Vnouèek Pepa
Nejmladší z našich vnouèat, pøedškolák Pepa si v poslední dobì oblíbil slovo dement. Pou¾ívá ho èasto, mo¾ná i proto, ¾e je mu to zakazováno a jak známo zakázané ovoce nejvíce chutná. Neváhá tím slovíèkem oznaèit øidièe, který pøed námi jede pomalu, nebo øidièe, který nás pøedjede, co¾ se Pepovi zejména nelíbí..Nejèastìji však tím oznaèením èastuje postavy, které vidí v televizi.
Kdy¾ jsem si všiml, které postavy v televizi tak oznaèuje, tak mì zarazilo, ¾e i pøes ohromný vìkový rozdíl který je mezi námi, mám s Pepou skoro stejný vkus pokud se jedná o postavy ze seriálù. Té¾ se shodujeme v tom, ¾e jako dementy nelze oznaèit Pata a Mata a stejnì tak krteèka èi vydrýska.
Z doposud popsaného nevidím v zálibì Pepy u¾ívat výraz dement velký problém, ten však nastal v momentì, kdy jím zaèal oznaèovat postavy, respektive tváøe, které vidìl opakovanì v televizi a jak se ukázalo, nebyly to tváøe ani postavy hercù.
Je to do jisté míry i vysvìtlitelné, vystoupení tìchto osob v televizi je pro Pepu nepochopitelné, nic nepøedvádí, jen melou nìco jemu nesrozumitelného. Pøiznám se, ¾e èasto i mì, ale o to nyní nejde.
Jako èlovìka léta trénovaného k opatrnosti ve vyjadøování se k urèitému okruhu lidí jsem vzal na sebe zcela dobrovolnì, avšak v zájmu pøípravy vnouèka do dalšího ¾ivota úkol, ¾e se pokusím o to, aby s tím radìji pøestal.
Kdy¾ jsem dumal, jak to nejlépe udìlat, napadlo mì poradit se s man¾elkou. Ostatnì je to ona, kdo mi èasto radí. Tentokrát jsem však nepochodil. Kdy¾ jsem jí øekl o co mi jde, odpovìdìla mi, abych Pepu nechal, abych mu nedìlal v malé hlavièce zmatek a ¾e nakonec má pravdu, v¾dy» i ona si myslí, ¾e ti o kterých hovoøím se chovají jako dementi, alespoò øada z nich.
Po této konzultaci jsem pochopil, ¾e mùj úkol je nadlidský, ¾e z pùvodního úmyslu vymluvit Pepovi u¾ívání slova se úkol mìní v zadání, vysvìtlit mu, ¾e i kdy¾ je nìkdo dement, tak se ti kolem nìho musí tváøit jako ¾e to dement není a nedej bo¾e ho tímto slovíèkem oznaèit.
No a proto¾e v¾dycky, kdy¾ se dostanu do úzkých a nevím si rady se uchyluji ke snìní, pøedstavì, ¾e svìt je jako v pohádkách, tedy, ¾e dobro vítìzí nad zlem, všechny postavièky jsou srozumitelné a vše je jednoduché. A tak jsem v pøedstavách pokraèoval, jak by to bylo fajn, kdyby v televizi ukazovali a vystupovali postavièky, tedy lidé, kteøí jsou charakterní, slušní, vìci znalí. V tom pøípadì by byl mùj úkol byl tak jednoduchý, staèilo by Pepovi øíci slovy Iljièe, uè se, uè se a do tøetice uè se, aby jsi byl jako ti, co je ukazují v televizi, jako ti, co tam vystupují.
V zápìtí mì však popadl smutek, ¾e tomu tak nikdy nebude. To se ostatnì dìje èasto, myslím to støídání radosti se starostí, radosti a bolesti. Vìtšina z vás to zøejmì zná z vlastní zkušenosti, pro ty, kteøí ne, bych to vysvìtlil na pøíkladu, ¾e je to jako kdy¾ vás kousne pes. To je také takové rychlé støídání bolesti a radosti, myslím tu bolest kdy¾ se zakousne a tu radost, kdy¾ povolí.
Abych se ale vrátil k tématu. Ono mì toti¾ napadlo, ¾e pokud bude ještì chvíli pokraèovat souèasný trend v televizi, tak ¾e brzy bude mo¾né Pepovi dát jednoduché doporuèení. Prostì nedìlej nic jako ti co vystupují a ti co je ukazují v televizi.
A mám také jednu radu pro dospìlé, zejména seniory. Ta rada zní, nevìøte tomu co v televizi vidíte, není a nemù¾e to být pravda. Doká¾u vám to na pøíkladu mých oblíbených seriálù z anglického venkova.. Tak tøeba Vra¾dy v Midssomeru. Vrchní inspektor Tom Barnebee se ser¾antem Troyem tam mají týden co týden tøi mrtvolky. Stejnì tak inslektor Linley s asistentkou.Harvesovou a kdy¾ k jejich mrtvolkám ještì pøidám ty od Deal a Pascou, tak ani u¾ nemusím pøidávat další od vrchního inspektora Dalgliše, aby bylo jasný, ¾e to nemù¾e být pravda. Pokud by to byla pravda, tak na tom anglickým venkovì nemù¾e být u¾ ani noha ¾ivá.
Jaroslav Petøík
Další èlánky autora: