Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

RAFAEL SANTI

 

Mo¾ná by se mohlo zdát, ¾e do svaté trojice renesanèních italských geniù tak trochu nepatøí. Nebyl zase tak úplnì tím zastiòujícím obrem jako jeho dva starší souèasníci. Ale dokázal se i díky jim vyšplhat a¾ na jejich ramena, a tak je rozhodnì nepøehlédnutelný. Jeho nadprùmìrný talent se bohu¾el nedoèkal stáøí, tak jak tomu bylo u dvou jeho velkých starších kolegù. Ale u¾ to, ¾e jeho osobnost vlastnì nikdy nikoho skuteènì nezarmoutila a navíc vytyèila cestu k následování ostatním je natolik významné, ¾e by na nìj historie nemìla nikdy zapomenout. ®e ty cesty mnohdy vedly do slepých ulièek, rozhodnì nebylo jeho vinou. Ve své ¾ivoèišné prùzraènosti by uškodit následovníkùm urèitì ani nechtìl.

 

Mo¾ná trochu zavinil to, ¾e se z malíøství jeho doby stala továrna na krásu a peníze, ale k tomu u¾ smìøovala doba nìjaký èas pøed ním. I z umìní se stalo zbo¾í. V ka¾dém pøípadì byl Rafael vysoce výkonným i díky svým ¾ákùm a pomocníkùm. Není snadné u mnoha dìl dokázat jeho autorství. Ale je hodnì dìl, kde je jeho autorství nepopíratelné. Je trochu smutné to, ¾e kdy¾ jeho malíøství získává vìkem další rozmìr, on umírá. A my mù¾eme jen litovat, ¾e se mu nedostalo tolik budoucnosti, aby mohl svìtu darovat mnohem víc ze svého potenciálu i talentu.

 

Jestli se významnost èehokoliv dá posoudit podle poètu slov v názvu, byli Rafaelovi rodièe významní. Otec se jmenoval Giovanni di Santi di Pietro a matka Magia di Battista di Nicola Ciarla. Místo narození by pak nestálo za štìk, nebo» to bylo Urbino. A to by byla le¾. V èase narození si pak mù¾eme vybrat, proto¾e je trochu nejistý. Buïto 26. èi 28. bøezna 1483. Anebo je také uvádìno datum 6. dubna. Co je však zcela jisté, ¾e jeho otec to kariérnì dotáhl a¾ na dvorního malíøe kní¾at Montefeltrù. Byl èlovìkem velmi vzdìlaným, ale malíøem nijak skvìlým. Alespoò to o nìm píše souèasník Rafaelùv, malíø Vasari. V ka¾dém pøípadì se Rafael narodil do prostøedí významnì umìleckého. V¾dy» na vévodovì dvoøe pùsobily takové velièiny jako Donato Bramante, Piero della Francesca, Paulo Uccello nebo Luca Signorelli. Rychlý start pro budoucího obdivovaného italského humanistu a tvùrce.

 

Jeho prvotní štìstí však netrvá dlouho. U¾ v osmi letech mu umírá matka. V patnácti pak i otec. Jeho poruèníkem se stává bratr otce Bartolomeo, který je knìzem. Ale vychovává ho matèin bratr Simon di Battista Ciarla. V roce 1496 je u¾ Rafael jedním ze ¾ákù v atelieru malíøe Perugina. Záhy se však stává jeho spoleèníkem. U¾ v roce 1500 je po prvé ve smlouvì oznaèen jako magistr, co¾ znamená, ¾e u¾ je oznaèován za mistra. Vliv Perugina je pak patrný v celém jeho umìleckém ¾ivotì. Michelangelo mìl o jeho talentu dost nelichotivì prohlásit, ¾e umìní jeho není dané od pøírody, ale je výsledkem dlouhých let studia. Mo¾ná v tom prohlášení je i kus pravdy. Ale pøesto je Rafael malíøem, který musel mít znaènou dávku nadání. Mnoho souèasníkù a následovníkù chtìlo malovat jako Rafael. Styl jeho madon pøetrvává a¾ do dnešních èasù. Mnohé z našich babièek mìly na stìnách madony s kouzelnou líbezností madon z prvních fází tvorby Rafaelovy.

 

V roce 1504 odchází do Florencie. Opouští tak jistou existenci. Nechá se zlákat zvìstmi o pøípravném kartonu Leonardovì s naèrtnutou bitvou a nahých postavách Michelangelových. Tou¾í po zdokonalování a tito dva mu mají rozhodnì co nabídnout. A jsou tu i jiní. Pod vlivem Fra Bartolomea mìní podstatnì svùj styl. Stává se mnohem robustnìjším a plnìjším. Nadále pokraèuje na svých chrámových zakázkách a studuje a zkoumá. Ovlivòuje ho styl Masaccia a také Leonardova objevená a objevná kompozice. Nadšenì vstøebává styl svých starších a slavnìjších kolegù. Jeho práce se precizuje a jeho ambicióznost stoupá. Sláva florentského umìní u¾ trochu pohasíná a Florencie u¾ není na pomyslném vrcholu umìní. Pøesto zde Rafael pùsobí takøka ètyøi roky. Ale pak u¾ je pro cti¾ádostivého Rafaela Florencie pøíliš tìsná.

 

Architekt Bramante zahajuje práce na nejvìtším køes»anském chrámu svìta - Bazilice svatého Petra. Pochází z Urbina, a tak si vzpomene na Rafaela a navrhne pape¾i Juliu II., aby ho povolal. Julius chce vrátit Øímu jeho dávnou nádheru, a tak se stane Rafael na poèátku roku 1509 malíøem v pape¾ových slu¾bách. V pape¾ských slu¾bách vydr¾í vlastnì a¾ do své smrti. Okam¾itì po pøíjezdu se dá do práce. Pape¾ova zakázka je velkolepá. Má stvoøit výzdobu v soukromých vatikánských apartmánech. Rafaelùv pùvabný styl pape¾e uchvátí! Chce mít kolem sebe jen dekorace Rafaelovy. Vše staré chce pøemalovat.
Co na tom, ¾e u¾ zde pracuje jeho dávný uèitel Perugino a i další dva malíøi biblických jmen Sodoma a Lotto. A tak se Rafael bìhem krátké chvíle stane majitelem obrovského umìleckého podniku, který v té dobì nemá nikde obdoby. Najímá si ¾áky a pomocníky a zakázek pøibývá. Obzvláš», kdy¾ jeho vìhlas roste a obdivovatelù jsou nekoneèné øady. Samotná práce na pape¾ových komnatách trvá a¾ do roku1517.

 

V roce 1514 umírá krajan Bramante a pape¾ Leon X. vybírá Rafaela jako vrchního stavitele pro stavbu Baziliky. Má k tomu erudované pomocníky, které mu vybírá sám pape¾. Èlovìk Rafael je vyznavaèem veškerého ¾ivota a neodpírá si ¾ádné radosti. Jeho obdivovatelem je i sám Casanova. Nazývá jeho obrazy krásnými díly a jejich spoleèná láska k ¾enám je i pøíznaènì spojuje. Mnohé z ¾en na Rafaelových obrazech jsou i malíøovými milenkami. Casanova o nìm napíše do svého deníku: „Není malíø, jen¾ by se mu vyrovnal, pokud jde o vyjádøení krásy postav. Ovšem kdybychom se tohoto velkého malíøe zeptali, co je to krása, jistì by odvìtil, ¾e sám neví, ¾e ji zachytil srdcem“. Øím se postupnì stává hlavním mìstem renesance. A tak tu vedle sebe ¾ije umìní antické i umìní renesance.

 

ATÉNSKÁ ŠKOLA

Sám pape¾ urèil ètyøi témata pro výzdobu stanicí (obytné místnosti pape¾ského paláce). Krása, Dobro a Pravda (jedna v teologickém smyslu a jedna v pojetí pravdy racionální). Rafael v první scénì z Parnasu znázoròuje Krásu jako hudbu a poezii. Dobro pak vyjadøuje freska znázoròující lidské ctnosti. Pravdu ve smyslu teologickém znázoròuje disputací na téma Nejsvìtìjší svátosti a racionální pravdu vyobrazuje jako Aténskou školu. V samotném obraze Aténské školy se nechal inspirovat právì stavìnou Bazilikou svatého Petra. Spojil dávnou minulost s horkou souèasností. Ostatnì kde jinde ne¾ v Øímì mohl nasát tuto inspiraci.Mistrnì spojil cit pro prostor s filozofií své doby. Obraz má neskuteènou hloubku. Prostor podtrhuje modrá obloha s pøebíhajícími mraky a namalovaná scéna je zároveò reálnou i neskuteènou. Z celého obrazu máte dojem, ¾e jste vetøelcem, který nepatøiènì nakukuje oknem do cizího domu. Ocitli jste se v cizím pøíbìhu, který vás fascinuje, ale víte, ¾e byste nakukovat nemìli, a trochu se za svou zvídavost stydíte. Pøesto nemù¾ete odtrhnou oèi a jen fascinovanì hledíte. Víte, ¾e jste byl vybrán stát se svìdkem zázraku.

 

Ve výklencích znázornìných na obraze stojí sochy patronù umìní a vìdy (vlevo Apollón, vpravo Minerva). Uprostøed pøecházejí dva nejvýznaènìjší filozofové starovìku. Platón dr¾í v ruce “Tamaiu” a pravá ruka míøí k nebi. Jako by ukazoval na svìt idejí (èasté gesto pou¾ívané i Leonardem). Aristoteles dr¾í v ruce “Etiku” a jeho dlaò je obrácena k zemi. Dva svìty, které obdr¾el èlovìk k ¾ivotu.Kolem dvou antických filozofù je namalováno nìkolik postav filozofù soudobých. Tento výjev se stal u¾ v té nejkratší budoucnosti pøedlohou pro malování vìtšiny historizujících obrazù. Rafael vytyèil cestu a pøedurèil míru.

 

Píšeme-li cokoliv o Rafaelovi, vytanou nám na mysli hlavnì obrazy jeho madon. Michelangelo byl posedlý Pietami a Rafael Madonami. Jak pøíznaèné to je pro vykreslení jejich povah. Oba tyto své obory díky své tvorbì pøivedli na absolutní vrchol a tím pravdìpodobnì nav¾dy uzavøeli kapitolu daného tématu. Nelze si pøedstavit, ¾e by je nìkdo namaloval lépe. Mo¾ná jinak, ale ne lépe. Rafael byl vùbec mistrem v malování portrétù. Obzvláš» portrétù ¾en. Jednou jeho tvùrèí tváøí je malování ¾en které miloval de facto. Znaèná smyslnost, která z tìchto obrazù vyzaøuje, nepotøebuje komentáøe. ®eny ho prostì milovaly a on miloval je. A pak jsou tu ještì obrazy madon.
Obrazovì stvoøená úcta a nebeská oslava ¾eny. Výpovìï o zbo¾òovaném cíli. Dvì tváøe Rafaela. Dvì tváøe ka¾dého mu¾e.

 

SIXTINSKÁ MADONA
Namaloval jí roku 1515, kdy byl jmenován správcem antických sbírek Vatikánského muzea. Je asi nejkrásnìjší ze všech jeho madon a rozhodnì vám tento obraz stojí za to, abyste
se nìkdy na nìj zajeli do Dra¾ïan podívat. Nenapíšu o ní urèitì nic objevného. Bylo by to taky ode mne bláhové kojit se nadìjí, ¾e se mi to povede. A tak vìtšinou zopakuji jen názory jiných.
Kompozici s nejvìtší pravdìpodobností odpozoroval Rafael od Leonarda. Ale je ostudou øídit se pøíkladem tak záøným? Jméno obrazu vzniklo díky objednávateli pape¾i Sixtovi. Ten na obraze stojí u nohou madony a není malován nepatrný, jak se donátoøi vìtšinou prezentovali. Namalován je ve zbo¾né úctì a pokoøe. Jeho postava by mohla být portrétem sama o sobì.
Ctihodný, zbo¾ný a charismatický mu¾. Má svoje ¾ivotní poslání a u Panny Marie získává jistotu, ¾e ho dokoná. Jeho postava mnì osobnì vyznívá jako jediná statická. Ale tímto se stává i nápadnou. Pape¾ byl pøece objednavatelem, a tak musí být viditelný. Je sice ze svìta lidí, ale je i nejvyšším pastýøem lidstva. Dva znudìní andílci na spodním okraji jsou z nebe. Ale tváøí se velice klukovsky (nebo jako roš»andy? - ale andìlé jsou bezpohlavní, hloupý autore!). Øíkají si asi v duchu: „Ach jo, u¾ zase, to to trvá, to je nuda!“ a tak dále. Asi mají trochu vztek, ¾e je zase nìkdo maluje. A pøi tom právì jejich kolegové nìkde v Ráji staví bo¾ího snìhuláka z nebeského snìhu. Na obraze nad nimi vpravo se k nám otáèí starostlivá svatá Barbora. Sama o sobì vypadá jako madona, ale nedr¾í Krista ani jiné dítì a ruce má polo¾ené na prsou. Urèitì si v duchu øíká: „Ach ti roš»áci. Kdyby to všechno brali alespoò trochu vá¾nì! Copak nevidí, kolik lidí se na nás dívá? Jen poèkejte! Jen co bude trochu víc èasu, já si to s vámi vyøídím!“. A pøi tom je miluje, tak jako ka¾dá pozemská ¾ena miluje své dìti.

