Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Podbezdìzí - èlánek, který nevyšel


Byla jsem za ní vyslána a pøece nakonec mùj èlánek nevyšel. Diblík se nìkomu zmínil, ¾e ho chce zaøadit do novin a vzbudil tím takový odpor a varování, ¾e noviny u ètenáøù poškodí, ¾e ta paní je pro obec nìco jako vøed - a tak to vzdal a èlánek zùstal nìkde v redakci a tady u mne v archivu. Ani po letech nemám pocit, ¾e si tak vzdutou nenávist spoluobèanù ta zvláštní paní zaslou¾ila. Mohla jsem mu dát titulek „Hon na èarodìjnice“ nebo „Upalování ve dvacátém století“ - ale nakonec jsem nechala pùvodní název:


Bílý kos


Pøed lety jsme s man¾elem na procházkách po parku pra¾ského Karlova námìstí potkávali bílého kosa. Ostra¾itì se rozhlí¾el a poskakoval v¾dy hodný kus od ostatních, kteøí tu létali a pøátelili se mezi sebou i s lidmi. Vìdìli jsme, ¾e jeho osud výjimeènì nebo spíš nepatøiènì zbarveného ptáka nebude snadný. Nemohli jsme mu pomoci. Co taky v pra¾ském bytì s kosákem? A také jsme mìli zato, ¾e do pøírody by se mìlo zasahovat co nejménì. Za èas na své zastrèené pìšince u¾ neposkakoval a bylo to jasné. Ostatní ho mezi sebou nesnesli, uklovali ho, nebo aspoò mu nedali klid k sezobnutí potøebného sousta. Anebo ho odchytil nìkdo ménì skrupulózní, ne¾ my a udìlal s ním bùhví co.


Takového bílého kosáka jsem natrefila v Bakovì. Ne doslova. Ale kousek od pøejezdu ¾ije ¾ena, která se mu velmi podobá. Leckterý "dùstojný" obèan bakovský se pøi jménì Netíková zatváøí, jakoby kousl do kyselého jablka. Ztuhnou, zestudení mu rysy a dává své dobré vychování najevo tak okatì, ¾e je jasné, ¾e ve skuteènosti chce velmi dùraznì naznaèit, ¾e ... - ¾e je to prostì strašná, pøíšerná ¾enská. Jde na nervy, je hlasitá a hubatá, vùbec nectí Guta Jarkovského, pro peprné slovo nejde daleko a ¾ije bùhví jak. Ono staèí se podívat do toho zmìteného houští zahrádky, po které chodí. Tu uštípne, tam vykopne, onde vyplevelí a náhle zob - u¾ má pusu plnou lístkù - a lidi! - ona to opravdu jí a ještì se tváøí spokojenì. No tohle! Nejlíp ji uštípat.


Upozornili mne na ni a chtìla jsem o ní napsat. ®ádnou tu¾ku, ¾ádný notes!!! Nebo mi nohy nebudou staèit ze vrátek! A podívala se na mne tak, ¾e mi bylo jasné, ¾e to myslí doslova. A chtìla mne vydìsit a chtìla mne vytrestat. Pohonila mne po uzouèkých kluzkých cestièkách mezi záhonky, pøesto¾e vidìla, jak sotva dr¾ím rovnováhu, abych se do té zelené do mokra propršené zmìti nerozplácla jak dlouhá, tak široká. A klovala kolem sebe, strkala mi pod nos lísteèky omamných vùní, jestli vùbec poznám, k èemu to èichám. Koneènì jsem jednu rostlinku poznala! Chování koøenáøky krapet zvlídnìlo. Pøece jen nejsem pra¾skej blbec. Pak se ukázalo, ¾e jsem pùvodem z Moravy. To byl bodík plus. Nakonec mo¾ná poznala, ¾e se tím gejzírem urá¾ek a atakù skrytì docela bavím a vzala mne na milost docela.


Byla jsem pozvána do domu a na èaj z obzvláštní byliny. Na to ale nedošlo, proto¾e jsem byla zahlcena vodopádem bo¾ského zapálení. Ten dùm vùbec nemá stìny. Tedy má, samozøejmì, ale nejsou vidìt. Obrazy, obrazy, shora dolù a zase obrácenì. V nich je zachycena duše autorky, její rvaèka se ¾ivotem, s touhami, vzlety i pády, strachem i radostí. A vìtšina tìch obrazù se po tobì otáèí, mìní podobu podle toho, odkud to dìní na nich sleduješ.
A voda… Voda ¾ivá, zadumaná i prùzraèná. Moøe se kterým zápasila a vyhrála. Ostrùvek høíchu, jeho¾ pøíbìh v Haninì ¾ivotì mi pøipomnìl krásný film Mrtví pøejí lásce. A ta "strašná, pøíšerná" prošedivìlá ¾enská stojí vedle mne a v oèích má tolik nadšení a upøímné lásky k svobodné volné vodì, ¾e u¾ mi vùbec nevadí, jak nerudnì mne pøivítala a cítím spøíznìnou duši.


Není vùbec dùle¾ité, ¾e v bytì není kam šlápnout, proto¾e se všude suší léèivky a koøení a na chvíli odlo¾ené vìci èekají na svou pøíle¾itost. Není vùbec dùle¾ité, ¾e zlomyslnì drá¾dí posluchaèe prapodivnými slovy. Odjak¾iva v tom uèesaném spoleèenství lidí byla za „bílého kosáka“. My, lidé se sice neuklováváme k smrti, ale dovedeme ty "jinaèí" mezi sebou pìknì skøípnout. Jmenovala se Kotrbová a u¾ to díky politickým pomìrùm neslo mladé nadané holce problémy. Kdy¾ nechtìla padnout, musela bojovat. Pìknì nahlas a pìknì zhurta. A pak - ¾ije sice mezi námi, ale ve skuteènosti a nejbohatìji ¾ije ve svém svìtì umìlecké duše.


Jako téma styku s lidmi si taky nevybrala zrovna schùdnì. Ekologii. No proto, ¾e se to teï nosí, ale proto, ¾e bezpeènì ví, ¾e je to jediná cesta lidstvu k záchranì. Ví to proto, ¾e je k tomu zamìøena i svým vzdìláním i svým koníèkem zdravého ¾ivota. Objevila jsem, co je na tomhle "kosákovi" nejvíc bílého a èím drá¾dí daleko víc, ne¾ tìmi výrazy na pregnantní oznaèení lidského tìla nebo odpadu. Pro veterináøku, která v zahnojeném chlívì rodila tele s rukou po rameno v kravím zadku je skuteènì nadbyteèné nazývat to, èím mìla tu ruku zapatlanou - výkalem. Je to prostì hovno. A kdo je dotèen, a» kaká fialky. Ale to všechno by jí prošlo snáz, i to rozevláté kumštýøství, kdyby paní doktorka toti¾ nebyla pronikavì inteligentní a velice vzdìlaná ¾ena. Ta neuèesanost projevu je krycí manévr, který na ní na obranu pøed lidmi èasem narostl jako krunýø. Narostl a zvykli si oba. Ona na nìj, on na ni.


Naïa Vencovská

Další èlánky autorky