Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai a ly¾aøský kurz
Ji¾ od zaèátku ledna pøi Taiových hodinách stále èastìji zaznívá slovní spojení „ly¾aøský kurz“. Ano, Taiova sekunda se chystá v únoru na týdenní ly¾aøský kurz. A proè se o nìm stále mluví? Nejprve proto, ¾e Tai stále zapomíná, kdy má pøinést peníze. Jeho
andìl strá¾ný, jím¾ je jeho tøídní profesorka, podlehl chøipce, a tak je Tai úplnì dezorientovaný. Nikdo mu toti¾ ka¾dý úkol znovu nezopakuje – a to je kámen úrazu. A kdy¾ u¾ jsou peníze koneènì tam, kde být mají, zaèínají Taie pronásledovat obavy. Na ly¾ích toti¾ dosud nikdy nestál, a tak rozvíjí teorie, jak by také bylo eventuálnì mo¾né inkriminovaný týden strávit. „Nó, bylo by lepší, kdyby nebyl sníh, nebo pršelo,“ filozofuje, „to bychom sedìli na pokoj a hráli hry.“ Jen¾e onen týden nepršelo, ale mrzlo, a snìhu bylo víc ne¾ dost, a tak Taiovi nezbylo, ne¾ aby se nauèil ly¾ovat. Kdy¾ se malí ly¾aøi vrátili domù, byli vzácnì jednotní - témìø do jednoho onemocnìli. To by však nebyl Tai (nebo lépe Taiova maminka), aby Tai u¾ za dva dny opìt nebyl ve škole. Ale proto¾e jsem se mezitím já ocitla v nemocnici, mohla jsem si o jeho zá¾itcích na ly¾aøském kurzu pøeèíst a¾ v Taiovì slohové práci, kterou nazval Na horách...
„V pondìlí 2.února jsme se se sekundou A zúèastnili ly¾aøský kurz v Klepáèovì.
Ráno jsem pøijel jako obvykle v 7.45. Vìdìl jsem, ¾e to je brzo, ale nemohl jsem doèkat na ten Ly¾ák. Autobus mìl pøijet v 9.00, ale se nìjak opozdil. Potom všechno jsme nalo¾ili a jedeme do HOR! Cesta trvala asi dvì hodiny, ale nakonec jsme dojeli v poøádku.“
Ètu dál a dozvídám se, co podle Taie bylo nejdramatiètìjším okam¾ikem celého kurzu!
„Pak pøišla ta nejhorší chvíle - rozdìlení do pokojù. To není fér, ¾e si holky mohly vybírat pokoje pro sebe první a pak na nás zùstal jen rù¾ový pokoj! Ale pøísloví zní: Napøed pán, potom pes. A tak jsme nakonec s tím usmíøili, ¾e máme rù¾ový pokoj.“
Tak „nejstrašnìjší okam¾ik“ máme za sebou a teï u¾ se snad vydáme na ly¾aøský svah…Ano, je to tak.
„Hned po rozdìlení do pokojù jsme museli obout do ly¾áky a vyrazili na kopeèka ly¾ovat. My jsme patøili do 5.skupiny, kteøí neumìli ještì ly¾ovat pod vedením pana profesora V. S ním je fakt sranda! Kolem 5. jsme skonèili s první výukou, jak máme stát na ly¾i.To byla døina. A pan profesor nás nutil vymyslet pokøik, ale pak nám podaøilo ho vymyslet.“
No vida, tak u¾ se ly¾uje. Ale dny rychle utíkají.
„Èas se tak rychle ubìhl a máme tady ètvrtek. Pan profesor zadal bojový úkol: „Sjet dolù z kopeèka a pøitom nesmí spadnout!Potom dostanete kofolu zdarma 0,5 l .“ Pak jsme sjeli dolù, vìtšina z nás se podáøilo sjet dolù bez ¾ádné potí¾e, ale nakonec jsme všichni dostali kofolu s nìjakou malou èokoládkou.“
Poté u¾ následuje jen zmínka o závìreèné diskotéce, která Taie zøejmì nenadchla, proto¾e místo køepèení sedìl s kamarádem v jejich rù¾ovém pokoji a vyprávìli si vtipy. A jak pøíbìh konèí?
„A u¾ je pátek, u¾ musíme jet domù. To je škoda, ¾e nebylo trochu delší. U¾ se tìším na další ly¾aøský kurz.“
A tak všechno dobøe konèí – Tai se ji¾ ly¾í nebojí, vrátil se sice unavený, ale celý a spokojený a u¾ dnes se tìší na další ly¾aøský kurz.
Míla Nová