SeniorTip

OKÉNKO DO 2.TŘÍDY – nahlédnutí č.11

Cestou do školy kloužu po ledovce, cestou ze školy čvachtám v loužích. Nemůžu se rozhodnout, co je lepší. Děti se tím netrápí. Koulují se v rukavicích či bez nich – až do úplného promrznutí, „válčí“ ve sněhu a to, že mají mokré oblečení, je jim docela fuk.

V naší třídě došlo hned k několika významným událostem. První byly bezesporu Barborky. Jejich svátek je u nás k nepřehlédnutí, vždyť máme hned tři. Usadili jsme je do „křesel slávy“ a zazpívali jim písničku. Barborky se na nás culily a rozdaly nám spousty bonbonů - na fotografii odleva Barunka, Bára a Barborka.

Celý pátek pak bylo rušno i dusno zároveň. Šlo o čekání „předmikulášské“, z kterého tak trochu i bolí bříško. „Já se bojím,“ pištěly holčičky a našlo se i pár kluků, kteří se zrovna necítili.. Nabídla jsem, že vyjdu na chodbu a Mikuláše k nám do třídy nepustím. „Ne, to ne, my to vydržíme,“ zareagovaly děti okamžitě.

Zase jsem se přesvědčila – a znám to už ze svého dětství- že nejhorší je to čekání, když řinčí v dálce řetězy, přibližují se a pak se ozve zabušení na dveře. Mikuláše, několik čertů a andělů – všechno děti z dramatického kroužku- jsme nakonec přežili docela v pohodě. Když v knize hříchů nenašli žádné jméno žáčka z naší třídy, napětí evidentně opadlo. Zatančili jsme, zazpívali, přijali sladkosti a nakonec jsme se i společně vyfotografovali.

Učit se dál už nedalo. A tak jsme operativně nahradili český jazyk a matematiku pracovními činnostmi. Vytvářeli jsme ozdoby na stromeček, máme ho už slíbený od Barborčina dědečka. Maminky obětavě zapůjčily formičky na cukroví a my jsme z modelíny vytvářeli zvonečky, hvězdičky, medvídky, stromečky- prostě, co domácí kuchyně daly..

A pak ještě – ale psst, nikomu to neprozraďte, vytváříme vánoční dárky pro rodiče. Konspirativně vymýšlíme, jak to udělat, aby je rodiče předčasně nenašli a je to diskuse téměř detektivní. Je velmi roztomilé sledovat, kudy se dětské myšlenky ubírají.

Jejich dárky přinese Ježíšek, dárky rodičům vyrobíme, není v tom žádný rozpor ani problém. A samozřejmě se moc těší. Nikdy už nebude Štědrý den tak krásný, jako když máte malé děti. Tak si to jejich netrpělivé čekání užijte, rodiče i prarodiče…

Betlém na poslední fotografii k naší škole nepatří. Potkávám ho každý den po cestě, zdobí dům našich sousedů. A protože soused velkomyslně prohlásil, že je pro potěšení všech kolemjdoucích, posílám ho- alespoň na fotce- i vám. Je nádherný.