Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsme se krèili
(nìkdy se to schumelí)


Pøemluvili mì! Jako pøemluvený jsem mìl ale stejnì nepøíjemný pocit, ¾e mì ta hospoda zabije. Kdy¾ u¾ nemáte energii na nic, nemìli byste u¾ vùbec chodit do hospody. Obzvláš» nìkde v centrálním Rusku, skoro v zimì a znièený po desetihodinové pracovní smìnì. Leè pøemluvený a hrající si na nefouòu (aè tak nìjak, mezi námi dìvèaty a upøímnì, stejnì fouòa), šel jsem. Hospoda typická místní, s pravým ruským názvem. No uznejte, ¾e pro ruskou hospodu název Oberschwein je zcela bì¾ný. Jako Alík pro èeského psa. Ne? Urèitì ano! Navíc je to hospoda také pracovní, nebo» èást místností tohoto obslu¾ného spoleèenského zaøízení je urèena k provozování slu¾eb sexuálních. Co¾ jsou tu vlastnì masá¾e. Jen trochu zakleté. Ú¾eji lokalizované a také nepatrnì dra¾ší. To mì uklidòuje, ¾e je to hospoda i pracovní. Alespoò nevypadnu z toho správného ¾ivotního cyklu. Oficiálnì je to tu vedeno doopravdy jako masá¾e. My šli jen do hospody. Fakt! Nesmìjte se! Na holý pupek! Pøísahám.


Ostatnì já jsem tu v Oberschweinu pøítomen po prve a jak pochopíte na konci bleptánku, asi i naposled. I kdy¾…Èlovìk nikdy neví to budoucí.
Víte, ¾e je tu docela dobré pivo? Nauèili jsme ty Rusy dìlat dobré pivo. To kdybyste tam chtìli nìkdy zajít. A teï pro vysvìtlení ¾enám zjevím jednu tajnou, ale doopravdickou pravdu. Nejlepší je na pivu v¾dycky drsné mu¾ské slovo. Pokud je ještì artikulováno srozumitelnì a vy máte schopnost ho slyšet. Tolik originálního a specifického humoru nikde jinde na svìtì ne¾ v hospodì nìt. Myslím tím humoru mu¾ského a èasto ne zcela publikovatelného. A nìkteøí z nás, kteøí mají tento humor jako celo¾ivotní potøebu, pak hospodského mají za mámu a èíšnici za tátu. Ale tohle u¾ vy mu¾ští ètenáøi pøece dávno víte. Je nás tu teï spolu pìt. Není zrovna narváno, a proto køièet na sebe nemusíme. Všechny s dovolením pøedstavím. Zaènu Frantou. S Frantou je v¾dycky psina. Navíc skvìle vypadá. Bùh ho u¾ v dìtství stvoøil jako ideálního chlapa. Olin, to je amatérský filozof. “Krasavice” inteligentní, jak pravil pan Plachta kdysi ve filmu. Zdeòka znám u¾ aspoò tisíc a pìt let a jen Rudu moc neznám. Trochu tedy ho znám z práce. Dìlá vedle v nákupu. No ale všichni pøece znáte ty bývalé øeckoøímské zápasníky, kteøí jediným pohledem slo¾í slona a dveømi chodí zásadnì bokem, aby nemuseli poøád nìkomu platit èi opravovat futra. Tak to je Ruda. Kdysi byl druhý v øeckoøímském zápase v republice. Pøed tøiceti kily. Nedovedu si to tedy nijak vysvìtlit, ale cítím se s ním nìjak bezpeènìji.


Ani mnì zrovna nevadí, ¾e hospoda nepraská ve švech. Je tu moc sexy servírka. Více ménì jenom pro nás. A obèas si na chvíli odvedle odskoèí nìkterá z profesionálních “masérek“. Profesionální “masérka” Irina se dobøe zná s Olinem a zrovna si teï tedy sedla k nám. Nepracovnì. A ta bruneta s krásnou a výstavní “ètyøhvìzdièkovou” hrudí se ve vedlejší pøilehlé místnosti oèividnì nudí. Nìjak zrovna nejdou kšefty, a tak pøechází co chvíli odvedle k nám a zpìt. Vlevo v rohu za námi sedí zamilovaný pár a vedle nás v dalším rohu, ukrytý v pøítmí, zpola le¾í a zpola sedí totálnì opilý námoøník. Teda nevím, jestli je to námoøník, ale mnì tak pøipadá. ®e je opilý mi rozhodnì nepøipadá. To je na první pohled fakt. U¾ vlastnì jen sedí a zírá. Asi nikde nic nevyzíral, a tak chvílemi usíná. Piji jako jediný v hospodì víno(no v¾dy» jsem vám øíkal, ¾e jsem fouòa) a tím zrazuji svoje èešství. No moment, ale já se vlastnì narodil v Brnì. Tak co. Pak se ke mnì v pití vína pøidává Tamara. Ta ètyøhvìzdièková Tamara. A kdy¾ jí je jasné, ¾e s námi dneska kšefty nebudou, je jen za sebe a ne za “masérku”. A je s ní najednou bo¾ská psina.


I námoøník se tím naším øehotem probudí. Z nièeho nic vytáhne odnìkud z pod stolu pistoli. Servírka na nìj trochu vydìšenì pokukuje, ale neudìlá nic. Je to tu zøejmì bì¾ný stav. Rozebere ji do mrtì. Pravda chvíli mu to trvá, ale je ú¾asné, ¾e to v tom “jiném” stavu vùbec doká¾e. Narovná vše úhlednì pøed sebe. Pracuje vytrvale, a¾ z toho usne. Zlatý milosrdný Morfeus! Tohle víno mi zrovna moc nejede. Asi budu radši za Èecha. Pak se chvíli hádáme. Ale jenom jako. Nebojte se. ®ádný mezinárodní konflikt z toho nehrozí. Nejsme v Jugoslávii. Hádáme se o tom, zda to mají v ¾ivotì lepší mu¾i nebo ¾eny. Pak zda Rusové, èi Èeši. Potom o tom, kdo to má vlastnì jednodušší. Zda èlovìk se školami vysokými a vyššími, èi bez nich. Tamara se pøizná, ¾e vlastnì pùvodnì byla sociolo¾kou. Ale ¾e tím nikoho nikdy neohromila a hlavnì ani neu¾ivila, a tak ¾e dìlá to, co dìlá. A ¾e by èlovìk mìl dìlat to, co ho baví a hlavnì u¾iví. Jí milování baví. Kdy¾ se tak na ní dívám, nevidím jediný dùvod, proè bych jí nemìl vìøit. Koneckoncù celkem oprávnìnì tvrdí, ¾e tohle “masírování” je vlastnì nejstarší øemeslo svìta a ¾e ho ka¾dá ¾ena alespoò èásteènì, ale urèitì soustavnì provozuje. Je zábavné sledovat, jak ten názor vytáèí Olina. Jestli ten Olin není spíš moralista ne¾ filozof. Obèas trochu pøi téhle diskusi zrudne, obèas se i zakoktává a dost ho to bere, ¾e tohle øeènicko filzsofické cvièení nevyhrává. V tomhle není zvyklý prohrávat. Tamara bude urèitì kvalitnì vzdìlaná. Navíc i inteligentní od ¾ivota samého a nejen kni¾nì. Ale Olin taky není ¾ádné párátko. Tu vysokou má taky. Tamara hází co chvíli do placu nìco z Kanta, pak z Dostojevského, z Aristotela, pohazuje si pøi tom se staletími, nábo¾enstvími a kulturami, vìdními disciplínami bravurnì proplouvá a Olin najednou nestaèí. Zaèínám Tamaøe zlomyslnì fandit. Olina jsem ještì v téhle disciplínì neza¾il pora¾eného. V¾dycky to uhrál alespoò na remízu.


"Zdrhejte!!!!!!!!" Všichni se udivenì podíváme na Rudu, jak porá¾í ¾idli pøi pøekotném vstávání. Pak se ozve rána. Taková, jako kdy¾ do vás narazí kamion nalo¾ený plechem. Okam¾itì po té ránì nic neslyším, hlavu mám velikou a dutou. Zvuk se v ní odrá¾í od stìn tam a zpìt. A¾ to bolí. A pak si taky všimnu námoøníka s pistolí v ruce namíøenou nìkam na bar. Pomalu se otáèí k nám. Jeho opilé oèi zaèínají rozpoznávat další cíl støelby. Všichni mají ji¾ naskoèeno pryè, jen Irina zamrzla u stolu, jako by ještì nebyla dotvoøena sochaøem a èekala poslušnì na poslední sochaøovi údery. S vytøeštìnýma oèima lapá po dechu, jako by se nemohla vùbec nadechnout, ba jako by nemohla rozøešit dilema, zda chce ¾ít, èi umøít. Jako by se ještì nerozhodla, co vlastnì chce. Pak ji Zdenìk strhává s sebou pryè a vláèí jí k východu. Klopýtají nešikovnì o sebe, jako by to byla fyzicky srostlá dvojèata. Opilý námoøník u¾ hlavu otoèil k nám. S pistolí nad hlavou míøící do stropu a znovu se ozve šílená rána. Kulka se zaryje nìkam do tøetího patra, nábojnice cinkne o sklo a pak je zase strašné ticho. Skoro celý ¾ivot jsem obèas nìkde støílel a obèas i støílím, ale nikdy jsem si neuvìdomil, ¾e zvuk výstøelu vlastnì zabíjí. V takhle malé místnosti je ho smrtelnì moc. A mù¾e to být to poslední, co uslyšíme. To u¾ ale Ruda stojí za vedlejším sloupem. Jeho zápasnické tìlo mu pøesahuje na obì strany a on vypadá jako cirkusový medvìd na tøíkolce, který utekl z mané¾e a teï prchá pryè po prázdné dálnici. Jednoznaèný a jednoduchý cíl. U¾ stojím za dalším sloupem i já a zezadu se na mì celým svým tìlem tiskne Tamara. Hlavu má zaboøenou do mého ramene, jako by nechtìla z toho všeho nic vidìt. Je do mì celá obtisklá. Jako by se do mì chtìla celá schovat. Klepe se jako vibrátor, a tak kmitáme ve stejné frekvenci a já mám strach, aby se z toho nezøítila budova.


Ozve se další rána, Tamara sebou trhne, a¾ z toho málem upadneme. Zacinkají další roztøíštìné sklenice na baru a do mì se odrazí jeden ze støepù. Námoøník zavrávorá, pak u¾ to neustojí a upadne na podlahu. Otoèí se na bok, pokouší se vstát, ale u¾ to nedoká¾e. Cítím na sobì Tamaøino tìlo. A já si vzpomenu na Krakatit a mám okam¾itý pocit, ¾e Karel Èapek tu knihu nemohl jen napsat, ale urèitì ji musel taky pro¾ít. Setsakramentsky mìl pravdu. Budu mít modøiny od za»atých Tamaøiných prstù, od její hlavy i kolen! A urèitì budu mít z toho modøiny i v pamìti. Nìkteré okam¾iky jsou i fyzicky nezapomenutelné. Pamì» není jen zále¾itost mozku, ale i tìla. Pak to tiché mezidobí naruší námoøníkovo chrápání. Ten chlap chrápe, jako by byl doma v lo¾nici! Tohle se mi snad jenom zdá. To nemù¾e být pravda! U¾ zaèínáme pomalu vylézat zpoza sloupù, u¾ se mì pouští i Tamara. Opouští mne pomalu. Jako bych byl stvoøen z neprùstøelného materiálu. A já mám bláznivý pocit, ¾e jí to na mých zádech i bavilo. To u mì vyhrává obyèejná chlapská ješitnost! A pak se ozve cinkot skla vyra¾eného z okna hospody, rozlétnou se dveøe a øev èernozelených zakuklencù se samopaly zaplní celou hospodu. A my, hosté a personál, le¾íme na podlaze na svém vlastním bøiše, ¾iví a rozházeni v prostoru hospody. Jako kdybychom zde byli všichni jen sami za sebe a omylem. Ka¾dý máme svého zakuklence za zátylkem jako obrovskou chlupatou mouchu, ale jen námoøník má ruce spoutané za zády a já mám pocit, ¾e vùbec neví, co se po nìm vlastnì chce. Ani nás ti policajti moc nezpovídali. Byli jsme v téhle akci a¾ ti úplnì vzadu.


Od té doby u¾ jsem do téhle hospody nikdy nezašel. A ani u¾ nepùjdu. I kdyby to jejich prase v názvu nebylo jen ober, ale i celé gold. Jen ta Tamara mì nenechá v klidu a u¾ asi pìtkrát vzkazovala, ¾e se zase bude urèitì støílet a ¾e nemá svého ochránce. Tak a» urèitì pøijdu. A já si setsakra uvìdomuji, jaká ¾e je ta Tamara hezká a hlavnì profesionální ¾ena a jak by mi nemusely vùbec staèit ty moje pøidìlené diety!Je to pøece profesionální “masérka”. Drogou nemusí být jen drogy, ale i krásná ¾ena…. A víte, co je na tomto pøíbìhu nejvìtší legrace? ®e se stal.


P.S. Nebojte se, všichni jsme ¾iví a zdraví :o)

 
Jiøí Suchánek

 

Další èlánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy¾ v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance èasu
Na Babì
Proè píšu
Na Príglu
Podobenství o vìtru
Svìtlo v oèích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hradù
Vr¾ou mi boty
Povodeò
Jen tak si le¾ím v poli
Za poledního ¾áru
Na Strahovì
Osamìlost pøespolního bì¾ce
Jak jsem se srazil
Kaluga
O medvìdovi, orlovi
O medvìdovi a Kaluze
Od mostu k mostu
 
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
 
Cesta do Øíma - 1
Cesta do Øíma - 2
Cesta do Øíma - 3
Cesta do Øíma - 4
Cesta do Øíma - 5
Cesta do Øíma - 6
Cesta do Øíma - 7
Cesta do Øíma - 8
Cesta do Øíma - 9
 
Stvoøitelé èasu - 1
Stvoøitelé èasu - 2
Stvoøitelé èasu - 3