Kanibalové, dravci a paraziti (7)

Krása motýlích křídel - tak se jmenovala výstava v Národním muzeu, která probíhala od srpna 2011 až skoro do poloviny letošního února. Když jsme ji se synem za mrazivých lednových dní shlédli, uchvátila nás natolik, že jsme se rozhodli ji alespoň částečně přenést na stránky Seniortipu ve formě seriálu článků. Národní muzeum, zejména autor a komisař výstavy Mgr. Jan Macek, nám vyšlo vstříc, poskytlo scénář výstavy a umožnilo užít i některé ukázky z panelů. Text ze scénáře vybral a upravil Ivo Antušek senior, obrázky dodal a doplnil Ivo Antušek junior. Každý pátek máte tedy možnost nahlédnout do života motýlů, létajících perel přírody.

Kanibalové, dravci a paraziti

Ne všechny housenky se živí výlučně rostlinami. Housenky některých druhů, jako např. kosočárnice javorové (Cosmia trapezina), jsou příležitostně kanibalní, přestože se normálně živí rostlinnou potravou. Příležitostný kanibalismus mezi housenkami má dvojí možné příčiny: housenky se zbavují potravního konkurenta, a jeho konzumací současně získávají v koncentrované podobě potřebné živiny k urychlení svého vývoje. Laboratorní testy potvrdily, že např. housenky běláska řeřichového (Anthocharis cardamines) bez možnosti kanibalismu produkují menší a méně životaschopné dospělce.

Housenky modráska hořcového (Maculinea alcon) se živí zpočátku květy a listy, starší instary se vyvíjejí v mraveništích, kde se živí larvami mravenců. Housenky vylučují speciální feromony, složením podobné feromonům mravenčích larev, a tak si jich mravenčí dělnice nevšímají. Navíc, housenky modráska přitahují pozornost mravenčích dělnic vylučováním cukernatých sekretů.

Polyommatus icarus - modrásek jehlicový

Housenky amerického modráska Feniseca tarquinius jsou výlučně masožravé. Samice kladou vajíčka do kolonií mšic, které jsou po celý vývoj housenek jejich potravou. Protože jde o vysoce výživnou potravu, mají velmi krátký vývoj, trvající od vylíhnutí z vajíčka až po zakuklení, pouhých osm dní.

Housenky mnoha molů jsou schopny rozkládat pro jiné živočichy tak nestravitelné látky, jakou je např. keratin. Známý mol čalounový (Trichophaga tapetzella) se původně vyvíjel v hnízdech ptáků a doupatech savců, kde se jeho housenky živí srstí a peřím. Současně škodí ve skladech i v domácnostech na vlněném textilu, kobercích, kožešinách, kůžích a peří. Fascinující kuriozitou jsou housenky amerického mola Ceratophaga vicinella, živícího se keratinem krunýřů uhynulých želv Gopherus polyphemus. Jemu příbuzné africké druhy ožírají rohy a kopyta uhynulých antilop a skotu. Navíc, v norách výše uvedeného druhu želvy žije ještě další pozoruhodný potravní specialista, mol Idia gopheri, jehož housenky se živí želvími výkaly.

Housenky motýlů čeledi Epipyropidae se vyznačují zcela unikátní ekologií. Jejich vývoj připomíná poněkud naše majky. Samice vyklade volně do vegetace velké množství vajíček. Z nich se líhnou pohyblivé larvy (planidia), které hned vyhledávají své hostitele, různé druhy křísů a cikád, na nichž se vyvíjejí jako ektoparaziti. Napadají bez rozdílu nedospělá i dospělá stadia hostitelů. Zatímco mladé larvy se uchycují na různých částech těla, dorostlé zaujímají polohu na zadečku hostitele pod křídly. Živí se sáním krvomízy probodnutím kutikuly hostitele dlouhými bodcovitými kusadly. Parazit svého hostitele příliš nepoškozuje, protože ve většině případů, i když oslaben, přežívá. Dorostlé larvy opouštějí tělo a spřádají si oválný kokon na spodní straně větví.

Obranné strategie housenek
Housenky představují pro různé predátory lákavý zdroj obživy. Aby unikly této neustále trvající hrozbě, vyvinuly se u nich různé typy obranných strategií. K nejrozšířenějším patří maskování – tj. snaha, co nejdokonaleji splynout se svým okolím. U zeleně zbarvených housenek, trávících většinu času na zelených rostlinách, je maskovací zbarvení zpravidla zesíleno ještě efektem tzv. protistínu, tzn. znenápadněním oblých ploch zesvětlením těch jejích částí, které jsou při normálním osvětlení sluncem shora zastíněny. Výsledný optický dojem je poté rovnoměrný, a tudíž neplastický.

Laothoe populi - lišaj topolový - housenka

Některé housenky napodobují vzhledem hady nebo ještěry. Poměrně účinnou se stává obranná strategie skrýt se v množství. Pospolně žijící housenky některých druhů martináčů nebo můr vytvářejí v klidu početná uskupení s těsně k sobě přitisknutými těly, stírajícími jednotlivé obrysy těla. Celá skupina housenek tak navenek působí dojmem beztvaré neživé masy.

Některé housenky kombinují maskování těla s účinnou chemickou obranou, např. housenky hranostajníka vrbového (Cerura vinula) v ohrožení vystřikují na dálku palčivý sekret předohrudní žlázy, a současně živě mrskají vychlípitelnými bičovitými výrůstky z vidlice na konci zadečku, sloužícími k odhánění parazitoidů.

http://zpravy.idnes.cz/foto.aspx?galerie=ulovek9&foto=JUPdce7e_P8141612.jpg&order=N&skip=11

Mnoho druhů housenek má často hustě a dlouze ochlupené tělo. Řidší a jemnější chlupy u mladých housenek slouží jako hmatové orgány pro orientaci v prostoru, u starších housenek husté dlouhé a nepoměrně tužší chlupy slouží k ochraně před predátory.

U čerstvě vylíhlých housenek bekyní extrémně prodloužené chlupy slouží jako vznášedla k jejich šíření vzdušnými proudy. Malé housenky po vylíhnutí vylézají na špičky vegetace, nebo na koncové větévky, a nechávají se strhnout vzdušnými proudy, které je tak mohou zanést i na značnou vzdálenost. Zejména u druhů s bezkřídlými samicemi představují mladé housenky jediný způsob šíření druhu do okolí.

V Evropě, včetně na území České republiky, způsobují občas zdravotní problémy pospolně žijící housenky bourovčíka toulavého (Thaumetopoea processionea). Na hřbetě starších housenek se nacházejí políčka s mikroskopickými chloupky, obsahujícími žahavý toxin (thaumetopoein), nebo jemu podobné sloučeniny. Tyto chloupky se snadno uvolňují do vzduchu a vzdušné proudy je rozptylují po širokém okolí. V případě styku s kůží nebo sliznicí vyvolávají svědivé záněty, zánět oční sliznice, při vdechnutí dýchací potíže, astma nebo anafylaxi.

Lonomia obliqua - martináč

č je to neuvěřitelné, jsou některé housenky do té míry jedovaté, že bodnutí jejich chlupy může v krajních případech způsobit i smrt člověka. Takovou neblahou proslulost si získala housenka martináče Lonomia obliqua z Brazílie. Na bázi ostrých dutých trnovitých výběžků se nacházejí váčky s jedovatou látkou. Ta po ulomení trnu proniká do těla, způsobuje poruchy srážení krve vedoucí k vnitřnímu krvácení, a nakonec ke smrti. Bylo zjištěno, že jedovatý sekret této housenky obsahuje jeden z nejúčinnějších přírodních antikoagulantů vůbec. V letech 1989–2005 tyto housenky způsobily v Brazílii úmrtí 354 osob v důsledku krvácení do mozku.

Svlékání
Stárnutím housenky se stává kutikula pro ni těsnou a potřebuje vyměnit. Svlékání housenky spouští impuls ze specializovaných smyslových buněk (proprioreceptorů), napjatých v kutikule mezi články housenek. Časová perioda mezi svlékáním se nazývá instar. Vývoj housenky od vajíčka až po zakuklení prochází více instary, jejichž počet se druh od druhu může lišit. Před začátkem svlékání se housenka pevně připřede k podkladu, nebo si zhotoví ochranný zámotek. Několik dnů před svléknutím vzniká pod starou kutikulou nová, současně měkké tkáně uvnitř hlavy se stahují, a utvářejí novou hlavu, dočasně zataženou do prvního hrudního článku. Uvolněná stará hlavová schránka odpadne. Stará kutikula za hlavou praskne a stáhne se dozadu, až na konec těla. Obnažená nová kutikula je zprvu velmi měkká a křehká, snadno zranitelná, a tak snadno vystavená útokům predátorů a parazitoidů. Tělo housenky postupně nabývá na objemu nasáváním vzduchu dýchacími průduchy, hned nato navazuje proces tvrdnutí nové kutikuly. Ten může trvat i několik hodin, dokud kutikula dostatečně neztvrdne, a housenka je schopna opět přijímat potravu.

Housenky babočky pavího oka (Inachis io) stráví většinu svého života ve společném zápředku, který je chrání před predátory, parazitoidy a nepříznivými povětrnostními podmínkami. Housenky se vyvíjejí synchronně, současně se hromadně svlékají. Poté se spolu stěhují na další rostlinu, kde si zhotoví nový zápředek.

http://www.prirodahradcovska.cz/motyli.html 

Pavučinová hnízda předivky zhoubné (Yponomeuta evonymella) často obalují celý keř nebo stromek. Na napadených stromech se může vyskytnout i více různě velkých hnízd o různém počtu housenek, přičemž velká hnízda mohou obsahovat až 50 housenek. Ve skupinách housenek dochází k dělbě práce. Část housenek (strážci) se nekuklí, a spravuje poškozené zámotky. Nakonec většinou hynou vyčerpáním, aniž by se zakuklily. V případě ohrožení se housenky stahují do středu hnízda, nebo se na vláknech spouštějí k zemi. Před kuklením se všechny housenky stahují do středu hnízda, poskládají se souběžně vedle sebe, a spředou těsně na sebe přiléhající kokony, tvořící kompaktní masu.

Kukly
Dorostlá housenka se po posledním svlékání promění v kuklu. Kukly denních motýlů bývají zpravidla připevněny na různém podkladu. Housenky nočních motýlů většinou zalézají do země, kde si připraví komůrku, nebo ze sekretu snovacích žláz si zhotoví kokon. Vlastní proměna housenky v motýla probíhá v kukle. Během proměny se tkáně housenek zcela rozpustí, a z orgánových základů dospělého hmyzu (tzv. imaginální terčíky) je zbudováno tělo dospělého jedince.

Kukly otakárka Graphium agamemnon

Kukly představují pro predátora snadno dostupnou a výživnou potravu. Podobně jako u housenek, i u nich se rovněž vyvinuly určité strategie pasivní obrany. Housenky většiny můr zalézají do země, kde si před zakuklením připraví zemní komůrku, jiné druhy si zhotovují pevný kokon, poskytující nejen ochranu před predátory, ale zároveň vytvářející vnitřní optimální mikroklima pro vývoj.

Pokračování příští pátek...

Ivo Antušek

Krása motýlích křídel (1)

Motýlí rekordmani (2)

Strategie přežití (3)

Smyslový svět motýlů (4)

Jak motýli slyší (5)

Rozmnožování a vývoj motýlů (6)