Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albna,
ztra Daniel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

My cizinou jsme bloudili (2/2)
 
Jak zní otepaná fráze „as trhnul oponou“ a pro m nastal (tém ped deseti lety) as uvaovat o odchodu do penze a souasn pravý as uskutenit dlouho plánovanou Velkou Cestu, na kterou bhem pravidelného zamstnání nebyl nikdy as. I zasedl jsem k poítai a pomocí mého Excelu jsem zaal stavt „vzdušné zámky“. Do první kolonky jsem napsal jména míst, která bych chtl se enou Janou navštívit a do další kolonky odhad-rozpoet, kolik to asi bude obnášet v tch zatrolených dolárcích. A vte, e tch míst, která jsem touil navštívit, nebylo práv málo a byla rozseta po tech kontinentech. Nakonec jsem poádal poíta, aby mi laskav seetl ty mnou odhadované poloky a kdy jsem vidl konený souet, tak jsem zaal s krvácejícím srdcem moje plány dramaticky redukovat. Sbohem Kanado, USA i Jiní Afriko, kde jsem ml pátele, které jsem chtl navštívit a i starý kontinent jsem sestíhal na pouhých pt zemí, rodnou vlast nepoítaje.
 
Zmínil jsem se en, e bych rád navštívil zemi, kde jsem jako dítko školou povinné strávil tém pl roku. Jak milé by bylo setkat se se leny rodiny, jí jsem byl hostem. Od té doby však uplynulo padesát tyi let a tak jsem neml pedstavu, jak dávno perušený styk obnovit. Moje ena Jana to však povaovala za dobrý plán a zaala trvala na tom, abych se pokusil najít schdnou cestiku do míst, mnou více jak ped pl stoletím navštívených. Prvním krokem bylo, e jsem zatelefonoval na Švédský konzulát v Sydney s dotazem, jak se nazývá ve Švédsku instituce podobná radnicím v esku, pípadn councilm u nás v Austrálii. Prý „Community“ byla odpov, pokud si správn pamatuji. I napsal jsem jim zdvoilý dopis, kde jsem vysvtlil moji situaci a poádal o informaci o rodin Uhlén. Musím ale piznat, e jsem si u nebyl jist jak se jméno rodiny správn psalo, ani adresu, kde bydleli. Ovšem kestní jména dtí  jsem si pamatoval a do ádosti napsal.
 
A potom mi, asi po dvou, nebo tech týdnech pošta doruila obálku s mojí adresou, napsanou mnou neznámým rukopisem. A jaké milé pekvapení to bylo. Dopis byl od nejstaršího „bratra“ Bengta, kde psal, e sice ji neije v Hälleforstu, ale v asi sto kilometr vzdáleném mst Karlstadu. Hned jsem vyuil toho, e krom zpátení adresy piloil i své telefonní íslo, které jsem okamit vyvolal a po tch mnoha letech opt mluvil s Bengtem. Jak jsem se dozvdl, nkdo z jeho pátel stále pracoval na zmínném úad v Hälleforstu a kdy si peetl kestní jména, která jsem v dopise uvedl, odeslal dopis správným smrem. Seznámil jsem Bengta s naším plánem navštívit Švédsko a podívat se do Hälleforstu a domluvili jsme se na datu naší návštvy.

Za pár dn nato pišel další dopis, tentokrát z Nmecka, z Wiesbadenu, tentokrát od stejn jako já starého „bratra“ Björna. Vysvtlil mi v dopise, e ije v Nmecku, kam se oenil. asto prý ale jezdí do Švédska, ale nasmlu v dob naší plánované návštvy u má zaplacenou dovolenou, cestu lodí po norských fjordech a tak e se bohuel neuvidíme. Také pipojil k dopisu íslo telefonu a tak jsem ho informoval, e mn tak snadno neunikne, e jedeme navštívit pátele do malého msteka Merenberg, které leí nedaleko Wiesbadenu.
 
A tak jednoho dne, bhem návštvy našich nmeckých pátel, zastavilo ped jejich domem stíbité Volvo s Björnem a jeho pvabnou enou Renatou. Podnikli s námi jednodenní výlet podél Rýna, ukázali Lorelei, které kanou slzy do eky (ani bychom byli seznámeni s dvodem jejího pláe) a po návštv jejich útulného domova nás odvezli zpt do Merenbergu.
 
Za nkolik týdn po setkání s Björnem a jeho enou Renatou jsme na Ruzyském letišti nastoupili do letadla smujícího do Stockholmu, kde jsme pespali a druhý den ráno si vyzvedli malé, kompaktní Volvo a vypravili se do Hälleforstu, kde jsme se mli sejít s Bengtem. Dorazili jsme pesn na as a objali se s „bratrem“ Bengtem, který tam u na nás ekal. S ním také ekala reportérka místních novin, která s námi udlala rozhovor a poídila adu fotografií.

 

Zajeli jsme na místní hbitov, kde jsem mohl poloit kytiku na hrob „Pappa Uhlén a Mamma Uhlén“, jak jsem jim kdysi, ped dávnými lety íkal. Dm, na který jsem ml mnoho vzpomínek byl v té dob prázdný a Bengt zaídil, e agent, který ml od domu klíe, pijel a dm otevel. A tak jsem se po tch mnoha letech ocitl v mé bývalé lonici a opt pozoroval, jako tehdy, veverky, skotaící na vtvích strom pod okny. Také mi to nedalo a šel jsem se podívat k ece, kde jsme kdysi kladli vrše na raky. Obával jsem se, e jak to u bývá kdy navštívíme místa našeho dtství a vci, které nám tehdy pipadaly veliké, se náhle podstatn smrsknou, bude to tak i s mojí ekou. Kdepak, pam m nezklamala, nebyl to pouhý potek, jak jsem se obával, ale skutená eka. Jen na chytání rak jaksi nezbyl as, museli jsme se pemístit do Karlstadtu, kde nás ji oekávala Bengtova ena Gerd, na které bylo na první pohled vidt, e je bývalou modelkou a e Bengt má vynikající vkus.
 
Bengt se enou neijí pímo ve mst, ale na malé farm. Pár kilometr od Karlstadu odbouje ze silnice úzká lesní cesta, která asi po nkolika stech metrech ústí do kruhového pozemku, kde má Bengt pohodlný dm, ustájení pro kon (Bengtovo hobby) a stodolu na jejich krmivo. Pozdji potom pijela Bengtova velice pohledná dcera Kristina (tmavovláska?) a její dv mladší dcerky, typické blonaté Švédky, které s otevenými ústy naslouchaly mému (trochu pehánjícímu) povídání o klokanech,  koalících, vombatech, ale i o ralocích a krokodýlech.
 
Nad sklenikou Becherovky, kterou jsme jako dárek pivezli (alkoholické nápoje jsou ve Švédsku v porovnání s R velice drahé) jsme se dozvdli, e Bengtova dcera Kristina je práv po velice nepkném a bolestivém rozvodu a tak jsem, patrn trochu pod vlivem chutného moku z Karlových Var prohlásil, e nejlepším lékem na bolesti srdce by byla návštva Austrálie. Bengt s mým názorem vele souhlasil, ale ei se vedou a pivo se pije, jak se íká. A tak jsem byl, ale musím zdraznit velice mile pekvapen, kdy jsem za nkolik msíc po návratu do Austrálie dostal Bengtv dopis s dotazem, zda jsem to pozvání pro Kristinu myslel doopravdy. Kdy jsme ho ubezpeili, e ji nejen rádi uvítáme, ale e se o ní i dobe postaráme, tak ji „pechodn svil do našeho opatrování“. Tuším, e to bylo v únoru, kdy australské sluníko pkn heje a dívka ze zem dlouhé a tuhé zimy uívala vyhátého bazénu a coctail, které jsem jí piln míchal a k bazénu pinášel.
 
A tak nejen e nás její návštva opravdu potšila, ale získal jsem i pocit, e jsem alespo do jisté míry splatil dávný dluh. 

My cizinou jsme bloudili... 1/2

 
Zdenk Reich


Komente
Posledn koment: 22.10.2019  12:54
 Datum
Jmno
Tma
 22.10.  12:54 Vesuvjana dky
 22.10.  10:50 Von