Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Úvaha o umìní a tetování

Jako senior mohu s hrdostí øíci, ¾e od pradávna jsem byl vášnivým vyznavaèem umìní. Ji¾ jako malý chlapec jsem zanícenì deklamoval básnièky polospícím penzistùm v domovì dùchodcù, k údivu rodièù jsem se sám bez øíkání dal zapsat do hudební školy do houslí, na které jsem pøi ka¾dé pøíle¾itosti obla¾oval rodinu takovým zpùsobem, ¾e i alkoholem opovrhující maminka se náhle vydávala s tatínkem na pivo, údajnì aby umìlecký zá¾itek prohovoøili a nále¾itì vstøebali.
Na koncertech jsem strhnul obecenstvo k zuøivému potlesku, kdy¾ mìlo být zticha jako pìna, pravidelnì jsem chodil na výstavy, náru¾ivì èetl kní¾ky o malíøích a nových trendech a skrz rulièku stoèeného katalogu jsem zblízka okem hodnotil vystavené obrazy, abych nahlas znalecky interpretoval udiveným lidem kolem, co tím chtìl umìlec zjevnì øíci. Na vojnì, abych se vyhnul trpkým vojenským povinnostem, jsem pak vášnivì recitoval pokrokovou poezii našich pøedních básníkù, pøièem¾ mì papaláši odmìòovali hojnými vycházkami. Po vojnì jsem pak utu¾oval umìlecké zájmy tím, ¾e jsem pracoval jako kulisák v Národním divadle, kde jsem si vymìòoval názory se vzdìlanými kolegy faráøi a spisovateli, kteøí jinde práci nedostali. Krátce a dobøe, nemyslím si, ¾e by o mnì mohl kdokoliv øíci, ¾e jsem duševní naháè, který vidìl umìní tak mo¾ná z ponorky, a to ještì kdy¾ byla kalná voda...

Ale! Moje sebevìdomí prasklo jako bublina, kdy¾ se jednoho krásného dne objevila na prahu dcerka, nadšenì ukazující zbrusu novì potetovaný kotník a rameno. Pøi pohledu na potetovanou dcerušku dobrou ¾enu zachvátila panika, nalila si dvojitého panáka a zabøedla do jí naprosto necharakteristického spílání v èeské kvìtomluvì.
Moje okam¾itá reakce na delfína a záhadnou orientální mazanici, okrašlující tìlesnou schránku naší dcerky, byla toto¾ná s reakcí ¾eninou. Jen jsem se více uchýlil k jadrnému mateøskému jazyku, kterým jsem jí vysvìtlil, ¾e se zbláznila, proto¾e jenom povìtrné ¾eny se nechávají tetovat, a ¾e se tetování nedá vymazat.

Milá dcerka na naše zlobou se tøesoucí zvýšené hlasy zareagovala s tì¾kým klidem. Jen se drobounce pousmála a øekla: „Páníèku, vy taky z toho nadìláte, v¾dy» je to dnes výraz moderního umìní, a kdo by se chtìl zbavovat umìleckýho díla?”. A dodala: „Podívejte na toho milouèkýho delfínka. Není krásnej?”

Na moji nesmìlou otázku, jestli èínština na rameni je také umìlecké dílo, na mì dceruška vrhla opovr¾livý pohled, jasnì øíkající, ¾e jsem holt úplnì mimo, a tím pádem nemám zdání, o co kráèí. Nicménì nám trpìlivì vysvìtlila, ¾e je to pøekrásná èínská kaligrafie, která je dnes hroznì v módì, proto¾e se jedná o starobylé umìní. A proto je taky úplnì fuk, co ty èínské znaky øíkají. A pøes mohutnou vlnu skotaèící delfín na kotníku? To je pøece splynutí s pøírodou, kterou naše generace úplnì zdevastovala!

„Tak ono je to právì v módì! Promiò, ¾e jsem tak zaostalej, ale TOMUHLE se dneska øíká UMÌNÍ?”, vychrlil jsem ze sebe, jen abych byl pouèen, ¾e tetování je jedno z nejkrásnìjších moderních umìleckých forem, a ¾e to ani moc nebolí, a ¾e si ti umìlci, co to dìlají, vyplachují jehlièky, aby zákazníci nechytili aids nebo ¾loutenku.

Proti gustu ¾ádnej dišputát, øekl jsem si, vìda, ¾e nic nepoøídím, a ¾e je stejnì pøíliš pozdì. Poslední rána ovšem pøišla, kdy¾ nám dcerka oznámila, ¾e bude pokraèovat, proto¾e oproti jejím kamarádkám má ještì neposkvrnìná bedra a kdoví co ještì všechno! ®ena mi celá zapýøená øekla, kde jsou mladí lidi teïka všude tetovaní!

Co dùchodce èi rodiè v takovémto pøípadì mù¾e dìlat? Zhola nic! Na vìtšinu èeká podobná situace, kdy se objeví potetovaná ratolest, aby se s rodièi podìlila o neutuchající radost z pochybného umìní. My penzisté si však dobøe pamatujeme na od hlavy po patu potetovaná individua, ze kterých šla hrùza a strach. Vytetovaná teèka pod okem znamenala, ¾e hrdý nositel lepil pytlíky v lochu, „love” na prstech dávala všem na vìdomi, ¾e byl potetovanec kdysi hluboce zamilován, smìsice kotev, lodí, pirátù, jmen, nahatých ¾en, hadù a jiných potvor asi nìjaké nesplnìné sny a touhy. To by ještì èlovìk nìjak mohl pochopit, ale tøesoucí se rukou na hrdle vytetované „tady podøíznout” nemá s umìním ani s lidskou touhou pranic spoleèného. Tedy ve valné vìtšinì pøípadù, ¾e ano. A s hrùzou si uvìdomíte, ¾e jeden z potetovancù, na které jste pohlí¾eli s despektem a pøi støetnutí s nimi jste hbitì bez øeèí vyndávali šrajtofli, kterou jste jim bez vyzvání nabídli, jen abyste si zachránili holý krk, bude teïka s vámi jíst z jednoho talíøe.

A tak ne¾ abychom po celý ¾ivot lamentovali nad zlým osudem, rozhodneme se svých pøedsudkù zbavit. Udìláme to tím, ¾e se vydáme na místní plá¾, nasadíme zrcadlové brejlièky a ledabyle, jakoby nic, pokukujeme po na ¾havém slunci opalující se, èi ve vlnách rozmaøile skotaèící naháèe obojího pohlaví.
Na naší prùzkumné procházce se studem zjistíme, jak se zmìnila doba a ¾e my, nepotetovaní starci, patøíme do starého ¾eleza, proto¾e nemáme doopravdy šajnu o tom, co jehlièka v obratné ruce umìlcovì dovede vytvoøit za nádherné vìci na tìlech mladých, snìdých lidí: Biblické výjevy v neskuteèných barvách, orly, supy, psy, hady, konì a jinou zvíøenu, sopky chrlící lávu, rozbouøená moøe, snìhem pokryté vrcholky hor, útoèící koráby, letadlové lodì, bitevní pole a hlavnì neskuteènì vyvinuté krasavice s dlouhými paèesy. Nejintimnìjší místa jsou rovnì¾ okrášlena vìcmi, nad kterými zùstává rozum stát. To má za smutný následek, ¾e mladíci místo toho, aby zvlhlým zrakem plným touhy a nìhy obdivovali prsní váèky svých dívek, mrhají èas obdivováním barevných obrázkù a všelijaké kvìteny obdaøující tyto pùvabné èásti ¾enského tìla, které podle mého zkrášlit nìjakými pitomými obrázky prostì nelze.

Po pouèné procházce po plá¾i rovnì¾ s úlevou zjistíte, jaké s dcerkou vlastnì máte štìstí. ®e ten malý delfín není vlastnì tak úplnì nejhorší, a i èínský znak na ramínku má vlastnì také svùj umìlecký pùvab. Mohlo to být mnohem, mnohem horší. A s hrùzou si pøipomenete pohled na sleènu v titìrných bikinkách, ze kterých vykukoval zadeèek a ocásek vytetované myšky, horem pádem bì¾ící se ukrýt... kamsi!!! A tak se nakonec se zadostiuèinìním pochválíte, ¾e jste pøece jenom nìco potomkovi do ¾ivota dal, proto¾e ta vylekaná myšièka by mohla dcerušce trochu zkomplikovat ¾ivot...