Po sedmi letech na Šumavì
Tak hezké pozdravení pøi pondìlku, (nebo i tip na výlet)...
Nìkolik dnù jsme se neèetli a já to snad krátce napravím. Naši mladí nás pozvali na výlet.
Výlet èi dvoudenní pobyt na Šumavì. Po sedmi letech jsme se tedy vydali do Kašperských hor a penzionu Maja, kam jsme po léta jezdili. Majitelka je stále fešná paní ve vìku mé dcery. Od poslední návštìvy penzion velice vylepšila …no je to pøíjemné místo. A¾ budete potøebovat pøíjemné ubytování na Šumavì, dám vám kontakt.
Poèasí nám skuteènì pøálo, svítíèko slunilo, ale povìtøí bylo vìtrné. Máme sice Šumavu prochozenou z døívìjška køí¾em krá¾em, ale ta pøíroda je zde tak nádherná, ¾e se jí nedá pøejíst a pøekoukat. Navíc ten zaèátek øíjna má své fantastické barevné kouzlo.
Ranní zaml¾ení, rosa a klubání sluníèka udìlá takovou scenérii, ¾e jeden nestaèí zírat. Všechny ty krásy, co máme ulo¾ené v pamìti, a jak se vznosnìji øíká v mysli a srdci, se nám m¾ikem pøipomenuly.
Vydali jsme se z Kašperských hor smìrem na tzv. Èervený kámen a dále smìrem na Javorník. Asi tak 14 km. Ale dost brzy se projevil ten rozdíl v putování pøed sedmi lety a nyní. Opravdu se ještì nepova¾uji za nepohyblivého seniora, ale no¾ièky (tedy více ménì klouby) si jen tiše skuèely. Veèer potom, kdy¾ jsme ulehli, já nemohl usnout jak mi škubaly a cukaly ta jedny mrchy nohy.
Dokonce jsme pøinesli i nìjaké houby. Pokud by se opravdu hledalo, mohlo by se sbírat do nùše. Ale ono to jde bídnì, chtít nìkam dojít a pøi tom ještì hledat.
Druhý den jsme autíèkem vyrazili smìrem na Srní, Antýgl, Modravu, Kvildu. Udìlali jsme ještì i takový menší okruh po svých asi 8 km a zpátky do Srní. Kdy¾ jsem znovu nasedal do auta, úplnì jsem slyšel, jak mi vrzají ty velké, ale i malé klouby. A nakonec hurááá pøes Horskou Kvildu dolù a dolù do Kašperských hor. A potom jsme u¾ uhánìli na Sušici, Plzeò a domù.
Petr Norbert
Další èlánky autora: