Maurice Utrillo (1883-1955)
Dnes bych se s vámi chtìla podìlit o poznatky, které jsem získala na Univerzitì tøetího vìku. Studium mne stálo spoustu penìz, tak¾e bych ráda tì¾ce nabyté vzdìlání nìjak uplatnila. Mimochodem, jen malá èást výdavkù bylo školné, poznámkový blok, kulièkové pero a cestovné MHD. Ruinující polo¾kou na U3V byla posezení se spolu¾aèkami, která se konala po pøednáškách. Nebylo to povinné, ale byla to ta nejpøíjemnìjší èást studia. (A nepøedstavujte si bùhvíjaké orgie, šampaòské Veuve Clicot, kaviár, laný¾e a èerstvé jahody. V kavárnì centra vìtšího mìsta lehce dospìjete a¾ k exekuci i kapuèínem a kaštanovou roládou...) Kdy¾ nìkterá z nás nemohla pøijít na pøednášku, pøišla aspoò na posezení do kavárny. To je potom u¾ Univerzita ètvrtého vìku...
Na "dìjinách umìní" jsme psali ka¾dý semestr esej (po staru "referát") na dané téma. Tak tøeba po tøetím semestru náš pan docent na konci své pøednášky zvolal:"Vyberte si nìjakého francouzského malíøe IXX. anebo XX. století a napište o nìm nìco! Nanejvýš jednu stranu!" A kdy¾ si oblékal kabát, zamumlal tiše: "A nepište všichni o Van Goghovi, nebo mne trefí šlak!"
Nechápala jsem, co má pan docent proti Mistru Vincentovi, a¾ dokud jsme nezaèali pøedèítat svá díla. Van Goghové vysoko vedli, bylo jich osmnáct. Za nimi následovali Degasové, Pisarrové, Monetové a Manetové (dvì posluchaèky s ú¾asem zjistily a¾ teï, ¾e jde o dva rùzné malíøe), potom pøišli Renoiøi (nevím, jestli je plurál od "Renoir" "Renoiøi", ale jistì se tu najde nìkdo, kdo to ví a opraví mne) a tak to šlo dál a dál, a¾ jsem nastoupila já, s jediným Mauricem Utrillem. Taky jsem byla jediná, která napsala jenom jednu stranu, taková jsem já, (jak øíkala Mamselle Nitouche). Ostatní spolu¾aèky napsaly ètyøi a¾ ètrnáct stran a vymlouvaly se, ¾e nemìly èas napsat kratší esej.
Maurice Utrillo je malíø svìtoznámý, prostudovaný, prozkoumaný a popsaný skrz-naskrz, tak¾e jsem ze záplavy údajù vybrala jenom to nejménì dùle¾ité a nepodstatné.
Jak bývá u umìlcù zvykem, mìl tì¾ké mládí. Byl neman¾elským dítìtem Suzanne Valadonové, paøí¾ské malíøské modelky, která se i sama pokoušela malovat a to docela úspìšnì (Maurice pøevzal pøíjmení "Utrillo" a¾ pozdìji, od svého otèima).
Se synem mìla velké starosti, u¾ v pubertì z nìho byl alkoholik a trpìl psychickými problémy. Paní Suzanne se v nìm sna¾ila vzbudit zájem o malíøství, aby mìl nìjakou ¾ivotní náplò, která by ho odvedla od alkoholu. Maurice se projevil jako mimoøádný malíøský talent a jeho kresby i malby nabyly velmi rychle profesionální úrovnì. Jenom¾e pít nepøestal. Pravidelnì prý odcházel podveèer do nìkteré ze svých oblíbených paøí¾ských hospod, opil se, pouštìl se do rvaèek a výtr¾ností, které èasto konèily na okrskové policejní strá¾nici. Tam potom musel èekat, a¾ pøijde matka a zaplatí pokutu.
Kdy¾ u¾ byl jako malíø známý, prý mu dovolili mít na"domovské" policejní strá¾nici malíøské potøeby, tak¾e tam pøi èekání na matku i maloval. Tento ¾ivotní styl Utrillovi ovšem nedovoloval, aby se stýkal s jinými malíøi, kteøí se scházeli, debatovali o svých obrazech, protestovali proti Akademii, vydávali manifesty a dostávali se do dìjin malíøství.
Utrillo, navzdory alkoholizmu i pøetrvávající duševní chorobì, která ho èas od èasu pøinutila k pobytu na psychiatrii, chrlil urputnì svoje nezamìnitelné obrazy Paøí¾e. Maloval jeho ulice, ulièky, domy, kostely, kaplièky, hospody, nìkdy ve vìrné podobì, jindy jenom v prvcích, které si poskládal ve své fantazii.
"Støechy" (1907), "Pøedmìstská ulice"(1908), anebo "Seina v Paøí¾i"(1909) jsou ukázkou období, kdy kladl tì¾ké, husté barvy na podklad špachtlí, bez jemných detailù. Postupnì se však jeho obrazy rozjasòovaly a zaèala na nich dominovat bílá barva, se kterou dokázal Utrillo skuteèné zázraky. Toto jeho období se oznaèuje jako "bílé" a odborníci tvrdí, ¾e dokázal v bílé barvì najít nespoèetné odstíny. (Já odbornice nejsem a taky jsem a¾ cynicky podezíravá, tak¾e jakmile ètu o "bílém" období nìjakého malíøe, napadne mne kacíøská myšlenka, jestli šlo o umìlecký zámìr, anebo jestli si tøeba Mistr nekoupil víc tub bílé barvy v akci, za výhodnou cenu... Ale na mém obdivu to nic neubírá...)
Mezi proslulé obrazy "bílého období" patøí i nìkteré jeho malby kostelù a kaplí ("Katedrála v Rouen", "Kostel v La Fere", oba 1912). Ale nejpodivuhodnìjší zùstávají jeho obrazy paøí¾ské periferie. Pøedmìstí velkomìst bývají ošumìlá, nehezká, nezdobí je ¾ádné významné stavby a obvykle ani nehýøí pøírodními krásami, ale Utrillo v nich dokázal objevit zvláštní krásu, tajemství a pøita¾livost...
Utrillovy obrazy jsou trvale pýchou svìtových galerií i soukromých sbírek, nìkolik jeho obrazù eviduje i pra¾ská Národní galerie. Francouzští kunsthistorici vzdychají, ¾e jeho nejcennìjší obrazy nejsou ve Francii, ale v Americe. Umìlecká díla se ovšem po svìtì èasto pøesouvají a na stránce Sotheby´s jsem právì našla aukci, kde bude Utrillo vrcholem prodávaných dìl. (Bude to den potom, kdy beru dùchod, tak¾e mo¾ná zaènu pøihazovat...)
V pozdìjší fázi své tvorby Utrillo spíš kreslil, ne¾ maloval, vìnoval se litografii, kvašùm, grafice i rùzné jiné umìlecké èinnosti. Jeho bouølivý ¾ivot se prý uklidnil, dokonce skoncoval i se svým alkoholizmem, (i kdy¾ psychické problémy ho pronásledovaly a¾ do konce ¾ivota), a u¾il si i finanèní ocenìní svých obrazù...
Po mém referátu se ve tøídì rozpoutala bouølivá diskuze, ale ne o "bílém období" Mistra, ani o jeho zaøazení mezi postimpresionisty, jak by se dalo mezi posluchaèi kunsthistorie oèekávat. Jedna spolu¾aèka toti¾ nadhodila, jak je nespravedlivé, ¾e spousta poøádných, slušných umìlcù, kteøí se neopíjejí a nervou v hospodách, se nedoèkají takové slávy a tolika penìz, jako tento alkoholik, hospodský rváè a napùl šílenec. Nìkolik studentek ve vìku 54-86 let s ní horlivì souhlasilo, ale ozvaly se i hlasy opozice, také ve vìku 54-86, ¾e ¾ivot je prostì takový, nìkdo je takto lump, ale ú¾asný malíø, s tím se nedá nic dìlat, èekat od ¾ivota spravedlnost je naivní...
Pan docent poslouchal a obèas vhodnì volenými slovy pøikápl trochu paliva do plamenù debaty. Potom na mne kývnul, abych odevzdala písemnou práci. Jedním okem na mne zpoza brejlí mrknul a polohlasem øekl: "Dobøe jste si vybrala Mistra. To, co tenhle èlovìk naplácal špachtlí na plátno, nìkde v policejní cele, po flámu, s opicí... je vìtší umìní, ne¾ kdy stvoøil mnohý souèasný malíø úplnì støízlivý..." Trochu se zamyslel a dodal: "Jestli toti¾ nìjaký malíø úplnì støízlivý vùbec nìkdy byl..."¨
A podepsal mi index...
Blanka Burjanová
P.S. Chtìla jsem svùj èlánek ozdobit uká¾kami Utrillových obrazù, ale všechny fotografie na internetì jsou tak ovinuty autorskými právy, ¾e bych skonèila buï ve vìzení, nebo na popravišti. Ale pomoc je velmi jednoduchá. Staèí napsat tøeba do YouTube anebo do Google "Maurice Utrillo" a jeho nádherný paøí¾ský svìt minulého století se vám otevøe v celé kráse...