Na levoboku
Dneska se zdravotnictví skloòuje ve všech mo¾ných pádech - pokud je nìkdo odpùrce poplatkù, tak mne ukamenuje - ale mnì se tøeba v nemocnicích nezdají od vìci, skoro bych øekla, ¾e je to nejlevnìjší hotel v republice - kde jinde za 60 korun dodají teplo, svìtlo i jídlo (no bývá studené, to je pravda) a ještì pøirozenì péèi a léky. To u¾ bych spíš mìla námitky proti tìm poplatkùm v lékárnách, kde se platí za recept, za polo¾ku, doplatek a konce se nedopoèítáš. No ale mnì se to mluví, kdy jsem v podstatì zdravá jako øípa - nìjaký ten staøecký neduh vnucuji doktorce tak dvakrát do roka.
No ale pøece - pøed nìjakým èasem pøišla bída na kozáky a nevynechala ani Vencovskou. Pøi luštìní køí¾ovek jsem nerozeznala v legendì "pramáti a primáti", svìt mi nìjak sešedl - prostì nebylo to pokoukání ono. No a vida - staøecký šedý zákal. No, dnes se ta operace odbude bìhem pár minut ani potom to nijak zvláš» nebolí a kdy¾ èlovìk poprvé po sundání obvazu prokoukne - neuvìøitelné! Otevøenými dveømi na balkon jsem vidìla - nastojte! opravdu modré nebe - zazvonil mobil a já ho leknutím skoro upustila - vùbec jsem nevìdìla, ¾e pod obrazovkou záøí ¾lutozelená svìtýlka.
Ale - dá se pøi operaci za¾ít i legrace - posuïte sami...
Kdy¾ jsem se ani tak ve druhé tøídì obecné školy sna¾ila nauèit èesat pøed zrcadlem - byla to strašná lopota - a málem jsem vzteky tím zrcadlem praštila o zem. V¾dy» jsem se sále èesala na pìšinku, jak jsem byla zvyklá a ta holka naproti ji mìla naruby a kdy¾ jsem ji tedy
uèesala, jak zrcadlo ukazovalo - mìla jsem ji na své vlastní hlavì zje¾enou do nezvyku. A dlouho se mi to pletlo, a¾ sem se nauèila soustøedit a najednou byla ta moje vlastní levá prostì vpravo a naopak.
V poslední dobì jsem zjistila, ¾e nìkterým lidem tahle motanice doká¾e dìlat potí¾e i v dospìlosti. A to i lidem vzdìlaným. Kdy¾ zpravodaj Èeské televize komentoval pøed pár lety úmrtí pøedešlého pape¾e, doporuèil pøi jednom vstupu, aby se diváci podívali za jeho pravé rameno a tam uvidí tøi ještì svítící okna pape¾ovy lo¾nice. Bezdìènì jsem zamotala rukama ve vzduchu, abych se usmìrnila a dala se do smíchu. opravdu - nebylo to za pravým ramenem, ale za levým. Prostì se pøedtím díval na ta okna otoèený tváøí a pak u¾ se "zapomnìl v duchu otoèit". No nic, byla to pro nìj vzrušující doba, na odpovìdný vstup o okam¾itém dìní mìl jen minutu - ale pøece - pøišlo mi to hloupé.
Neminulo mnoho èasu a setkala jsem se s tím jevem znovu. Byla
jsem na operaci šedého zákalu. Proto¾e pravé oko u¾ odoperované mám, tak jsem šla celkem klidnì s vìdomím, ¾e operatéøi jsou zkušení desítkami pøedchozích operací a pacient má za úkol jen vydr¾et cca patnáct minut klidnì le¾et. Pøed operací se dìlají rùzná vyšetøení a tak mi pøišlo samozøejmé, ¾e pro srovnání stavu obou oèí mladá doktorka vyšetøila oèi obì. Kdy¾ ale mne na tuté¾ seslièku posazovala s omluvou ještì jednou, uvìdomila jsem si, ¾e to základní dùkladné šetøení provedla jen na tom oku u¾ odoperovaném. No tak dobrá, stane se. Ostatnì pouhé koukání do oka nièemu neublí¾í.
Na podobná podrobná vyšetøení jsme pak nastoupili druhý den po operaci. A opìt jsem mìla štìstí na tuhle pìknou mladou ¾enušku. Nechala mne pokoukat na tabuli s písmenky tím dávno zdravým okem a zavelela pøesednout k dalšímu pøístroji. A dívá se do nìj a jásá nadšením. "To je paráda, to oko vypadá skvìle, jako by se ani neoperovalo!" "To bude asi tím, ¾e u¾ je po operaci pùldruha roku", povídám s trochou zlomyslnosti a cuká mi to koutky. "Ach, promiòte!" A sedám si znovu pøed písmenka, znovu slabikuji, kam a¾ dohlídnu a znovu k tomu roš»ákovi pøístroji, co byl zvìdavý, jak ta operace oko zvládla. Taky dobøe, samozøejmì, i kdy¾ ne tak nepozorovatelnì, jako v tom dávno zhojeném. Co byste také chtìli - druhý den po operaci.
A právì díky téhle doktorské popletì jsem si vzpomnìla na dávno zapomenuté trudné uèení s høebenem pøed zrcadlem. Taky se asi tahle paní zapomnìla v duchu otoèit, aby mùj levobok byl kde má být a ne podle toho, jak ona naproti mne do té mašinky kouká. A dodateènì jsem ocenila sestru na operaèním pøedpokoji, která pacienty pro jistotu pøi rozkapávání nechala prstem ukázat, které oko se dnes bude operovat. Kdy¾ jsem se tomu zasmála vysvìtlila mi, ¾e je pøeuèený levák a tak má ty strany krapet slo¾itì a jistota je jistota…
Naïa Vencovská
Další èlánky autorky: