Deník paní uèitelky – 26
Vlastnì se nic nestalo…
Dnes ve škole nic mimoøádného. Všechno normálka. Dìti prùmìrnì zlobily, prùmìrnì se uèily. ®ádné vzrùšo - nìkdy si øíkám - naštìstí. Obyèejný den jedné obyèejné uèitelky.
Vypadá asi takto:
Autobus pøijí¾dí v 7:10. O 7km dál vystupuji spolu s dìtmi ze dvou vesnic na trase. Malé mì zdraví, velké nìkdy. Cestou ke škole potkávám Vojtíška. Pláèe, ¾e mu dva spolu¾áci utekli. Vezmu ho pod køídla, jdeme spolu. Podle postavièek s batù¾ky na zádech by poznal ka¾dý, kterým smìrem je škola. Paní školnice poprvé zvyšuje hlas a usmìròuje strkanice pøed šatnami. 
Na chodbì potkávám Barunku. Mává mi a smìje se. „My jsme se vidìly!“ køièí a pøipomíná mi naše vèerejší setkání a toté¾ pyšnì opakuje i vedle stojící Terezce. „No, to jste se teda mìly...“ šeptá mi s úsmìvem kolegynì, která jde tìsnì za mnou. Ze tøídy vybíhá Kubík a ukazuje mi, co má k svaèinì a Kristýnka s plyšovým kuøátkem, které skáèe po podlaze. Rychle si uvaøím èaj, mrknu na suplování- naštìstí dneska nic. Prohodím pár slov s kolegynìmi, míøím do tøídy.
Zvoní, dìti vstávají. Vtom se ozývá trojhlasné: „Jé, vy jste ostøíhaná!“… a pøidávají se další: „Vám to sluší..“ „No jo, musím se taky sna¾it, kdy¾ vy jste takoví fešáci, „ odpovídám nauèenou frází. Dìti si toti¾ (nìkdy na rozdíl od èlenù rodiny) všimnou v¾dycky.
Potom mì zavalí informacemi, které prostì nemohou poèkat. Lucka se chystá jít spát se skauty do klubovny, Kristýnce koupila babièka novou hraèku, Barborka jde odpoledne na oèní a kluci se pohádali s kamarády z béèka. Ane¾ka má k svaèinì koláèky, Lukáškovi vlezl pes do postele, a „dívala jste se paní uèitelko na ten film v televizi?“ Kdy¾ se zdá, ¾e se snad nedostanu ke slovu, »uknu ukazovátkem o stùl…a zaèínáme.
Ukazujeme si, jak správnì telefonovat. Vysvìtluji, proè má být hovor struèný, dìti mi na oplátku prozrazují, ¾e rodièe do telefonu mluví dlouho, dlouho, dlouho.. Ve Slabikáøi telefonují Fanouš a Filip o zapomenutém úkolu, náš Filípek vítìzoslavnì zvedá hlavu.
Potom zjiš»ujeme, ¾e velké psací F je jako T s kravatou a ¾e nám pùjde lehce. Filip má dovoleno projít tøídou a zkontrolovat, jak se ostatním povedlo jeho jméno v písance. Tváøí se spokojenì. Metoda „cukr a biè“ zafunguje za chvíli. Pár dìtí v uvolnìné atmosféøe kazí slovo ®eryk (co je na nìm tì¾kého!!). Zvyšuji hlas, mluvím o snaze a soustøedìní, nastává hrobové ticho. „No vida, jak to jde, kdy¾ vám vynadám..“ vracím náladu do normálu. Zvoní.
Kluci odcházejí rovnat spory s dìtmi z vedlejší tøídy, Martin zalézá pod lavici - hraje se na schovku, první nedoèkavci vytahují svaèinu. S kolegyní na chodbì probíráme cenu plaveckého výcviku a zva¾ujeme, zda na to rodièe budou mít. 
V pøíští hodinì v pohodì poèítáme. Dokreslujeme obrázky, vybarvujeme. Tu a tam ještì nìkdo ¾moulá prsty, ale vìtšina u¾ má pøíklady pìknì v hlavì. Kromì toho, ¾e Štìpánek spadl ze ¾idle a Tadeášovi se vylilo pití, se nic zajímavého nestalo. Vysvìtlujeme si domácí úkol, dìti se radují, ¾e je krátký. Tìsnì pøed koncem hodiny svolává pan øeditel uèitele na pøestávku do sborovny.
Vím, ¾e informace z porad jsou neveøejné, snad ¾ádné státní tajemství neprozradím - øešili jsme zajištìní akce „ovoce do škol“. A další hodina - opìt ètení. Tentokrát ¾í¾ala Bo¾ena kamarádí s bílou rù¾í. Má štìstí - kamarádka rù¾e ji ochrání pøed kosem. Dìti u¾ toho zaèínají mít dost. Zkoušíme psát vìty, ale jen na smazávací tabulky. Naštìstí - to by bylo škrtancù! U¾ aby zvonilo... vidím v jejich oèích.
Poslední pøestávka. Jako v¾dy aktivita ponìkud stoupá. Dojídají se svaèiny, odbývají poslední diskuse a strkaèky. U mého stolku se navzájem pøekøikuje øada dìtí, ka¾dý mi chce ještì nìco dùle¾itého povìdìt. Odpovídám, nebo se o to alespoò sna¾ím, zaèíná mi tak trochu „huèet v hlavì“.
Poslední hodinu máme hudební výchovu. Zpíváme „Zima, zima tu je..“ Potom se dìti vrtí do rytmu Uherského tance, napodobujeme hru na housle a na basu. Nakonec si lehnou na lavici, pøivírají oèi a poslouchají valèík. Mají za úkol pøedstavit si maminku pøi tanci, v krásných šatech.. Ve tøídì je najednou bájeèný klid. Teï bych si tak dala kafe…ne¾ to dohraje.
Zbývá posledních 10 minut. Shodujeme se v hodnocení, ¾e dnes to nebylo úplnì nejlepší, ale pøíštì to zkusíme napravit. Na závìr ètu pohádku. V pøestávkovém hluku odvádím dìti do šatny. Èást jich odbíhá na krou¾ek míèových her a angliètiny, nìkdo peláší na obìd, jiní k paní vychovatelce do dru¾iny.
Vracím se do tøídy a ètvrt hodiny nedìlám nic. Pak zvolna sma¾u tabuli a rovnám stolky. Zbývá opravit ètvery sešity, napsat na tabuli nové písmenko, promyslet a napsat, co zítra.
Konèí mi jeden úplnì obyèejný pracovní den.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: