìjakým problémem a¾ k jeho jádru a podstatì.
A co je onou podstatou v tomto konkrétním pøípadì? K poznání podstaty se dopracujeme prostøednictvím otázky, proè byla takto mimoøádnì posti¾ena právì umìlecká sféra? Proè to právì ji takto extrémnì, a¾ existenènì zasáhlo?
Proto¾e umìní z vy¹¹ího hlediska, které nikoho nezajímá, je tu na to, aby bylo vlajkovou lodí pozdvihování civilizace, národù i jednotlivcù k vy¹¹ím a u¹lechtilej¹ím ideálùm. Umìní je tu na to, aby dìlalo lidi lep¹ími, u¹lechtilej¹ími a mravnìj¹ími. Aby je vedlo k vysokým a vzne¹eným duchovním hodnotám.
O tìchto vìcech minulé generace vìdìly a napøíklad koncem 19. století, kdy se pomalu zaèala formovat my¹lenka na¹í národní samostatnosti, bylo hlavním cílem vìt¹iny literátù pøedev¹ím pozdvihování vlastního národa. A to po v¹ech stránkách. Po stránce materiální, po stránce gramotnosti a vzdìlání, i po stránce mravní a duchovní.
Nebo mù¾eme uvést jiný pøíklad. Tøeba barokní hudbu. Jejím cílem bylo pozvedat du¹e posluchaèù k Stvoøiteli. "Ke slávì a cti Bo¾í!" Toto psal Johann Sebastian Bach pod své notové partitury.
A co dnes? Dnes umìní fatálním zpùsobem rezignovalo na své poslání posouvat civilizaci, národy a jednotlivce k nìèemu lep¹ímu, vy¹¹ímu a u¹lechtilej¹ímu. Souèasné umìní rezignovalo na své pravé poslání. Vysmálo se z nìj, pøestalo být vlajkovou lodí vzestupu a vykroèilo svou vlastní cestou. Cestou dekadence, úpadku, nemravnosti, vulgárnosti a obscénnosti. Umìní u¾ neukazuje cestu nahoru, ale dolù do pekel. A souèasní moderní materialistiètí a ateistiètí umìlci si mysleli, ¾e to tak snad pùjde donekoneèna. Samozøejmì, velká èest v¹em výjimkám.
Nicménì Ten, v jeho¾ existenci tito "umìlci" ji¾ nevìøí, jim dal tvrdì pocítit, ¾e zde je a ¾e ji¾ má dost toho hnoje, který produkují pod rou¹kou umìní. A proto toto "umìní" a jeho tvùrce srazil na kolena. Zahnal je do existenèních problémù, znemo¾nil jim produkovat dal¹í ¹pínu a dopøál jim èas k zamy¹lení. K zamy¹lení nad tím, co vlastnì dìlají a komu tím slou¾í. Daroval jim prostor, aby si to uvìdomili, proto¾e pøi jejich dosavadní tvùrèí vytí¾enosti jim chybìl èas na zásadní hodnotovou sebereflexi.
Nyní proto èas mají a mìli by ho správnì vyu¾ít. Vyu¾ít tak, ¾e zásadním zpùsobem pøehodnotí své dal¹í umìlecké smìøování a koneènì pochopí, co je pravým úèelem umìní.
Tyto skuteènosti a tento pohled v¹ak ¾el absentuje ve v¹ech debatách, vìnujících se záchranì umìní. Øíká se v nich v¾dy jen o penìzích a o státní podpoøe, jejím¾ prostøednictvím by umìlci pøeklenuli nejtì¾¹í období, aby pak mohli znovu zaèít s produkcí stejné mravní, morální, lidské a duchovní ubohosti, jako pøedtím.
To, o èem jsme mluvili v první èásti textu, se tedy takovýmto zcela konkrétním zpùsobem promítá do oblasti umìní. A podobným zpùsobem se to promítá do ka¾dé oblasti na¹í spoleènosti, ba dokonce také do na¹eho osobního ¾ivota. V¹ude tam na nás v souèasnosti dopadá trest Bo¾í!
Tento názor prostých lidí je pravdivý, ale nesmí zùstat pouze u konstatování. Musí z nìj být vyvozeny konkrétní a zásadní dùsledky pro ná¹ ka¾dodenní ¾ivot. Musíme se v¹ichni spoleènì i ka¾dý sám za sebe ptát, proè na nás tento trest pøichází? Musíme se ptát, co dìláme tak ¹patnì, ¾e na nás Nejvy¹¹í nìco takového dopou¹tí? Musíme pochopit, v èem se pøíèíme Vùli Pánì, o ní¾ správné pochopení jsme se dosud vùbec nezajímali, a proto jsme ji ani nemohli správnì naplòovat. Musíme znát Vùli Nejvy¹¹ího, musíme znát co je jí od nás vy¾adováno a musíme to zaèít naplòovat. Musíme se hodnotovì obrodit, proto¾e ná¹ dosavadní hodnotový systém byl nesprávný. Musíme se stát novými, jinými a lep¹ími lidmi. Lidmi skuteènými a pravými! Takovými, jakými nás chce mít ná¹ Pán. Lidmi èestnými, spravedlivými, dobrými, skromnými, èistými, u¹lechtilými, laskavými, duchovními a milujícími Stvoøitele.
Bo¾í trest na nás dopadá, proto¾e jsme od tohoto v¹eho na míle vzdálení. Pokud to nepochopíme, pokud si to nepøiznáme a pokud to budeme ignorovat, pøijdou na nás dal¹í tresty, které nás budou ohýbat a tlaèit správným smìrem. A my se buï v tomto smìru ohneme a podvolíme, nebo nás Vy¹¹í Moc definitivnì zlomí. ®ádné jiné støední cesty není.
http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.©.
Datum:
24.09.2020 18:39
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Duchovní pozadí II. svìtové války. Neuvìøitelné skuteènosti odhaleny!
Polo¾ili jste si nìkdy otázku, kde se v nìmeckém národì vzalo pøesvìdèení, ¾e je výjimeèný? ®e má nìjaké mimoøádné poslání? ®e má stát nad v¹emi národy svìta? Takové tu¹ení a pozdìji i pøesvìdèení se pøece nedá jen tak vymyslet. Musí mít nìjaký reálný základ.
A reálný základ skuteènì má. Je v¹ak duchovní. A v duchovním slova smyslu mìl být také uskuteènìn.
Duchovní rozmìr výjimeènosti nìmeckého národa ale nebyl Nìmci poznán a pochopen, a proto se v¹e obrátilo nesprávným smìrem. A sice, k domnìnce o vlastní nadøazenosti, na ní¾ bylo postaveno zvrácené právo zlikvidovat v¹echny ménìcenné a zaujmout jejich ¾ivotní prostor.
Z toho, co mìlo být velké, vzne¹ené, u¹lechtilé a pøiná¹ející v¹em národùm zemì po¾ehnání, se tedy nakonec stalo nìco obludné, zvrácené a nelidské, co pøineslo na¹í planetì váleèný konflikt apokalyptických rozmìrù.
Kde se stala chyba? Co se pokazilo?
Abychom to pochopili, bude tøeba zaèít jiným národem, který byl duchovnì povolán k velkým vìcem. A to byl národ ¾idovský. V nìm se mìl narodit Mesiá¹ a Spasitel svìta, k èemu¾ skuteènì do¹lo.
Av¹ak církevní vrchnost ¾idovského národa Mesiá¹e nepoznala a dala zavra¾dit toho, kdo se za nìj prohla¹oval, a koho uèení a zázraky potvrzovaly oprávnìnost jeho prohlá¹ení.
®idovský národ zavra¾dil Mesiá¹e namísto toho, aby pøijal jeho uèení, sna¾il se podle nìj ¾ít a pod vedením Je¾í¹e Krista se stal prvním národem svìta, ¾ijícím podle Slova Bo¾ího. Tímto zpùsobem by mezi v¹emi národy zemì zazáøil jako jasné svìtlo. A v¹echny národy by ho následovaly. Tak se mìl stát z národa povolaného k velkým vìcem národ vyvolený, který dokázal tyto velké vìci také opravdu uskuteènit.
Kristus v¹ak bìhem svého pùsobení vidìl v¹echny chyby a nedostatky ¾idovského národa, tu¹il jaký osud ho èeká a uvìdomoval si, ¾e za nastávajícím selháním povolaného národa stojí ve velké míøe jeho duchovní nezralost. Kvùli této nezralosti ani nemohl øíct v¹echno, co øíct chtìl. Proto pronesl následující slova, která jsou zaznamenána v evangeliích: "Je¹tì mnoho vám mám toho øíci, ale teï byste to nesnesli /nepochopili/. Kdy¾ v¹ak pøijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mì oslaví, nebo» z Mého vezme a vám to oznámí. V¹echno, co má Otec, je Mé. Proto jsem øekl, ¾e z Mého vezme a zvìstuje vám! A kdy¾ pøijde, uká¾e svìtu co je høích, co je spravedlnost a co soud."
To znamená, ¾e v daleké dobì, kdy bude lidstvo duchovnì mnohem zralej¹í, má pøijít Duch Pravdy a zvìstovat mu celou Pravdu.
Kola osudu se zaèaly otáèet a nový povolaný národ, do kterého støedu mìl jednou pøijít Duch Pravdy, zaèal být pøipravován na své velké poslání.
To poslání bylo naprosto stejné, jako v pøípadì ¾idovského národa. Nìmecký národ mìl v první øadì poznat Je¾í¹em zvìstovaného Ducha Pravdy, mìl pøijmout jeho uèení, èili Pravdu Bo¾í, Je¾í¹em lidstvu zaslíbenou, mìl zaèít podle této Pravdy ¾ít, na základì èeho by zazáøil mezi v¹emi národy jako jasné svìtlo. A ostatní národy by ho následovaly. Nìmecký národ mìl tedy vést lidstvo duchovnì!
Ale jak se øíká, pod svícnem bývá nejvìt¹í tma. To znamená, ¾e tam, kde mìlo zavládnout nejvìt¹í svìtlo, byl ze strany jeho protipólu, ze strany sil temna vyvíjen silný tlak, aby se to nepodaøilo a aby se v¹e zvrhlo.
A tak, jako ¾idovský národ nepoznal Mesiá¹e, stejnì také nìmecký národ nepoznal Ducha Pravdy. Nepoznal svého pravého duchovního vùdce, jeho¾ Poselství mìl následovat, a tím splnit svou svìtlou a vzne¹enou roli, ke které byl povolán.
Namísto toho uvìøil fale¹nému vùdci, který to pùvodní, velké a u¹lechtilé obrátil v nìco obludné, pokøivené a zvrácené.
Nìmecký národ byl ke své velké duchovní roli pøipravován celá staletí, a v hodinì splnìní stály za nim pomáhající síly celého vesmíru. Bylo to cosi nevídaného, a nìmecký národ cítil a vnímal, ¾e se stává støedobodem vesmírného dìní. Tuto skuteènost také vyjádøil známými slovy: "Gott mit uns!"
Síla v¹ech podporujících vyzaøování univerza, proudících k nìmeckému národu po dlouhá desetiletí byla tak strhující, ¾e v jejím zneu¾ití si fa¹istické Nìmecko neuvìøitelnì rychle, a témìø bez boje, podmanilo celou Evropu. Nebo» i kdy¾ do¹lo ke zneu¾ití podporujících vesmírných vyzaøování, jejich tok nebylo mo¾né zastavit jen tak ze dne na den.
No a mezi jiným mìli Nìmci také podporu ¾ivé Ctnosti hrdinského boje. S její pomocí vybudovali disciplinovanou a ¾eleznou armádu, která byla témìø neporazitelná.
Ctnost hrdinského boje je v na¹em univerzu nìco, co je ¾ivé. Jde o zcela reálnou, ¾ivou bytost, existující v jemnìj¹í úrovni bytí, ne¾ je ta na¹e fyzická. Tato ¾ivá vìdomá bytost ztìlesòuje ideál hrdinství a vnitønì podporuje, vede a usmìròuje v¹echny lidi, kteøí se v pozemských pomìrech sna¾í o naplnìní ideálu hrdinského a rytíøského boje za dobro a za správnou vìc.
No a tato Ctnost stála také za nìmeckým národem a podporovala ho. S její pomocí slavili Nìmci svá první velká vítìzství. Tato Ctnost stála za nìmeckým národem, proto¾e byl pøedurèen k velkému duchovnímu vítìzství. Nicménì nìmecká zvìrstva, vzdálená od ideálu hrdinského a rytíøského boje za správnou vìc mìla za následek, ¾e Ctnost ideálu hrdinství dala od nich ruce pryè. Nìmci ztratili morální právo na vítìzství a Ctnost hrdinství pøe¹la na stranu sil, bojujících proti nìmeckému fa¹ismu.
Nìmci nepoznali Ducha Pravdy, neuvìøili jeho Poselství a odmítli posvátný boj za vítìzství Svìtla a dobra na zemi, ke kterému byli povoláni. Místo toho pouze primitivnì usilovali o pozemskou svìtovládu. Nìmecký národ proto ztratil svou povolanost a kosmické síly, které ho dosud podporovaly, se obrátili proti nìmu a postavily se pøedev¹ím na stranu ruského národa, který nesl nejvìt¹í tíhu druhé svìtové války, a který pøedstavoval jedinou reálnou sílu, schopnou porazit nìmecký fa¹ismus.
A tak, jak jako døíve cítili Nìmci, ¾e je podporují síly vesmíru, stejnì tak, kdy¾ se karta obrátila, cítili i Rusové, ¾e za nimi v jejich boji stojí posvátná síla. Rusové cítili, ¾e jsou to oni, co mají morální právo na vítìzství. A také cítili podporu Ctnosti hrdinského boje, stojící za nimi a podporující je.
Toto hrdinství se v øadách ruských vojákù projevilo nesèíslné krát a v rùzných formách a podobách. V podpoøe Ctnosti hrdinského boje a v pøesvìdèení morálního práva na vítìzství obìtovali tisíce ruských vojákù vlastní ¾ivoty, jdouce nejednou proti mnohonásobné pøesile a na jistou smrt.
Velká vlastenecká válka má v dìjinách Ruska dosud výjimeèné místo, proto¾e ¹lo o neopakovatelné období v historii tohoto národa, kdy ho v jeho spravedlivém boji podporovaly síly vesmíru a ruský národ to jasnì cítil a vnímal.
V tu¹ení tìchto souvislostí vznikla známá píseò, z ní¾ dosud mrazí, a v ní¾ se hovoøí o tom, jak ruský národ povstává v posvátné válce na smrtelný boj. Píseò dokonale vystihuje strhující a vítìzné proudìní vesmírných sil, podporujících spravedlivý boj proti silám destrukce a temna. Vyslechnete si ji, nechte ji pùsobit na svùj cit a v¹e toto v ní najdete:
https://www.youtube.com/watch?v=8Y4_2Qa0QQs
Také mnohé ruské váleèné filmy z období druhé svìtové války nesou v sobì tu¹ení v¹ech, vý¹e uvedených skuteèností. Takových filmù je nìkolik. Na mì osobnì nedávno silnì zapùsobil jeden, ve kterém jasnì vidìt obìtavé hrdinství ruských vojákù, ale zároveò také to, jak Nìmci, pøesto¾e úplnì na závìr mohli vyhrát, v rozhodující chvíli vnitønì zakolísali a ustoupili. Ustoupili, a pak u¾ ustupovali a¾ do Berlína, proto¾e Ctnost hrdinského boje a morálního práva na vítìzství u¾ nestála za nimi a nepodporovala je. Podívejte se na nìj:
https://www.youtube.com/watch?v=K5lBbsIXaX8
Vzne¹ená Ctnost hrdinského boje se v¹ak opìt pøibli¾uje k zemi! A to spolu se silami Svìtla, které ji mají koneènì oèistit od v¹eho, co je Svìtlu a dobru vzdáleno. Které mají zem oèistit od v¹eho duchovnì laxního a lhostejného, od v¹eho duchovnì ménìcenného a duchovnì mrtvého.
Nebo» Duch Pravdy, jeho¾ ná¹ svìt nepoznal, lidstvo upozornil na to, ¾e se blí¾í èas koneèného zúètování celého na¹eho bytí. ®e Stvoøitel v¹ehomíra vystaví ka¾dému z lidí úèet za to, jakým zpùsobem vyu¾il své bytí. Zda k po¾ehnanému úsilí o hodnoty vìèné, nebo jen k nízkému úsilí o hodnoty doèasné. Zda k naplòování hodnot ducha, nebo jen k naplòování hodnot pozemských. Zda k rozvíjení duchovního poznání, obsa¾eného v Slovu Je¾í¹e Krista a v Poselství Kristem zvìstovaného Ducha Pravdy, nebo jen k poznávání vìcí pomíjivých a k honbì za pozemským prospìchem a pozemskými po¾itky.
Na planetì Zemi dochází k rozhodujícímu boji mezi silami Svìtla a silami temna, a ten je mo¾né vnímat také na pozadí koronavirové krize. Síly Svìtla smìøují lidí bìhem této krize k zamy¹lení nad sebou a nad smyslem vlastního bytí. Svìtlé síly nabádají lidi k zásadnímu hodnotovému obratu a k duchovnímu obrození.
Naopak, síly temna usilují o zneu¾ití koronavirové krize k absolutnímu ovládnutí lidstva a k jeho úplnému zotroèení.
Poslední boj nastává a morální právo na vítìzství stojí jednoznaènì na stranì Svìtla. Vzchop se proto èlovìèe a s hrdinskou odvahou bojuj o své bytí! S hrdinskou odvahou bojuj o své právo ¾ít nadále ve stvoøení. Ze v¹ech sil své du¹e se pøipoutej k hodnotám ducha, které jsou hodnotami dobra, spravedlnosti, èistoty a lásky k lidem i ke Stvoøiteli. Jedinì tak se postaví¹ na stranu Svìtla, která zvítìzí, proto¾e jedinì za ní stojí hrdinská Ctnost vítìzného boje za správnou vìc.
Tvá lhostejnost a tvá tupá orientace pouze na hodnoty materiální tì v¹ak spojuje temnotou, která bude pora¾ena a znièena. A ty pak bude¹ muset zahynout spolu s ní.
Rozhodující boj zapoèal! O vítìzi je ji¾ rozhodnuto! Pouze ka¾dý z nás má je¹tì mo¾nost rozhodnout se, na kterou stranu se pøidá, a jaký koneèný osud tím pádem sám sobì nachystá.
http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.©.
Datum:
20.08.2020 19:42
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Jak emancipace poni¾uje ¾enské pokolení?
®ena není jen vzhledem, ale také podstatou svého vnitøního nastavení úplné jiná, ne¾ mu¾. Je jemnìj¹í a citlivìj¹í. A právì v tom je její síla a velikost, proto¾e prostøednictvím své jemnosti a citlivosti je schopna vnímat realitu mnohem jemnìj¹ího charakteru, ne¾ doká¾e mu¾.
A proto je také schopna mnohem intenzivnìji vnímat i nejzásadnìj¹í sílu, která proudí univerzem. Sílu Pánì, která celé univerzum udr¾uje, ¾iví a pohání. A i kdy¾ je proudìní této síly lidem neviditelné, ve svém v¹e pronikajícím pùsobení není síly zásadnìj¹í a podstatnìj¹í.
No a nejdùle¾itìj¹ím posláním ¾en je vejít do kontaktu s touto silou. Kvùli tomu obdr¾ely od Stvoøitele svou jemnost a citlivost. A pak, po dosa¾ení kontaktu, mají pøesnì tak, jako síla Pánì, nenápadnì a neviditelnì pùsobit na v¹e kolem sebe a povzná¹et to nahoru.
Nebo jinak vyjádøeno, hlavním posláním ¾eny je spojování se Svìtlem. A pak, kdy¾ sama stojí v síle Svìtla, má v¹e kolem sebe k Svìtlu povzná¹et. Ve stejné skrytosti, neviditelnosti a nenápadnosti, jako to dìlá Svìtlá síla samotná. Toto je hlavním posláním ¾eny! To je její urèení! Kvùli tomu byla obdarována! Pro to má v¹echny pøedpoklady! V¹e ostatní v jejím ¾ivotì má být a¾ druhoøadé!
O ¾enském pokolení se zvykne øíkat, ¾e je slabé. Pravdou v¹ak je, ¾e aèkoliv jsou mu¾i silnìj¹í fyzicky, ¾eny jsou silnìj¹í du¹evnì! A to právì tím, ¾e pøes jemnost svého cítìní jsou schopny získat kontakt se skrytou, neviditelnou a nenápadnou, ale s nejvy¹¹í a nejpronikavìji pùsobící silou, jaká ve stvoøení vùbec existuje. Toto spojení dìlá ¾enu velkou a silnou. Dìlá ji du¹evnì mnohem silnìj¹í, ne¾ je mu¾. A to jí dává právo usmìròovat v¹e stávající smìrem ke Svìtlu. Dává jí to právo vést mu¾e, rodinu a celou civilizaci.
Minulé generace tyto skuteènosti tu¹ily a vyjádøily je napøíklad ve známém úsloví: "Mu¾ je hlavou rodiny, ale ¾ena je krkem, který hlavou otáèí". Jde opravdu o výsti¾né vyjádøení, proto¾e mu¾ský princip pøedstavuje to vnìj¹í a viditelné, v podobì hlavy, av¹ak ¾enský princip pøedstavuje to skryté a nenápadné, co hlavou otáèí a smìøuje ji tam, kam tøeba. Stejnì nenápadnì, jako pùsobí v univerzu Bo¾í síla, má tedy pùsobit také ¾ena. Nenápadnì má smìøovat v¹echno tam, kde je tøeba. Èili ke Svìtlu a k Stvoøiteli.
Správné pochopení emancipace spoèívá v uznání ¾enského a mu¾ského principu jako rovnocenných. Spoèívá v uznání absolutní rovnosti mezi mu¾ským, vnìj¹ím, viditelným, fyzickým a materiálním pùsobením, a mezi ¾enským, nenápadným, jemným a pomáhajícím pùsobením, smìøujícím v¹e ke Svìtlu, k Dobru, k Harmonii a k Stvoøiteli.
Správnì pochopená emancipace má spoèívat v pochopení, ¾e ¾ena, která je silnìj¹í du¹evnì, má vést du¹evnì, a mu¾, který je silnìj¹í tìlesnì, má vést fyzicky, materiálnì a viditelnì. Tímto zpùsobem se mají mu¾i a ¾eny vzájemnì doplòovat a vytváøet harmonii. Nikdo nemá být nadøazený a nikdo podøízený, proto¾e ka¾dý má svùj vlastní okruh pùsobení. Emancipace má tedy po správnosti znamenat uznání tìchto dvou druhù pùsobení, jako zcela rovnocenných.
®el, v¹e bylo ale zkrouceno a pokøiveno, proto¾e ¾ena nedokázala ocenit velikost svého daru, který se jí zdál pro svou jemnost, nenápadnost a neviditelnost nedostateèným. ®ena po¹lapala po svém poslání být spojovacím èlánkem Svìtla a v¹e nenápadnì usmìròovat ke Svìtlu. Namísto toho zaèala stále více sahat po viditelném, aktivním, vnìj¹ím a fyzickém druhu pùsobení. Stále více vzrùstající materialismus toti¾ zaèal pova¾ovat pouze takovýto druh pùsobení za jediný správný a spoleèensky potøebný. V tomto smyslu bylo potom pøekrouceno také chápání emancipace. Emancipace v souèasnosti znamená, ¾e ¾ena má mít právo být ve v¹em takovou, jako je mu¾. ®e jí mají být dostupné v¹echny druhy aktivních mu¾ských èinností a povolání, a ¾e má pracovat a vydìlávat stejnì, jako mu¾.
To skuteèné, pravé, ¾enské a jemné v¹ak bylo takovýmto pokøiveným vnímáním emancipace po¹lapáno a diskriminováno. A tak se ideálem moderní emancipované ¾eny stala mu¾atka, neboli ¾enská bytost, ve v¹em se co nejvíce podobající mu¾i. Toto v¹ak není emancipace, ale naopak, její výsmìch! Je to negace pravého vnitøního zalo¾ení ¾eny a jejího pravého pùsobení. Souèasné chápání emancipace je proto cosi, co ve svém omylu nemù¾e pøinést nic dobrého.
®ena má být ¾enou a mu¾ mu¾em! ®ena se má realizovat v typických ¾enských povoláních a mu¾ zase v typicky mu¾ských povoláních, proto¾e ka¾dý z nich má k tomu své vlastní vnitøní pøedpoklady a schopnosti.
Materialismus v¹ak bez absolutního porozumìní tuto pøirozenost zcela pøehlí¾í a vytváøí nìco absurdního a nepøirozeného. Nìco, co katastrofálním zpùsobem deformuje vnitøní podstatu ¾en, které se sna¾í být moderním zpùsobem emancipované. Tímto zpùsobem toti¾ ztrácejí vnitøní oporu samé v sobì a neplní si své pravé ¾enské poslání. ®eny hrubnou a ¹lapou po jemnosti svých citù a své osobnosti. Tím se stále více ztrácí jejich schopnost spojování se silou Svìtla, a ná¹ svìt se stává stále více materialistickým. Hrubé, materialistické a ateistické ¾eny rodí a vychovávají materialistické a ateistické dìti, a kvùli tomuto ¾enskému selhání se na¹e civilizace stává stále více dutou a prázdnou. Stává se molochem na hlinìných nohách, kterému chybí pravá vnitøní hodnotová opora.
V¹e, co v souèasnosti vytváøíme, je proto jen povrchové a vnìj¹kové. Je to mrtvé, proto¾e je to bez ducha! Je to ubohé, neplnohodnotné, a proto odsouzeno k zániku! K zániku, který na na¹í planetì postihl ji¾ mnohé národy a civilizace. K zániku, který je prorokován také na¹emu modernímu svìtu. A to v¹echno proto, ¾e v na¹em univerzu nelze dlouhodobì pøe¾ít bez spojení s jemnou, neviditelnou, ale v¹e pronikající a v¹e pøi ¾ivotì udr¾ující silou Nejvy¹¹ího. To, co toto spojení má, pøe¾ije a bude prosperovat. To v¹ak, co toto spojení nemá, bude vystavováno neustálým krizovým situacím, a nakonec dospìje k zániku. Takto jednodu¹e to funguje.
No a nejposvátnìj¹ím posláním ¾enského rodu je zabezpeèovat toto ¾ivotodárné spojení. Posláním ¾enského rodu je spojovat se s jemným proudìním síly Bo¾í ve stvoøení, a v podpoøe této nejvzne¹enìj¹í síly vést v¹e stávající ke Svìtlu, k Vý¹inám, k Dobru a ke Stvoøiteli.
Toto doká¾e jedinì ¾ena! Ani¾ by musela øeènit, kázat, nebo nìjak jinak viditelnì pùsobit. Doká¾e to pouze svým tichým a nenápadným osobním vlivem, pokud je spojena se Svìtlem. Právì takovéto ¾eny potøebuje ná¹ svìt jako sùl! Naopak, souèasné moderní a emancipované ¾eny jsou jeho ne¹tìstím, proto¾e ho odøezávají od Svìtla, a tím ho smìøují do záhuby.
ooOoo
Jedinì nefal¹ované, nejèist¹í ¾enství mù¾e probudit a vést mu¾e k velkým skutkùm! Nic jiného.
ABD-RU-SHIN
https://wahrheit7.blogspot.com ve spolupráci s M.©.
Datum:
21.05.2020 19:22
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Koronavirus! Svìtlo útoèí!
Na svých podveèerních procházkách jsem zpozoroval zvlá¹tní vìc. Kdy¾ konèí den, zaèíná noc a zapalují se svìtla veøejného osvìtlení, tato svìtla, a to i z velmi velké dálky, svítí tak jasnì, jak jsem je dosud nikdy svítit nevidìl. Útlumem prùmyslové èinnosti a dopravy se oèistilo ovzdu¹í, na základì èeho je viditelnost znatelnì vy¹¹í. V pøírodì probíhají oèistné procesy! Pøíroda se oèi¹»uje! Lidstvo trpí a je omezováno, ale pøíroda se obnovuje.
Oèista pøírody se projevuje v¹ude. Tøeba v Benátkách na kvalitì vody, nebo v Èínì, v poklesu toxických látek v ovzdu¹í, co¾ také potvrdila pozorování èínských vìdcù.
A viditelná pøírodní oèista evokuje také jiný, hlub¹í význam tohoto pojmu. Evokuje oèistu, spojenou s duchovním rozmìrem èlovìka a celého univerza. No a vykonavatelem a nástrojem této oèisty má být právì pøírodní svìt. Pøírodní svìt, ale pøedev¹ím inteligence, která ho spravuje, a která formuje vnìj¹í pøírodní dìní do takové podoby, aby bylo dosa¾eno po¾adované duchovní oèisty Zemì a její obyvatel.
A je to opravdu reálnì tak, proto¾e mikroskopický virus, pocházející z pøírodního svìta, postavil lidstvo do pozoru. V tomto dìní je také mo¾né pozorovat odvìký, ale lidstvem ignorován zákon zpìtného úèinku, na základì kterého nakonec ka¾dý sklidí to, co zaséval. Na základì kterého pøijde reakce pøesnì takového druhu, jaká byla pøedchozí akce.
Za nekoneèné ústrky lidstva vùèi pøírodì, za její bezbøehé plenìní, nièení, zneèi¹»ování a devastování pøichází odplata ve formì viru, který lidstvo témìø ze dne na den zastavil v jeho destruktivní èinnosti. Okam¾itì napøíklad zastavil pro pøírodu ¹kodlivé, nadmìrné cestování po celém svìtì, jeho¾ návrat do pùvodní podoby tak, jak si ho cestovní kanceláøe pøedstavují, bude jen velmi pozvolný. A v plné míøe, jak to bylo pøed koronavirovou krizí, pravdìpodobnì také nemo¾ný.
A je toho samozøejmì je¹tì mnohem více, k èemu¾ bylo lidstvo v souèasnosti dotlaèeno, a za èím je mo¾né vypozorovat jednoznaènou peèe» inteligentního pùsobení.
Av¹ak pøírodní dìní a inteligence, stojící za ním, je jen nástrojem v rukou je¹tì mnohem vy¹¹ích sil. Sil Svìtla, které prostøednictvím obecné oèisty vynucují na Zemi vítìzství svìtlých hodnot! Vynucují vítìzství skuteèného Dobra. Dobra pro v¹echny. Pro jednotlivce, pro národy, pro zvíøata, pro pøírodu, pro vzduch i pro vodu. To je Dobro skuteèné a univerzální, které je v ostrém rozporu se sobeckým, bezohledným a pøírodnì destruktivním "dobrem" v pojetí lidstva.
Podstatou dne¹ního dìní je tedy ¹íøení Svìtla! Je ¹íøení Dobra! Dobra skuteèného a pravého! Dobra pro v¹echny bez rozdílu a ne jen pro èlovìka! Nejen pro nìkteré! Dobra úplnì jiného, ne¾ je to, co lidé za dobro pova¾ují. A proto dochází ke kolizi! Lidé nevítají pøíchod Svìtla s jásáním a radostí, proto¾e se jim hroutí celý jejich svìt, jako¾ i celá jejich dosavadní hodnotová hierarchie, postavená na jejich vlastním, sobeckém pojetí dobra.
Pøichází Svìtlo a Dobro, ale ná¹ svìt zaèíná kolabovat, proto¾e je v rozporu se skuteèným Svìtlem a Dobrem. Cílenì je bolestnì zasahováno v¹echno lidsky pokøivené, nesprávné, fale¹né, sobecké, bezohledné a pokrytecké. Zemì se duchovnì oèi¹»uje! Velká oèista pøírody, ale také ¹patnì nastavené hodnotové hierarchie lidí zaèíná!
Zvý¹ená intenzita Svìtla pøichází shora, a jejím zdrojem je vyzaøování Nejvy¹¹ího. A pøesnì tak, jak se v bílém svìtle nacházejí v¹echny ostatní barvy svìtelného spektra, pøesnì tak i Svìtlo, pøicházející shora od Stvoøitele, v sobì obsahuje v¹echny u¹lechtilé, vysoké a vzne¹ené ctnosti v podobì lásky, spravedlnosti, èestnosti, èistoty, skromnosti a úcty k Nejvy¹¹ímu i k ostatním lidem.
Toto v¹echno, jako základní poselství, nese v sobì paprsek Svìtla, pøicházející shora a zasahující na¹i Zemi. Kdyby lidé ¾ili tìmito hodnotami, ¾ádná oèista by nebyla nutná, proto¾e pravé úsilí o Svìtlo ze strany lidí by se setkalo s proudìním Svìtla, pøicházejícím od Stvoøitele, a Zemì s jejími obyvateli by byla radostnì povznesena.
®el, to v¹ak, co v souèasnosti pøevládá na Zemi, je temnota! Temnota du¹í, srdcí a hodnot! Temnota iluze jedineènosti materie, kromì ní¾ podle vìt¹iny u¾ nic neexistuje. Pøevládá temnota ni¾¹ího, rozumovì racionálního "já", které se uvnitø lidských osobností rozvinulo a¾ do takových rozmìrù, ¾e potlaèuje, ignoruje a zpochybòuje existenci vy¹¹ího duchovního "já" v èlovìku, které je Bo¾í jiskrou v nás.
Temnota lidského ni¾¹ího "já", toto¾ného s rozumem, myslí a s èistì materiálním pojetím svìta, vybudovala temnou a nízkou hierarchii hodnot, postavených na penìzích, zisku, moci, majetcích, kariéøe, u¾ívání si a konzumu. Toto jsou hodnoty dne¹ních lidí. Kvùli ním sklouzávají do bezohlednosti, chamtivosti, neèestnosti a nespravedlnosti. Kvùli ním sklouzávají k násilí, válkám, parazitování na jiných a k drancování a nièení pøírody. Svìt lidský se stal svìtem temna! Stal se øí¹í temna!
A k této øí¹i temna na Zemi proniká v souèasnosti paprsek Svìtla a skuteèného Dobra! Ale proto¾e temný svìt na Zemi není hodnotovì Svìtlu stejnorodý, zraòuje ho. Temnotou Zemì je pøíchod Svìtla vnímán jako cosi negativní. Jako cosi nekompatibilní. Jako cosi cizorodé.
A proto pozitivní záøení Svìtla v negativním prostøedí Zemì mutuje a pùsobí zdánlivì negativnì. Mutuje do podoby koronaviru a negativnì pùsobí na svìt lidský. Otøásá na¹im svìtem, postaveným na nesprávných hodnotách a oèi¹»uje ho od v¹eho, co je pokøivené. Pouze vinou lidí a jejich fale¹ného pojetí dobra je tento proces oèisty bolestný. Je katastrofou pro souèasný svìt s jeho nízkým zpùsobem my¹lení, ale je po¾ehnáním pro pøírodu a pro v¹echny lidi, kteøí v sobì nesou pravé hodnoty Svìtla.
V jisté relaci v televizi mluvili o tom, jak se je tøeba co nejefektivnìji chránit pøed koronavirem. Øíkali, ¾e jako první je no¹ení ochranné rou¹ky, a pak èasté mytí rukou. Kromì toho zmiòovali také ústní hygienu a mytí zubù, ale také proplachování nosu teplou vodou, proto¾e v nosní dutinì máme drobné chloupky, a na nich se mù¾e zachytit virus.
To v¹e je samozøejmì chvályhodné a vùbec to nelze podceòovat. Ale ani zdaleka to nestaèí! To je v dne¹ní dobì málo, proto¾e je to opìt jen èistì materiální tak, jako v¾dy!
Kromì oèisty a hygieny vnìj¹ku je toti¾ nutná oèista a hygiena nitra! Také na¹e nitro, èili na¹e my¹lenky a pocity tøeba udr¾ovat v èistotì! Také na¹e nitro musí být èisté, aby mohlo navázat pozitivní druh spojení s èistotou a u¹lechtilostí shora pøicházejícího Svìtla, vynucujícího oèistu. Lidé se musí hodnotovì obrodit a stát se èestnìj¹í, laskavìj¹í, ohleduplnìj¹í, spravedlivìj¹í a èist¹í! Lidé se musí zaèít vnitønì upínat k Stvoøiteli a k poznání a pøizpùsobování se tomu, kam nás v na¹em dal¹ím vývoji smìøuje jeho Vùle. Toto je pozitivní hodnotové spojení s proudìním síly Svìtla, které nám pøinese radost, mír, povznesení a vzestup.
Kdo v¹ak bude mít jen rou¹ku a èisté ruce, kdo bude splòovat jen v¹echna hygienická kritéria, ale jeho mysl nebude èistá a vnitønì nebude usilovat o ¾ádné hodnotové obrození, ten se nedoká¾e pozitivním zpùsobem spojit s proudící silou Svìtla Stvoøitele, a to se na nìm projeví negativním zpùsobem. Tím se toti¾ stává vysoce rizikovou osobou, kterou mù¾e souèasná vynucená duchovní oèista zasáhnout tragickým zpùsobem.
Bezduchý materialismus u¾ v dne¹ní dobì nestaèí! U¾ je tøeba oèistit a obrodit své nitro! Kdo tak neuèiní, vystavuje se riziku, ¾e døíve nebo pozdìji mù¾e být v oèistném dìní z tohoto stvoøení odstranìn.
Lidé pøece vìdìli, ¾e takové nìco jednou pøijde! V Bibli byli pøece upozornìni na to, ¾e také trpìlivost Stvoøitele má své hranice.
A zdá se, ¾e u¾ je to tady! Zdá se, ¾e Svìtlo Pánì pøichází, aby to, co v sobì je¹tì nese svìtlo posílilo a povzneslo. A aby od toho, co je Svìtlu vzdáleno, oèistilo stvoøení.
A tak, jako u¾ dnes záøí svìtla lamp mnohem jasnìji v¹ude na Zemi, pøesnì tak má Svìtlo mnohem jasnìji zazáøit také uvnitø lidí. Také v jejich du¹ích, srdcích a myslích, v podobì vysokých a u¹lechtilých ctností.
Budi¾ Svìtlo za Zemi!
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
03.04.2020 19:49
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Koronavirus jako nástroj vy¹¹í Moci! Kam nás tlaèí?
V¹e, co se dìje kolem nás, nám chce nìco øíct. Chce nás nìèemu nauèit. Chce, abychom nìco pochopili. No a takovým poselstvím je také souèasná koronavirusová krize. Zkusme se proto podívat na to, k èemu nás chce dotlaèit. Nebo» celosvìtový dùraz, s jakým se tak dìje, si nutnì vy¾aduje na¹e plné pochopení situace.
V první øadì si je tøeba uvìdomit, ¾e ¾ijeme v univerzu, ve kterém pùsobí vy¹¹í Moc. Jde o Inteligenci, která usmìròuje vesmírné dìní zcela konkrétním smìrem. Smìrem k stále vy¹¹ímu rozvoji. K rozvoji ducha a pravých, vysokých, vzne¹ených a u¹lechtilých hodnot. A v¹echno stávající musí tímto vytyèením smìrem kráèet, proto¾e není schopno trvale se pøíèit Vùli vy¹¹í Moci. Musí tímto smìrem kráèet, a» chce, nebo nechce. Dobrovolnì, nebo násilím. Z tohoto úhlu pohledu je se tøeba dívat také na souèasné dìní.
Prvním poselstvím, které máme v¹ichni pochopit, je poselství pokory. Dostáváme ¹kolou a tvrdou lekci pokory!
Lidstvo zapomnìlo na Stvoøitele a jeho zákony. ®ije si samo pro sebe a v rámci svých vlastních zákonù a priorit. Lidstvo zapomnìlo na Vùli vy¹¹í Moci, kterou by mìlo ve stvoøení naplòovat, a tak se duchovnì, morálnì a mravnì rozvíjet. Lidstvo se domnívá, ¾e si vystaèí samo se svou ekonomikou, technikou, konzumem a materialistickým pojetím ¾ivota.
A najednou pøijde nìco, co zásadním zpùsobem otøese v¹ím, co dosud tak uspokojivì fungovalo! Najednou pøijde nìco, co doslova zmrazí a na maximální míru utlumí v¹echno dosavadní lidské sna¾ení! Najednou lidstvo, jednotlivé národy i jednotlivci do hloubky du¹e pro¾ívají svou køehkost a zranitelnost! Najednou pøichází pochopení, ¾e navzdory v¹emu, co moderní svìt dokázal, mù¾e být bìhem pár dní polo¾en, nebo doslova sra¾en na kolena!
Na základì v¹ech tìchto skuteèností, které nejsou výplodem fantazie, ale v souèasnosti se reálnì dìjí, musí lidé na vlastní kù¾i pro¾ívat, ¾e pøece jen existuje "Cosi", co nás v¾dy pøesahovalo a bude pøesahovat. "Cosi", co je silnìj¹í ne¾ v¹echno ostatní, a my to musíme respektovat a podøídit se tomu.
To, co tedy mají lidé jako první pochopit v souvislosti se souèasnou koronavirusovou krizí je realita existence vy¹¹í Moci, která nás pøesahuje. Lidé mají znovu získat bázeò a úctu pøed vy¹¹í Mocí! Lidé mají znovu získat ztracenou POKORU! Lidstvo souèasnosti dostává dùraznou lekci pokory pøed èímsi Vy¹¹ím! Pøed Mocí Bo¾í! Toto je první základní vìc, ke které pochopení jsme doslova tlaèeni tím, co se dnes dìje.
A co je tím druhým?
Koronavirus výraznì omezil ve¹kerý dosavadní pohyb lidí na na¹í planetì. Omezil extrovertní, konzumní a komerèní expanzi nejen ve svìtì jako takovém, ale také v rámci ka¾dého jednotlivého státu, proto¾e byly eliminovány v¹echny aktivity ve formì divadel, kin, nebo rùzných jiných kulturních aktivit. Bylo eliminováno spoleèenské setkávání v restauracích, v hospodách, nebo na sportovních akcích. Ulice mìst jsou vylidnìné. Koronavirus zahnal v¹echny domù! Zahnal je zvenku dovnitø!
Dovnitø! Zamysleli jste se nad tím, k pochopení èeho se nás sna¾í dotlaèit Inteligence, její¾ Vùli podléhá v¹e, co existuje v na¹em stvoøení? Bez její¾ Vùle ani jediný lísteèek nespadne dolù ze stromu? Násilím a nátlakem posouvá na¹i pozornost ze v¹eho toho vnìj¹ího smìrem dovnitø! Smìrem do na¹eho vlastního nitra!
V evangeliích se pí¹e: "Království nebeské je ve vás!" Království nebeské a jeho hodnoty jsou v ka¾dém z nás! Jsou v na¹em nitru! Pouze je nám tøeba zamìøit se tímto vnitøním smìrem. A koronavirusová krize nám v¹em k tomu dává pøíle¾itost! Dává nám k tomu prostor a èas! Doslova nás k tomu nutí!
No a k tomu, abychom koneènì zaèali správným zpùsobem uva¾ovat a pracovat na sobì ve svém nitru, k tomu dostáváme v dne¹ní dobì extrémnì silné podnìty. Tøeba ve formì dìsivé fotografie, která nedávno obletìla sociální sítì. Jde o fotku z italského Bergama, poøízenou z okna bytu na patøe, smìøujícího na hlavní ulici. Na ulici vidìt kolonu vojenských aut, ve kterých jsou pøevá¾eny tìla obìtí koronavirusu do spaloven, proto¾e krematoria u¾ kapacitnì nestaèí. V den, kdy byla poøízena fotka, zemøelo 400 lidí.
Toto jsou skuteènosti, které musí velmi silnì otøást ka¾dým èlovìkem. Toto jsou skuteènosti, které není mo¾né pøejít bez pov¹imnutí, ani¾ by se nás hluboce vnitønì nedotkly. Musí nás to vnitønì zasáhnout a má to v nás vyvolat kladení si zásadních otázek lidského bytí, které bychom si jindy, nebo vùbec nikdy nepolo¾ili.
Na co jsme tu vlastnì na zemi a jaký má ná¹ ¾ivot smysl? Copak jsme tu opravdu jen na to, abychom si u¾ívali pokud mo¾no, a aby nás potom, kdy¾ zemøeme, spálili jako døevo v peci? Copak jsme skuteènì jen polní tráva, která zde dnes je a zítra ji hodí do ohnì? Copak jsme skuteènì jen toto tìlo a mysl, a kdy¾ zemøeme, o v¹echno pøijdeme a v¹echno definitivnì skonèí?
Nebo jsme pøece jen nìèím víc? Jsme nìèím, co je trvalé, vìèné a neznièitelné, co nemù¾eme ztoto¾òovat s na¹ím fyzickým tìlem a pozemským rozumem? Neexistuje v nás nìjaké vy¹¹í "já"? Neexistuje v nás vìèný duch, se kterým mù¾eme najít spojení prostøednictvím dodr¾ování vysokých a u¹lechtilých hodnot, abychom sme se s ním vnitønì ztoto¾nili a na¹li cestu k vìènosti? Jsme tedy jen tìlo, mysl a rozum, které hynou a zanikají, nebo jsme vìèný duch, kterého se nedotýká fyzická smrt?
Souèasné zastavení ¾ivota koronavirusem nás hmatatelnì tlaèí dovnitø na¹ich domovù a do nitra sebe sama, a tragiènost událostí v Itálii, ale také jinde, nás tlaèí ke kladení si tìch nejzákladnìj¹ích otázek na¹eho bytí. A dává nám èas a prostor k tomu, abychom odpovìdi na nì skuteènì na¹li. Kdo toti¾ hledá, musí nakonec najít!
Nedávno jsem poslouchal poøad v rozhlase o tom, jakým v¹emo¾ným zpùsobem tráví lidé èas ve svých domovech, do nich¾ byli nucenì zahnáni koronavirusovou krizí. Redaktorka v relaci hovoøila o tom, jací jsou lidé také v této situaci vynalézaví, a jak nejrùznìj¹ími kreativními zpùsoby doká¾í vyu¾ít neèekaný volný èas. Ve skuteènosti je ale maximálnì smutné, ¾e pro zabìhnutou lidskou povrchnost není tento èas, který je Shora darován, vùbec vyu¾íván na to, na co by opravdu mìl, ale je promrhán na obvyklé hlouposti a na to, co není vùbec podstatné.
O vy¹¹í Moci, nebo o Stvoøiteli, který øídí svìty, se øíká, ¾e je Láskou. A je to skuteènì tak, proto¾e Láska nejvy¹¹í Inteligence, ovládající univerzum nechce pøipustit, aby lidé promrhali v hodnotovém omylu, v nicotné povrchnosti a v bezduchém, tupém materialismu celé své bytí. Láska nejvy¹¹í Inteligence se nás proto sna¾í ze v¹eho tohoto vytrhnout, abychom nepromarnili své ¾ivoty a nakonec nás nemuselo postihnout to nejstra¹nìj¹í, co vùbec existuje. Duchovní smrt, nebo jinak øeèeno, vìèné zatracení na¹í osobnosti! Takto, z pozice Lásky Stvoøitele k na¹emu vìènému duchu tøeba celou souèasnou situaci vnímat a de¹ifrovat.
No a na závìr je¹tì jedna zásadní otázka: co se stane, pokud lidé nebudou chtít pochopit, pøijmout a zrealizovat to, k èemu je v souèasnosti tlaèí koronavirusová krize a za ní stojící vy¹¹í Moc, bez ní¾ Vùle ani lísteèek ze stromu nespadne? Co kdy¾ budou chtít ¾ít tak, jako dosud a uznávat stejný hodnotový systém, jaký uznávali dosud?
Jistì se pamatujete, ¾e v roce 2012 mnozí oèekávali konec svìta. Kdy¾ nepøi¹el, materialisté a ateisté opìt jásali. Neuvìdomili si v¹ak dvì vìci. Za prvé, ¾e to nemá být konec svìta, ale konec starého svìta! Konec starého svìta se v¹í jeho dosavadní nesprávnou hodnotovou hierarchií, a zaèátek nového svìta s novou, duchovní hodnotovou hierarchií.
No a za druhé si neuvìdomili, ¾e to není otázka jednoho dne, zaèínajícího posledními minutami roku 2011 a prvními minutami roku 2012. To je proces, který zaèal ji¾ pøed tím a probíhá také v souèasnosti. Je to proces transformace lidského vìdomí z ni¾¹í úrovnì na vy¹¹í úroveò.
Pokud to lidé pochopí a vykroèí cestou, smìøující k stále vìt¹í osobnostní a duchovní dokonalosti, na kterou nás tlaèí Vùle Vládce univerza, u¹etøí si mnoho utrpení. Pokud to ale nepochopí a budou se chtít køeèovitì dr¾et toho starého, vy¹¹í Moc pou¾ije mnohem razantnìj¹í prostøedky, ne¾ je souèasná koronavírusová krize, aby docílila toho, kam má lidstvo v souladu s plánovaným vývojem celého univerza smìøovat. Èlovìk musí pochopit, ¾e je pøíli¹ malý a zranitelný na to, aby si donekoneèna prosazoval pouze svou vlastní vùli.
Uvìdomme si pøátelé, ¾e lidé, kteøí ka¾dodennì umírají v Itálii, ale také v¹ude jinde na koronavirus, ¾e v¹ichni tito lidé mìli své rodiny, své plány, své starosti i své radosti tak, jako ka¾dý z nás. A najednou je v¹echno pryè! Je to obrovská tragédie a o to zvlá¹», pokud pøipustíme, ¾e také my sami bychom se mohli jednoho dne ocitnout mezi nimi. Nedopus»me proto, aby velké ne¹tìstí, které postihlo tyto lidi a jejich rodiny, odplynulo v na¹í obvyklé povrchnosti kamsi do ztracena. Choïme proto do svého nitra a øe¹me v sobì základní otázky bytí, které jsme u¾ dávno mìli mít vyøe¹eny.
K tìmto obìtem by toti¾ vùbec nemuselo dojít, kdybychom jako lidstvo i jako jednotlivci kráèeli ve svém vývoji správnì, èili cestou hodnot ducha. Pak by byla nutnost bolestné navigace na tuto cestu bezpøedmìtná! Uvìdomme si to, vzpamatujme se, obra»me se a vykroème tam, kam se nás sna¾í nasmìrovat Vùle Nejvy¹¹ího, aby obì» tìch, kteøí v souèasnosti umírají na svìtovou koronavirusovou pandemii, nebyla marná.
Struèný závìr: V¹emohoucí Bùh existuje a pøeje si nové, lep¹í, duchovní lidstvo! To je cesta, na kterou ho zaèíná smìøovat. Èím døíve to pochopíme a èím døíve touto cestou vykroèíme, tím ménì budeme trpìt.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
20.02.2020 16:26
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Stra¹idla pochodují mìsty! Není to vùbec nevinná zábava!
V posledních letech k nám ze západu pøichází dal¹í nové obohacení. Svátek Halloween a s ním související prùvody nejrozliènìj¹ích èarodìjnic a èertù. A èím jsou tyto masky hrùzostra¹nìj¹í a dìsivìj¹í, tím lépe! Tím je vìt¹í legrace!
Ale je to opravdu jen legrace a nic víc? Asi docela ne, proto¾e na druhé stranì se ozývají rùzní jednotlivci, ale také rùzné církve, kteøí s tìmito prùvody nesouhlasí a sepisují petice, aby je mìstské, nebo obecní úøady nepovolily. Vidí v nich toti¾ propagaci zla a temných sil.
To se samozøejmì modernímu, ateistickému a materialistickému èlovìku s jeho snahou u¾ít si dosyta nejrozliènìj¹ích zábav jeví jako nepochopitelný závan støedovìku. Jeví se mu to jako zkostnatìlá a prudérní ztráta smyslu pro humor.
Ale proto¾e materialisté a ateisté vnímají v¹echny vìci pouze povrchnì, z jejich prvoplánovì materialistického hlediska, podívejme se na danou problematiku trochu hloubìji a uka¾me si, co se ve skuteènosti skrývá pod navenek prezentovaným povrchem dobré zábavy.
V¹echny pochody a prùvody bez výjimky jsou v¾dy urèitým poselstvím a prezentují nìjakou my¹lenku. Vysílají nìjaký signál. Napøíklad socialistické prvomájové prùvody byly vyjádøením radosti a spokojenosti ze ¾ivota pod vedením komunistické strany. Ukrajinské pochody neonacistù jsou otevøeným pøihlá¹ením se k Stepanu Banderovi a k nenávisti vùèi v¹emu ruskému. Dále zde máme známé duhové pochody komunity LGBTI, upozoròující na existenci jinak sexuálnì orientovaných osob a na jejich práva. Dále máme napøíklad pochody za ¾ivot, jejich¾ úèastníci se sna¾í o mnohem intenzivnìj¹í ochranu ¾ivota u¾ pøed narozením. A mù¾eme sem zaøadit také rùzná ekologická protestní shromá¾dìní, inspirované aktivistkou Gretou Thunberg a podobnì.
Co v¹ak je urèitým spoleèným jmenovatelem v¹ech tìchto protestních shromá¾dìní, prùvodù a pochodù? Jejich úèastníci øíkají spoleènosti asi toto: "Jsme tady a máme takovýto názor. Dáváme o sobì vìdìt a tøeba s námi poèítat."
No a pøesnì to samé platí také v pøípadì rùzných prùvodù èertù a stra¹idel. ®e je to jen humor, zábava a ¾ert, je toti¾ pouze pohádku pro povrchní a prvoplánové. Naopak, povrchnost a prvoplánovost lidí, kteøí pøíli¹ neuva¾ují, je dokonale vyu¾ita k tomu, aby bylo ve spoleènosti prezentováno to, o co ve skuteènosti pod zástìrkou zábavy jde. A jde o manifestaci temných sil, které dávají spoleènosti na známost: "Jsme tady a máme své hodnoty! Dáváme o sobì vìdìt a tøeba s námi poèítat!" A podobnì, jako pøi pochodech neonacistù, také zde je aktuální skrytý podtext, vyjádøen slovy:" My jsme ti, kteøí jsou vyvolení, aby si podmanili spoleènost!"
Prùvody èertù a stra¹idel, tedy v¹echno jednoznaènì negativních bytostí, jsou reálným svìdectvím na¹í doby, která svou plytkosti my¹lení, amorálností, du¹evní prázdnotou, nectnostmi a nezøízeností vá¹ní navazuje kontakt se sobì stejnorodými, nízkými úrovnìmi univerza. A bytosti z tìchto nízkých úrovní pochodují v hrùzostra¹ných prùvodech po na¹ich mìstech a vesnicích, reprezentujíc temné síly, které se rozpínají po na¹í planetì, aby ji zcela ovládly.
Taková je tedy ¾el na¹e moderní civilizace, která inklinuje k nízkosti a temnotì, proto¾e sama je takovou. V¾dy» si jen zkusme polo¾it otázku, proè se napøíklad v na¹ich mìstech a vesnicích neorganizují pochody andìlù a rùzných svìtlých bytostí, které by pøedstavovaly ctnosti? V¾dy» pøece kromì na¹emu pozemskému oku neviditelných, temných a nízkých úrovní, zalidnìných nejrùznìj¹ími hrùzy plnými bytostmi, existují také vysoké a vzne¹ené úrovnì, obývané nádhernými, u¹lechtilými a ctnostnými bytostmi. Proè na¹emu svìtu není blí¾e toto smìøování? Proè nebere inspiraci odtud? Proè neorganizujeme prùvody tohoto druhu a tvùrci kostýmù a masek se ve své inspiraci nenapájejí do tìchto úrovní?
Proto, ¾e vrána k vránì sedá a rovný rovného si hledá! Nebo» pøeva¾ující nízkost v du¹ích nachází sympatie a stejnorodé spojení s odpovídajícími, nízkými jemnohmotnými úrovnìmi univerza.
No a je zcela samozøejmé, ¾e tento trend a toto propojení se bytostnì pøíèí lidem, kteøí si je¹tì zachovali alespoò urèitou míru u¹lechtilosti a soudnosti. Tito lidé mnohdy ne vìdomì, ale podvìdomì tu¹í, o co tu jde, a staví se proti tomu. Stavìjí se proti rozpínavosti temnoty, ovládající du¹e lidí. Stavìjí se proti prezentaci její moci a touze po expanzi, prostøednictvím pochodù padlých, nízkých a ohyzdných bytostí.
A kdy¾ jsme si u¾ objasnili, co v¹echno se skrývá za touto zdánlivì nevinnou zábavou, zkusme se je¹tì zamyslet nad tím, kde se nìco takového, jako jsou èerti vùbec vzalo?
Ka¾dému je jasné, ¾e nejde o bytosti z na¹eho svìta, èili z na¹í hrubé hmotnosti. Kromì hrubé hmotnosti v¹ak existují také rùzné úrovnì jemné hmotnosti, kam odcházejí lidské du¹e po smrti fyzického tìla.
Ka¾dý ví, ¾e lidé jsou buï dobøí, nebo zlí. Zlo na¹e du¹e zatì¾uje a dobro na¹e du¹e povzná¹í. Podle míry dobra a zla má tedy ka¾dá du¹e po odlo¾ení fyzického tìla urèitou tíhu. Èím je u¹lechtilej¹í a lep¹í, tím je tíha men¹í, a èím je du¹e zka¾enìj¹í a negativnìj¹í, tím je tíha vìt¹í.
A tak, na základì zákona duchovní tí¾e, klesají du¹e zatí¾ené nízkostí do nízkých úrovní jemné hmotnosti a naopak, du¹e, nadlehèené u¹lechtilostí stoupají do vysokých úrovní jemné hmotnosti. Tam se dále zu¹lech»ují v konání dobra a v ctnostech, aby nakonec, po dosa¾ení lidské dokonalosti, mohly vstoupit z jemné hmotnosti do vìèného, duchovního království nebeského.
K pochopení, odkud pocházejí èerti tøeba vìdìt, ¾e èím je du¹e zka¾enìj¹í a ni¾¹í, tím ohyzdnìj¹í vnìj¹í formu dostává. A naopak, èím je du¹e ctnostnìj¹í a lep¹í, tím je její vnìj¹í forma u¹lechtilej¹í a krásnìj¹í.
Potvrzení fungování této zákonitosti mù¾eme najít u¾ tady na zemi, kdy¾ napøíklad nìkdo enormním zpùsobem holduje alkoholu a jeho neøest èasem zaèíná být viditelná také na jeho vnìj¹ím vzhledu. A podobnì je to i s drogami. No a po na¹í smrti, ve svìtì jemné hmotnosti, se tato zákonitost mnohokrát znásobuje.
To znamená, ¾e jakákoliv neøest a nízkost se mnohem viditelnìji odrá¾í na vzhledu du¹evního, jemnohmotného tìla ka¾dého jednotlivce. Èím je tedy nìkdo hor¹í, tím ohyzdnìj¹í a odpudivìj¹í podobu má jeho jemnohmotné tìlo. A jde to a¾ tak daleko, ¾e lidé ztrácejí svou lidskou podobu a stávají se z nich polo zvíøecí a polo lidské, stra¹idelné a ohyzdné bytosti.
Èerti tedy nejsou ¾ádný nový a zvlá¹tní druh. Èerti jsou ve skuteènosti lidé, nelidsky znetvoøeni vlastní nízkostí.
Tentý¾ princip v¹ak platí také v pozitivním slova smyslu, proto¾e jemnohmotné tìla lidí u¹lechtilých, èestných, spravedlivých, dobrých a laskavých nabývají u¹lechtilé a vzne¹ené formy, podobající se formám andìlským.
Tak¾e aby nám bylo v¹em jasno, èerti jsou ve skuteènosti nízké, padlé a ubohé lidské du¹e, nacházející se v nízkých úrovních jemné hmotnosti. Sem se kontaktovat, sem se orientovat, odsud se inspirovat a na ná¹ svìt pøiná¹et prùvody tìchto nízkých, ne¹»astných, znetvoøených a nejrùznìj¹ími neøestmi zatí¾ených bytostí, není rozhodnì nic pozitivního. Je to jen ubohé a politováníhodné spojování se s nízkostí. Není to nic pozitivní, na co by se mìli lidé orientovat.
Lidé by se mìli orientovat spí¹e opaèným smìrem. Ne tedy dolù, ale nahoru! Ne do ní¾in, ale do vý¹in! Tam, ve vysokých úrovních jemné hmotnosti, pøebývají u¹lechtilé a ctnostné lidské du¹e, jejich¾ u¹lechtilá vnìj¹í du¹evní forma je výsledkem jejich ¾ivota v souladu s principy dobra, lásky, spravedlnosti a u¹lechtilosti. Tím smìrem by bylo ¾ádoucí se orientovat a inspirovat!
Ne tedy do ní¾in, ale k vý¹inám máme upírat svùj zrak! Odtud máme èerpat a pøiná¹et to sem dolù k nám na zemi, aby se na¹e planeta stávala stále lep¹í, a ne stále hor¹í.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
02.01.2020 17:18
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Nesly¹íte? Burácející hlas posledního soudu volá: DOST!
Tyto dva pojmy souvisí s katolickou terminologií a nejsou v zásadì nesprávné. Budeme tedy na nich budovat a podrobnìji si objasníme dva nejdùle¾itìj¹í a nejzásadnìj¹í momenty celého na¹eho bytí. Av¹ak objasníme si je na základì poznání stavby stvoøení a na základì zákonù, ve stvoøení fungujících, èeho¾ znalost ¾el køes»anství chybí. A proto v nesmírnì zásadních pojmech, jako je osobní a poslední soud, v mnoha vìcech tápe.
Pojem osobní soud spojuje katolická vìrouka s na¹í fyzickou smrtí a s tím, co bude následovat po ní. Tyto dìje jsou popsány ve známé knize Raymonda Moodyho "®ivot po ¾ivotì". Podklady pro její napsání získal od lidí, z medicínského hlediska urèitou dobu klinicky mrtvých. Tito lidé víceménì shodnì popisovali, ¾e bezprostøednì po smrti vidìli sebe sama, pøesnìji øeèeno své vlastní fyzické tìlo jakoby z nadhledu, a odtud pozorovali úsilí lékaøù o záchranu jejich ¾ivota. Jejich osobnost, nebo jejich du¹e, která byla od tìla odpoutaná, pak vstoupila do èerného tunelu. Kdy¾ se dostala ke svìtlu na konci tunelu, byl jí jakoby ve filmu promítnut celý její dosavadní ¾ivot.
To, co du¹e pro¾ívala pøi sledování filmu, v¹ak bylo nìco úplnì jiného, ne¾ kdy¾ na zemi vzpomínáme na svou minulost. Tady to v¹echno du¹e vnímala pøedev¹ím z mravního hlediska. Z hlediska toho, co udìlala ve svém ¾ivotì dobré a co ¹patné.
Po promítnutí filmu ¾ivota byla ale osobnost èlovìka znovu vta¾ena do tunelu a vstoupila zpìt do svého fyzického tìla. Na základì zá¾itku klinické smrti v¹ak mnozí zmìnili svùj ¾ivot. Zásadním zpùsobem pøehodnotili své dosavadní priority a zamìøili se pøedev¹ím na mravní stránku ¾ivota.
Tolik ve struènosti Raymond Moody, a my z hlediska katolického termínu osobního soudu mù¾eme za osobní soud pova¾ovat právì promítání filmu na¹eho ¾ivota. Co v¹ak následuje po tomto okam¾iku osobního soudu, kdy se u¾ nevrátíme do svého fyzického tìla?
Na základì filmu ¾ivota èlovìk pozná, za co ve skuteènosti mravnì stojí, a prostøednictvím objektivního a nestranného zákona duchovní tí¾e, bude pøesunut do takové úrovnì takzvaného druhého svìta, do ní¾ nále¾í. Do úrovnì, kde najde stejných a sobì stejnorodých.
Na základì pøeva¾ujících nízkých lidských vlastností èlovìk klesá pùsobením zákona tí¾e mezi stejnì nízko stojící, a na základì pøeva¾ujících u¹lechtilých vlastností èlovìk stoupá mezi stejnì u¹lechtile smý¹lející.
V nízkých úrovních druhého svìta trpí prostøednictvím stejnorodé nízkosti druhých a pro¾ívá peklo. Ve vysokých úrovních druhého svìta pro¾ívá naopak radost, prostøednictvím stejnorodé u¹lechtilosti druhých.
Kdy¾ nìkdo zemøe, jako nedávno Karel Gott, zvykne se øíkat, ¾e ode¹el do pìveckého nebe a odtud se na nás dívá. Kdy¾ zemøe nìjaký známý herec, øíká se, ¾e ode¹el do hereckého nebe a podobnì. Lidé tedy tu¹í, ¾e na druhém svìtì jsme zaøazeni do jednotlivých úrovní, na základì urèité stejnorodosti. Tato stejnorodost v¹ak není profesní, ale jedinì morální a mravní.
Køes»ané katolíci tvrdí, ¾e po smrti odcházíme do duchovního svìta. Není to v¹ak pravda. Po smrti odcházíme ze svìta hrubì - hmotného, do svìta jemnì - hmotného. Podle vý¹e zmínìného zákona tí¾e odcházíme buï do nízkých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných peklem, nebo do vysokých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných nebem.
Souhrnnì mù¾eme v¹echny tyto úrovnì druhého svìta nazvat oèistcem, kde se lidé du¹evnì oèi¹»ují buï z tì¾kých vin v nízkých úrovních, nebo z lehkých provinìní ve vysokých úrovních. Postup du¹e z nízkých úrovní do vy¹¹ích je mo¾ný po odpovídajícím polep¹ení. No a ten, kdo úplnì oèistil roucho své du¹e od v¹ech provinìní, mù¾e nakonec vstoupit do vìèné øí¹e Ducha. Do skuteèného, vìèného království nebeského.
Toto oèekává ka¾dého z nás po na¹em osobním soudu po fyzické smrti. A proto by ka¾dý mìl u¾ zde na zemi usilovat o co nejvy¹¹í mravní a duchovní zu¹lechtìní, aby pro nìj nemusel být film jeho ¾ivota ¹okem a hrùzou, po kterých se propadne do pekla.
A co znamená poslední soud?
Hrubì - hmotný svìt a jemnì - hmotný svìt jsou prostorem, urèeným pro zrání lidských du¹í do duchovní zralosti. Na zemi, a také na druhém svìtì, se lidé mají sna¾it zdokonalovat v ctnostech a v mravnosti, aby se stávali stále u¹lechtilej¹í. Tímto zpùsobem se stále více pøibli¾ují k duchovní øí¹i, aby po svém nejvy¹¹ím mo¾ném lidském zu¹lechtìní mohli nakonec do ní vstoupit.
Lhùta, kterou ale máme na to urèenou, je vymezena pøíchodem posledního soudu. Poslední soud je momentem, kdy bude øeèeno DOST! Momentem, kdy se ukonèí celý, vý¹e zmínìný proces duchovního vývoje v hrubé a v jemné hmotnosti. No a momentální stav lidské du¹e, ve kterém ji poslední soud, èili ono velké DOST zastihne, se stane urèujícím a rozhodujícím pro její bytí.
Pokud nás tedy poslední soud zastihne hodnotovì zamìøené smìrem ke hmotì, pokud nás zastihne spoutané penìzi, majetky, vá¹nìmi, po¾itky a tisíci nejrozliènìj¹ích materiálních vìcí, dal¹í ná¹ duchovní vývoj bude zastaven, a my u¾ jen setrvaèností dojdeme na úplný konec cesty, na ní¾ nás zastihlo velké DOST posledního soudu.
Pokud nás ale poslední soud zastihne hodnotovì zamìøené ke Svìtlu, ke Stvoøiteli, k u¹lechtilosti, k mravnosti, k ctnostem, k dobru, k lásce a spravedlnosti k bli¾nímu, také v tomto pøípadì pouze dojdeme a¾ na konec cesty, na ní¾ nás zastihlo velké DOST posledního soudu.
A je úplnì jedno, jestli nás poslední soud zastihne na tomto, nebo na druhém svìtì. Dùle¾ité bude jedinì na¹e základní hodnotové zamìøení, ve kterém se budeme v té dobì nacházet.
V pøípadì materiálního hodnotového zamìøení nás èeká cesta do zkázy, spojená s nezbytnou zkázou ve¹keré hmotnosti, která podléhá vzniku a zániku. A budou to právì na¹e hodnotové vazby na matérii, které nás do této zkázy stáhnou.
V pøípadì duchovnì mravního hodnotového zamìøení nás v¹ak èeká cesta, smìøující k vìènosti Ducha. Cesta, smìøující ven ze svìtù hmotnosti, které jednou pominou, do vìèné øí¹e Ducha, která nikdy nepomine.
Tak, jak jednou z urèitostí pøijde ná¹ osobní soud po na¹í smrti a odsoudí nás do zcela konkrétní úrovnì druhého svìta, a to pøesnì podle míry na¹í nízkosti nebo u¹lechtilosti, tak jednou nevyhnutelnì pøijde také poslední soud, se svým velkým a definitivním DOST! A na¹e momentální hodnotová orientace ve chvíli velkého DOST posledního soudu se stane na¹im osudem. Osudem ¾ivota v øí¹i Ducha v pøípadì na¹í duchovnì mravní orientace, a osudem na¹eho definitivního znièení v zániku hmotných svìtù, ke kterým nás budou vázat na¹e, jen pøevá¾nì materiální ¾ádosti, nectnosti a nízkosti.
A to bude znamenat vìèné zatracení, spoèívající ve vymazání na¹í osobnosti z knihy ¾ivota. Nebo» ¾ivot je jenom ten vìèný v øí¹i Ducha! Kdo v¹ak svùj ¾ivot hodnotovì spojí s doèasností hmoty, jeho bytí bude jen doèasné, a pak se zhroutí spolu se zhroucením hmotných svìtù.
Proto, bdìme! Nebo» nevíme dne ani hodiny, kdy zahømí stvoøením burácející DOST posledního soudu! Kam budeme pøeva¾ující èástí své osobnosti v tomto okam¾iku zamìøení, to se stane na¹im osudem!
A proto¾e poslední soud se nezadr¾itelnì blí¾í, mìjme v¾dy své nitro nasmìrováno pøedev¹ím k hodnotám ducha. Jedinì toto smìrování v nás musí v ka¾dé chvíli pøeva¾ovat.
Nebo» bìda nám, pokud v tomto rozhodujícím okam¾iku celého na¹eho bytí v nás bude pøeva¾ovat nìco jiného!
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
05.09.2019 18:31
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Èlovìèe! Ty sobecký nièitel pøírody!
Nevím, zda jste zachytili zprávu, ¾e od 29 èervence 2019 zaèíná lidstvo ¾ít na ekologický dluh. To znamená, ¾e tímto dnem jsme v rámci roku 2019 vyèerpali v¹echny obnovitelné zdroje, a od tohoto data a¾ do konce roku budeme èerpat zdroje, které u¾ pøíroda není schopna sama obnovit. Od tohoto dne tedy zaèíná na¹e bezohledné a trvale nezvratné drancování. Pravda je toti¾ taková, ¾e v souèasnosti potøebujeme k uspokojení v¹ech svých potøeb pøírodní zdroje dvou planet, co¾ znaèí, ¾e ¾ivotní úroveò lidí a jejich potøeby výraznì pøevy¹ují mo¾nosti na¹í planety.
V kolobìhu povinností pravdìpodobnì mnozí tuto informaci nezaregistrovali. Co jsme ale zaregistrovali úplnì v¹ichni jsou úmorné letní horka, doprovázené suchem. Byly èasy, kdy bylo léto krásným a pøíjemným obdobím, na které jsme se tì¹ili. V souèasnosti se v¹ak naopak stává obdobím, nesmírnì únavným a zatì¾ujícím, tak¾e mnozí, kteøí vyslovení nemusí, v nejvìt¹ích vedrech radìji ani nevycházejí ven.
Av¹ak neustále rostoucí nesnesitelnost letních veder, jaké u nás nikdy pøedtím nebyly, není nièím jiným, ne¾ odpovìdí pøírody na nesnesitelnost a neudr¾itelnost drancujícího pøístupu lidí k ní. A je to odpovìï tak viditelná, ¾e ji nepøehlédne nikdo. Ani ti, co nevìdí, ¾e jsme ji¾ v tomto roce zaèali ¾ít na ekologický dluh. Na absolutnì ka¾dého z nás bez výjimky tvrdì dopadají negativní dùsledky toho, jak se my sami chováme vùèi pøírodì.
Sobectví lidí je v¹ak bezmezné, proto¾e jsou pouze nemnozí, kteøí chápou tuto souvislost. Kteøí si uvìdomují toto vzájemné propojení. A je jen málokdo, kdo je také ochoten a schopen z toho vyvodit nìjaké osobní dùsledky. Osobní dùsledky ve smyslu omezení vlastních nárokù a potøeb na takovou míru, jaká bude pro pøírodu pøijatelná a udr¾itelná. Øíká se tomu osobní uhlíková stopa.
Pro miliony lidí na¹í zemì jsou ale toto v¹echno jen obyèejné informace, které pustí jedním uchem dovnitø a druhým okam¾itì ven tak, jako tisíce jiných informací. Pro miliony lidí konstatování tìchto skuteèností nic neznamená a osobnì se jich to nijak netýká. Nejsou ochotni vyvodit osobní odpovìdnost za katastrofální horka, za sucho, za ka¾dodenní vymírání nejrozliènìj¹ích ¾ivoèi¹ných druhù, za plenìní de¹tných pralesù, z nich¾ za jedinou minutu ubude plocha o velikosti fotbalového høi¹tì, a tak dále, a tak dále.
Lidé jsou hodnotovì orientovaní na konzumní zpùsob ¾ivota a v nìm má místo pouze stále vìt¹í ekonomický rùst a stále vìt¹í uspokojování vlastních materiálních potøeb. V nìm je absolutnì nemyslitelné nìjaké dobrovolné uskrovòování se. V¾dy» pøece celá spoleènost je postavena na spotøebì a rùzných slu¾bách, zamìøených na uspokojování lidského u¾ívání si. Musel by být pøece blázen ten, kdo by se dobrovolnì omezoval. A zvlá¹tì tehdy, kdy¾ na to má! Kdy¾ si to mù¾e dovolit. V¾dy» ¾ijeme jen jednou, a proto si je potøeba ¾ivota poøádnì u¾ít.
Nicménì ty, bezohledný konzumní slepec, uva¾ jednu vìc! Zkus se zamyslet nad tím, jaký bývá osud toho, kdo ¾ije dlouhodobì na dluh. Jen si zkus pøedstavit, ¾e bydlí¹ v nìjakém bytì a neplatí¹ nájem. Jak dlouho myslí¹, ¾e ti to bude tolerováno? Bude¹ vícenásobnì upozornìn, a kdy¾ své dluhy nevyrovná¹ a nezaène¹ pravidelnì platit nájemné, z bytu tì vyhodí!
A pøesnì stejnì, ty konzumní sobec, zaslepený svým u¾íváním si, ¾ije¹ na ekologický dluh a pøíroda na¹í planety tì ji¾ del¹í dobu upozoròuje, aby sis bral jenom tolik, kolik ti mù¾e dát. Upozoròuje tì na to vedry, jaké zde nikdy dosud nebyly. Upozoròuje tì na to suchem! Upozoròuje tì na to prudkými a nièivými pøívalovými de¹ti! Upozoròuje tì na to neúrodou a zdra¾ováním potravin! A upozoròuje tì na to je¹tì mnoha jinými vìcmi, které ty nechce¹ vidìt.
Ty toti¾ chce¹ jen stále neru¹enì pokraèovat ve svém konzumním bláznovství a nic jiného tì nezajímá. Vìz v¹ak, ty sobec, ¾e nakonec dopadne¹ tak, jako ka¾dý jiný, kdo ¾ije na dluh a koho jednodu¹e døíve, nebo pozdìji vyhodí z bytu. A tak jednou také tebe, ekologického zloèince a nièitele, vyhodí mocná Matka pøíroda ze svého pronájmu na planetì Zemi! Ba co víc, bude ti odepøeno právo dále pøebývat v celém tomto stvoøení, proto¾e prázdnota a ubohost konzumního materialismu se do tebe za¾raly tak hluboko, ¾e jejich uctíváním ses stal jen bezduchým nièitelem v¹ude tam, kde se nachází¹. A proto, aby si u¾ nemohl dále ¹kodit a nièit, ti tato mo¾nost bude vzata, a tobì nezùstane zcela nic, jenom pláè a skøípìní zubù.
Pamatuj, ty bezdu¹e konzumní sobec, ¾e jedinì sem tì pøivedou tvé materialisticky prázdné hodnoty, které si uctíval, a pro které si ve své egoistické slepotì neváhal nièit v¹echno kolem sebe.
Lidé na¹eho svìta uznávají nièivé a rozvratné hodnoty, které je vedou a pøivedou ke znièení a k rozvratu. Pokud v¹ak chtìjí tomuto znièení a rozvratu zabránit, musí zmìnit hodnoty, které uznávají. Musí se pøeorientovat na hodnoty, které nevedou ke znièení a rozvratu, ale k harmonii a rozkvìtu.
A k harmonii a rozkvìtu vedou jedinì hodnoty ducha! Vede k nim jedinì rozvíjení a uctívání hodnot ducha!
Hodnoty ducha nejsou hodnoty materiální, jejich¾ nepøimìøené nabývání nièí a drancuje na¹i planetu! Hodnoty ducha nejsou peníze, majetky, moc, sláva, konzum a u¾ívání si!
Hodnotou ducha je úsilí o spravedlnost, èestnost, dobro a u¹lechtilost! Hodnotou ducha je úsilí o pochopení skuteèného smyslu vlastního ¾ivota! Hodnotou ducha je hledání odpovìdí na základní existenèní otázky, a sice kdo jsme, odkud pocházíme a kam smìøujeme. Hodnotou ducha je úsilí o pøibli¾ování se k Stvoøiteli. A èím vìt¹í budou lidé vyvíjet úsilí o dosahování hodnot ducha, tím bude v¹echno na zemi lep¹í, hezèí a harmoniètìj¹í.
V tomto spoèívá obrovský rozdíl oproti hodnotám materie. Obrovský rozdíl, který je dùkazem zásadní neplnohodnotnosti a nedostateènosti materiálnì konzumních hodnot, proto¾e èím více se lidé zamìøují na jejich dosahování, tím je na svìtì hùø. Tím je na svìtì více sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, závisti, neèestnosti, nevra¾ivosti, násilí a bídy. Tím více lidé drancují a nièí pøírodu na celé planetì. To znamená, ¾e to funguje úplnì opaènì, ne¾ pøi snaze o hodnoty ducha.
Èlovìèe, vzpamatuj se a hodnotovì se obroï, aby s tebou Majitel svìta nakonec nezatoèil tak, jako se ¹patným nájemníkem, který chtìl ¾ít pouze na dluh.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
02.08.2019 16:52
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Není dùle¾itìj¹ího poznání, ne¾ je toto! Vzpamatujte se!
V¹e, co kolem sebe vidíte, je koneèné. Je doèasné. V urèitém okam¾iku to vzniklo a od okam¾iku svého vzniku pomalu, ale jistì spìje k zániku. Týká se to lidí, zvíøat, rostlin, ale také na¹í planety, Slunce a celého okolního vesmíru. Týká se to v¹ak zároveò nejen svìta nejhrub¹í hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského svìta hmoty jemnìj¹í, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí na¹e du¹e po smrti, èili po odlo¾ení fyzického tìla. Také tato jemnìj¹í hmotnost, takzvaná jemnohmotnost, podléhá zániku úplnì stejnì, jako v¹echno ostatní, co je hmotné.
No a v tomto obrovském, ale koneèném svìtì hrubohmotnosti a jemnohmotnosti, se pohybují lid¹tí jedinci prostøednictvím své svobodné vùle. Na základì svobodné vùle se rozhodují, kam povedou jejich ¾ivotní cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro nì prioritní. Na základì své svobodné vùle si formují postoje k jiným a vytváøejí si vlastní ¾ivotní filozofii.
Takovýmto zpùsobem jednají lidé nejen ve svìtì hrubohmotnosti, ale také ve svìtì jemnohmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také tam urèuje jejich dal¹í smìøování jedinì jejich vlastní svobodná vùle. A pak se zase znovu rodí do hmotného svìta, a takto to pokraèuje stále dokola. Poøád dokola, ale ne donekoneèna, proto¾e ¾ijeme v univerzu, které je koneèné.
Kdyby v¹ak existovalo jedinì toto koneèné univerzum, s jeho koneènou hrubohmotnou a koneènou jemnohmotnou èástí znamenalo by to, ¾e na¹e bytí by bylo èasovì vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, ¾e s nevyhnutelným zánikem na¹eho univerza by v nìm musely zároveò zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v nìm nacházejí.
V¹ichni lidé by v¹ak mìli vìdìt, ¾e jejich bytí není vùbec podmínìno nezbytným zánikem univerza. Mìli by vìdìt, ¾e jsou právì prostøednictvím své svobodné vùle schopni vymanit se z pomíjivosti univerza, a tak uniknout svému rozkladu v nìm. Mìli by vìdìt, ¾e nad pomíjivostí hrubohmotné a jemnohmotné èásti stvoøení se nachází vìèná a nepomíjivá øí¹e Ducha. A právì k ní by mìl zaèít èlovìk, nacházející se a» u¾ v hrubohmotné, nebo jemnohmotné èásti univerza, smìøovat kormidlo své svobodné vùle pokud chce, aby se zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného svìta.
Abychom to celé dokonale pochopili, uka¾me si to na velmi názorném pøíkladu. Pøedstavme si moøe, ze kterého se tyèí ètyøi pilíøe. Na pilíøích je umístìno velké akvárium. V akváriu ¾ijí ryby, a proto¾e je velké, jejich ¾ivot je k nerozeznání podobný ¾ivotu ryb v moøi.
Má to samozøejmì jeden háèek. Slunce nad akváriem høeje a voda z nìj se pomalu odpaøuje. Proces odpaøování je ale tak pomalý, ¾e je témìø neznatelný. Nicménì v del¹ím èasovém horizontu je oèividnì patrný.
A pokles pokraèuje stále dál a dál, co¾ v koneèném dùsledku znamená, ¾e akvárium nakonec zcela vyschne a v¹echny ryby v nìm zahynou na jeho dnì.
A pøece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si uvìdomí situaci, v ní¾ se nacházejí. Pokud si uvìdomí, ¾e ¾ijí v akváriu a ¾ivot v nìm je èasovì determinován postupným odpaøováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro "vìdomé" ryby jediné: musí z akvária vyskoèit!
V první øadì tedy musí pochopit, v jaké situaci se nacházejí, a potom se na základì svého svobodného rozhodnutí musí odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti ¾ivota v akváriu, do vìènosti a nepomíjivosti ¾ivota v moøi.
A èím døíve k tomuto poznání a rozhodnutí dospìjí, tím lépe. Nebo» èím déle jim to bude trvat, tím vìt¹í námahu bude tøeba vynalo¾it ke skoku do moøe pøes okraj akvária.
Pøi dlouhodobém váhání se toti¾ nakonec mù¾e stát, ¾e hladina vody bude tak nízká, ¾e v¹echny ryby pochopí, ¾e se musí dostat ven, aby se zachránily. Av¹ak okraj akvária u¾ bude tak vysoko a vody v nìm tak málo, ¾e osvobozující skok ven nebude mo¾ný. Ryby budou pak odsouzeny u¾ jen na zoufalé plahoèení ve stále více ubývající vodì, aby nakonec v¹echny bídnì zahynuly.
A pøesnì takto je to také s lidmi, ¾ijícími v akváriu pomíjivého univerza. Plavou si v nìm sem a tam na základì vlastní svobodné vùle, a nechtìjí si uvìdomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti prostoru, ve kterém ¾ijí.
Z moøe vìènosti, z nepomíjející øí¹e Ducha, k ním bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslù, vèetnì samotného Syna Nejvy¹¹ího, aby se jim dostalo poznání reality, v ní¾ ¾ijí. Aby se na základì tohoto poznání a uvìdomìní si své situace dokázali vèas odhodlat ke skoku z akvária univerza do moøe vìènosti.
Nebo» uskuteènit tento skok není vùbec tak jednoduché. Dostateèné mno¾ství síly k nìmu toti¾ mù¾e dát èlovìku jen síla dobra a ctností, o které se vá¾nì ve svém ¾ivotì usiloval. Nebo» jen èlovìk dostateèným zpùsobem spravedlivý, èestný, laskavý, ohleduplný, u¹lechtilý a èistý mù¾e nashromá¾dit tolik potøebné síly, aby se prostøednictvím ní mohl jediným skokem pøenést pøes okraj akvária pomíjivosti do moøe vìènosti.
®el, na svìtì je jen velmi málo lidí, kteøí si uvìdomují, v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteøí se vìdomì zdokonalují v ctnostech, shroma¾ïujíc sílu, potøebnou k jejich rozhodujícímu skoku na svobodu.
Miliony lidí na¹eho svìta ¾ijí v tomto smìru v smrtonosné nevìdomosti. Na základì vlastní svobodné vùle se ¾enou za nejrùznìj¹ími osobními prioritami a jsou slepí a hlu¹í vùèi v¹emu ostatnímu. Plnì propadli ¾ivotu v hmotném akváriu a nic jiného je nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a u¾ívání si. Jejich du¹evní obzor a jejich vnímání svìta je omezeno pouze stìnami materiální reality. Pouze stìnami materiálního akvária. A je úplnì jedno, zda se nacházejí v jeho hrubohmotné a fyzické èásti, nebo v jeho èásti jemnohmotné. V¹ude tam stojí z vlastní vùle na principech fatální materialistické nevìdomosti o skuteèném dìní, uprostøed nìho¾ stojí.
Ale èas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to znamená, ¾e v¹ichni lidé budou ka¾dým novým dnem potøebovat v¾dy vìt¹í sílu na to, aby dokázali jako ryby pøeskoèit pøes okraj akvária pomíjivosti a zachránit se v moøi vìènosti.
A nakonec pøijde den, kdy to u¾ nebude mo¾né! Den, kdy pro enormnì nízkou hladinu bude okraj akvária u¾ tak vysoko, ¾e ho nebude mo¾né pøekonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy v¹em, z vlastní svobodné vùle v hmotì uvìznìným lidem zùstane u¾ jenom pláè a skøípìní zubù. A tento den se blí¾í! Nevìdomí mu kráèejí vstøíc ve své nevìdomosti, a jejich osud je zpeèetìn!
Nicménì ty èlovìèe, staò se vìdomým! Uvìdom si koneènì, jaká je realita, ve které se nachází¹. Zdokonaluje se proto v konání dobra, v ctnostech a v zachovávaní u¹lechtilosti vlastního vnitøního ¾ivota. Shroma¾ïuj tímto zpùsobem sílu, nezbytnì nutnou k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha. K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do vìènosti Ducha! Nebo» èas se krátí!
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
07.06.2019 16:00
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Odhalení pravdy! Francouzská revoluce ¾lutých vest z duchovního hlediska
Hned na zaèátku si je tøeba uvìdomit, ¾e existují dva druhy revolucí. Prvním z nich jsou revoluce, které dokonale vyhovují nadnárodnímu kapitálu a úzkému, elitnímu klubu nejbohat¹ích na¹eho svìta.
Skuteèná pravda je v¹ak taková, ¾e tyto kruhy, nacházející se vìt¹inou na západì, nenechávají nic náhodì, ale ony samy velmi aktivnì tento druh takzvaných oran¾ových revolucí organizují a ¹tìdøe finanènì i mediálnì podporují. Dìlají tak prostøednictvím rùzných nevládních organizací, nacházejících se v daných zemích, kde potøebují udìlat politické a spoleèenské zmìny, dokonale vyhovující jejich zi¹tným, mocenským a ekonomickým zájmùm.
A jak ji¾ bylo naznaèeno, významným spolupùsobícím èinitelem v tomto procesu jsou samozøejmì rùzná média, nacházející se ve vlastnictví tìchto svìtových mocenských kruhù.
A tak je prostøednictvím médií a prostøednictvím ¹tìdøe ze západu dotovaných nevládních organizací postupnì formováno spoleèenské povìdomí po¾adovaným smìrem. A nic netu¹ící masy naivnì, a pod plá¹tíkem tìch nejvzletnìj¹ích ideálù, podléhají této manipulaci. Vycházejí do ulic a zapojují se do rùzných protestù a revolucí v marné iluzi, ¾e tím dosáhnou zlep¹ení stavu spoleènosti.
Netu¹í ale, ¾e jsou pouze zmanipulovaným nástrojem v rukou nìkoho jiného, kdo se prostøednictvím slepého nad¹ení mas v jejich iluzorním boji za dobro, sna¾í dosáhnout své vlastní politické a následnì ekonomické, zi¹tné a sobecké cíle. A pokud se to podaøí a tìchto politických zmìn bude dosa¾eno, brzy pak bude oklamán a okraden celý národ. A to samozøejmì také vèetnì naivních mas, bojujících za iluzorní dobro na námìstích na objednávku mocných.
Základním znakem tohoto typu revolucí je neutuchající pozornost médií. A to a» ji¾ domácích, nebo zahranièních podobnì, jako tomu bylo pøi protestech "za slu¹né Slovensko" po vra¾dì novináøe Jana Kuciaka.
Pokud se ale nìjakým revolucím dostává minimální mediální pozornosti, i pøes jejich dlouhé trvání a velké mno¾ství úèastníkù, pokud se v tomto smìru jen sem tam objeví nìjaká sporadická a drobná zpráva, pak si mù¾eme být jisti, ¾e jde o revoluci druhého typu. ®e jde o revoluci pravou a skuteènou. O revoluci lidovou, povstávající skuteènì zdola, nikoli organizovanou na objednávku mocných. No a revolucí takového typu je také revoluce ¾lutých vest ve Francii.
Je samozøejmì správné, ¾e se lid zaèíná bouøit vùèi aroganci nejmocnìj¹ích, kteøí parazitují na národech a sna¾í se stále více okle¹»ovat jejich sociální jistoty a práva. Jde o spravedlivý boj, proto¾e lidé jsou povinni postavit proti zlu, které se kolem nich rozmáhá. Nebo» ka¾dý, kdo se proti nìmu nepostaví, se proviòuje tím, ¾e mu svou apatií a nezájmem o vìci veøejné poskytuje prostor k tomu, aby mohlo pùsobit a stále více se rozmáhat.
Takovýto vnìj¹í boj je v¹ak jen jednou stranou mince! Druhou a dosud nepoznanou stranou mince je skuteènost, ¾e má-li být revoluce lidu úspì¹ná, musí být komplexní. To znamená, ¾e vedle nezbytného vnìj¹ího boje ji musí doprovázet také vnitøní, revoluèní zmìna hodnot. Jinak se toti¾ vnìj¹í revolucí vùbec nic nezmìní. Bez vnitøní, revoluèní zmìny hodnot se zmìní jen vládnoucí figurky.
A kdyby se snad zmìnil by» celý systém, i tak to v¹echno èasem nakonec dospìje k nové formì útlaku mas, proto¾e masy se vnitønì hodnotovì vùbec nezmìnily a neobrodily. Nebo» vedle své snahy o vnìj¹í revoluci zároveò spolu s ní soubì¾nì neprovádìly také revoluèní zmìnu vnitøních hodnot.
Je toti¾ potøebné vìdìt, ¾e neúnosný stav spoleènosti, vùèi kterému ve Francii povstal odpor ¾lutých vest, byl ve skuteènosti vyvolán právì hodnotami, které dne¹ní Francie, ale také ¹iroké svìtové spoleèenství obecnì uznává. A jsou to hodnoty zisku, penìz a osobního prospìchu. Hodnoty majetkù, moci a slávy. Hodnoty konzumu, u¾ívání si a bezduché zábavy. Hodnoty materialismu, bez snahy poznávat, chápat a svým ¾ivotem se pøibli¾ovat k pravým hodnotám ducha.
Toto je tím, o co lidé obecnì usilují a co svìtové spoleèenství doslova fascinuje. Av¹ak právì v¹eobecné uctívání tìchto hodnot pøivodilo stav, ve kterém se v souèasnosti francouzská spoleènost nachází. A neudr¾itelnost tohoto stavu, s jeho systémem moci, utlaèujícím masy, vyhnal ¾luté vesty do ulic, aby to zmìnily.
Zmìnit v¹ak tøeba nejen charakter vlády, ale pøedev¹ím hodnoty, které mají tento neúnosný stav na svìdomí. To znamená, ¾e v¹echny hodnoty, zmínìné vý¹e, které mají svou cenu, musí být z hodnotové hierarchie spoleènosti odsunuty z jejich prvního místa na místo druhé. A na první místo musí být dosazeny skuteèné a pravé hodnoty! Hodnoty cti, spravedlnosti, lidskosti, u¹lechtilosti, dobra a skromnosti, které musí být jednotlivci i celou spoleèností preferovány a podporovány v ka¾dodenním jednání. Ba dokonce také v my¹lení a v nastavení celkového spoleèenského povìdomí. A¾ za nimi má následovat v¹echno to, co je dnes pova¾ováno za prvoøadé. Toto je revoluce hodnot, která musí probíhat soubì¾nì s vnìj¹í revolucí ¾lutých vest ve Francii, proto¾e jinak se témìø nic nezmìní.
Celé si to uka¾me na pøíkladu nemoci. Ka¾dá nemoc má své duchovní, vnitøní pøíèiny, a kdy¾ se chceme skuteènì vyléèit, na¹ím úkolem je poznat je a sna¾it se odpovídajícím zpùsobem vnitønì zmìnit.
Napøíklad pøi anémii, èili chudokrevnosti, jsou duchovní pøíèinou tohoto problému nerozhodné a polovièaté postoje, málo radosti, strach ze ¾ivota, nebo pocit, ¾e nemám ¾ádnou hodnotu. Tyto duchovní pøíèiny anémie by mìl èlovìk odstranit tím, ¾e se zaène naplno tì¹it ze ¾ivota a ¾e se zaène sna¾it mít ¾ivot rád takový, jaký je.
No a vedle podobného odstraòování vnitøních, duchovních pøíèin pøi jakékoliv jiné nemoci mù¾eme samozøejmì vyu¾ívat také v¹echny vnìj¹í zpùsoby léèení, které nám poskytují nejmodernìj¹í výdobytky souèasné medicíny. Nebo mù¾eme vyu¾ívat také rùzné alternativní metody, pokud jim vìøíme víc ne¾ oficiální medicínì. Nejdùle¾itìj¹í v¹ak je, ¾e jedinì tehdy, kdy¾ se léèíme takto komplexnì, èili zevnitø i zvenèí, mù¾e být na¹e vyléèení skuteèné a trvalé.
®el, souèasný materialismus má na svìdomí to, ¾e moderní medicína se omezuje pouze na potlaèování vnìj¹ích dùsledkù a ignoruje duchovní pøíèiny vzniku chorob, které by mìl zaèít pacient sám osobnì mìnit, aby mohla být léèba komplexní a tím také efektivní. Výsledkem souèasné materialistické omezenosti vnímání reality je proto jednostrannost, která nemù¾e pøinést èlovìku trvalé vyléèení. Dìlá z nìj jen do¾ivotního konzumenta lékù, a tím do¾ivotního zákazníka farmaceutických spoleèností.
A pøesnì takto je tomu také s revolucí ¾lutých vest ve Francii. I zde musí vedle vnìj¹ího revoluèního sna¾ení probíhat zároveò vnitøní, revoluèní zmìna nesprávného ¾ebøíèku hodnot. To znamená, ¾e na vrchol hodnotové hierarchie se v lidech musí dostat hodnoty prvoøadé. A naopak, hodnoty druhoøadé, které jsou na vrcholu dnes, musí v ¾ivotech lidí zaujmout své správné místo. Jedinì tímto zpùsobem je mo¾né spoleènost skuteènì ozdravit. Pokud v¹ak k tomu nedojde a v¹e se soustøedí pouze na vnìj¹í zmìnu, ka¾dá revoluce se stane kontraproduktivní a zbyteènou, co¾ nakonec uká¾e èas.
Milan Rastislav ©tefánik, který byl spojen s francouzským národem, proto¾e byl francouzským generálem øekl: "A» je ka¾dý z vás lep¹í, ne¾ byl vèera a vlast va¹e bude velká a slavná."
Tyto nadèasové slova je mo¾né adresovat v¹em národùm a v¹em souèasným i budoucím revolucionáøùm. Ve vztahu k revoluèním masám v¹ech dob znamenají toti¾ asi toto:
V první øadì se vy samotní musíte usilovat být ka¾dý den èestnìj¹í a spravedlivìj¹í, proto¾e jedinì pak mù¾e ve va¹í vlasti zavládnout èestnost a spravedlnost. Nebo» pokud se nestanete èestnìj¹í a spravedlivìj¹í, nikdy ¾ádnou vnìj¹í revolucí spravedlivìj¹í a èestnìj¹í spoleènosti nedosáhnete.
V první øadì se vy samotní musíte usilovat být ka¾dý den poctivìj¹í a lid¹tìj¹í, proto¾e jedinì pak mù¾e ve va¹í vlasti zavládnout poctivost a lidskost. Nebo» pokud se nestanete poctivìj¹í a lid¹tìj¹í, nikdy ¾ádnou vnìj¹í revolucí poctivìj¹í a lid¹tìj¹í spoleènosti nedosáhnete.
V první øadì se vy samotní musíte usilovat být ka¾dý den morálnìj¹í a mravnìj¹í, proto¾e jedinì pak mù¾e ve va¹í vlasti zavládnout mravnost a morálka. Nebo» pokud se nestanete morálnìj¹í a mravnìj¹í, nikdy ¾ádnou vnìj¹í revolucí mravnìj¹í a morálnìj¹í spoleènosti nedosáhnete.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
26.04.2019 18:22
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Je mo¾né chodit po vodì? Poznejte mechanismus zázraku!
Také v dne¹ní moderní dobì existují mnohé vìci, které se udály jednotlivým lidem a které lze pova¾ovat za zázrak. A to proto, ¾e se nejednou velmi radikálnì vymykají z toho, co je pova¾ováno za normální a bì¾né. V pøevá¾né míøe se jedná o rùzná zázraèná uzdravení, ale také o mnohé jiné zázraèné pomoci v nìjakých kritických nebo vypjatých situacích.
Ale i kdy¾ se v dne¹ní dobì stále dìjí takovéto vìci, málo se o nich mluví a pí¹e, proto¾e jde o nìco, co pøece jen stojí mimo rámec moderní medicíny, moderní fyziky, nebo moderního, materialisticky ateistického svìtonázoru. A tím není dobré otøásat a zbyteènì znepokojovat obyvatelstvo. Proto vládne tendence odsouvat tyto vìci bokem a lidi, s nimi nìjakým zpùsobem spojené, pova¾ovat za slu¹nì øeèeno „jiné“. Èili za ménì normální a jistým zpùsobem vy¹inuté.
Ka¾dopádnì v¹ak takovéto vìci zde jsou a stále budou. A lidé by mìli vìdìt, ¾e v podstatì nejde o ¾ádné zázraky, ale o zcela zákonité dìní. O zákonité dìní za spolupùsobení vy¹¹í duchovní reality, schopné ovlivòovat hmotnost a¾ do takové míry, ¾e se to jeví jako zázrak.
No a my se nyní zkusme detailnìji podívat na tuto problematiku a zároveò zkusme poodhalit urèité základní zákonitosti mechaniky jejího fungování.
My lidé ¾ijeme v univerzu, ve kterém jsou èinné a navzájem propojené dva základní principy. A sice princip materiální a princip duchovní.
Princip materiální pøedstavuje to fyzicky hmatatelné a materiální, co v¹ichni tak dùvìrnì známe. A jakýmsi vrcholovým reprezentantem tohoto principu je rozum. Rozum, který poznává materiální svìt a který se sna¾í jeho fungování logicky vysvìtlit a zdùvodnit. Rozum, který zkoumá zákonitosti hmoty a jejich poznání doká¾e vyu¾ít v reálný, materiální prospìch lidstva.
No a rozum samozøejmì dokonale zná, co je ve hmotném svìtì reálné, co je mo¾né a co je naopak nemo¾né, neuskuteènitelné a nereálné, proto¾e fyzikální zákony materiálního svìta to nedovolují.
Ale jak ji¾ bylo øeèeno, v na¹em univerzu je èinný a aktivní také princip ducha. Princip ducha, opírající se o existenci Stvoøitele. O existenci Tvùrce v¹eho, a tedy také svìta hmoty. Svìt ducha se nachází blí¾e ke Stvoøiteli, zatímco svìt hmoty je od nìj více vzdálen. Av¹ak to, co je Stvoøiteli blí¾, je nezbytnì nadøazeno tomu, co je od nìj vzdáleno. Co je Stvoøiteli blí¾e stojí tedy vý¹e a co je od nìj vzdáleno stojí celkem logicky ní¾e.
A právì proto, ¾e princip ducha stojí nad principem hmoty, mù¾e duch v mnoha vìcech hmotu ovládat. A kdy¾ nìkdy k takovému èinu dojde, jeví se to pak jako zázrak. Jako zázraèné vyléèení, nebo jako jev, pøesahující urèité fyzické zákonitosti.
No a v tomto prostoru, èili mezi principem hmoty a principem ducha ¾ije èlovìk se svou svobodnou vùlí. A právì na základì své svobodné vùle se on sám rozhoduje, ke kterému ze dvou základních principù se ve svém ¾ivotì pøikloní. Na ka¾dém jednotlivci zále¾í, který z nich se rozhodne pova¾ovat ve svém ¾ivotì za dominantní. Na èlovìku zále¾í, zda se ve své svobodné vùli bezvýhradnì pøikloní jenom ke hmotì, nebo bude schopen respektovat oba tyto principy v pochopení, ¾e to duchovní stojí vý¹e, ne¾ hmotné. A proto to má mít také v na¹em ¾ivotì vy¹¹í prioritu.
Kdybychom mìli vyjádøit ideální stav procenty, orientace lidí na oba zmínìné principy by mìla být padesát na padesát. Takto by to bylo správné a vyvá¾ené.
Ale ¾el, vnitøní obzor vìt¹iny lidí na¹í planety, èili celých sto procent jejich zájmu se zamìøuje pouze na princip hmotný. Existují samozøejmì urèité skupiny obyvatelstva, pro které má duchovní princip význam. Ale má pro nì význam tøeba jen v rozsahu deset procent, zatímco na devadesát procent jsou také oni zamìøeni na hmotu. U jiných je to zase dvacet procent zájmu o duchovní a osmdesát procent zájmu o hmotné. Ty pomìry jsou rùzné a vznikají na základì svobodné vùle lidí ve výbìru toho, kolik dùle¾itosti jsou ve svém ¾ivotì ochotni pøisoudit jedné, nebo druhé stranì.
No a po tomto nezbytném úvodním vysvìtlení se u¾ koneènì dostáváme k objasnìní mechanismu fungování zázraku. A uka¾me si to na konkrétním pøíkladu, uvedeném v evangeliích. Na pøíbìhu Petra, kráèejícího po moøi.
Kdy¾ se jednou v noci plavili uèedníci v loïce na moøi, jdouce po hladinì se k ním blí¾il Kristus. Z dálky na nì zavolal, by se nebáli, ¾e je to on. A tehdy ho Peter poprosil, zda by mu nemohl jít vstøíc. A tak, se souhlasem Pánì skuteènì vystoupil z loïky a kráèel mu naproti po moøské hladinì. A nìjakou chvíli se mu to také daøilo, ale pak se lekl a okam¾itì zaèal tonout. Je¾í¹ pøi¹el k nìmu, podal mu ruku, vytáhl ho do loïky a øekl mu: "Proè jsi zapochyboval, ty ty malovìrný?"
Tento pøíbìh nám øíká o tom, ¾e èlovìk je schopen za urèitých okolností chodit po vodì. Nebo v ¹ir¹ím slova smyslu, ¾e èlovìk je schopen za urèitých okolností dìlat zázraky.
Otázka je za jakých okolností? A tady je odpovìï:
Hmotná a materiální zku¹enost, reprezentovaná rozumem tvrdí jednoznaènì, ¾e po vodì se chodit nedá. Av¹ak uèedníci byli prostøednictvím osoby Je¾í¹e, kráèejícího po moøi, konfrontováni s realitou velikosti ducha, vycházející s existence Stvoøitele.
Peter, vidoucí Je¾í¹e kráèet po moøi, celou hloubkou své bytosti uvìøil v realitu ducha a pomyslná ruèièka jeho svobodná vùle se plnì posunula do této polohy. Ve své svobodné vùli si jednodu¹e dovolil uvìøit, ¾e po vodì se kráèet dá. A jeho momentální silná víra v moc reality ducha mu skuteènì umo¾nila po vodì také kráèet.
Bìhem tohoto zázraku se v¹ak ruèièka Petrovy svobodné vùle pod tlakem dlouholeté zku¹enosti reality hmoty pøesouvá do opaèné polohy. Projeví se to jako pochybnost a on zaène tonout.
Kristus øekl: "Kdybyste mìli tolik víry, jako hoøèièné semínko a øekli byste vrchu, aby se zvedl a vrhl do moøe, stane se tak!"
To znamená, ¾e kdybychom dokázali pøesunout ruèièku barometru své svobodné vùle do reality ducha a na¹e pevná víra by se nezachvìla pod tlakem argumentù hmotných zku¹eností rozumu, mohli bychom èinit zázraky. Mohli bychom chodit po vodì, ale co je mnohem podstatnìj¹í, mohli bychom si vyléèit mnoho nemocí, nebo alespoò výraznì eliminovat jejich pøíznaky.
Pøi ètení Starého Zákona mi utkvìlo v mysli jedno místo, kde Hospodin vytýkal jistému ¾idovskému králi, který byl nemocný a dal si k sobì zavolat ty nejlep¹í doktory: "Proè ses spoléhal více na lékaøe, jako na Mì?" Èili: "Proè si podlehl tlaku reality hmoty a nemìl si dostatek silné víry v moc reality ducha?"
A to, co doká¾e realita ducha s mnoha lidskými chorobami je popsáno v evangeliích v podobì mnoha zázraèných uzdravení. Kdy¾ je Je¾í¹ konal, v¾dy se ptal dotyèného, zda vìøí, ¾e to mù¾e udìlat. A kdy¾ se nemocní uzdravili a jásali nad svým uzdravením øíkal jim: "Va¹e víra vás uzdravila!"
To znamená, ¾e kdy¾ nemocný uvìøil v nadøazení reality ducha nad realitou hmoty, kdy¾ uvìøil, ¾e uzdravení, pøicházející z ducha mù¾e zvítìzit nad nemocí tìla, jeho víra, èili jeho vnitøní posun barometru svobodné vùle do reality ducha mu pøinesl uzdravení.
Proè o tìchto vìcech mluvíme? Proto¾e ani po staletích se na nich nic nezmìnilo! Proto¾e tyto mo¾nosti tu máme stále! Nebo» jedinì my ve své svobodné vùli rozhodujeme, která ze dvou realit se pro nás stane klíèová.
®el, vìt¹ina lidstva vìøí jen v realitu hmoty a rozumu. Jedinì tímto smìrem trvale ukazuje ruèièka barometru jejich svobodné vùle. Pro co se v¹ak rozhodli, to také mají a v tom také ¾ijí. A proto se spoléhají pøedev¹ím na lékaøe.
Netu¹í a nevìøí, ¾e ve stvoøení proudí dobrotivá, léèiva, hojivá a uzdravující síla Pánì, a ¾e ka¾dý èlovìk mù¾e ve své vroucí prosbì o ni poprosit a pøijmout její blahodárné úèinky. A míra jeho èistoty, pokory a víry urèí, jakou intenzitu této síly bude moci pøijmout.
Kdy¾ bude jeho pokora hluboká, jeho prosba èistá a jeho víra silná a neochvìjná, léèivá síla Svìtla se v nìm bude moci naplno projevit a stane se zázrak.
Kdy¾ bude jeho pokora ménì hluboká, jeho du¹e i jeho prosba ménì èistá, a jeho víra ménì silná, mù¾e dojít alespoò k èásteènému zlep¹ení jeho problémù.
Pokud ale nebude mít ¾ádné pokory pøed velikostí a jsoucností Pánì, pokud bude vnitønì vzdálený od èistoty a nebude mít ¾ádné víry v sílu vítìzství ducha nad nemocí tìla, pak se musí spoléhat u¾ jenom na lékaøe.
Miliony lidí se ze své svobodné vùle pøimkli k realitì materie a rozumu. A to a¾ do takové míry, ¾e nejsou schopni vnímat, ba ani jen pøipustit existencí reality ducha se v¹emi jejími mo¾nostmi doslova zázraèného vlivu na svìt materie. To hmotné a rozumové jich dokonale du¹evnì uvìznilo a argumentací rozumu v¹emo¾nì brání jejich osobnosti, aby se pozvedla k velikosti a moci vy¹¹í reality.
Rozum tìchto lidí najde tisíc dùvodù, proè se nìco nedá a proè je to nesmysl. Rozum toti¾ nechce ze svých spárù nijaký zpùsobem pustit takto uvìznìnou osobnost èlovìka v strachu, aby poznáním velikosti reality ducha nakonec radostnì nezboural v¹echny vìzeòské zdi, které kolem nìj vystavìl rozum. Aby se v ¾ádném pøípadì nestal pánem nad hmotou, prostøednictvím svého plného pøíklonu k realitì ducha. Ale také pánem nad vlastním rozumem, omezujícím jeho osobnost.
PS. Mluvili jsme o tom, ¾e èlovìk má ve svém ¾ivotì vìnovat padesát procent své pozornosti vìcem materiálním a padesát procent vìcem duchovním. Co ale konkrétnì má obsahovat tìch padesát procent pozornosti, zamìøených na realitu ducha?
V první øadì to zahrnuje osobní rozvoj v¹ech vysokých a u¹lechtilých ctností, jako je napøíklad spravedlnost, èestnost, dobro a podobnì. Kromì toho to má být také rozvoj poznání Vùle Pánì, která se promítla do stvoøení ve formì zákonù univerza. A je základní povinností èlovìka poznávat tyto zákony a nauèit se ¾ít s nimi v souladu. Nauèit se je zohledòovat ve svém ka¾dodenním ¾ivotì.
Pokud toti¾ bude èlovìk takto èinit, pak pozná, ¾e zázraky, v nich¾ duch vítìzí nad hmotou nejsou ¾ádnými èiny libovùle, ale dùslednì logickým dìním, probíhajícím v rámci vý¹e zmínìných zákonù stvoøení. Nebo» absolutnì nic, co se dìje ve stvoøení, proniknutém zákony Nejvy¹¹ího, se nemù¾e dít mimo rámec tìchto zákonù. V jejich rámci je duchovnì znalý èlovìk schopen uèinit mnoho opravdu neuvìøitelných vìcí, které se z hlediska souèasné, obecné materialistické omezenosti jeví jako zázraky.
Av¹ak takový znalý èlovìk si je zároveò dobøe vìdom, ¾e není v ¾ádném pøípadì proveditelné to, co nìjakým zpùsobem pøesahuje rámec tìchto zákonù. Co je jen obyèejnou fantazií a neopírá se o jejich úèinky. Takové zázraky, toto¾né se svévoli, bez opory v zákonech stvoøení není tedy mo¾né vùbec uskuteènit, a èlovìk na urèité duchovní vý¹ce si je toho dobøe vìdom. Av¹ak na takovou duchovní vý¹ku se lze vypracovat jedinì vlastní, vá¾nou snahou o poznání fungování zákonù univerza, které jsou projevem Vùle Nejvy¹¹ího.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
29.03.2019 17:43
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Dva dùkazy toho, ¾e jsme bytostmi citu
Existují miliony lidí, kteøí jsou pøesvìdèeni, ¾e se máme øídit pøedev¹ím rozumem. ®e právì rozum v nás má být to nejdominantnìj¹í a nejvíce rozhodující. Jsou toho názoru, ¾e cit je cosi pøíli¹ neurèité a nespolehlivé, o co se nelze s jistotou opøít. A navíc je¹tì existují také city nízké, jako napøíklad závist, nenávist a podobnì, tak¾e tvrzení, ¾e èlovìk je bytostí citu a má se jím proto ve v¹em øídit dostává vá¾né trhliny.
Jak je to tedy? Více, ne¾ slo¾ité vysvìtlování poslou¾í pøíklady. A my se proto nyní podívejme na dva z nich.
Prvním je existence lásky. Lásky, jako èehosi nehmotného a neuchopitelného. Jako èehosi obtí¾nì definovatelného, ale pøesto tak silného a zásadního, ¾e to rozhodujícím zpùsobem ovlivòuje celý ná¹ ¾ivot. Na základì lásky uzavírají lidé partnerství a na základì lásky pøicházejí na svìt dìti, které milujeme celý ¾ivot.
Proè je láska tak silná a co je to vlastnì láska? Láska je cit a cit je projevem na¹eho ducha. Je projevem na¹í nejvnitønìj¹í duchovní podstaty, která se projevuje citem.
Nejdøíve si nìco øeknìme o lásce pravé. Èili o lásce, která skuteènì pochází z na¹eho ducha. Její poznávacím znakem je u¹lechtilost a kdy¾ vznikne, obdarovává èlovìka tìmi neju¹lechtilej¹ími vlastnostmi a ctnostmi.
Jednou z nich je napøíklad nezi¹tnost. Nezi¹tné dávání ve vztahu k tomu, koho milujeme. Jde o ctnost nezi¹tnosti, bez vypoèítavého kalkulování co za to a kolik za to, jak jsme dnes zvyklí.
Jinou ctností je ochota ke slu¾bì. Ke slu¾bì milované, nebo milovanému a¾ do takové míry, ¾e jsme jim ochotni snést by» i modré z nebe. Prostì, ¾e jsme pro nì ochotni udìlat cokoliv.
No a snad tou nejzásadnìj¹í pozitivní vlastností, kterou v lidech vzbuzuje pravá láska je schopnost popøít vlastní ego tím, ¾e dobro na¹ich milovaných stavíme vý¹, ne¾ své vlastní. Tak èlovìk pøekonává své dávné, ¾ivoèi¹nì egoistické sobectví a stává se koneènì lidskou bytostí, zapomínaje na sebe ve slu¾bì jiným.
O takové lásce se pí¹e také v evangeliích. A sice, ¾e èlovìk musí odumøít sám sobì, aby nakonec sám sebe na¹el. To znamená, ¾e èlovìk musí odumøít svému vlastnímu, egoisticky ¾ivoèi¹nému, sobeckému já, aby na¹el vzne¹enou velikost vlastního lidství, spoèívající v zapomínání na vlastní já ve slu¾bì, v pomoci a podpoøe jiných. A tuto velkou duchovní ctnost zcela automaticky, a jen jakoby mimochodem generuje pravá láska.
U¹lechtilá láska je toti¾ základní kvalitou ducha a probouzí se v nás èistým citem lásky k partnerovi, k partnerce, k dìtem, k sourozencùm, k rodièùm, k pøátelùm, k vlasti a podobnì. A tento silný cit lásky, aèkoli nehmatatelný a neuchopitelný, ale pøece tak neuvìøitelnì reálný, formuje v lidech ty neju¹lechtilej¹í vlastnosti, zmínìné vý¹e. Taková je tedy láska, kterou se prostøednictvím u¹lechtilých citù projevuje na¹e nejvnitønìj¹í duchovní podstata.
Ale pozor! Láska mù¾e být také padlá, neèistá, ¾árlivá, sobecká, nebo prodejní. Jak je to ale mo¾né a kde se v èlovìku bere tento zka¾ený druh lásky?
Vzniká v nás tak, ¾e v na¹em nitru zaène pøeva¾ovat rozumová slo¾ka na¹í osobnosti a spolu s pudy a ¹patným chtìním strhne pravou lásku z její pùvodní duchovní u¹lechtilosti. Tak je potom perla èisté lásky nahrazena city neèistými.
Jako konkrétní pøíklad nám mù¾e poslou¾it tøeba prostituce, která je parodií na lásku. Je výsmìchem lásky. Prostituce je toti¾ èistì rozumovou kalkulaci s nejni¾¹ími pudy a jejím úèelem je finanèní zisk. No a symbolem takovéto padlé a nízké lásky bývá èervené neonové srdce nad vchodem do nevìstince.
Srdce je v¹ak symbolem citu. Je symbolem citovì duchovního èlovìka, jeho¾ pravá láska obdarovává svìt tìmi neju¹lechtilej¹ími lidskými vlastnostmi.
Jakmile v¹ak lidé zaènou ve svém nitru stavìt do popøedí rozum a postaví ho na nejvy¹¹í místo své osobnosti, chladnì racionální vládce rozum strhne èisté cítìní èlovìka dolù a s pravé, u¹lechtilé lásky vytvoøí její rozumovì pokøivenou verzi. Tak pak vzniká láska ¾árlivá, láska zvrhlá, láska sobecká, nebo láska pudù.
A tato neèistá láska, vytvoøena ¹patným chtìním a nadøazením rozumu, sahá pak svýma ¹pinavýma rukama také na symbol duchovnosti èlovìka, kterým je srdce. A v podobì neónového srdce nad vchodem nevìstince z nìj dìlá symbol zvrhlosti a nízkosti.
Pravá láska je postavena na principu dávání a láska str¾ena dolù a zmaterializovaná rozumem chce pøedev¹ím brát. Toto je nejjednodu¹¹í kritérium pro odli¹ení pravé lásky od lásky padlé a zka¾ené.
A mimochodem, kdy¾ mluvíme o srdci, a» si ka¾dý ètenáø právì v této chvíli, pøi vyslovení slov: "to jsem já" dobøe v¹imne, kam bude smìøovat jeho ukazováèek. Se stoprocentní jistotou právì do oblasti srdce. Do oblasti solar plexus, nazývané také sluneèní pleteò, kde skuteènì reálnì sídlí na¹e pravé já. Na¹e duchovní jádro, komunikující s námi a projevující se v nás u¹lechtilými city. A tedy také u¹lechtilou láskou.
Pokud ale chceme své duchovní jádro vnímat a øídit se jeho impulsy, mìli bychom dbát na tøi vìci.
V první øadì bychom nemìli dopustit, aby se rozum stal pánem na¹í osobnosti, proto¾e postupnì zdegraduje v¹e citové v nás tak, jak jsme si to ukázali na názorném pøíkladu lásky. To znamená, ¾e z lásky èisté a u¹lechtilé udìlá lásku sobeckou, neèistou, ¾árlivou a podobnì.
Zadruhé bychom mìli dbát, aby na¹e chtìní bylo v¾dy jen dobré, no a zatøetí, aby na¹e my¹lenky byly v¾dy jen u¹lechtilé.
Pokud splníme tyto tøi body a budeme je stále dodr¾ovat, umo¾ní nám to v ka¾dé chvíli jasnì vnímat impulsy na¹eho èistého citu, které k nám vysílá na¹e nejvnitønìj¹í duchovní podstata. Tak se pak staneme lidmi ducha, lidmi citu a lidmi èisté lásky. Tak se pak staneme skuteènì lidskými bytostmi, ke kterým se nikdo z nás nemù¾e poèítat, dokud nezaène naslouchat impulsùm vlastního ducha a øídit se jimi.
A uka¾me si nyní je¹tì jeden pøíklad velikosti citu a malosti rozumu. Bude jím umìní. Konkrétnì hudba. Tøeba hudba Vivaldiho, Bacha, nebo Mozarta. Jde o hudbu nadèasovou, v ka¾dé dobì nádhernou, a dá se øíci vìènou.
Proè je tomu tak? Proto¾e v umìní, a zvlá¹tì v hudbì je dominantní cit. Proto¾e hudba je nìèím, co oslovuje zejména ná¹ cit. A nádherná a u¹lechtilá hudba vzniká tak, ¾e se autoøi pøi jejím komponování zamìøili právì pøes své cítìní smìrem nahoru, a ve své inspiraci zachycovali tóny vy¹¹ích sfér. Zachycovali sférickou hudbu ducha, znìjící ve vý¹inách, kterou pak zhmotnili a zmaterializovali do notové partitury.
No a taková hudba, pøijatá prostøednictvím citu pak automaticky pùsobí právì na city posluchaèù, a tedy na jejich ducha. Rozechvívá v nich cosi krásného, povzná¹ejícího a dává jim procítit a pro¾ít nádheru vysokých úrovní univerza, které nás svou nádherou volají k sobì.
A proto¾e duch je vìèný, propùjèuje hudbì také prvek vìènosti. A proto dobrá hudba nezestárne ani o sto, ani o pìt set, nebo tisíc let.
Pokud tuto skuteènost srovnáme tøeba s èistì racionálnì rozumovým výrobkem, jakým je automobil, jeho ¾ivotnost je podstatnì ni¾¹í. Zcela nové auto je po deseti letech ojeté a po tøiceti letech jde do ¹rotu. Jde toti¾ jen o rozumovì materiální výrobek, a proto¾e materie nemá v sobì prvek vìènosti ducha, smìøuje rychle k úpadku a zániku, který má ve své podstatì zakódován.
A proto racionalistický výrobek z kovu, plechù, skla a plastù, jakým je auto, má mnohem ni¾¹í ¾ivotnost ne¾ hudba, napsána prostým perem na papír, která v¹ak v sobì nese prvek vìènosti ducha a proto je aktuální a svì¾í i o tisíc let.
Samozøejmì, mù¾e být také hudba padlá, nízká a neu¹lechtilá. A to tehdy, kdy¾ je inspirace jejího autora str¾ena dolù jeho vlastní rozumovostí, jeho inklinováním k nízkým pudùm a jeho nízkým chtìním a nízkými hodnotami. Toto v¹e strhuje osobnost autora hudby dolù a on ve svém citovém zakalení èerpá prostøednictvím své tvùrèí inspirace z nízkých sfér univerza.
Na základì zmínìných dvou pøíkladù, èili na základì lásky a umìní mù¾eme tedy vidìt, jak vysokou hodnotu má v¹echno to, co je prodchnuto u¹lechtilým citem. U¹lechtilým citem, proto¾e jen u¹lechtilé city jsou projevem na¹í nejvnitønìj¹í duchovní podstaty. A kdy¾ její impulsy vlo¾íme do èehokoliv, a» u¾ do lásky, nebo do hudby, nebo kdekoliv jinde, v¾dy vznikne nìco krásné, u¹lechtilé, povzná¹ející a vìèné.
Pokud ale dopustíme zakalení svého u¹lechtilého cítìní tím, ¾e klademe pøíli¹ velký dùraz na rozumovou slo¾ku své osobnosti, nebo tím, ¾e podléháme pudùm, nebo tím, ¾e na¹e chtìní není dobré, zneèi¹»ujeme své cítìní tak, ¾e jeho vnìj¹í projevy jsou pak u¾ jen málo u¹lechtilé a jsou jen karikaturou toho, jaké by v¹e mìlo a mohlo být.
Usilujme proto, aby byl celý ná¹ vnitøní ¾ivot u¹lechtilý a aby z nás na základì toho mohla proudit smìrem zevnitø navenek pouze pùvodní u¹lechtilost a vzne¹enost na¹eho ducha, projevující se tøeba v pravé lásce, nebo v pravém umìní, jako¾ také ve v¹ech ostatních vìcech. Nebo» absolutnì v¹em vìcem je schopen dát ná¹ duch svou u¹lechtilostí mnohem vy¹¹í rozmìr, ne¾ je tomu v dne¹ní dobì.
Nebo» ¾el tisíce vìcí, vycházejících z lidí a vznikajících lidskýma rukama, nesou smutnou vnìj¹í peèe» zneèi¹tìní citové schopnosti jejich ducha. A to pøedev¹ím proto, ¾e lidé nedbají na èistou a u¹lechtilost vlastního vnitøního ¾ivota, ¾e podléhají pudùm a ¾e jejich chtìní není v¾dy bezpodmíneènì pouze dobré.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
07.03.2019 18:06
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Katastrofa, zvaná vnitøní ¾ivot jednotlivce!
Existují vìci nesmírnì dùle¾ité, jejich¾ dosah podceòujeme. Vìci, kterým nepøikládáme velký význam, av¹ak ve skuteènosti právì oni zásadním zpùsobem ovlivòují celý ná¹ ¾ivot. Nevìdìt o nich, nepøikládat jim význam a podceòovat je pak musí mít nevyhnutelnì katastrofální dopad na celé na¹e bytí.
No a jednou z takovýchto vìcí je také ná¹ vlastní, osobní vnitøní ¾ivot, zahrnující na¹e cítìní a my¹lení. Abychom byli schopni pochopit, o èem konkrétnì je øeè, uveïme si názorný pøíklad:
Pøedstavme si èlovìka, který si koupil byt. Nový byt nejprve celý nanovo vymaluje a pak si do nìj velmi uvá¾livì a peèlivì vybírá ka¾dý kus nábytku, aby ho mìl co nejútulnìj¹í a aby se v nìm co nejlépe cítil.
Pøedstavme si ale jiného èlovìka, který si také poøídí byt, ale dále u¾ jedná úplnì jinak, ne¾ by bylo normální a správné. Jde toti¾ na smeti¹tì, kde se probírá a postupnì zaplòuje svùj byt starými, po¹kozenými, ¹pinavými a zapáchajícími vìcmi.
