Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Rozkládání (rozkrádání) státu


Tak se jmenuje kní¾ka, kterou jsem si tentokrát skuteènì koupil v Kni¾ním klubu a nevypùjèil si ji pouze z knihovny. Profesorka PhDr. Vladimíra Dvoøáková, CSc., vedoucí katedry politologie na Fakultì mezinárodních vztahù VŠE v Praze, v ní hledá odpovìï na to, co se u nás dìje, proè tomu tak je, a zda existuje øešení. V sérii krátkých a ètivých kapitol pojmenovává nešvary bující ve spoleènosti a hledá jejich koøeny. Pro názornost a snazší porozumìní uvádí mno¾ství konkrétních pøíkladù z nám všem známé politické scény.


Práce je rozdìlena do ètyø èástí
První se týká politické kultury ve velmi širokém pojetí. Upozoròuje na nìkteré stereotypy zakotvené ve veøejnosti, které vytváøejí prostor pro manipulaci, brání v hledání racionálních øešení a vedou nás na scestí.


Druhá èást se zamìøuje na chod státu, ukazuje na to, ¾e fungování institucí je klíèové pro úspìšný vývoj v demokratických spoleènostech. Hledá koøeny, proè nelze u nás skuteènì bojovat s korupcí a klientelismem, jak jsou nastaveny zákony, jak fungují instituce, a jak se propojuje rozhodování a odpovìdnost.


Tøetí èást tvoøí „pøípadová studie“ plzeòských práv, která vzbudila velký ohlas ve veøejnosti. Policie ji nikdy nevyšetøila a závìry univerzitní komise nebyly nikdy plnì zveøejnìny s ohledem na ochranu osobních dat. Vývoj na Fakultì právnické Západoèeské university v Plzni pøedstavuje uèebnicový pøíklad formování klientelistických vazeb, propojování politiky, ekonomiky a práva.


Závìreèná èást se pokouší odpovìdìt na otázku, co s tím. Autorka nepøedkládá nìjaký návod k pou¾ití, ale jen nastiòuje urèitá východiska.


Kní¾ka není nìjakým vìdeckým textem, ale je psána srozumitelnì a pro širokou veøejnost. Pokud lidé sdìlené myšlenky pøijmou za své, budeme schopni se rozkládání státu bránit.


Nakonec autorka vyslovuje podìkování všem známým i neznámým lidem, kteøí ji podpoøili, aby nemìla pocit, ¾e bojuje s vìtrnými mlýny. Zejména dìkuje studentùm, cení si jejich zájmu o obor i dìní ve spoleènosti. Mezi pomocníky pøi dotváøení své kní¾ky zmiòuje výslovnì i studenty z Univerzity tøetího vìku, jejich¾ ¾ivotní zkušenosti, otázky i postøehy jí pomohly pøi psaní. Autor této recenze mìl pøíle¾itost být na nìkolika jejích pøednáškách U3V a dosvìdèuje, ¾e vzbuzovaly aktivní zájem témìø stovky úèastníkù.


Tím bych mohl recenzi ukonèit, ale nespokojuji se tím, co jsem napsal. Abych povzbudil zájem ètenáøù si kní¾ku o 175 stránkách za necelé dvì stovky koupit, nebo pùjèit, pøikládám pár úryvkù, abyste si mohli udìlat obrázek.


*************************************************************


„Demokracie je systém, který má jasnì dané neutrální procedury jak øešit konflikty.“
Systém mù¾e fungovat jen tehdy, pokud jsou daná jasná pravidla, jak konflikty øešit, a pokud jsou tato pravidla uplatòována a dodr¾ována… Rozdíl mezi demokracií a nedemokracií je v tom, ¾e demokracie má jasná pravidla, ale výsledky dopøedu nikdo nezná, nedemokracie jasná pravidla nemá, nedodr¾uje je, a mù¾e je kdykoliv mìnit èi pøizpùsobovat potøebám, ale výsledek je dopøedu znám.


