Hokejka legendárního mu¾stva
byla zapùjèena na jeden rok do Sínì slávy O2 Sazka arény
Tento unikát, jen¾ vznikl v dílnì rychnovského koláøe Oldøicha Šklíby, výrobce hokejek pro èeskoslovenské národní mu¾stvo, dovezl 9. záøí z Rychnova nad Knì¾nou do Prahy jeho synovec bývalý místostarosta tohoto mìsta Jaroslav Kos. Na 60 let staré fotografii, kde jsou naši hokejoví brankáøi Bo¾a Modrý a Josef Jirka, je rukou Bo¾i Modrého napsáno: S brankáøskou holí „Š“ [= Šklíba] absolvoval jsem mistrovství svìta 1949 ve Stockholmu a byla mi vydatným pomocníkem, hlavnì pøi historickém utkání finále ÈSR - Švédsko. Je to dokonalá hùl èsl. výroby, která se koneènì vyrovná a pøedèí hole kanadské. Ing. Bo¾a Modrý.
Tato hùl byla poprvé vystavena v roce 1994 jeden mìsíc v lanškrounském muzeu u pøíle¾itosti odhalení pomníèku tamnímu rodákovi Bo¾ovi Modrému a pojmenování jedné ulice jeho jménem a podruhé jen na jeden den loni v listopadu v O2 Sazka arénì u pøíle¾itosti 100. výroèí èeskoslovenského hokeje pøed slavnostním zahájením zápasu Èesko – Slovensko.
Za Bo¾ou Modrým ke koláøi do Chaloupek
Úvodem krátce ke slovu Chaloupky.
Karel Poláèek v románu Vyprodáno o nich píše: Mimodìk zabloudil Jaroslav v ètvrt chudiny, která se nazývá Chaloupka. Jednopatrové døevìné baráky se tisknou k opukové stráni; na ka¾dém dvoøe je otep klestí a vítr tu nadouvá modré a pruhované prádlo. Baráky zírají do strouhy, zbarvené duhovou mastnotou. Hømotné a øeèné ¾eny tu máchají prádlo. Páchne mydlinkami a koòskou moèí. Kdysi, vzpomíná desátník, bylo tu plno zlých psù a ukrutných dìtí, které se vrhaly na mìstsky odìného kluka.
Asi zaujalo slovo Chaloupka. U Poláèka to však není jednotné èíslo, ale pomno¾né ve významu Chaloupky. Na jejich konci je dùm èp. 393, kde ¾il a mìl svoji dílnu koláø Oldøich Šklíba (1902-1982), výrobce hokejek pro èeskoslovenské národní mu¾stvo v letech 1947-1949. Na brankáøskou hùl, s ní¾ na mistrovství svìta ve Stockholmu v zimì 1949 hrál legendární Bo¾a Modrý, mìl koláø
Oldøich Šklíba dokonce patent (oba na spoleèném snímku).
Bo¾a Modrý (stavební in¾enýr Bohumil Modrý) se narodil 24. záøí 1916 v Praze, kde jeho otec byl øidièem tramvaje, a po 2. svìtové válce bydlel s rodièi a dvìma sestrami v Lanškrounì. Hokej zaèal hrát 1936 a o rok pozdìji chytal za národní mu¾stvo na mistrovství svìta jako odchovanec pra¾ského LTC. 1947 v Praze vybojovalo hokejové mu¾stvo - jako první v historii - titul mistra svìta pro Èeskoslovensko, o rok pozdìji bylo druhé na olympiádì ve Svatém Moøici a ve Stockholmu v zimì roku 1949 se èeskoslovenské mu¾stvo stalo podruhé mistrem svìta.
V listopadu 1948 bylo tì¾ce posti¾eno smrtí šesti èlenù pøi leteckém neštìstí nad Lamanšským prùlivem a další hráèe ztratilo poúnorovou emigrací. Pøes tyto ztráty dokázalo na mistrovství svìta ve Stockholmu završit tøíletou sérii, bìhem ní¾ získalo dva tituly mistrù svìta, tøi evropské primáty a ze zimní olympiády støíbrné medaile. Po
návratu sklízeli naši „zlatí hoši" za své úspìchy pocty, ovace a uznání, dokonce i od nejvyšších pøedstavitelù poúnorového re¾imu. Pak ale pøišel rok 1950. Naše reprezentace se poctivì pøipravovala na mistrovství svìta v Londýnì, kde chtìla obhájit prvenství. Do koneèné sestavy byl nominován i Bo¾a Modrý, ale výprava do mìsta na Tem¾i neodletìla. Podrobnosti známe od jeho spoluhráèe 78letého Gustava (správnì Augustina) Bubníka, který pøijel v kvìtnu 2006 na pozvání rychnovského výboru PTP do Èestic: V sobotu 11. bøezna 1950 byli odvoláni z ruzyòského letištì, museli se vrátit domù a odlet byl odsunut na pondìlí. V pondìlí, ve chvílích, kdy v Londýnì probíhalo slavnostní zahájení mistrovství svìta, je zatkla StB a byli obvinìni z pokusu o emigraci. A pøesto¾e se ¾alobcùm nepodaøilo dokázat úmysl hokejistù emigrovat, byli všichni obvinìni a odsouzeni 7. øíjna 1950: na 15 let Bo¾a Modrý, 14 let Gustav Bubník, 12 let Stanislav Konipásek, 10 let Václav Roziòák a Vladimír Kobranov, 6 let brankáø Josef Jirka.
Hokejoví hráèi byli zavøeni a¾ do léta ve vìznici v Plzni na Borech a poté pøevezeni do uranových dolù v Jáchymovì, kde jako ostatní vìzòové pracovali bez jakékoliv prùbì¾né kontroly, mìøení a sledování radioaktivního záøení. Bo¾a Modrý pracoval v šachtì i na povrchu. Civilní profese in¾enýra stavaøe mu pomohla dostat se po èase z Jáchymova, ne však z vìzení. Pracoval v projekèní skupinì ministerstva vnitra, která pùsobila ve vìznicích v Opavì a v Praze na Pankráci.
®ivot Eriky Modré po zatèení jejího man¾ela nebyl jednoduchý, zùstala sama se dvìma dcerami Blankou a Alenou. Pìt let èekala na svého mu¾e, a¾ vyjde z kriminálu, a dalších 8 let se dívala na jeho pomalé umírání.
Ing. Bohumil Modrý zemøel 21. èervence 1963 ve vìku 47 let.