Urèitì není tøeba zdùrazòovat, který z tìchto dvou majitelù nového bytu pro¾ívá ve své domácnosti vy¹¹í kvalitu ¾ivota. To je nám pøece okam¾itì ka¾dému jasné.
Nicménì paradoxnì to, co je nám v tomto konkrétním pøíkladu tak jasné, nám není vùbec jasné ve vztahu k na¹emu vlastnímu, vnitønímu ¾ivotu. V této oblasti toti¾ jednáme úplnì stejnì, jako onen èlovìk, který vná¹í do svého bytu nejrùznìj¹í odpad.
Nebo» také ná¹ vnitøní ¾ivot je mo¾né pova¾ovat za jakýsi osobní, vnitøní "bytový" prostor, do kterého s neuvìøitelnou lehkomyslností a naivitou dovolujeme vstupovat té nejvìt¹í neèistotì a tomu nejvìt¹ímu balastu. Své nitro toti¾ dùvìøivì otevíráme v¹em, i tìm nejneèistìj¹ím podnìtùm, pøicházejícím k nám zvenèí. A» ji¾ prostøednictvím knih, filmù, internetu, nebo mnoha jiných vìcí. A tento balast, odpad a neèistota se pak stává souèástí na¹eho vnitøního ¾ivota. Souèástí na¹í vnitøní domácnosti.
Mìli bychom tedy u¾ koneènì zaèít vnímat také prostor na¹eho vnitøního ¾ivota podobnì, jako ná¹ osobní bytový prostor a mìli bychom naprosto stejným zpùsobem rozhodovat, co si do do nìj vneseme a co musí nav¾dy zùstat venku za dveømi.
Na¹e nitro je toti¾ místo, kde má svùj poèátek v¹e, co z nás vychází. A» ji¾ v podobì slov, nebo v podobì èinù. V¹emu tomuto pøedchází ná¹ citový, nebo my¹lenkový impuls.
Pokud ale máme své nitro zavalené rùznými odpadky a ¹pínou, jaké pak mohou být na¹e slova, èiny a celé na¹e jednání? Pokud toti¾ máme na¹e nitro neèisté, nevyhnutelnì to ovlivòuje kvalitu v¹eho toho, co z nás vychází, proto¾e vycházet z nás mù¾e v¾dy pouze to, co je stejnorodé kvalitì na¹eho vnitøního ¾ivota.
Vìt¹ina lidí dne¹ka, kteøí sice ¾ijí v útulných a hezky zaøízených domácnostech vùbec netu¹í, ¾e vnitønì ¾ijí mezi ¹pínou a odpadky, které kvalitativnì velmi negativnì ovlivòují jejich osobnost, jako¾ také absolutnì v¹echno, co z nich vychází.
Proè nejednáme ve vztahu k "bytovému" prostoru na¹eho vnitøního ¾ivota stejnì, jako ka¾dý normální èlovìk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do nìj vìdomì a dùkladnì vybírá pouze vìci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobøe cítil?
Èlovìk by proto mìl do svého nitra vpou¹tìt pouze to, co je hezké, dobré a u¹lechtilé. A naopak, mìl by bránit vstupu tomu, co je o¹klivé, neèisté, nemravné, neu¹lechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému nìèemu by nemìl v ¾ádném pøípadì dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitøního ¾ivota. Mìli bychom si tedy vìdomì vybírat! Vìdomì vpou¹tìt do svého nitra pouze vìci dobré a u¹lechtilé, a nekompromisnì pøibouchnout dveøe onoho pomyslného bytu pøed v¹ím zka¾eným a neèistým, co by se chtìlo dostat dovnitø.
Nebo» vìdomým výbìrem toho, co prostøednictvím nejrozliènìj¹ích vnìj¹ích podnìtù vpou¹tíme do svého nitra mù¾eme ze svého vnitøního ¾ivota udìlat nádhernì a vkusnì zaøízený byt, ve kterém se budeme výbornì cítit. Nebo dokonce jsme z nìj schopni udìlat chrám!
Av¹ak my z nìj ve své naivitì a nevìdomosti dìláme místo plné nejrozliènìj¹í ¹píny a odpadkù. A naivnì si myslíme, ¾e takové nìco nemá ¾ádný zásadní vliv na kvalitu celého na¹eho ¾ivota. ®e to nemá ¾ádný zásadní vliv na na¹i souèasnost a na¹i budoucnost. Na celou na¹i osobnost a celý ná¹ osud.
Existuje mnoho lidí, kteøí se aktivnì sna¾í hledat východiska z bídy a problémù na¹eho svìta. Jde o politiky, státníky, vìdce, ¾urnalisty, nebo umìlce. Jejich snahy jsou èastokrát upøímné, av¹ak pøesto nejsou schopni dát svìtu jasné vize a najít cestu ke skuteènì lep¹í budoucnosti.
Tito lidé toti¾ nevìdí, ¾e základním pøedpokladem k tomu, aby jejich úsilí mohlo být úspì¹né, je snaha o èistotu a u¹lechtilost vlastního vnitøního ¾ivota. Pokud tak toti¾ oni sami neèiní a podceòují to, okna bytu jejich vnitøního ¾ivota jsou nevyhnutelnì zanesená neèistotou, pøes kterou není vùbec vidìt, nebo je vidìt jenom velmi matnì. A proto jim ani nelze nalézt a spatøit pravou, pozitivní cestu vpøed.
Tuto pravou cestu vzestupu mohou toti¾ národu a spoleènosti ukázat pouze lidé, jejich¾ vnitøek je èistý! Lidé, jejich¾ okna bytu jejich vnitøního ¾ivota jsou èisté a proto pøes nì vidí jasnì a daleka. A¾ tam, kam má lidstvo smìøovat a oni jsou schopni ho tam vést. Nikdo jiný toho schopen není! ®ádné jiné schopnosti a pøedpoklady to nezaruèí!
Budoucnost a dobro lidstva jsou tedy pøímo závislé od èistoty a u¹lechtilosti na¹eho vnitøního ¾ivota. Jedinì v tomto a v nièem jiném se skrývá na¹e na¹e lep¹í, hezèí a lidsky mnohem hodnotnìj¹í budoucnost. V¹echny ostatní cesty jsou jenom slepými ulièkami, po kterých je sice mo¾né urèitou dobu kráèet a na kterých se nám mù¾e i nìjakou dobu zdánlivì daøit, ale na jejich konci se v¾dy nachází neprostupná zeï v podobì nejrozliènìj¹ích krizí, recesí, konfliktù a agresí.
Ná¹ svìt si toti¾ myslí, ¾e budoucnost je ve vzdìlanosti a ve vìdì. V uèených, vzdìlaných a inteligentních lidech. Toto je ale zásadní omyl! Pokud toti¾ vnitøek lidí nebude èistý, není mo¾né v ¾ádném pøípadì zaruèit, ¾e vzdìlání, kterého se jim dostalo, bude opravdu pou¾ito správnì, èili ke prospìchu v¹ech.
Znamená to tedy, ¾e jakékoli vysoké vzdìlání, jakékoliv vysoké poznatky a schopnosti budou lidmi v¾dy pou¾ívány pouze zpùsobem, pøesnì odpovídajícím kvalitì jejich vlastního vnitøního ¾ivota. Èili v souèasnosti zpùsobem ne nejèist¹ím, nejspravedlivìj¹ím a nejmorálnìj¹ím.
Nebo» ka¾dý èlovìk mù¾e jednat pouze tak, jak mu dovoluje stav jeho nitra. Nijak jinak! To je logická zákonitost. Skuteèná realita je proto dnes ¾el taková, ¾e nekvalita vnitøního ¾ivota vìt¹iny lidí navzdory v¹em na¹im poznatkùm, znalostem, vzdìlanosti a blahobytu smìøuje na¹i civilizaci do propasti.
Èlovìèe, jestli chce¹ osobnì pøispìt k tomu, aby se stal svìt lep¹ím místem pro ¾ivot, dbej o u¹lechtilost a èistou svého vlastního vnitøního ¾ivota! Vpou¹tìj do nìj pouze to, co je dobré, pìkné a u¹lechtilé, a uzavírej ho pøed nízkým a neèistým. Vnitønì se nezaobírej ¾ádnou neèistotou a ne¾iv ji! Tím velmi pomù¾e¹ sobì samému, ale i celému na¹emu svìtu.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
31.01.2019 19:17
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Nebojte se! Je mo¾né zlomit zlý osud i ¹patné záøení hvìzd!
V souèasnosti je dost roz¹íøeným, neblahým zvykem obracet se na rùzné vì¹tce. Jde o spornou vìc z nìkolika dùvodù. Tøeba proto, ¾e pøedpovìï ¹patného osudu je¹tì vùbec neznamená, ¾e vás zlý osud také postihne. Ka¾dý z nás je toti¾ pánem nad vlastním osudem a¾ do takové míry, ¾e ho doká¾e zmìnit v pravý opak. A to dokonce i tehdy, kdyby mu nìjaký vì¹tec pøedpovìdìl blízké ne¹tìstí.
A podobné je to také s astrologickými pøedpovìïmi. Èlovìk je toti¾ za urèitých okolností schopen pøekonat i objektivnì negativní záøení hvìzd a odvrátit od sebe ne¹tìstí, které bylo pro nìj zapsáno ve hvìzdách. A takto je to také s jinými vì¹teckými pøedpovìïmi, proto¾e ka¾dý z nás disponuje obrovskou silou, schopnou zlomit je. ®el, o této síle nevíme a nevyu¾íváme ji.
Podívejme se proto nyní na dva pøíbìhy z rùzných historických období a poznejme, v èem spoèívá vý¹e zmínìná síla a jak ji lze vy¾ít.
První pøíbìh:
Jistá ¾ena byla u lékaøe a ten jí diagnostikoval rakovinu, s prognózou dvou a¾ tøí let ¾ivota. Kdy¾ vy¹la z ordinace byla v ¹oku a toèil se s ní celý svìt. Vy¹la na ulici a kráèela po ní jako v nìjakém ¹patném snu. A najednou se ocitla pøed dveømi kostela. Ve¹la do nìj a strávila v nìm dvì hodiny. A kdy¾ vy¹la opìt na ulici, s jistotou vìdìla, ¾e nad nemocí zvítìzí a bude ¾ít.
Pøíbìh druhý:
Za dávných èasù onemocnìl jistý ¾idovský král. Dal si zavolat Hospodinova proroka a zeptal se ho, jestli se uzdraví, nebo zemøe. Prorok mu øekl, ¾e mu zbývají poslední tøi dny ¾ivota. Po jeho slovech se král obrátil ke zdi a modlil se:
"Pane, vím ¾e jsem ne¾il správnì. Vím, ¾e jsem provedl mnoho ¹patného a býval jsem nespravedlivý. Vím, ¾e jsem v¾dy poctivì nekráèel Tvými cestami a ne¾il podle Tvé Vùle.
Pane, kdybys mi ale daroval je¹tì nìkolik let ¾ivota, zmìnil bych to. A zároveò si nyní, pøed tváøí smrti hluboko uvìdomuji, kolik dobrého bych je¹tì mohl vykonat pro vlastní národ."
Prorok právì procházel nádvoøím hradu a vycházel na ulici, kdy¾ najednou v sobì jasnì zaslechl Pánùv hlas: "Obra» se a jdi za králem. Vyslechl jsem jeho modlitbu a dávám mu sedm let ¾ivota".
Ano, ètete dobøe! I kdyby vám samotný prorok Hospodinùv pøedpovìdìl va¹i smrt do tøí dnù tak, jak je to zaznamenáno v Bibli, jste schopni to zmìnit! Je v¹ak ale samozøejmì nutné ujasnit si, za jakých okolností a jakým zpùsobem.
Zaprvé je tøeba zdùraznit, ¾e byly schválnì uvedeny dva pøíbìhy. Jeden z dávné minulosti a jeden ze souèasnosti, aby nám bylo jasné, ¾e tyto vìci stále fungují absolutnì stejnì, bez ohledu na staletí, nebo tisíciletí. A jak asi konkrétnì to funguje, naznaèuje pøíbìh o ¾idovském králi. No a nìco velmi podobné musela po dobu dvou hodin, strávených v chrámu uèinit také paní z na¹eho druhého pøíbìhu ze souèasnosti.
Oè celkem konkrétnì tu tedy jde?
Ka¾dý èlovìk kráèí svým ¾ivotem urèitou cestou. Cestou urèité konkrétní, specifické hodnotové orientace. Pokud je jeho hodnotová orientace negativní, fale¹ná a pokøivená, musí to dotyèného nevyhnutelnì døíve, nebo pozdìji uvrhnout do ne¹tìstí, do nemoci, nebo do jiných, vá¾ných osobních problémù.
Nesprávná hodnotová orientace znamená podléhání nenávisti, závisti, chamtivosti, bezohlednosti, nespravedlnosti, neèestnosti, nemorálnosti, vnitøní neèistotì, l¾i, podvodu, bezduchému materialismu a mnoha jiným, podobným negativním vlastnostem. Pokud má nìkdo schopnost nahlí¾et do ¾ivota a do osudu takového èlovìka, musí v nìm nutnì vidìt blí¾ící se ne¹tìstí, nemoc, nebo i smrt, ke kterým dotyèný s jistotou smìøuje svou vlastní, nesprávné nastavenou hodnotovou orientací.
Za dané situace musí být potom samozøejmì pøedpovìï budoucnosti zcela logicky velmi negativní, a to a» u¾ ve vìt¹ím, nebo men¹ím èasovém horizontu. ®ivot dotyèného toti¾ smìøuje právì k tomuto cíli jako po ocelových kolejích.
Nicménì v momentì, kdy se dozví, jaký osud ho èeká, má dvì mo¾nosti. Hodnotovì, vnitønì i navenek setrvat na své nesprávné cestì a tím dojít k osudu, který byl pøedpovìzen, èím¾ se proroctví naplní.
Druhá mo¾nost spoèívá v pøesmìrování výhybky ve formì hodnotového pøeorientování se na mnohem pozitivnìj¹í dráhu. A tato okam¾itá, zásadní a pozitivní zmìna ¾ivotního smìrování musí mít okam¾itì také radikálnì odli¹né, koneèné dùsledky. Dùsledky, samozøejmì mnohem pozitivnìj¹í, co¾ znamená, ¾e pùvodní negativní pøedpovìï se nenaplní.
Je to celé pøesnì tak, jako kdy¾ vlak, jedoucí do záhuby, pøehodí na své cestì výhybku, èím¾ zmìní smìr a záhubì se vyhne. Jakkoliv ¹patná vì¹tba se pak stává bezpøedmìtnou a nevyplní se.
Znamená to tedy, ¾e ¾ádný ¹patný osud, ¾ádné vyzaøování hvìzd, ani ¾ádné negativní vì¹tby nemají nad èlovìkem moc, pokud sebere jejich varování vá¾nì a zásadním zpùsobem zmìní svou dosavadní hodnotovou orientaci, která ho vede do ne¹tìstí. Pokud ji ale nezmìní, negativní proroctví bude pravdivé a vyplní se.
Vra»me se v¹ak je¹tì k obìma na¹im pøíbìhùm, ale zejména k tomu o ¾idovském králi a uka¾me si, v èem se skrývá nejzásadnìj¹í klíèový moment pøedpokladu vítìzství nad jakoukoli negativní prognózou, vì¹tbou, nebo proroctvím.
Onen klíèový moment spoèívá ve spojení vùle èlovìka s Vùlí Stvoøitele! V odhodlaní èlovìka ¾ít a øídit se Vùlí Nejvy¹¹ího, proto¾e dosavadní ¾ivot podle jeho vlastní vùle ho pøivedl na pokraj ne¹tìstí.
Nebo» Vùle Pána, která byla lidem zprostøedkována ve formì Moj¾í¹ova Desatera a Je¾í¹ova uèení jim ukazuje cestu dobra. Ukazuje jim cestu pozitivní hodnotové ¾ivotní orientace, která nemù¾e nikoho, kdo po ní kráèí, pøivést k nièemu jinému, ne¾ k míru, ¹tìstí a k dobrému osudu. Vùli Nejvy¹¹ího, jasnì definovanou do srozumitelné podoby pro novodobého èlovìka mù¾eme najít také v Poselství Grálu.
No a vý¹e zmínìný ¾idovský král, nebo paní ze souèasnosti nemocná na rakovinu, dokázali uskuteènit takovou zásadní promìnu vlastní hodnotové orientace, spoèívající v odvrácení se od svých dosavadních fale¹ných cest a v odhodlání ¾ít po novém. V odhodláni ztoto¾nit svou vlastní vùli s Vùlí Nejvy¹¹ího a s jeho po¾adavky vùèi v¹em lidským bytostem, které jsou obsa¾eny v Desateru a v Je¾í¹ovì uèení. Takto dokázali zmìnit svùj osud.
No a tímto zpùsobem je ka¾dý z nás schopen zmìnit svùj vlastní osud. Tímto zpùsobem je lidstvo schopno zmìnit osud vlastní civilizace, která se v souèasnosti øítí do záhuby po ¾elezných kolejích nesprávné hodnotové orientace. Záhubu lidstvu pøedpovìdìli nespoèetné prastaré i novìj¹í proroctví. A tato proroctví se budou muset nevyhnutelnì vyplnit, pokud lidé nezmìní své nesprávné, ¹patné a fale¹né hodnotové smìøování.
Zále¾í jen na nás, a dá se øíci, ¾e na ka¾dém jednotlivci, zda se negativní proroctví vyplní, nebo ne. Pokud v¹e pùjde tak, jako dosud, naplní se urèitì!
Pokud ale chceme, aby se osud na¹í civilizace zmìnil, musíme nutnì zmìnit smìr své cesty, a to zásadní zmìnou na¹í základní hodnotové orientace, proto¾e jedinì tímto zpùsobem zmìníme také charakter cílové stanice, ke které nakonec dojdeme. Jedinì takto se mù¾eme vyhnout ne¹tìstí, katastrofì a tragédii nevídaných rozmìrù.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©