Pøedstava, jak uprostøed fotbalového zápasu fotbalový svaz rozhodne o zmìnì pravidel a zkrátí zápas jen na jeden poloèas, proto¾e se na ten zápas prostì nedá dívat, by asi vìtšina sportovních fandù pova¾ovala za absurdní. Kdy¾ toté¾ dìlá naše politická reprezentace, tak se nad tím skoro nikdo nepozastaví.


****************************************************************


„Politik mù¾e èinit vše, co mu zákon dovoluje, obèan mù¾e èinit vše, co mu zákon nezakazuje.“
Politik má samozøejmì ve svém osobním ¾ivotì práva jako ka¾dý obèan…Ale pokud vstupuje do veøejného prostorou, vyjadøuje se k nìjakým veøejným otázkám, nelze odlišovat, kdy vystupuje jako „soukromá“ osoba, a kdy jako „instituce“.
Absurditu vnímání „soukromého“ a „veøejného“ ukázala nedávná cesta presidenta Klause do Austrálie. Cesta byla oficiálnì vyhlášena jako „soukromá“, nebylo ¾ádné setkání s politickou reprezentací Austrálie. Je sice zcela nezvyklé, aby presidentovi jedné zemì byla hrazena soukromá cesta a soukromý pobyt organizacemi jiné zemì, a aby president jedné zemì pobíral honoráøe za pøednášky v jiné zemi (placené pøednášky jsou ovšem bì¾né po skonèení mandátu), ale budi¾. Následoval ovšem skandál poté, co president odmítl projít bezpeènostním rámem v Parlamentu, kdy¾ šel poskytnout soukromý rozhovor do studia, které sídlilo ve stejné budovì. V médiích to nìkteøí komentátoøi interpretovali jako urá¾ku Èeské republiky. Proè, kdy¾ tam údajnì jel jako soukromá osoba? Nebo to byla pøece jen cesta hlavy státu? Pokud ano, jak by to vnímala australská diplomacie, kdy¾ pøi návštìvì kriticky vystupoval proti její politice v otázkách ¾ivotního prostøedí? Dilema tohoto charakteru se v demokracii vìtšinou øešit nemusí, prostì proto, ¾e se hlavy státu takto nechovají.


*************************************************************


Stát není soukromý podnikatel. To platí nejen proto, ¾e jej nelze øídit jako soukromý podnik (nato¾ jako spoleènost s ruèením omezeným), ale i proto, ¾e posláním státu je spravovat zemi, nikoli podnikat…Stát pøedává své základní funkce soukromým spoleènostem a ztrácí nad nimi kontrolu.


Vá¾né ovšem je, ¾e jsme se s tím smíøili, ¾e si èasto ani neuvìdomujeme míru absurdity, v ní¾ se pohybujeme. Pøipomeòme s jen aféru Èunek a postup ministra zahranièí Schwarzenberga, který si za své vlastní peníze najal americkou detektivní kanceláø Kroll, aby vyšetøila finance bývalého místopøedsedy vlády. Tak¾e americká detektivní kanceláø nakonec rozhodovala, jaké bude mít vláda slo¾ení (návrat pana Èunka do vlády, èi pøípadný odchod pana Schwarzenberga z vlády). Mnoho lidí, vèetnì novináøù, to pova¾ovalo za skvìlý nápad a èin „hodný šlechtice“. Vìtší políèek vlastnímu státu ale dát nešlo. Èlen vlády nedùvìøuje ve schopnost státu, který spravuje, objektivnì pøípad vyšetøit. Jak má potom tomuto státu dùvìøovat obèan?


Dalo by se vyhledat v publikaci daleko více pøíkladù, zatrhl jsem si je. Nakonec jsem ale uznal, ¾e to není mo¾né, ¾e bych v zásadì musel kní¾ku pøepsat celou. Tak si ji radìji pøeètìte sami!


Ivo Antušek

Foto:Ondøej Nìmec

Další èlánky autora