Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kouzelné Toskánsko – 3

 

Noc byla klidná, postel rovná a ráno vlahé. My, samostatnì cestující mu¾i, jsme spali v jakémsi pøístavku hotelu. Mìli jsme svùj samostatný vchod, který byl jištìn tøemi zámky. To asi aby nás neznásilnily horkokrevné italské násilnice. Snídanì je v Itálii podøadná zále¾itost. Stùl se neprohýbal pod horami jídla a jejich chléb mi nechutná. Je mdlý a bez chuti, ba je i bez zápachu a tak trochu pøipomíná inertní plyn, proto¾e nereagoval ani se mnou a já mám rád skoro všechno. Pardon, a¾ na dr¾kovou polévku. U¾ od veèeøe vznikl spontánnì stùl samostatnì cestujících mu¾ù. Ne, Karel Gott s námi nejel, ale pøedstavte si, ¾e s námi jel kuchaø od Donalda. Ne kaèera, proboha. Ani ne od toho Mc, ale toho Trumpa, co si vzal tu naši Ivanku ly¾aøku. Je to sympatický, asi šedesátisedmiletý pán s knírem a ¾ije støídavì v Praze a na Floridì. Halb und Halb. Pochválil veèeøi a nám najednou strašnì moc chutnalo. No uznejte! Kdy¾ to pochválí taková kapacita, to vám pak musí chutnat i osma¾ená pneumatika.

 

Do autobusu jsme všichni nasedli odpoèinutí a spoøádaní a poèal koncert Kvìty. Byla tam partièka asi šesti ¾en v mém a trochu mladším vìku. Dr¾ely si tak trochu své prkno. S námi neveèeøely, ale jako milovnice ¾ivota chodily na vínko a kávu a na krásné Italy. Na ty Italy samozøejmì jen koukat. Asi. Kvìta byla jejich královna. Kdy¾ jsem ji po prve slyšel, jak do mobilu naøizuje komusi, ¾e musí napsat jakýsi èlánek o komsi a pak, ¾e jim to na poradì øekne, co mají dìlat, a øíkala to hlasem silným, aby to slyšel celý autobus, myslel jsem si nìco o exhibicionistce a héreèce, která nám tímto dává najevo, jak je dùle¾itá. Asi byla, ale pánové, hlavnì pánové, takovou omraèující inteligenci transportovanou transparentním smyslem pro humor, jsem ještì neza¾il. Byl jsem malièký, ještì menší, a¾ jsem byl úplnì nejmenší. Ale z Kvìty nadšený. Bavil jsem se jako pøi poslouchání forbín Wericha a Horníèka, akorát ¾e Kvìta nemìla Horníèka. Ne ¾e by jí dìvèata neasistovala, ale právì jen asistovala. Jen mi ještì neposlala fotky z Pisy, neb mi tam došly baterky a já mám odtamtud jen dvì fotky. Prostì i Kvìta má alespoò jednu slabinu..No ale je hezky, otepluje se a klimatizace funguje.

 

Za oknem autobusu poèíná slavnostní koncert pro kopce, mìsteèka, lesy, silnice a kámen. Nù¾ky a papír nikde. Jinak je pro mé oko vše nadmíru výjimeèné. Proto¾e zde ve støedovìku válèil ka¾dý s ka¾dým, jsou místní sídlištì nepohodlnì umístìná na kopcích a opevnìná. Tím vznikla specifická krása krajiny a všichni v autobuse praví „ jé“. Urèitì i Bejval Antonín, Eda Kemlink a Zilvar z chudobince. Silnice jsou samý most, tunel a poskytují nádherné výhledy. Fotím jako divý a ma¾u jako vzteklý. Jsem trochu v transu a do toho ta Kvìta!

 

Pak se objeví moøe, autobus øekne hromadnì „ jé, moøe“ a fotí nás víc. Všude kolem silnice jsou v prodejnách bloky mramoru. Jsme u¾ v pøedhùøí Carari a zde je nejlepší a hlavnì nejslavnìjší mramor svìta. Zde le¾í ta hmota, které dal nejen Michelangelo nebo Donatello ¾ivot. Na parkovišti, pøi hromadném zuøivém focení nedalekého kopce s nádherným mìsteèkem pod úpatím se k nám hlásí odredovaný Èech s pejskem, který jede stopem do Francie a Španìlska. Øidièi ho pochopitelnì neberou…
Projí¾díme La Speziu s jejím vojenským pøístavem a palmovou promenádou a zaèínají kopce. Teï u¾ jedeme trvale po bøehu moøe, to u¾ je cítit i pøes klimatizaci a voní. Je¾iši, jak nádhernì voní! A já nezkušený si nevzal plavky. Bude tam dvì hodiny pauza a já si nezaplavu ba ani prstíèek nohy nesmoèím. Však ka¾dá vìc má dva konce. Víc toho uvidím.

 

Autobus šplhá, silnice se ú¾í a olivovníky a víno rodí. U¾ jsme a¾ na kopci a sjí¾díme dolù. Tady se potkat dva autobusy, tak musíme jeden z nich pøenést na vlastních rukou. U¾ je slyšet šplouchání moøe. Nebo se mi to jenom zdá.


Autobus u¾ dál nemù¾e. Je tu poslední parkovištì a je u¾ problém, aby se na nìm autobus otoèil. Jdeme dolù z kopce po úzké silnici a pøed námi je Manarola. Pøedstavte si, ¾e by se dìtem splnilo pøání, postavit si mìsteèko podle svého. Urèitì by vypadalo jako Manarola.

 

Další foto zde

Jiøí Suchánek

 

Další èlánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy¾ v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance èasu
Na Babì
Proè píšu
Na Príglu
Podobenství o vìtru
Svìtlo v oèích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hradù
Vr¾ou mi boty
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2