Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Taioviny
Tai a taje èeštiny
Dnes mì Tai zase jednou dostal! Pøihasil si to s úsmìvem na tváøi a u¾ ve dveøích hlásil, ¾e dostal na diktát „dvójka“ a hned se ubezpeèoval: „To je dóbry,ne? Já sem sebe hrrrdy!“ Pochválila jsem ho samozøejmì, vysvìtlila mu, ¾e je hrdý na sebe, ne sebe, a pustili jsme se do diktátu. Byl to úryvek z bajky Lev a myš. Jen¾e úryvky z nìèeho, to není nic, co by Taie uspokojilo. Musela jsem nejprve bajku vyprávìt celou a prodiskutovat, proè by od lva nebylo velkorysé, kdyby myš se¾ral. Chyb tentokrát moc neudìlal, ale havaroval na slovì „malicherný“. Kdy¾ jsme na nì narazili v textu, udìlala jsem mu pøednášku o jeho významu. On sice kýval, ale význam urèitì nepochopil, proto¾e v jeho podání bylo napsáno „malý cherný“…Na mùj dotaz, co to má být, odpovìdìl: „Nooo…malý, tomu pšece rozumíte, ne? A cherný? …Já asi udìlal chyba. Èerný mìlo být!“A tak následovala druhá pøednáška…
Kdy¾ jsme diktát dopsali a Tai si ho mìl ještì jednou pøeèíst samostatnì, vybafl na mne znenadání:“A co známená upèimná soustrast?“ I dala jsem se do vysvìtlování, co to slovní spojení znamená a ¾e upøímná soustrast se vyslovuje tomu, komu nìkdo blízký zemøel…Jen¾e v Taiových oèích jsem èetla rozpaky. Kdy¾ jsem domluvila, podíval se na mne velmi vá¾nì a povídá: „ Jedna holká dostala na diktát pìtká a paní profesorká jí øíkala: Upøímná soustrast!“ Potlaèila jsem záchvat smíchu, který mì po tomto vysvìtlení pøemohl, a pøidala jsem další vysvìtlení o pøeneseném významu…
Tai-lingvista a etymolog
Nedávno Tai pøišel na hodinu a u¾ v pøedsíni zaèal vìtøit. Pøíèinu jsem znala velmi dobøe. Chvíli pøed jeho pøíchodem mi do rozpálené trouby vystøíkl omastek a „provonìl“ celý byt. Ani otevøená okna ještì nestaèila ono aroma zlikvidovat. Neøíkala jsem nic a jen èekala, co z Taie zase vypadne. Zasedl za stùl, nachystal si sešit a pero, nechal si pøeèíst celý diktát, který ho èekal, ale místo aby zaèal psát první vìtu, ještì jednou dlouze vtáhl vzduch a povídá mi káravým tónem: „Myslím, dnes jste mìli pálivý obìd!“ A tak bylo potøeba rozlišit význam slov „pálivý“ a „spálený“…
Zrovna pøi minulém diktátì se Tai opìt projevil jako rozený etymolog. Napsal toti¾ „kurturní ¾ivot“. Ptám se ho: „Tai, od kterého slova tohle pøídavné jméno vzniklo?“ „No… kurtura!“ znìla odpovìï.“Napiš to, prosím!“nevzdávám se. “Kur tura“skví se na stránce. „Tai, poslouchej ještì jednou!“ sna¾ím se ze všech sil a peèlivì vyslovuji.“ Kul-tu-ra!“ „Podívej se, nenapsals nìco špatnì?“pokraèuji. „Ahá!“ zajásá Tai a vítìzoslavnì opraví na „kur túra“. Zalapám po dechu a pokouším se zjistit, jak na tento patvar Tai pøišel. „No normálnì!“podiví se mladý jazykovìdec. „Profesorka na biologie ¾íkala ne slepicé, ale kur domácí. A túra je, kdy¾ hodnì chodit – a píše s èárka nad u!“ vychrlil a vítìzoslavnì se na mne podíval. Kapitulovala jsem. Chvíli sice trvalo, ne¾ Tai uvìøil, ¾e „kultura“ není slepièí pochod, ale teï u¾ píše slovo bezchybnì.
Pamìtníci, vzpomínejte!