Neobvyklé vánoce
Ten rok jsme na vánoce èekali babièku, aby po dìdovì smrti nebyla tak sama. Ale i tak po všech stránkách to byly vánoce zcela výjimeèné. Bylo nìkolik mìsícù po vpádu bratrských vojsk do zemì, my jsme s mu¾em sice ještì pracovali jako novináøi, ale bylo jasné, ¾e u¾ to nebude nadlouho. A tak z jakéhosi vzdoru proti osudu, z jakési snahy udìlat si radost jako ještì nikdy - jsme se rozhodli splnit ka¾dému z rodiny i to nejneobvyklejší pøání.
Já jsem zhruba dárky pro všechny u¾ mìla dávno - na to, abychom mìli dost penìz kupovat je najednou pro tak mnohaèetnou rodinu nám nikdy nìjak nevycházelo a tak jsem po léta kupovala po celý rok postupnì tak, jak se to na trhu ukázalo, podle zájmù ka¾dého z nás. Ukládala jsem to do svého peøiníku. Celá rodina to vìdìla a dlu¾no øíct, ¾e se nikdy pøedem nepodívali. No, vlastnì - ta vzpurnice Eva se podívala - ale jen jednou a po letech se mi pøiznala, ¾e si tenkrát docela pokazila vánoce, kdy¾ musela u stromeèku pøedstírat, ¾e vše vidí poprvé.
Nás bylo ke stolu opravdu dost a tak se stalo zvykem, ¾e se všechno, ale opravdu všechno, poctivì dìlilo. Z výchovných dùvodù jsem nedìlala nikdy rozdíl mezi dvojicí vìtších dìtí a tìch dvou malých, kteøí bývají obvykle upøednostòováni. Dokonce ani my dospìlí jsme nebyli ani na pøednosti, ani odstrèeni. Prostì bylo samozøejmé, ¾e, je-li nás šest, tak se dìlí na šest dílù. Ka¾dý ovšem mìl volnost ten svùj díl podstoupit komukoliv. Tak¾e samozøejmì - rodièovské vitamíny nebo èokoláda obvykle skonèila i nìkterého z dìtí.
Pro tyto vánoce jsem se tedy rozhodla splnit starším dcerám pøání zcela nevánoèní. Jana nadevše milovala pravý ementálský sýr a Evka uherák. Oboje bylo dost drahé a tak jsme to mívali málokdy a ještì samozøejmì dìleno na šestkrát. Tak¾e tentokrát mìly pod stromeèek dostat ka¾dá pùl kila toho svého oblíbeného - jen tak pro sebe. Kdy¾ tyhle dárky rozbalily, rozsvítily se ji oèi. Malé dìti kupodivu ukáznìnì ani nešpitly a nevy¾adovaly svùj podíl a holky se rozbìhly do kuchynì pro no¾e a zalezly si do pokojíèku, ¾e budou mít ú¾asné hody.
My ostatní jsme si povídali v obýváku, malé dìti jásaly nad novými hraèkami. V bytì zavládla pohoda. Vtom se mezi dveømi objevily holky s podivnými výrazy ve tváøích. Skoro jsem se lekla, jak vypadaly neš»astnì a rozpaèitì. Pøinášely své labu¾nické poklady vzornì nakrájené na sedm dílù - tedy i pro babièku.
"Kdy¾ nám to bez vás nìjak nechutná" - a celé se rozsvítily, kdy¾ jsme se svornì jako jeden mu¾ dali všichni do mlaskání.
Naïa Vencovská
Další èlánky autorky: