Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Já a Sokol

Letos slavíme 150 let od zalo¾ení Sokola, a ve dnech 1. – 6. èervence se bude v Praze Vršovicích, na novém fotbalovém stadionu Slávie, konat ji¾ XV. Všesokolský slet. Záštitu nad oslavami 150. výroèí zalo¾ení Sokola pøevzal prezident ÈR Václav Klaus, XV. Všesokolský slet se koná pod záštitou primátora hl. m. Prahy Bohuslava Svobody. V této souvislosti mì napadlo rekapitulovat své zá¾itky se Sokolem a podìlit se o nì se ètenáøi Seniortipu.


Mé první vzpomínky jsou z doby pøed svìtovou válkou. Rodièe, oba nìkdejší sokolové, mì zavedli do sokolovny v Praze 7, U Studánky. Chodil jsem tam rád, hráli jsme všeliké hry, napø. Chodí pešek okolo, bìhali, houpali se na kruzích apod. Pamatuji na ú¾as, kdy se na Mikulášské snesl èert z galerie po lanì.


Vzpomínám letmo i na hromadné vstoupení Na Maninách, asi ¾upní slet 1938, kde jsem cvièil.


Také po válce jsem ihned nastoupil do Sokola. Chodil jsem pravidelnì, a nejvíc se tìšil po cvièení na sprchování v teplé vodì. Doma jsme mìli nad vanou kotel, do nìho¾ jsem musel nosit v putnì uhlí ètyøi patra ze sklepa.


Také nácvik na XI. Všesokolský utkvìl nav¾dy ve vzpomínkách. Bratøi cvièitelé dbali na pøesnost a komise na závìr nácviku hodnotila, jak kdo cvièí. Já jsem neuspìl, proto¾e jsem pøi rozpa¾ení nemìl zcela nata¾ené ruce a mìl rozta¾ené prsty. (Kdo na nìco takového dnes kouká?) Dostal jsem však druhou pøíle¾itost a na sletu 1948 jsem cvièil dokonce dvakrát. Byl jsem toti¾ kvùli své znalosti francouzštiny vyslán jako èlen poøadatelského sboru na hlavní tribunu.

 

Na 11. sletu 1948

 

Kdy¾ pak pøi druhém vystoupení pár cvièencù do tvaru chybìlo, a rozhlas vyzval k doplnìní, neváhal jsem. Odmìnou byla nádherná duha, která se rozprostøela nad Strahovem na zakonèení. Byly tam i okam¾iky, kdy nìkteøí, prý natruc, skandovali jméno presidenta Beneše, aèkoli u¾ pøed èasem abdikoval. V ¾ádném pøípadì jsem ale nepoci»oval, ¾e by šlo o nìjaké masové protikomunistické vystoupení, jak nám to interpretují dnes. Beneše jsme ctili všichni. Ale pravda, bylo mi teprve necelých patnáct …


Do Sokola jsem chodil a¾ do jeho zákazu totalitním re¾imem.

 

 

Cvièit jsem opìt zaèal asi v roce 1964 v Tatranu Praha 7. Tam se sešla výborná parta, slo¾ená pøevá¾nì ze zamìstnancù podnikù zahranièního obchodu z Veletr¾ního paláce. Mìli jsme výborného cvièitele a v oddíle se zachoval sokolský duch. Kdy¾ povyrostl syn, pøemluvili mì k cvièitelské výpomoci u ¾actva, pak ke školení a dokonce jsem získal osvìdèení cvièitele 3. tøídy. Na Letnou do Tatranu jsem dojí¾dìl ještì pár let po pøevratu, kdy u¾ jsem bydlel ve Vršovicích.

 

V Sokole asi rok 1993


Kdy¾ jsem u¾ byl v dùchodu, a chodil cvièit do vršovické jednoty Sokola, kolega, ¾upní èinovník, mi nabídl, abych se ucházel o místo šéfredaktora Sokolského vìstníku a šéfa tiskového odboru Èeské obce sokolské. Pøipravoval se XII. slet, èasopis potøeboval zkušenou ruku, a tak jsem byl pøijat. Sokolský vìstník ( tradièní jméno, vìstník to nebyl) koneènì zaèal vycházet pravidelnì. V té dobì bojovali staøí sokolové s ÈSTV o vrácení majetku ukradeného totalitním re¾imem. Nìkde se to povedlo, jinde u¾ se v sokolovnách zabydleli noví èinovníci, lidé starého re¾imu bez sokolských tradic, a nechtìli se majetku vzdát.

 

Na XII. sletu


ÈOS se pøipravovala na slet v nových ekonomických podmínkách, kterým mnozí èinitelé nerozumìli, nebo je nebrali na vìdomí. Slet lidem pøipomínal komunisty zneu¾ité spartakiády a nebyl veøejností pøijímán s porozumìním. Propagaci mìl zprvu zajiš»ovat M. Kocáb se svým ensemblem, ale kdy¾ zjistili nálady a pochopili, ¾e to nebude ziskový podnik, couvli. Ne tak sokolští èinovníci, kteøí pokraèovali v pøípravách bez nemocného ekonoma, který mìl rakovinu, a oni nechtìli ze slušnosti pøijmout nového, aby mu nevzali nadìji na uzdravení. Sjezd ÈOS bez øádných podkladù odsouhlasil rozpoèet, který u¾ pøedem byl ve ztrátì. ÈOS si musela pùjèit, co¾ se díky známostem podaøilo. Náklady, napø. na ozvuèení strahovského stadionu, pøedèily oèekávání, divákù bylo málo a celkový dluh pøekroèil 80 milionù Kè. To byla tenkrát nepøedstavitelná èástka. Sokolové se zadlu¾ili na dlouhá léta…


Musím ale napsat, ¾e prostí cvièenci byli nadšení a vystupovali s radostí. Byl to dùle¾itý signál, ¾e Sokol potøetí skuteènì vstal z mrtvých. Cvièil jsem také a dokonce jsem jel s dalšími zacvièit i na slet kanadských sokolù do Toronta. Za své, samozøejmì.


Podivnými zákulisními èachry byl neèekanì zvolen novým starostou ÈOS JUDr. Jiøí Jánoš, jak se èasem ukázalo, dvojnásobný agent Stb Kvìtoò. Byl to nìkdejší sokolský èinovník, èlovìk s vybraným chováním, rozsáhlými konexemi a schopnostmi vydobýt si autoritu. Brzy se mu doneslo, ¾e se mi nelíbilo, jak po svém zvolení svévolnì nedodr¾el schválený program sjezdu. Pokusil se mì získat a navrhl mi, abych mu navíc dìlal soukromého, zvláš» placeného tiskového tajemníka. Takovou korupèní nabídku jsem nepøijal, a tak postupnì zaèal omezovat vliv tiskového odboru, napø. tím, ¾e nejmenoval novou redakèní radu, tiskovou komisi atp. Koneèný høebíèek do rakve jsem si zatloukl sám, kdy¾ jsem ve svém komentáøi napsal, ¾e nebudu volit ODS, proto¾e premiér Klaus odmítá finanènì podporovat sport a ministr Ruml nechce vrátit sokolùm sokolovnu U Studánky, kterou dr¾eli vnitráci. A podepsaný èlánek ukonèil: a co ty, bratøe, sestro?


To novopeèeného starostu ÈOS rozèílilo, snil toti¾ o Senátu. Takovýto shora pøedem neschválený názor v sokolském èasopise, který urèitì vnitro monitoruje, prohlásil, je nepøijatelný. Svolal bývalé vrcholné spartakiádníky, zvyklé poslouchat, místostarostu ®i¾ku, cvièenci oblíbenou sestru ®itnou a další, a oznámil jim, ¾e mì okam¾itì odvolává z funkce. To byl ovšem trapný omyl, proto¾e jsem nebyl jmenován, ale v øádném pracovním pomìru, co¾ mìl jako právník vìdìt. Svolaní èlenové pøedsednictva mu to však na místì odsouhlasili. Své rozhodnutí rozhlásil v dopisu pøilo¾eném do Sokolského Vìstníku. Øekl bych, ¾e mi za nedemokratické porušení svobody tisku ÈOS dodnes dlu¾í omluvu, i kdy¾ jsem ve svém postavení setrval ještì pár týdnù do konce roku, kdy mi skonèila smlouva. Se mnou odešla tajemnice redakce, dcera pøedúnorového náèelníka ÈOS A. Kavalírová, i redaktorka N. Vencovská.


Na Sokol jsem však nezanevøel, chodil dál cvièit, a se mnou i mùj dospìlý syn. Opìt jsme mìli štìstí na cvièitele, ten náš, Vlasta Malík, byl vynikající, vynalézavý, ka¾dá cvièební hodina byla jiná, v¾dy nìco nového, zábavného. Nevím, èím to je, mo¾ná širokou nabídkou sportovních aktivit, pùsobením fitcenter, stárnutím mu¾ù èi leností, na cvièení všestrannosti nás chodilo stále ménì, a¾ se oddíl pøed pìti lety rozpadl. Já u¾ chodím leda na høištì pro seniory, zato syn pokraèuje v rodinné tradici. Chodí cvièit na Vinohrady, byl loni se Sokolem reprezentovat ÈR na Svìtové gymnaestrádì v Lausanne, a bude cvièit i na XV. Všesokolském sletu v Praze, a jak to vypadá, dokonce ve dvou skladbách.


Navzdory protivenstvím - Sokol spìje dál!


Douška:

V nedìli 13. kvìtna jsem se byl podívat na slavnostní akademii ke 150. výroèí zalo¾ení Sokola v sokolovnì na Královských Vinohradech v Praze, kde cvièil i junior. Cvièenci z nìkolika jednot ¾upy Jana Podlipného tam pøedvedli ukázky všech sletových skladeb. Zacvièili rodièe s dìtmi, mladší i starší ¾áci, ¾eny, mu¾i i Stará garda. Program osvì¾ily sokolské ¾ákynì – ma¾oretky, michelské ¾eny s neobvyklými cvièebními nástroji – smetáky, sportovní gymnastky i mistøi akrobatického rokenrolu. Byl to krásný zá¾itek a ubezpeèuji ètenáøe, ¾e je XV. Všesokolský slet, pokud se pøijdou podívat, urèitì nadchne, tak jako mne tato akademie.
Fotografie naleznete
ZDE

Ivo Antušek