Pravidelnì na stránkách umis»ujeme pozvánky na rùzné akce. Jednou z posledních byla pozvánka do Literární kavárny v knihkupectví Academia na Zámecké ulici v Ostravì.
Na vyhrazeném místì pro podpisy autorù pøedstavovaných knih pøibylo další jméno – Jiøí Janoš.
Minulý týden se právì zde konalo setkání s autorem knihy Japonsko a Korea. V pøíjemném prostøedí pøi saké a japonských sušenkách bylo zajímavé poslouchat vyprávìní autora, který vystudoval japanologii a koreanistiku a dlouhodobì se zabývá dìjinami, kulturou a jazykem jak Japonska, tak Koreje. Vìnuje se popularizaci japonské a korejské kultury. Se zá¾itky z cest do Japonska a Koreje se podìlil s pøítomnými hosty. Hovoøil nejen o knize, ale také o neobvyklých situacích, se kterými se pøi svých cestách setkal, o japonské i korejské rodinì, jejich zvycích i odlišnostech, o vzniku písma, historii japonské dynastie, nábo¾enství, o tom co je vlastnì saké, o harakiri…
Došlo také na dotazy návštìvníkù, na které autor trpìlivì odpovídal, i kdy¾ u¾ okna knihkupectví potemnìla a bylo dávno po zavírací hodinì. Bylo zajímavé poslouchat o zdánlivì podobných kulturách. Kniha, kterou autor pøedstavoval seznamuje ètenáøe se vzájemnými vztahy mezi Japonskem a Koreou, které v prùbìhu posledních dvou tisíciletí procházely mnoha promìnami. Obèas byly pøátelské, èastìji ale docházelo k vìtším èi menším konfliktùm. Zatímco vìtšina publikací vìnovaných japonským a korejským dìjinám a kultuøe se orientuje pøevá¾nì jen na jednu z tìchto zemí a jejich líèení styèných bodù mezi obìma civilizacemi se v mnohém výraznì rozchází, tato kniha se sna¾í podat svìdectví o vývoji sousedství Japonska a Koreje pokud mo¾no nestrannì a nezaujatì. Mìla by poslou¾it jako zdroj informací všem zájemcùm o východní Asii, kteøí poci»ují, ¾e dnešní „západní“ pohled na tuto èást svìta je nejen velmi zjednodušený a povrchní, ale pojí se i s mnoha omyly a pøedsudky.
Zde je malá ukázka z knihy, která bude také jednou z cen pøi vyhlášení další fotosoutì¾e.
Prolínání korejského šamanismus buddhismem
Navštíví-li korejský buddhista šamanskou svatyni, mù¾e se vìtšinou cítit „jako doma". Tyto svatynì jsou èasto oznaèeny buddhistickými svastikami a jejich vnitøek bývá plný rùzných sošek a obrazù buddhù i bódhisattvù. Oblíbené je kaligrafické provedení slova pulsim – „srdce, mysl Buddhy“ a èastá je také malá loutka s oholenou hlavou v šedém mnišském hábitu s buddhistickým rù¾encem. Nìkteré mudang si zámìrnì zøizují své rituální prostory v horách poblí¾ buddhistických klášterù, v nich¾ se potom bì¾nì zúèastòují všech buddhistických slavností. Buddhistiètí mniši k šamankám na oplátku tak èasto nechodí, ale vztahy jsou pøesto obvykle pøátelské.
Tradice šamanských obøadù je na Korejském poloostrovì zøejmì starší ne¾ tradice buddhistická. Vzájemné míšení a prolínání ale zaèalo krátce poté, co se Korejci seznámili s buddhismem, a trvá a¾ do dnešní doby. Ve vìtšinì dnešních buddhistických klášterù se napøíklad najdou menší svatynì vìnované šamanským duchùm a bo¾stvùm z nich odvozeným. Laiètí buddhisté pøitom oceòují, ¾e vedle cizích indických bo¾stev mohou uctívat i dobøe známá „domácí“ bo¾stva, zatímco šamanisté napojením na buddhismus získávají pocit, ¾e i jejich jednání má filozofický základ.
Asi nejznámìjším šamanským bo¾stvem je Èchilsong — „Duch sedmi hvìzd", jeho¾ pùvod se odvozuje od sedmi hvìzd v souhvìzdí Velkého vozu.
Korejci vìøili od nejstarších dob, ¾e právì nad jejich zemí záøí tyto hvìzdy jasnìji ne¾ kdekoli jinde na svìtì, co¾ svìdèí o tom, ¾e Korejce preferují i chrání. Sedm hvìzd znázoròuje obvykle sedm stejnì velkých mu¾ských postav ve starovìkých èínských šatech, výjimeènì se ale mezi nimi mohou objevit i ¾eny. Všechny se uctívají souhrnnì jako jediné bo¾stvo. Ducha sedmi hvìzd uznávají i konfuciánci. V jejich verzi je ale obvykle jedna z postav vyšší ne¾ ostatní a nikdy mezi nimi nejsou ¾eny. V korejských buddhistických klášterech plní Duch sedmi hvìzd dokonce èasto roli ochránce Buddhù, jeho svatynì proto bývá umístìna na návrší nad hlavní svatyní.
V nìkteré z boèních svatyní bývá v buddhistických klášterech uctíván také Sansin — Duch hory. Uctívání hor jako míst, která umo¾òují vertikální spojení Zemì s Nebesy, není korejskou zvláštností. Je rozšíøené po celém svìtì, ale velmi èasté je v Severní Asii. V Koreji a také v Japonsku má øadu zvláštních rysù. V Koreji bývá Duch hory znázoròován jako staøec s bílými vlasy, dlouhými vousy a témìø v¾dy s tygrem. Obèas se vedle nìj objevuje mladá dívka, o ní¾ není zøejmé, jestli je to man¾elka, pomocnice nebo jiný Duch hory, ale tentokrát v ¾enské podobì.
V novìjší dobì zaèalo uctívání Ducha hor nìkdy splývat s uctíváním Fanguna, který pak bývá titulován „Nebeský král" — Tangun èchónwang. V nìkterých svatyních pak Tangun spolu s otcem Hwanungem a dìdeèkem Hwanimem tvoøí jednu z variant Samsong — „Trojice bo¾stev".
