Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Šuplík plný pohlednic

Tentokrát to nebude o vzpomínkách, pøeneste se se mnou do dávných dob. Co praví legendy a povìsti...

O vzniku Máchova jezera


Bylo to za vlády Karla IV. v roce 1367. Jednoho dne se král vydal se svou dru¾inou na lov. Lov se daøil, vše bylo jako jindy. A¾ najednou vybìhl z houštiny lesa statný jelen. Lovci ho zaèali pronásledovat. Jelen prchal dál a dál, do lesù a mokøin, do zrádných ba¾in, které se tu rozprostíraly. Lovci ho pronásledovali do rozsáhlých lesù a luk, které byly plné jezírek a zrádných ba¾in. Ale jelena ten den neulovili. Ztratil se jim z dohledu a lovci sami vypadali pomalu jako vodní strašidla, mokøí a špinaví.


Král byl z neúspìchu celý rozmrzelý a dal povel na ústup, zpìt na pevnou zemi lesa, kdy¾ najednou uslyšel krásný zpìv. Zarazil se a rozjel se k místu, kde se zpìv ozýval. Našel zde na rozkvetlé louce pasáka ovcí, jak si vesele prozpìvuje. Král se s ním dal do øeèi. Kdy¾ se ale podíval na svoji dru¾inu, která byla celá mokrá a unavená štvanicí v ba¾inách, tak dostal nápad. Pomyslel si, ¾e kdy¾ u¾ je zde vody dost, ¾e by se tu mohl zalo¾it velký rybník.


A jak si usmyslel, tak se i po èase stalo. Na místì dnešních Starých Splavù poddaní krále rozšíøili starou propus» a vpravo od ní navršili kus hráze. Zadr¾eli tím vodu ze dvou potokù, Jordánu a Doks. Voda z nich brzy zaplavila celé okolí, louky, mokøiny a rašeliništì. A tak, díky jednomu neúspìšnému lovu, máme dnes tolik obdivovaný Velký rybník – Máchovo jezero.


Jak vznikl Bezdìz


Na hrázi Máchova jezera, ve Starých Slapech, stojí dodnes starý mlýn. Kdysi v nìm ¾il a hospodaøil mladý mlynáø, veselý èlovìk. Rád si posedìl se sousedy, bavil se a mìl vùbec rád ¾ivot. Pøi tom tak trochu pozapomínal na práci. A kdo nepracuje, tak také nemá peníze, to platilo ji¾ tehdy. Mlynáø stále èastìji zápasil s nedostatkem penìz. Pùjèoval si, kde mohl, vracel u¾ málokdy a tak není divu, ¾e jednoho dne, kdy potøeboval zase peníze, nebyl nikdo, kdo by mu byl ochoten pùjèit. Mlynáøe to dopálilo a tak si pomyslel, ¾e by bylo lepší, kdyby ho vzal èert, kdy¾ nemù¾e sehnat penìz.


Jen to domyslel a èert byl jako na zavolání tady. Jen¾e mlynáø to tak doslova nemyslel a do pekla se mu, upøímnì øeèeno, moc nechtìlo. Tak s èertem uzavøel sázku. Prý kdo navrší od setmìní do prvního kohoutího zakokrhání vìtší kopec, ten vyhraje.


Èert se jenom zasmál a u¾ se vidìl, jak si nese mlynáøe pìknì do pekla. Tak si milý èert vìøil. Plácli si a èert odletìl do pekla. Mlynáøovi zatím plnì došlo, do èeho se pustil a zaèal si to vyèítat. A» pøemýšlel, jak pøemýšlel, na nic ale nepøišel. Kde se vzala, tu se vzala najednou tu stála stará babice. Ta vìdìla, co mlynáøe trápí a tak mu udìlala návrh. Pokud se s ní o¾ení, tak mu pomù¾e nad èertem vyhrát.


Mlynáø si pomyslel, peklo a nebo stará bába, u¾ je to vše jedno a tak jí slíbil, ¾e kdy¾ z èertových pazourù vyvázne, ¾e si ji vezme za ¾enu. Babice mu dala zástìru, do které mìl mlynáø dávat kamení a hlínu. A» nekouká na to, pøesto¾e je stará, zástìra unese velké mno¾ství hlíny a kamení, tak ho ujiš»ovala. Mlynáø moc nevìøil, ale nic jiného mu nezbývalo. Pøedstava do budoucnosti byla tak jako tak špatná. Buï si ho odnese do pekla èert a nebo bude mít za man¾elku starou, ošklivou babici. Veèer se sešli èert s mlynáøem nedaleko jezera a zaèali soutì¾it. Vršili kopce vedle sebe, ale a» èert dìlal, co chtìl, mlynáøùv kopec byl v¾dycky vìtší. Bylo to díky té zástìøe, která byla opravdu kouzelná. Tak to bylo a¾ do rozbøesku, kdy se probudil první kohout a zakokrhal. Mlynáø vyhrál a èert musel s nepoøízenou zpìt do pekla. Mlynáø byl celý š»astný, ¾e to tak dobøe dopadlo. Tu si vzpomnìl, ¾e si bude muset vzít za man¾elku tu starou, ošklivou babici. A radost ho opustila.


Sliby se mají plnit a také mlynáø chtìl svému slovu dostát. Jaké bylo ale jeho pøekvapení, kdy¾ pøišel do mlýna a tam ho èekala krásná, mladá dívka. Dìkovala mu, ¾e ji vysvobodil ze zakletí, v kterém byla ji¾ po mnoho let. A slavila se svatba, tentokrát mlynáø nenaøíkal nad osudem. Také pøestal s veselým ¾ivotem, pilnì pracoval a ¾il se svou mladou ¾enou š»astnì a spokojenì a¾ do smrti.


Olga Kotaèka

Další èlánky autorky

Související odkazy:

Královský hrad Bezdìz