Tento èlánek jsem chtìla psát u¾ døíve. Ale dílem náhody se stalo, ¾e byl nejdøíve napsaný èlánek o Valašském Slavínì.
Mám hodnì pohlednic, na kterých jsou zachyceny pastýøi a mládenci z Valašska. Moc se mi líbí a proto jsem chtìla o malíøi, který je maloval vìdìt více. Dnes vám tedy pøedstavím jednoho rodáka z Frenštátu, který je také pohøben na Valašském Slavínì. Je to malíø Bøetislav Bartoš.
Narodil se 7. kvìtna 1893 ve Frenštátì pod Radhoštìm. Jeho otec byl malíø - ornamentista. On sám ji¾ od mládí rád maloval. Byl nadšen a okouzlen valašským folklorem a povìstmi.
V letech 1909 a¾ 1914 studoval na pra¾ské Akademii u profesorù Bukovance, Schweigra a Pirnera. Ale v roce 1914 musel narukovat do války. V rakouském vojsku dlouho nepobyl, ji¾ v roce 1915 pøebìhl k Italùm.
Jako italský legionáø zde vytvoøil soubor obrazù z fronty:
Za svobodu
Ze ¾ivota legionáøù v Itálii
Návrat legionáøe
Tímto úkolem - malovat výjevy z vojenského ¾ivota byl dokonce povìøen generálem Grazianim. Po válce zùstal a¾ do roku 1920 ve vojenské slu¾bì v Praze.
Zde také instaloval výstavu Památníku odboje v Praze. Pro návrat z Prahy domù ho inspirovala sociální tématika na Ostravsku a také verše Petra Bezruèe. Nezapomínal ani na motivy z rodného kraje.
Tak vznikly obrazy:
Èerná zemì
Peklo
Stávka
Revoluce
Vítkovice
Maryèka Magdonova
Obìt práce
Valašská madona
Rodièka
®ena s dìckem
Návrat z pole
Spící dìcko
Podzim
Idyla
Splynutí a jiné.
Na tøetí výstavì „Koliby“ - spolku, který sluèoval mladé umìlce, vystavil soubor svých pomìrnì rozmìrných alegorických obrazù, které byly vìnovány Ostravsku a které inspiraènì vycházely z básní Petra Bezruèe. Vytvoøil také døevoryty pro kní¾ky Karla Handzela a Františka Horeèky. I tyto døevoryty zachycují ostravskou tematiku, proto¾e Handzel psal knihy ze ¾ivota horníkù a ¾ebrákù anebo z prostøedí dolù samotných, se skøítky - klimky, kteøí zde údajnì ¾ijí.
Bartoš také kreslil krojové studie. Tyto vydal R. Parma na pohlednicích pod názvem „Valašské písnièky“. Ilustroval valašské koledy a namaloval v roce 1921 oponu pro frenštátské sokolské divadlo. Udìlal také návrh na valašský betlem, který vyøezal na poèátku 20. století profesor Alois Balán. Tento byl souèástí køí¾ové cesty v kaplièce ve Štramberku. Odtud byl bohu¾el zcizen. Kaplièka ze 17. století se nachází v Národním Sadu ve Štramberku. V roce 1923 se u Bartoše objevují první pøíznaky tehdy zákeøné nemoci - plicní tuberkulózy. Kvùli léèení se odstìhoval v roce 1925 do Dolních Mokropes u Prahy, kde zakrátko, 28. èervna 1926 zemøel.
Jeho posmrtná výstava v Praze v roce 1931 vystavovala 229 jeho prací. Na Valašský Slavín byl ulo¾en spolu se svou man¾elkou 7. kvìtna 2003. Autorem jeho náhrobku je akademický sochaø Sibinský z Václavovic u Frýdku. Ve Frenštátì pod Radhoštìm, na námìstí Míru, na domì s èíslem popisným 2 je umístìna jeho pamìtní deska.
Olga Kotaèka
O prezentaci zpracovanou v Power Pointu si napište zde
Mám hodnì pohlednic, na kterých jsou zachyceny pastýøi a mládenci z Valašska. Moc se mi líbí a proto jsem chtìla o malíøi, který je maloval vìdìt více. Dnes vám tedy pøedstavím jednoho rodáka z Frenštátu, který je také pohøben na Valašském Slavínì. Je to malíø Bøetislav Bartoš. 
ornamentista. On sám ji¾ od mládí rád maloval. Byl nadšen a okouzlen valašským folklorem a povìstmi. 
Handzela a Františka Horeèky. I tyto døevoryty zachycují ostravskou tematiku, proto¾e Handzel psal knihy ze ¾ivota horníkù a ¾ebrákù anebo z prostøedí dolù samotných, se skøítky - klimky, kteøí zde údajnì ¾ijí.