Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Pod širákem a pod hvězdami

Tak jsme v Bechyni. Městečko je to půvabné, jistě se nám tu bude dařit. S tímhle optimistickým přístupem jsme se stěhovali vždycky. No a dařilo se i nedařilo, nakonec někdo z rodiny potřeboval a stěhovali jsme se opět. Prostě nás ten osmašedesátý rok vykolejil a už to tak zůstalo. Vlídný Jan našel práci hned, vrátnicoval v poklidu a oblíben - já jsem stála před problémem. Jednak myslím mi to kouká z očí, že nejsem zrovna "ohnihřbítek", ale taky se tou dobou rozcházela naše nejstarší s mužem - navíc těhotná - a byla tu možnost pro ni získat byt od statku, pokud hned nastoupí. Což ona nemohla a tak bylo na mně, abych zatím nastoupila za ni a ona měla šanci dát doma výpověď a zabydlet se, porodit a začít pracovat jako dojička tady.

Poprvé v životě jsem tehdy něco nedocenila - svým pocitem, že zmůžu i draka - že ve věku přes padesát už se s těžkou fyzickou prací nezačíná snadno. To poznal už v Příbrami i můj Jan na nádraží na těch vagonech. Měla jsem na starosti chlív o dvaceti kravách, nástup za toho nejčasnějšího černého rána, vykydat, vyvozit na valník po úzkém prkně, kdy čekáš, že kolečko trakaře se smekne, kde někde opodál čekali chlapi, co mi tam nastražili mrtvého potkana a těšili se, jak zařvu. No zkazila jsem jim radost, ani jsem nemrkla. Pak nanosit do žlebů krmení, umýt vemena, pozapínat přístroje a pak zasednout a dodojit. A pak to v konci na trakaři zavézt do svážírny s obrovskou kádí, vyhodit konve málem až nad hlavu, vylít a padnout. Odměnou bylo, přes všechny zákazy a nadávky, to jsme dělaly všechny a měly schované každá svůj hrníček, že jsme si dopřály senzační snídani - ještě teplé husté voňavé mléko.

No a mohla jsem domů. Na pár hodin, protože o čtvrté odpoledne to začalo nanovo. Za pár dní jsem potom krásném mostě přes Lužnici chodila jako když mne strká, na dřevěných nohách, pak jsem prostě nešla dopoledne domů, ale lehla někde v koutě na seno a sbírala síly na odpoledne - no a když jsem totéž začala dělat přes noc, tak poprvé - a naposledy - se Jan vzbouřil, dá se říct, že mne i seřval, odmítl se starat o domácnost a dívat se, jak nezvládám, vleču se na posledních nohách a raději jsme se smířili s tím, že Jana se prostě i s budoucím dítětem nastěhuje k nám do malinkého panelákového dvoupokojového bytu a pak, že se uvidí. A já poprvé - a zaplať bůh i naposledy jsem něco vzdala. A potajemky - jen tak pro sebe - moc ráda. Krávy jsou vděčná vlídná zvířata, dokonce na rozdíl od mnoha lidí po ránu na pozdrav zabučí, když vejdeš do chlíva, ale je to dřina převeliká i pro ty, co jsou od mala zvyklí, natož pro více než padesátiletou nezvyklou paní.

Tak - a zase změna, zase něco nového! Jenže co? A nabídli mi místo na nádraží v Týně nad Vltavou. Takové podivné - byla jsem pokladní a pak i uklízečka. Prostě univerzální zástup za kohokoliv z personálu, kromě přednosty samozřejmě a výpravčího. Musela jsem složit pokladní zkoušky, naučit se vozové službě. Jan mi dělal mrkvičku, když jsem doma chodila a předříkávala jemu dobře známé předpisy, musela jsem se naučit kuplovat vagony. To jsem se bála až mne žaludek bolel, dobře jsem si pamatovala fotky z dob redaktorování na nádraží v Mostě, jak se nepovedlo dobře nasadit vinty a tlak páry rozkomíhal hadice tak, že jejich kovové konce rozbily nešikovnému pracovníkovi obličej. Jen uklízet mne nikdo učit nemusel. Toho jsem si v těch letech natrénovala až dost. A tak jsem střídavě pracovala tam, kde někdo z personálu onemocněl, ale vlastně jsem tam byla ráda a bavilo mne to všechno, i s tím úklidem. I když jako pakr jsem se moc neosvědčila, nějak se mi nevedlo správně rejdovat s tím dvoukolákem s obrovskou nákladní plochou tak, abych nesjela jedním kolem do vedlejších kolejí. No ale dovezené zboží "z hýtláku" jsem nakonec do toho skladu odvezla vždycky. A dokonce jsem perfektně uměla čistit výhybky a dohlížet za sněhu zda fungují.

Když jsem měla "dvousměny" tedy odpolední, co na ni navazovala ranní, nestálo zato jezdit autobusem do Bechyně a ani myslím tou dobou už žádný nejel a tak jsem si přiložila do kamen a rozložila na přednostův psací stůl jeho beraní služební kožich a nocovala v kanceláři do těch čtyř, co byl nástup na ráno - na buzení průvodčího a strojvůdce, co od posledního nočního vlaku nocovali na nocležně a nakuplování vagonů na mašinu - to v zimě. V létě to ale byly nádherné směny. Od desíti večer to už opravdu nestálo zato chodit těch něco přes šestnáct kilometrů pěšky domů a nejpozději ve dvě zase zpět a tak jsem si ten přednostův kožich rozložila ve stráni nad nádražím, voněla k zemi a usínající trávě a pak dlouho do noci koukala na hvězdy a bylo ni líto spát, tak mi bylo krásně.

Když byl mezi směnami rozestup víc než den, jezdila jsem samozřejmě domů - to mi končila směna o šesté. Autobus sice jel až v půl osmé, ale v kostele na náměstí tou dobou hrával pan varhaník - jen tak pro sebe a já jsem tam ten čas proseděla tiše v lavici v nádherném poslouchání krásy. Jednou tam dokonce připravovali duo s houslemi na zvláštní nedělní mši - a to jsem opravdu litovala, že už musím vyběhnout k autobusu. A moc pěkné byly letní cesty na ranní nástup kolem Lužnice, měsíček mi svítil na cestu, však ho bylo potřeba, abych nebrnkala o nohy spáčů, které čouhaly ze stanů kolem řeky. Ta cesta byla sice o něco delší než po silnici, ale byla tak krásná, že jsem si ráda zašla.

A pak se to nějak sepsulo. Já už opravdu nevím, koho jsem se zastala se svou obvyklou razancí - no a šla jsem o dům dál. Tentokrát do nedaleké týnské Mikrotechny za dílenskou. To byla prima práce. Měli tam v té malé prosklené kukani kancelářičce neuvěřitelný binec v papírech. To bylo něco pro mé puntíčkářství. Za pár dní jsem se zorientovala a dala to do systematickjé podoby. Vedoucí se mi klaněl až po pás. Najednou se připlížil schlíple, v ruce držel pěkné kožené pouzdro a v něm překrásné plnící pero (mám je dodnes) - prý na památku. Kulila jsem oči a on mi - předseda strany - celý rudý a moc a moc nerad vyřídil z ústředí z Prahy, že v Mikrotechně pracovat jako politický lump nesmím, protože o chodbu dál je výrobna leteckých součástek a já bych odtud mohla vynášet ne-li součástky, tak postup prací určitě, pro nějakou rozvědku. Nevěděla jsem v tu chvíli, jestli se dát do breku anebo se chechtat, až mne bude všechno bolet nad tou blbostí. Ale vzala jsem saky paky a naposledy se rozešla tou silnicí k Bechyni. 

A nastoupila jsem do lázní k nádobí a bramborám - a tu historii už znáte...

Naďa Vencovská

Další články autorky