OKÉNKO DO 2.TØÍDY – zastavení è.22
Zahlédla jsem v televizi anketu, v ní¾ se ptali dìtí, proè slavíme Velikonoce. Moc toho nevìdìly.
Barunka a Tadeáš na velikonoèní výstavì
„U nás ve tøídì by to dopadlo líp,“ byla jsem si jistá. „Myslíš? Jen aby ses nedivila,“ znìla odpovìï. Svým ¾áèkùm jsem vìøila, v¾dy» jsme si to tolikrát vyprávìli… Ale menší pochybnosti pøece jen zùstaly. Nedalo mi to, a tak jsem se v týdnu po svátcích druháèkù pøeptala.
Fakt mì potìšily jejich roztomilé odpovìdi- no uznejte:
Je¾íš Kristus byl ukøí¾en… (Ane¾ka)
Je¾íš se vzkøísil a poznalo se to, ¾e v hrobì nebyl, tak kvùli tomu se to slaví… (Vítek)
®e ten den Je¾íšek o¾ivl a taky se otevírají skály s poklady… (Kristýna)
Probudil se Je¾íšek od ukøi¾ování a vzal si ho jeho táta do nebe a tak vìøící lidé chodí skoro furt do kostela… (Barborka)
Proto¾e vìøící vìøí na ten zázrak, ¾e se mrtvý Je¾íš probudil, vstal a šel do nebe, aby nás chránil… (Štìpánka)
Ukøi¾ovali chudáka Je¾íše, proto¾e ho Jidáš zradil… (Lucka)
A takových podobných odpovìdí bylo 13 z 18. A tak si myslím, ¾e jsme na tom docela dobøe.
Naši mistøi – nejlepší støelec Štìpán v bílém uprostøed
A jdu se chlubit ještì jednou. Ve velkém florbalovém turnaji naší školy v kategorii nejmladších (1., 2. a 3.tøídy) jsme zvítìzili a Štìpán se stal dokonce nejlepším støelcem. Kluci byli pyšní, holky na nì byly pyšné a já jsem byla pyšná na nì na všechny. Holèièky fandily, køièely, mávaly – no, pravda je, ¾e zápas od zápasu vla¾nìji a vla¾nìji, nakonec je probralo a¾ závìreèné vyhlašování výsledkù, kdy jsme se vzepjali k poslednímu køiku.
Zamyšlený Míša a za ním Filip (vlevo)
Má milá maminko, nejhezèí z maminek, 
ty jsi mne balila v peøince do plínek.
Ty jsi mne obula do prvních støevíèkù
z lásky ti maminko nesu dnes kytièku.
Vítek (obr. vpravo)
Tak tuhle øíkanku jsme letos vybrali maminkám k jejich svátku. Spolu s nácvikem u¾ pilnì pracujeme na výrobì dárku. Brousíme, malujeme a skládáme døevìné špalíèky, z nich¾ tvoøíme kytièky nebo sluníèka, co si kdo vybral. Natrénovat básnièku bylo vlastnì takovým domácím úkolem – ale tajným. „Top“ místem pro utajovaný nácvik se stal záchod, na druhém místì skonèila koupelna a na tøetím zahrada. Ale a» u¾ se trénovalo kdekoliv, básnièku u¾ všichni umíme a vìøím, ¾e maminky potìšíme.
Kristýna a Terka vyrábìjí dárek mamince, za Kristýnkou Štìpánka
Nastává období, které bývá z celého školního roku pro rodièe finanènì nejnároènìjší. Školní výlety, exkurze, fotografování tøídy, sešity pro pøíští školní rok, nìkolik kulturních akcí. Dìti u¾ se nemohou doèkat a já- urèitì budu mít o èem psát.
Snad se nebude jedna z maminek zlobit, kdy¾ prozradím- struènì a anonymnì- naši vzájemnou mailovou korespondenci. Maminka se v ní omlouvala, ¾e ¾ehlením pomuchlaného domácího sešitu sice všechny stránky vzornì narovnala, ale napsané úkoly nìjakou podivnou chemickou reakcí témìø všechny zmizely. Holèièka s pláèem napsala úkol znovu, ale ty døívìjší byly nenávratnì pryè.
Ane¾ka vyrábí, Lucka pomáhá
Maminku jsem ujistila, ¾e se nic nestalo a naopak, ¾e jsem ráda, kdy¾ jí le¾í na srdci úprava domácího sešitu. Tuto svou odpovìï jsem posílala ve 22.00, proto¾e maminka mìla obavu, zda si omluvu stihnu pøeèíst døíve, ne¾ bude muset celou akci objasòovat ráno ve tøídì holèièka. Tak¾e jsme si vlastnì s maminkou dopisovaly na dobrou noc…
Eva Procházková
Další èlánky autorky: