SeniorTip

OKÉNKO DO 2.TŘÍDY – nahlédnutí č.12

Stromeček stojí a je to fešák. Barborčin děda nám vybral krásný smrček a naše vlastnoruční ozdoby spolu s dětmi přinesenými světýlky se na něm báječně vyjímají. Nálada ve třídě je čím dál méně na učení a čím dál víc na jásání. Ráno si zhasneme, zatáhneme žaluzie, rozsvítíme stromek a svíčky a zpíváme koledy. Jak nám to krásně jde...

Třída, kam chodil Míša, než se k nám přistěhoval, nám poslala vánoční pohlednici, a tak jsme se rozhodli odpovědět. Děti psaly možná své první dopisy v životě. A šlo jim to báječně- posuďte sami.

A protože ta škola je od nás pouhých 10 km, říkali jsme si, že by bylo docela fajn, až bude na jaře hezky, dojít na půl cesty a tam se s těmi neznámými druháky potkat – pokud budou taky chtít. Lukášek –tak trochu- nedával pozor, vyslechl tak polovinu této informace a doma začal líčit, že druhý den vyrážíme na pochod. Vyžadoval batůžek, řízek a hodně teplé oblečení. Ještěže jeho maminka svého chlapečka zná. Zdálo se jí to divné, a proto večer zavolala jiné mamince, aby se přeptala…

Všechno se už u nás točí kolem blížících se svátků, i ten domácí úkol v pátek: doma bez říkání s něčím pomoci či udělat rodičům nějakou radost. Pár holčiček si bezradně vzdychlo: „Naše mamka už má všechno hotové.“ No, nevím, jestli by s nimi maminky souhlasily a pokud ano, upřímně jim závidím. Ale většina dětí na mě spiklenecky mrkala, jako že ony už vědí, čím pomohou.

A tak třetí adventní neděli bylo v rodinách našich druháků bez pobízení: 6x umyto nádobí, 5x vyluxováno, dále zality květiny, pohlídána sestra, uklizeno v koupelně i v kuchyni, vysypány odpadky, ozdoben stromeček, vyhrnut sníh a dokonce i odnesen překážející žebřík. Doufám, že na mě rodiče v dobrém vzpomínali… (Anežčina maminka mi se smíchem vyprávěla, jak se holčička „tajně“ zavřela v koupelně a vzorně přerovnala všechny lahvičky, dodnes se maminka v novém systému nemůže vyznat)

Obhlédla jsem jablka, která děti 1x týdně dostávají v rámci akce "Ovoce do škol" a usoudila jsem, že jsou vhodná k předvedení vánočního zvyku hledání hvězdičky. Krájeli jsme a jásali. Kdyby to náhodou nevyšlo, měla jsem „po ruce“ výmluvu, že to je jen jako, protože není Štědrý den. Hvězdičky ale byly všude, tak jsem si oddychla.

Po Barborkách měla svátek Lucinka, a proto dostala „speciální přednost“ při házení pantoflem (tedy bačkorou). To je druhý vánoční zvyk, který se dá ve škole bez problému uskutečnit, pokud tedy nedojde k trefení hlavy spolužáka, což se musí hlídat. Špička střevíčku ven ke dveřím- holka se nám příští rok zamiluje, špička obrácená dovnitř do třídy znamená, že nikam pokukovat nebude (trochu jsme to upravili, i když některá děvčátka tvrdila, že už ženichy dávno mají). Lucka měla dnes krásně vlnkované vlásky a moc jí to slušelo.

S velkou chutí v rámci emancipace házeli i kluci a výbuchy smíchu se ozývaly, ať už byl výsledek jakýkoliv. Jen Filip se nám tak trošku „naštval“, když špička jeho bačkory namířila přímo na dveře. Jeho totiž holky „zásadně nezajímají“. Uklidnilo ho až ujištění, že je to jen hra, protože by musel být dívka, nejméně o 10 let starší a házet o půlnoci na Štědrý den.

„Paní učitelko, víte, co je to eidam?“ zeptal se mě Tadeášek o přestávce. „No, sejra,“ odpověděla jsem a ani jsem nevzhlédla od sešitů, které jsem právě opravovala. „Ne, je to sýr,“ objasnil mi s úsměvem a odkráčel. Poté se u stolku zastavila Anežka: „Já mám louži vody pod taškou a nevím, od čeho.“ S radostí jsem vyslechla ujištění, že uvnitř tašky je sucho, záhadu jsme dál neřešily a společnými silami jsme podlahu usušily.

Tatínek Kuby mi věnoval skvělý dárek – video s nahrávkou 1.školního dne v 1.třídě, našeho vystoupení na akademii a závěrečného vysvědčení. Pustíme si ho na rozloučenou před vánočními prázdninami.