Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dotýkané vìci

 

Jaro je tu, sluníèko pilnì nacvièuje putování po obloze, jeden den zkouší, zda má dost sil svítit celý den, druhý den pospává, uká¾e se jen na chvíli, aby další den prospalo celý, proto¾e je z toho nacvièování celé zmo¾ené. Paní zima se své vlády letos nechce vzdát jen tak, v¾dy» je to jen jednou za rok, vyu¾ívá do posledka svého vymìøeného èasu. Ale jaro u¾ jí bere ¾ezlo ze slábnoucí ruky, vlévá mízu do stromù, nasazuje pupeny lístkù a teple dýchá na první poupata, které rozkvetou po poslech prvních kytièek, které mají dosti sil pøe¾ít chladný dech ustupující zimy. Ano, bledulky, snì¾enky, jaterníky brzy vystøídají modøence, kozí pysk, tulipány a pomnìnky, aby se tyto vystøídaly s kytièkami letními.

 

Nesmìlé sluníèko ukazuje svými prstíky na zaprášená okna, uklizené prostory, ¾e zas tak uklizené nejsou a aèkoliv uklízení není mé hobby, tìším se, jak všechno po zimì vycídím, aby sluníèko mìlo kde odrá¾et své paprsky.

 

Pøi velkém jarním úklidu beru do rukou vìci, ze kterých po celý rok akorát utírám prach.

 

Prach se však neusazuje na vzpomínky na milovanou osobu, která tu vìc u¾ívala. Jako tøeba proutìný košíèek na šití. Místo proutìného ouška je kousek drátu, který tam dal mùj dìda, v duchu tehdejší generace, nic nevyhodit, vše spravit, ještì to udìlá svojí slu¾bu.

 

V košíèku štupovací bavlnky, nìjaké bavlnky na vyšívání, nitì na døevìných špulkách, patentky, knoflíèky, zbytky krajeèek, gum do kalhot, jehly všech mo¾ných velikostí, stu¾ky, špendlíky, háèky do sukní, nù¾ky, høíbek na spravování pono¾ek, centimetr. Ty všechny pøedmìty byly pou¾ívány k drobné domácí práci. Ty milované, pilné ruce jednoho dne košíèek zavøely a u¾ jej nikdy neotevøely.

 

Dnes dìravé pono¾ky vyhodíme, proto¾e kdybychom je zaštupovali, tak se stejnì po pár vypráních rozpadnou. Co bychom doma zašívali a šili? Vyhodíme a koupíme nové, tolik hader bez kvality, za pøístupnou cenu, no nekupte to. Nespravujeme, nahrazujeme. Dokonce umíme nahradit i lidské souèástky, ale to je dobøe.

 

Plyšové album. Ozdoba z jeho desek u¾ dávno vzala za své, plyš je sedøený, nìkde vylysalý. Ale to co obsahuje, je nevídané, s láskou a peèlivostí vepsané. Jak dlouho pisatel vymýšlel, jaký text by vepsal, jak dlouho maloval slo¾itý, nebo prostý obrázek? Jakou radost zápisy pùsobily, jak èasto v ¾ivotì braly ruce album k potìše a vzpomínání majitelky?

 


Jak dnes? Dìti si píší a volají pøes Skype, èi ICQ, ty menší nìjaký album asi mají, ale ¾e by i studenti?

 

Toto je vzácný zápis:

 

 

Pøítel dobrý, jen¾ Tì v srdci chová, nezná hladká, slova lichotivá. Pravdu poví – tøeba trpce znìla, pravdu pøijme, tøeba zabolela. Takové pøátelství v¾dy vyhledej a va¾ si tìch , kteøí Tì k dobru vedou…

 

Mladý mu¾ napsal své kamarádce do památníku pár slov, ani¾ by tušil, ¾e kamarádka jednou bude mít dceru a on syna. Pak je ¾ivot nasmìroval ka¾dého do jiných koutù Èech. Ani jeden z nich tehdy nemohl tušit, ¾e se jejich dìti nìkdy sejdou a spojí své ¾ivoty.

 

 

Beru do rukou svoji zamilovanou kní¾ku, pøeètu pár svých oblíbených kapitol, jako tøeba tuto:

 

Jindøiška Smetanová: O Pra¾ském Jezulátku a náušnici dvakrát dotýkané (vyòatá èást).
Nebyla jsem sama, kdo dnes èekal v kostele na obøad pøevlékání Pra¾ského Jezulátka. Ve vedlejší místnosti u¾ vzrušenì štìbetal harašivou angliètinou s americkým pøízvukem houf nápadnì obleèených dam v èele s paní velvyslancovou, dvì babièky si povídaly èesky a jedna stará zchudlá šlechtièna ve znaènì obnošeném perziánovém ko¾ichu obcházela jednotlivé návštìvnice a promlouvala k nim hned francouzsky, hned anglicky a hned kafkovsky èistou pra¾skou nìmèinou.