 

Madona sama je krásná. Ne, tohle napsat by bylo málo! Je pøekrásná. Je to èistý ideál dívèí krásy. Je nejen mladá, ale i dìtsky vylekaná. Je bezbranná. Okam¾itì v nás vyvolává ochranitelské instinkty. U všech mu¾ù a u všech ¾en od dvou do sto padesáti sedmi let. Její krása je z toho druhu krásy, ¾e vás pøi jejím pozorování nezaskoèí smyslná touha. Je jako vaše dcera èi sestra. Nemá vùbec nic z platinových èi blonïatých idolù dneška a nemá nic ani z plnosti èernovlásek z nedávna. Je jaksi odsexualizovaná a jako mu¾ si lehce dovedete pøedstavit, ¾e byste s ní strávil i celý š»astný ¾ivot. Ona sama je spíš vydìšená z pøihlí¾ejícího davu a Kristus se mi jeví spíš jako její mladší bratr ne¾ syn. Jsou hroznì osamìlí a spasit je mù¾e jedinì Bùh. Existuje obraz Mony Lisy a existuje obraz Sixtinské Madony. Dva protipóly našeho svìta. A my pøed nimi stojíme v posvátné úctì dnes a budeme jistì postávat a¾ do konce všech obrazù a nebo do konce všeho lidstva.

 

Pape¾ tou¾í u¾ jednou a nav¾dy proslavit svou epochu. A tak povìøuje Rafaela namalovat kresby pøedstavující antický Øím. Malíø je pøece povolaný být správcem antických sbírek. A je urèitì jediný, který to mù¾e dokázat. Mezi malíøi té doby existuje pøátelství jen velmi, ale opravdu velmi zøídka. Alespoò mezi tìmi nejlepšími. Obèas si Rafael zaintøikaøil i proti bo¾skému Michelangelovi. Aby zadal pape¾ práci na stropu Sixtinské kaple Michelangelovi, byl nápad jeho a Bramanteho. Tak obtí¾ný úkol pøece nemù¾e splnit sochaø. Michelangelo si tím neúspìchem znepøátelí pape¾e u¾ jednou prov¾dy. Popudili v jednu chvíli pape¾e proti Michelangelovi natolik, ¾e jej chtìl nechat shodit z lešení. Ale Michelangelo nikdy neprohrává. Nikdy! A tak Rafael nemù¾e vládnou na poli výtvarného umìní zcela sám. A je tu ještì ten prokletý, i kdy¾ zavr¾ený Leonardo. Ne, nikdy nezùstane zcela sám na vrcholu malíøství. Ale bude to on, kdo spojí vše nové a staré do dokonalé formy. A jeho budou malíøi následovat v budoucnosti nejvíce!

 

Poslední pape¾ùv úkol se ji¾ Rafaelovi splnit nepodaøí. Umírá náhle 6. dubna 1520 jako sedmatøicetiletý na horeènaté onemocnìní. Údajnì po pøíliš ¾havé noci s Margeritou. Zbude po nìm 248 autentických maleb. Je pohøben v øímském Pantheonu. V chrámu, který byl pùvodnì zasvìcen všem bohùm. Na jeho náhrobku je nápis, který mu vymyslel jeho pøítel a básník, kardinál Pietro Bembo. „Zde le¾í Rafael, za jeho¾ ¾ivota se Pøíroda obávala, ¾e nad ní zvítìzí. Kdy¾ zemøel, tou¾ila zemøít s ním“.
Jeho smrt, která pøipadla na Velký pátek, naplnila ¾alem celý Øím. Jeho souèasník, historik Vasari, pak o Rafaelovì smrti napíše tuto prorockou vìtu:
„ Tím, ¾e Rafael zemøel, jako by zemøelo celé malíøství. Bylo jeho smrtí u¾ nav¾dy docela oslepeno……“ Dá se snad o nìjakém malíøi øíci nìco vìtšího?!

 

Jiøí Suchánek

 

Další èlánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy¾ v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance èasu
Na Babì
Proè píšu
Na Príglu
Podobenství o vìtru
Svìtlo v oèích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hradù
Vr¾ou mi boty
Povodeò
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
Stvoøitelé èasu - 1