Zasmìjme se
30.11 - Dìda Novákù onemocnìl a pøijali ho do nemocnice. Dìdeèku, øíká sestra, lehnìte si hned do postele a já za vámi za chvilku pøijdu.
Dìda ob¾ivne a praví: Hernajs, a já se tak dlouho bránil do té nemocnice jít.
Dva pacienti v nemocnici. První se ptá: Co se vám stalo, prosím vás?
Nechtìl jsem pùjèit man¾elce auto. A co se stalo vám?
Já jí ho naopak pùjèil.
Mu¾, kterého právì pøejel automobil, prosí v nemocnici úpìnlivì o¹etøovatelku: Sestøièko, prosím vás, dejte mì na otoman. Já nechci na postel. Kartáøka mi pøedpovìdìla, ¾e umøu v posteli...
Lékaøská vizita prochází kolem lù¾ka dìdy Nováka. Zde budeme uva¾ovat o amputaci, prohodí primáø.
Ale klidnì, pane primáøi. Amputace se nebojím - hlavnì kdy¾ mi tu nohu neuøíznete, odvìtí dìda.
Pan Novák le¾í na nemocnièní posteli a zoufale køièí: Ode¾eòte pryè to stra¹idlo!
Tak vidíte, paní, øíká spokojenì o¹etøovatelka, ¾e se stav va¹eho man¾ela podstatnì zlep¹il, proto¾e u¾ vás poznal.
Pavel