 

Naklonila se ke mnì a zašeptala: Doufám, ¾e s sebou máte nìjaký šperk ... neèekala ani na odpovìï, tak si byla jistá tím, ¾e slušná, i kdy¾ jakkoliv chudá osoba nemù¾e bez vhodného šperku vytáhnout paty z domu, nato¾ chodit do kostela.

 

Panebo¾e, šperk ... K èemu šperk? - vrtalo mi hlavou, ale kdy¾ jsem slyšela sborovou odpovìï amerických dam, které roztomile a protáhle øekly na podivnou otázku staré dámy své Oh yéééés, vyleštila jsem si pro jistotu svùj snubní prsten o klopu zimníku.

 

V tu chvíli se objevila v kostele dívka, která šla nejspíš èirou náhodou kolem, a napadlo ji podívat se dovnitø. Mìla hlavu nakadeøenou do tvaru vraního hnízda a v uších náušnice, které jí mohl závidìt i nejvýstøednìjší domorodý náèelník.

 

Vtom se ke mnì naklonila dáma z gothajského almanachu a upozornila mì posunkem na nastavenou dlaò Matky pøedstavené. Ka¾dý kdo odevzdá své šperky, dostane je zpátky posvìcené dotykem na tváø Jezulátka, šeptala mi støídavì ve tøech svìtových jazycích. Byla tak dùsledná, ¾e toté¾ povìdìla nìmecky, anglicky i francouzsky sleènì s vraním hnízdem. Sleèna zavrtìla nechápavì hlavou. Vaše šperky pøece! - zdùraznila zchudlá dáma s rodokmenem. Polo¾ila jsem ponìkud provinile na dlaò øeholnice svou jedinou ozdobu, snubní prsten a pozorovala jsem napjatì, co uèiní zástup, který mì obklopoval. Americké dámy pøidaly do té¾e dlanì vedle mého krou¾ku záplavu zlatnického zbo¾í. K tomu všemu nadšenì a bez zábran pøipojila natupírovaná sleèna jabloneckou klipsu, kterou si stáhla z ucha.

 

Soustøedìnì, jako by šlo o vìci stejné hodnoty, pøikládala pak Mater pøedstavená jednu marnivou ozdobu po druhé ke tváøi Jezulátka, aby je posvìcené dotykem vrátila majitelkám. Zaèala tentokrát od konce a nejprve nabídla své dlanì, obsahující pìkné tisíce dolarù, sleènì s mahagonovým hnízdem. Utkvìly jsme na ní v ten okam¾ik všechny pohledem, já ze zvìdavosti a dámy zajisté se srdcem sevøeným. Sleèna však vnímala jen svou náušnici, køiklavou a vyzývavou jak tøešnì. Vztáhla k ní ruku s výrazem tak posvátné úcty, jako by v tom svìtì nebylo drahocenìjšího pøedmìtu. Nasadila si cingrlátko na lalùèek ucha a jako v bla¾eném transu pomalu odcházela. Zanechávala za sebou bez povšimnutí na dlani øeholnice prsteny, z nich¾ nejménì jeden, se mohl klidnì objevit na londýnské dra¾bì pod inventárním èíslem carského pokladu.

 

Uvìdomila jsem si tenkrát, ¾e sleènina støelnicová náušnice je vlastnì dvakrát dotýkaná. Jednou Pra¾ským Jezulátkem a podruhé majetkem mocných a bohatých rodù, co¾ se podobné náušnici mù¾e stát jednou za celé lidské vìky. A nemohla jsem se zároveò ubránit myšlence, ¾e vlastnì právem pøevýšila daleko vìtší hodnoty, proto¾e víra v zázraènou moc, kterou do ní od toho okam¾iku docela zjevnì sleèna vkládala, byla penìzi k nezaplacení.

 

Nenamlouvám si to. Vzpomínám si docela pøesnì, ¾e dámy - a koneènì i já s nimi - zesmutnìly hlodavou závistí a hledìly, jak sleèna vystupuje prùhledem dveøí z pøíšeøí kostela do oslòujícího jasu svého š»astného dne.

 

Zavírám album i kní¾ku, košíèek ulo¾ím na své místo a hybaj do reality, takto bych toho mnoho neuklidila ...

Naïa Dubcová

 

 

 

Další èlánky autorky:

KUJEBINA

Tatraplán pro Stalina

Zlehka o nábytku

Kam zmizel kamerový systém