Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

...ztr¾ené strùny zvuk...


Karel Hynek Mácha. Zkuste si to jméno vyslovit nahlas. Urèitì ucítíte na patøe chu» jiskøivého vína, vína s jemnou  patinou dávných snù i volání dálek. Vína romantikù, zasnìných i vzpurných, rozervaných.


Nad temné hory rù¾ný den
vyvstav májový budí dol,
nad lesy ještì kol a kol –
lehká co mlha – bloudí sen.
Modravé páry z lesù temných
v rù¾ové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemných
modré se mlhy houpají;
a v bøehu jeho – v stínu hory –
i šírým dolem – dál a dál –
za lesy – všude bílé dvory
se skvìjí; a¾ – co mocný král,
ohromný jako noci stín
v rù¾ový strmì nebes klín –
nejzáz vrchù nejvyšší stál.


Na Újezdì pøišel na svìt 16. listopadu 1810 urèitì talentovaný synek, Ignác.

 

Jméno si na Hynka poèeštil pozdìji, stejnì jako si k nìmu pøidal tehdy oblíbené jméno druhé, èeské. Nenarodil se se støíbrnou l¾ièkou v ústech. Jeho rodina nepatøila mezi boháèe, krupaøský krámek na Dobytèím trhu (dnešním Karlovì námìstí) patrnì stì¾í vystaèil na skromnou ob¾ivu.

 

Jak se mladý Hynek protloukal, netuším, ale student byl patrnì dobrý, po absolvování gymnázia pøešel na filozofii, co¾ byl tehdy povinný pøedstupeò studií, a potom na práva.


Byl opìt veèer – první máj –
veèerní máj – byl lásky èas;
hrdlièèin zval ku lásce hlas,
kde borový zavánìl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
kvìtoucí strom lhal lásky ¾el,
svou lásku slavík rù¾i pìl,
rù¾inu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v køovích stinných
zvuèelo temnì tajný bol,
bøeh je objímal kol a kol,
co sestru brat ve hrách dìtinných.
A kolem lebky pozdní záø
se vlo¾ila, co vìnec z rù¾í;
kostlivou, bílou barví tváø
i s pod bradu svislou jí kù¾í.
Vítr si dutou lebkou hrál,
jak by se mrtvý z hloubi smál.
Sem tam polétal dlouhý vlas,
jej¾ bílé lebce nechal èas,
a rosné kapky zpod se rdìly
jako by lebky zraky duté,
veèerní krásou máje hnuté,
se v ¾aluplných slzách skvìly.


Zámìrnì trochu prohazuji sled veršù. Všimnìte si kontrastu, který tady potkáte. Romantika lásky, sladká slova, dodnes recitovaná milenci pod rozkvetlou tøešní, a vedle toho drsný, ponurý pøíbìh otcovra¾dy a jejích následkù. Takový byl i pøíbìh lásky básníka a trochu naivní mìš»anské dcerky Lori Šomkové. Pøíbìh nìhy i vášnì, ¾árlivosti i násilí. I na nì urèitì došlo, ¾árlivý a panovaèný milenec byl nejen pøísný vìznitel, ale obèas i hrubý násilník. Pøísaha nad rakví mrtvé matky ve svitu bouøe zvenèí, to je asi vrcholek ¾árlivcova teroru.


„Vy, jen¾ dalekosáhlým bìhem svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvìzdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jen¾ rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném bìhu,
i tam, kde svého naleznete bøehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob mùj, matku mou,
vlas» jedinou i v dìdictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!


Znáte ovšem krásnìjší vyznání lásky k rodné zemi? Prochodil ji pìšky a nejen ji. Romantický milovník høbitovù a hradních zøícenin si vedl slušnou dokumentaci svých cest a dochovaly se i jeho skici navštívených hradù.


Po oudu lámán oud, a¾ celé vìznì tìlo
u kolo vpleteno nad kùlem v kole pnìlo,
i hlava nad kolem svùj obdr¾ela stán;
tak skonèil ¾ivota dny strašný lesù pán;
na mrtvé tváøi mu poslední døímá sen.


Nejsem psychiatr ani psycholog, ale o sadomasochistických sklonech komplikovaného poety bych nepochyboval ani na chvilku.

 

Daleko zanesl vìk onen èasù vztek,
daleko» jeho sen, umrlý jeho stín,
obraz co bílých mìst u vody stopen klín,
tak» jako zemøelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojù hluk,
dávná severní záø, vyhaslé svìtlo s ní,
zbortìné harfy tón, ztrhané strùny zvuk,
zašlého vìku dìj, umøelé hvìzdy svit,
zašlé bludice pou», mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, vìènosti skleslý byt
vyhasla ohnì kouø, slitého zvonu hlas,
to jesti» zemøelých krásný dìtinský èas.
Je pozdní veèer – druhý máj –
veèerní máj – je lásky èas,
hrdlièèin zve ku lásce hlas:
„Viléme! Viléme!! Viléme!!!“


Mo¾ná se málo ví, ¾e básník vynikal v nìmèinì. Smolil v ní dokonce své první verše. Nìkteøí teoretici tvrdí, ¾e právì nedobrá znalost èeštiny mu umo¾nila nádhernou zvukomalebnost jazyka.


V hlubokých mrákotách bledý se mìsíc plou¾il,
èasem znìl sovy pláè, ba vìtru smutné chvìní,
a vìtrem na kole kostlivce rachocení,
¾e strach i òadra má i mého konì ou¾il.


Pøedstavuji si obèas toho romantického hrdinu, jak chodí Prahou první poloviny devetenáctého století. V rozevlátém šedém plášti s èervenou podšívkou, širokém èerném klobouku. Kolik dívèích srdcí o nìm asi snilo.


Daleko» jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých mìst u vody stopen klín,
tak» jako zemøelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojù hluk,
dávná severní záø, vyhaslé svìtlo s ní,
zbortìné harfy tón, ztrhané strùny zvuk,
zašlého vìku dìj, umøelé hvìzdy svit,
zašlé bludice pou», mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, vìènosti skleslý byt,
vyhasla ohnì kouø, slitého zvonu hlas,
mrtvé labutì zpìv, ztracený lidstva ráj,
to dìtinský mùj vìk
Nynìjší ale èas
jinošství mého – je, co tato báseò, máj.
Veèerní jako máj ve lùnì pustých skal;
na tváøi lehký smích, hluboký v srdci ¾al.


Vlastnì vyznání romantikù, vyznání víry, dalo by se øíct. Mácha ale nemusel vykrádat Byrona èi jiné. Vzal si skuteèný pøíbìh otcovraha Hynka Schiffnera a proslulého severoèeského loupe¾níka Václava Kumra. Mimochodem veøejná poprava otcovraha se konala se konala dne 19. èervence 1774. Poprava prý byla hrùzná a byla poslední svého druhu, vykonanou v èeských zemích.


Vidíš-li poutníka, an dlouhou luèinou
spìchá ku cíli, ne¾ èervánky pohynou?
Tohoto poutníka ji¾ zrak neuzøí tvùj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy – ach nikdy! To budoucí ¾ivot mùj.
Kdo srdci takému utìchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamána» láska má!
Je pozdní veèer – první máj –
veèerní máj – je lásky èas;
hrdlièèin zve ku lásce hlas:
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“


Máchova láska pøinesla plod, syn Ludvíèek se narodil trochu nechtìnì, otce ale pøe¾il krátce. Lori se nedoèkala ani svatby, v den jejich plánovaného sòatku se konal pohøeb básníka, kterého patrnì bozi milovali. Zemøel v nedo¾itých dvaceti šesti létech.


Kwìtaucj strom lhal lásky ¾el,
Swau lásku slawjk rù¾i pìl,
Rù¾inu gewil wonný wzdech.
Gezero hladké w køowjch stinných
Zwuèelo temnì tagný bol,
Bøeh ge obgjmal kol a kol;
A slunce gasná swìtù giných
Blaudila blankytnými pásky,
Planaucj tam co slzy lásky.


Takhle vypadala pùvodní verze básnì, kterou autor vydal soukromým tiskem 800 kusù v roce své smrti. Nedoèkala se pøíznivých ohlasù. Jeho bývalý pøítel a vrstevník Tyl ji soudil pøísnì. A nebyl sám. Kolik ale máme umìlcù, kteøí poøád ¾ijí tak intenzivnì v myslích lidí. Po Máchovi zùstalo mnohem víc, ne¾ jen ….zbortìné harfy tón, ztrhané strùny zvuk...

Josef Hejna

Další èlánky autora:

Pøíbìh lásky a cti - 1
Pøíbìh lásky a cti - 2
Pøíbìh lásky a cti - 3
Konopiš»ský pøíbìh lásky a cti - 4
Okénko do filmové produkce
Pøíbìh lásky a cti - 5
Venca - Dlouhá puška
Rekvizitáøi
®ivé vysílání
Osamìlý furiant
Chaloupka pod doškama
Dìtské nemoci
Romance moèùvková
Vršovický western
Básník sladkobolu
Tajemná a krásná
Jak se dìlá Mistr
Tajemná a krásná - 2
U¾ rozvil èas
V¾dy» jsem jenom ¾ena
Tajemná a krásna - 3
Vzpomínka flamendrova
Postavím putnu a...
Vrcha
Tajemná a krásná - intermezzo
Tajemná a krásná - IV.