Pamětníci vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Celebrita

Je období jarních prázdnin, děti odpočívají a nabírají nové síly na další pololetí. Před časem ony i jejich učitelé bilancovali první polovinu letošního školního roku. Při této příležitosti vám budu vyprávět příběh, který se udál asi před 15-ti lety.

 Paní učitelka Marta učila na základní škole prvňáčky.Děti ji milovaly a ona je. Byla jim přísnou učitelkou, ale zároveň dobrou kamarádkou, která jim vštěpovala výuku pomocí her a zábavy. Škola stála v blízkosti stacionáře pro handicapované děti.

Už v té době paní Marta přemýšlela o tom, že by se děti měly naučit přijímat jinakost, tedy postižení jiných. Tak vznikla, v té době naprosto ojedinělá, spolupráce zdravých a handicapovaných dětí. Protože paní Marta byla nejen dobrým pedagogem a psychologem, ale také citlivým člověkem, nemohl jí uniknout osud jednoho z děvčátek, které stacionář navštěvovalo.

Jmenovala se Simonka, byla upoutána na invalidní vozík a také měla částečně ochrnuté ruce. Především však byla mentálně postižená. Těžkou diagnózu lékaři uzavřeli ortelem - NEVZDĚLAVATELNÁ. Děvčátko mělo doma vynikající zázemí, rodiče se mu věnovali s co největší péčí. Osud holčičky nesli těžce, ale statečně.
Paní učitelka dítě sledovala a pak se v její hlavě zrodila „šílená“ myšlenka. Se souhlasem osvícené paní ředitelky zařadila Simonku, které bylo v té době už 8 let, do své první třídy.

Začátky nebyly lehké. Simonka musela mít asistentku, což bylo nezvyklé a individuální učební plán. Protože v té době žádné takové plány neexistovaly, musela osnovy výuky vytvořit paní Marta sama. Nikdo z nás si neumí představit, jak těžké to pro Simonku, její rodiče, ale také paní učitelku a žáčky bylo. .Simonka se musela naučit napolo ochrnutou ručičkou psát. Ve třídě se adekvátně chovat, vše vnímat, chápat, a třeba i neplakat. Nejtěžší bylo pochopit zadání a naučit se učit.

Je podivuhodné, že děti Simonku přijaly, pomáhaly jí a měly ji rády. Dokladem je slohová práce spolužáka, který napsal: Simonka má vždy krásné, nové botičky a já bych si tolik přál, aby je jednou měla sešlapané… Při opravě této práce paní učitelka pochopila, že její úsilí, zařadit holčičku do kolektivu, přineslo ovoce.

Největším vítězstvím však bylo zvládnutí učiva. S holčičkou pokračovala paní Marta až do třetí třídy. Dál už jen Simonku sledovala, ale vždy jí byla připravena pomoci.
Dnes je ze Simonky mladá žena, kterou potkalo štěstí v podobě paní učitelky Marty – díky ní se naučila číst, psát a počítat. Je svým způsobem soběstačná dívka, které se splnil sen o opravdové škole. Pomáhá v malé rodinné firmě a život se jí stal krásný tím, že nabyl smyslu.

Veškeré učební výsledky i pracovní, pedagogický postup jsem měla tu čest vidět, protože byl pečlivě zdokumentován písemně i na video kazetách.Paní Marta byla oceněna Ministerstvem školství za ojedinělý projekt, který byl u nás jednou z prvních vlaštovek tohoto druhu.

Paní Marta nezahálí ani dnes, kdy je už v důchodu.. Je činná v havířovském Senior klubu, externě spolupracuje s Těšínským muzeem, píše básně, je členkou Klubu poezie v Havířově.
Celý život se věnovala pedagogické činnosti . Zdárně vychovala 4 děti, dnes se věnuje vnoučatům, ale hlavní je – že má srdíčko pořád otevřené pro druhé. Kromě svého poslání – učitelství, je její celoživotní láskou folklór, kterému zasvětila svůj život a je také odbornicí -folkloristkou Slezského regionu. Učitelování i lásku k folklóru profesionálně zúročil v celé míře nejmladší syn Martin.

Hluboce se před paní Martou skláním a jsem ráda, že tato výjimečná žena je mou přítelkyní.Je mi líto, že v médiích jsou stavěny na odiv celebrity, o jejichž způsobu života často pochybuji … Protože ty pravé celebrity žijí mezi námi - jen o nich mnohdy nevíme…

Díky, že jsi, Marti.

Libuše Minolová

A ještě k článku "Celebrita" báseň, věřím, že je výmluvná...

Dnešní svět

Z médií
zaznívají hity,
nejen tvář
vystavují celebrity
Drahé šatky
světové značky
musí mít,
bez toho - prý
nedá se vůbec žít
a nad výčtem
skandálů
žasne i otrlý
svět žurnálu
Morálka
v základech se
třese,
to když průvod
homosexuálů
městem se
nese
Lidé mají v duši
zmatky,
uctívají jen
hmotné statky
Svět je klamán
a neuznává city,
v pozadí jsou
pravé celebrity
Kriminalita
a mamon
jenom kvete
a já se ptám

Quo vadis,

Světe...