… ta Venca si nedá pokoj,
no tak - tøeba by si i dala, ale blí¾í se úplnìk a moje "nespaní" a tak se chci umoøit k usnutí a kdy¾ jsem sedla k poèítaèi, zjistila jsem, ¾e vlastnì nejradìji budu psát pro Seniortip. Kotaèce jsem slíbila øíct, jak jsem na tom s nìmèinou, dnes na chatu jsme laškovali - Ivo hlavnì, ale i holky asi budou
zvìdavé - na téma jak jsem pøi tìle - no a za tøetí - zaèalo období hub - jak tedy pominout tu senzaèní baštu. Po ¾lutých houbách ve smetanové omáèce - duši èertu bych upsala!!!To¾ to ber jako domácí úkol z pilnosti a moc zdravím do Ostravy! A dík za ten nápad s osobními pøídavky k mému povídání!
Já a nìmèina
Zeptala jsem se jedné milé pøítelkynì, která ¾ije daleko za moøem, jestli její dìti mluví také èesky a pøipomnìla mi, ¾e to ona pøišla do cizí zemì naprosto bez znalosti jazyka a musela se s veškerým úsilím nauèit øeè - a tak pochopitelnì se doma její rodnou èeštinou nemluvilo. 
A to je známo - dìti se uèí souèasnì a bez problémù mluvit i dvìma jazyky, ale musí je dennì slýchat. Mnì to prostì nenapadlo, ¾e její dìti tu mo¾nost nemìly, proto¾e jsem vycházela bezmyšlenkovitì ze zkušenosti s emigranty, kteøí se po "sametovce" vraceli do vlasti. Jejich dìti èesky samozøejmì mluví - ale to proto, ¾e oba rodièe byli Èeši a doma se tak mluvilo a tu druhou - øeè nové vlasti - se nauèily venku od dìtí a pozdìji ve škole. Vím to z vlastní zkušenosti. Zdaleka jsem ještì nechodila do školy... ale to musím øíct od zaèátku.
V sobotu odpoledne jsem musela odmala "nastoupit do slu¾by" a vyèistit všechny boty, abychom jako spoøádaná rodina v nedìli ráno mohli èistí a upravení jít do kostela. Sedìla jsem pøi tom v kuchyni u kamen, na skoseném uhláku (pozor! na tu stranu nesedat!), který mìl ten skos proto, aby se lopatkou uhlí lépe nabíralo. A máma mi tam nanesla veškerou obuv a viksy potøebných barev a k tomu pøíslušné hadøíky a kartáè. A proto¾e kuchyò byla i místo pro rodinný ¾ivot, máma vaøila veèeøi a otec sedával s novinami. A máma mu vyprávìla, co se za uplynulý týden zajímavého v domì událo. A proto¾e mne znali, co jsem za repetilku a nechtìli, abych to - øeknìme otevøenì "ty drby" - honem povìdìla tomu, o kom se mluvilo, tak jako bývalí rakouskouherští úøedníci drbali nìmecky. Bylo mi tak - no asi ètyøi roky, kdy¾ jsem se pøi tom leštìní zaèala hihòat. Co se smìješ (?) ptali se - "na, ich frštéhe doch!" culila jsem se potìšenì, oèekávajíc pochvalu za to, jak hezky se uèím novému. Ale jo - dostala jsem pár pohlavkù - ale neštìstí bylo dokonáno. Vìdìla jsem a nesmlèela, naèe¾ se mi i za toto dostalo ruèní odmìny.
Ale u¾ to nešlo odestát - nìmecky jsem umìla - takovou vídeòskou nìmèinu - ale moc se mi to hodilo potom za Protektorátu, kdy jsme na gymnasiu mìli nìkolik pøedmìtù v nìmèinì. Kdy se píše které ze tøí druhù "s" si, myslím, pamatuji dodnes (nezapomeòte, ¾e tehdy se ještì samozøejmì psalo kurentem). A hodilo se mi to i tìsnì po válce, kdy naší malou ¾eleznièní stanicí, kde jsem pracovala, proudili vyzáblí lidé, vracející se z Nìmecka domù. Ještì nìjaký rok jsem psala v nìmèinì i verše – ale, kdy¾ èlovìk nìco desítky let nepou¾ívá - poztrácí se to. Jak jste se doèetli z mé návštìvy Frankfurtu nad Mohanem - mluvila jsem spíš rukama nohama - no ale o to to bylo napínavìjší - myslím.
Øíká se - kolik øeèí znáš, tolikrát jsi èlovìkem. Já doopravdy - tedy pou¾itelnì - neznám u¾ ¾ádnou, ale i ta setkání s nìkolik z nich mi dalo schopnost se nìjak zorientovat v textech, kdy¾ mne tlaèila potøeba - základ toho tvoøí nìkolik školních let latiny. Je to moc hezká øeè, opravdu. A èasto jí dìkuji za náznak pochopení cizího textu. Na škole jsem se ještì setkala - nebo spíš utkala s francouzštinou - ale ach jéjej! to byl malér! Ale to je samostatné povídání. Slibuji - nabídnu k pøeètení, i kdy¾ s mírnými rozpaky.
Jak být ¾iva štìstím
Nehubnula jsem v ¾ivotì poprvé, ale nikdy tak krásnì, jako asi tak pøed šestnácti lety. Mìla jsem právì velmi ¾ivé a nároèné pracování - koneènì zase po tolika letech v redakci - a pøi práci jsem potkala krásného a chytrého mu¾ského, kterému jsem se evidentnì také líbila a stál i o nepracovní setkání. A toto vše - bez velkého pøehánìní - mne potkalo na stará vdovská kolena. Jen ten mu¾ský byl o poctivých dvacet let mladší. Zprvu mne to trochu dr¾elo zpátky, ale porouèej lásce! Postihlo mne to dokonale. A tak jsem pracovala za deset, místo jídla byla ¾iva štìstím.
Jednoho ráno se v obvyklém fofru mechanicky navlíkám do kalhot, v hlavì pøi tom skládám denní program - a najednou jsem pøestala myslet na nadcházející den. Posunuji obleèení sem a tam - je¾íši, lítá to na mnì jako nudle v bandì. Já jsem zhubla! Z pod skøíòky jsem vytáhla dávno zaprášenou váhu, na kterou jsem nejménì dva roky radìji ani nesáhla, aby mi nepøestal ¾ivot chutnat a na mou duši - dobrých deset kilo pryè! Ne ¾e bych se od toho okam¾iku byla úmyslnì zamìøila na hubnutí, ale proto¾e zamìstnání bylo nadále zajímavé a neklidné, láska nadále stravující, kil ubývalo utìšenì. Zalykala jsem se štìstím hlavnì pøi pøedstavì, jak teprve se budu svému o tolik let mladšímu milému líbit. Nakonec mu snad i pøiznám, o kolik jsem starší, zatím se mi to daøilo ututlat. Vìdìl sice, ¾e je mi víc, ale proto¾e i pøi své nadváze jsem vypadala pohyblivì, ¾ivì a radostnì, tak hádal maximálnì tak deset let a nezdálo se, ¾e by ho to zastrašovalo.
Úbytek kil se zastavil hezký kus pod stovkou, proto¾e jsem mìla v šatníku samé volné haleny, na pohled to nebylo ani moc vidìt. Po vìrné artróze ani stopy, ale mìlo to jeden nepøíjemný dùsledek. Bývalé bøicho na mnì viselo jako vysypaný pytel od brambor a zpùsobovalo øadu problémù. Tak co! Vypravila jsem se k plastickému chirurgovi, sjednala termín, zaplatila - juj! èástku nemalou - ale s vidinou budoucího znovu nabytého pùvabu jsem dokonce ani zbabìle neuprchla z nemocnice, kdy¾ si na mne pøed operací maloval dlouhatánské èáry, kudy povede øezy.
Po týdnu jsem byla doma, po dalším pøi kontrole sundali sterilní ovinutí a já jsem s novou sebedùvìrou, s pocitem, ¾e ¾ivot je krásný a svìt je mùj, nakráèela do prodejny s d¾ínovými obleky a utratila tam vše, co mi v penì¾ence ještì zbylo. Za d¾íny o nìkolik èísel menší, ne¾ bývalo zvykem, za vestièku, kabelu pøes rameno a dorazila jsem to èerveným páskem a takøka dívèím úèesem. A vydala se pøedvést svému milému, který zatím netušil, kam jsem zmizela.
Vlilo mi to všechno do ¾il tolik ¾enství, ¾e jsem se pøi chùzi pøímo vlnila.
S úsmìvem vítìze jsem vstoupila do dveøí, zahlaholila pozdravení - a zapomnìla zavøít. Dveøe i pusu. Z jeho oèí zrovna teklo zklamání. Tonul v rozpacích, ale pøece jen jsem to z nìj vymáèkla: byl na tlusté! Domù jsem se plou¾ila na znovu bolících nohách, o srdci nemluvì. U¾ je to pryè. I o to tehdejší zamìstnání jsem pøišla, ale kila pomalu ale jistì pøicházejí vìrnì zpìt. Váha u¾ je opìt zasunutá hluboko pod skøíòkou.
Naïa Vencovská alias Venca
Další èlánky autorky: