Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…

Chytrý Tai a péče o pedagogovu bezúhonnost


Tai přichází na hodinu a už mezi dveřmi mi hlásí:
„Říkala pani profesorka, já musím procvičit příslovce.“
„Příslovce, nebo příslovečné spřežky?“ zjišťuji, co nás vlastně čeká.
„Příslovce…to …stupňování,“ vzpomene si Tai na přesný název.
„Dobře, tak jdeme na to!“ říkám, hledám v učebnici vhodné cvičení a mezitím Taiovi vysvětluji: „Tai, budeš psát tvar prvního stupně do jednoho sloupce, druhého stupně do druhého atd. Rozumíš?“
Tai přikyvuje. „A abych nezapomněla! Nebudou to věty, takže budeš každý řádek začínat malým písmenem. Jasné? Malým!“ zdůrazňuji. Tai samozřejmě kývá hlavou a v jeho očích čtu nevyřčenou větu: „Bože, to je řečí !“
Přestávám tedy poučovat a obracím Taiovu pozornost k prvnímu příslovci, jež má vystupňovat: „Piš Tai: krátce…“.
A Tai píše. Na začátku prvního řádku se skví - Krátce ! Zmlknu a koukám na Taie jako kobra. Tai sedí, myslí na bůhvíco, ale po chvíli se i jemu zdá pauza příliš dlouhá, a tak se obrátí ke mně. „No?“pronese tázavě.
„No!“ opakuji po něm, ale pro změnu výhrůžně. Tai zamžiká, zpozorní a začne propátrávat to jediné slovo, které zatím napsal. Ovšem bezvýsledně. Obrátí se tedy znovu ke mně a jeho obličej je jeden velký otazník. Povzdechnu si a ptám se: „Tai, jakým písmenem jsi měl psát celé toto cvičení?“
Taiovi zableskne v očích : „Aháááá!“ „No, to instinkt! Byl začátek řádku,“ pronese vesele a s klidem přepíše „K“ na „k“.

Cvičením se statečně prokoušeme a přistupujeme k diktátu. Protože Tai s oblibou chybuje v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích, nechybí věta sdělující, že „Jendovy nohy se jen míhaly“. V koncovce se sice chyba neobjeví, ale zato vidím „jendovy nohy“. Při kontrole diktátu Tai tuto chybu velkoryse přehlédne.
„To už asi dobrý,“ pronese svou oblíbenou zaklínací formuli a podává mi sešit.
„Tak to tedy vůbec není dobré,“ oponuji a pokračuji: „Taky by ti vadilo, kdyby někdo napsal tai s malým t, ne?“
„Nevadilo,“ praví Tai s ledovým klidem, „byl by jen jiný význam.“
„Jak to myslíš „jiný význam“? Slovo „tai“ ve vietnamštině něco znamená?“
„Znamená, ale nad a čárka,“ upřesňuje Tai. „Tái znamená chytrý.“
A vzápětí se začíná hihňat, protože já s hlubokou úklonou prohlašuji: „A já jsem dodnes netušila, že učím pana Chytrého!“

Když druhý den přišel Tai na další hodinu, vzpomněla jsem si na mladou paní ze sousedství, která se mne nedávno ptala, jestli neznám někoho, kdo soukromě učí angličtinu. Tehdy jsem si na nikoho takového nevzpomněla, ale teď mi blesklo hlavou, že Tai vlastně chodí na soukromé hodiny angličtiny k profesoru S. Nelením tedy a vznáším dotaz : „Tai, nevíš, jestli pan profesor ještě přijímá další žáky na angličtinu?“
„To nevím, možná jo…jedna teď přestala chodit…a vy chcete učit?“vykulí na mne Tai oči. Uklidním ho, že u mne nic takového nehrozí, že soukromého učitele shání jedna paní. „Paní?“ zarazí se na okamžik. „A jak stará?“ vypálí na mne vzápětí přísně.
„Tak to bohužel přesně nevím, ještě je mladá…ale nač to potřebuješ vědět?“
„Nooo…když mladá….,“ kroutí se Tai jako užovka.
„A na tom, že je mladá, je snad něco špatného?“ vrtím nechápavě hlavou.
„Ale pan profesor přece ženatý!“ vyleze z Taie konečně a jeho tvář má nesmírně starostlivý výraz.
A tak jsem ho musela přesvědčit, že paní hledá učitele angličtiny, ne ženicha.

Míla Nová

Další články autorky: