OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.5
Máme nového spolu¾áka, nové skøítky na skøíni, novou podlahu v tìlocviènì. Na jeden týden je to událostí a¾ dost.
První dorazil Míša. Pøistìhoval se do naší vsi, ale proto¾e sem jezdil pravidelnì za babièkou, kluci u¾ ho znali a ihned ho „pøijali do party“. Uvedl se pytlíkem bonbónù- pøišel k nám poprvé právì v den svého svátku. Úsmìv od ucha k uchu, roš»ácká svìtýlka v oèích. Urèitì bude pro naši „tlupu“ posilou.
O pár dní pozdìji se nám na skøíò pøilepili skøítci. Tøi kluci- Povídálek, Vlastík a Uèílek no a tøi holky- Šikulka, Kamilka a Øešilka. Jedna z kolegyò má velmi šikovnou dceru- grafièku a ta je pro nás vyrobila. Kdo si má pamatovat ty rùzné moderní trendy èi klíèové kompetence plné cizích slov. Skøítkové je hlídají za nás.
Vyprávíme-li si, co kdo dìlal pøes víkend èi na co se tìšíme, dìti netuší, ¾e trénují komunikativní kompetence, zato dobøe vìdí, ¾e Povídálek bude spokojen. Kdy¾ si èteme povìsti, pouštíme hymnu èi mluvíme o krásách naší zemì, nevíme sice, ¾e se vìnujeme obèanským kompetencím, ale dìláme radost Vlastíkovi. No a pokud dojde k nìjaké strkanici èi nadávkám, mraèí se na nás Kamilka. (proto¾e trénink sociálních kompetencí právì nevyšel…)
A tak prùbì¾nì odhadujeme, který skøítek by nás dnes pochválil a který by na nás nejradìji vzal klacek. Bývá to rùzné.
Vèera se slavnostnì otevøela tìlocvièna. Naši sportovci se u¾ nemohli doèkat. Celá škola byla svolána a pan øeditel promluvil pøísným hlasem, na co si dávat pozor, co se nesmí a jak moc být opatrní a osobnì všem dìtem kontroloval podrá¾ky na baèkorách.
Mròaví ¾áèci byli tak vyplašeni, ¾e si pak ve tøídì drhli hadøíkem cvièky ze všech sil, starší dìti samozøejmì zùstaly v klidu. Dovedu si pøedstavit, co nastane, a¾ se objeví první šmouha, èi nedejbo¾e rýha. A tak se naše první hodina tìlocviku v tìlocviènì nesla ve znamení bìhù a házení míèem, na posun jakéhokoliv náøadí jsem nemìla ani pomyšlení. Snad èasem…
Podlahu prý máme ze stejného materiálu, jaký byl v hale v Karlových Varech pøi MS v basketbalu, jestli budeme podobnì úspìšní i v rùzných meziškolních závodech, to se teprve uvidí.
Mezi prvòáky a druháky se ihned pøihlásilo pøes 50 dìtí do krou¾ku míèových her (celé záøí vzdychaly, kdy u¾ ty „míèovky“ koneènì zaènou) a na florbal. Florbalové hole se válejí všude po škole a nepoøádníci bìhají a pøemýšlejí, v kterém koutì je odlo¾ili a zapomnìli.
V èítance jsme èetli pohádku o neposlušném Smolíèkovi, den poté o neposlušném klukovi, který si pøes pøísný zákaz odvázal lodièku a vyrazil na rybník. A dnes se k tìm neposluchùm pøidali i naši Kuba s Tadeášem.
„Jen tak, já nevím proè, ono nìjak samo…“, omlouval jeden z nich od stropu a¾ po podlahu politou zeï. Poøádnì toti¾ proklepali limonádu a pak odšroubovali uzávìr. Vodotrysk to byl teda parádní. Teï tam stáli bledí, jak dvì hromádky neštìstí a poslouchali, jak se zlobím.
Co by se asi stalo, kdyby to udìlali na zdi doma? A jestlipak bude mít tatínek èas naši tøídu pøijít vymalovat? A kdo se má na tak ošklivou zeï koukat, kdy¾ my to tu chceme mít hezké? No, staèilo, dál u¾ jsem je netrápila.. Skoro jsem zaslechla ten kámen, který jim spadl ze srdce, kdy¾ po dvou hodinách zeï uschla a skvrny úplnì zmizely. Mìli štìstí, ulièníci, ¾e v lahvi nebyla kola, ale obyèejná minerálka.
PS. Jsem si témìø jista, ¾e tihle dva u¾ limonádou kvedlat nebudou. No jo, ale co tìch zbylých sedmnáct ???
Eva Procházková
Další èlánky autorky: