Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Klement,
zítra Emílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Operní Divy
Primadonna je “První Dáma - té¾ “Diva“, co¾ má v latinì význam „bo¾ská“ – oslavovaná.
V umìleckém pojetí první „Dáma“ pochopitelnì vlastní veliké umìlecké schopnosti, a proto jí pøinále¾í ty nejvìtší záøivé role. Tím se tedy z „Primadonny“ stane Diva, kterou si publikum zamiluje a poène jí zbo¾òovat.
Ty první Divy ale byli mu¾i, co¾ je z dnešního hlediska ponìkud zvláštní, leè je tomu tak.
Tomu  „Diva“ pøedcházelo jakési „Diventum“, které vzplanulo z neobyèejnì krásnì znìjících mu¾ských hlasù.  Kdy¾ opera v 18 stol. dosáhla vrcholu kulturního ¾ivota, byly tì¾ké role obsazovány jen mu¾i s mimoøádnými hlasovými rozsahy.
Toho bylo u tìchto „Diventorù“ dosahováno chirurgickým zákrokem – kastrací.
Tento chirurgický zákrok ovlivnil hlasovou modulaci dotyèného, co¾ je pro nás v dnešní dobì hrùzná pøedstava.  Jejich hlasové rozsahy nelze srovnat s nìkterým dnešním mu¾ským hlasovým rozsahem.
Existují zvukové záznamy posledního “Kastranta“ *Alessandra Morechiho, které vznikly  v letech 1902 – 1904,  ale jsou na tu technickou dobu jen krátké. Je známo, ¾e tito „Kastranti“ byli virtuózní muzikanti, a tedy jejich obzvláštní hlasové zabarvení i dobøe vyškolená zpìvní technika musela byt skuteèným umìleckým zá¾itkem. Kdy¾ tito „Kastranti“ na poèátku 19. století zvolna pøestávali existovat, nastupovaly na jejich místa „Dámy“ pro jejich vysokou hlasovou polohu.
Alessandro Moreschi
nar.1858 v Montecompatrio - zemøel 1922 v Øímì, byl posledním "Kastrátem", a jediným, po
nìm¾ se zachoval zvukový záznam jeho interpretace.
Se zpìvem zapoèal ve škole di San Salvatore. Ve svých 25ti letech byl pøijat do chóru Sixtinské kaple pro jeho obzvláštní hlas,a zde té¾ vystupoval jako sólista.
Od roku 1898 vedl tento chór jako dirigent i pøesto, ¾e pape¾ Pius X. v pape¾ském chóru
„Kastranty“ zakázal, mohl Moreschi zùstat. Zvukové záznamy potvrzují, ¾e mohl dokonce i nadále vystupovat jako sólista.
Moreschi zemøel ve vìku 64 let. Za jeho èasu byl témìø neznámým sólistou a teprve a¾ po jeho smrti, díky tìm 17ti zvukovým zaznamùm se stal  jako poslední „Kastrát“ slavným.
Od 16. století byli hlavnì z chudobných dùvodù v ji¾ní Itálii kastrováni chlapci k obsazení vysokých hlasových rozsahù v chóru Sixtinské kaple. Tato operace nebyla tak drastická jak tomu bylo u eunuchù, (nìkteøí kastranti prý vedli i nadále milostný ¾ivot). Tato oprerace ale byla dostaèující, aby v pubertì u tìchto chlapcù nedošlo k hlasovému zlomu, jak tomu normálnì bývá. Odhaduje se, ¾e roènì bylo kastrováno a¾ 4000 chlapcù. Bylo to v dobì pape¾e Pia V., který zakázal ¾enám veøejné vystupování na jevištích, a tedy jejich role byly obsazovány v chórech kastranty.
Kastranti, jako napø. legendární Nicolini,Seresino a Farinelli byli v 17. století zbo¾òováni a¾ témìø s hysterií, jako asi tomu jest dnes od fanouškù Michaela Jacksona.  
Devatenácté století bylo zlatou dobou pro operu jak v obrazovém, tak i materiálním slova smyslu. Opera byla pro širokou veøejnost, byla milována a s citem „vzývána“ celou øadou vynikajících komponistù. Také pro zpìvaèky a zpìváky to byla zlatá léta. Konkurence mezi operními domy byla veliká, a tak, kdy¾ chtìli publiku prezentovat  své „Stars“, muselo se sáhnout hloubìji do kapsy, co¾ se vlastnì do dnešních dnù nezmìnilo. Kdy¾ to ta nìkterá zpìvaèka „dotáhla a¾ nahoru“, mohla se tedy stát i bohatou. Mnohá jména „Div“ z této epochy se nám zachovala, mezi prvními to byla Angelika Catalani (1820 – 1915), Giuditta Pasta (1798 – 1865), Giulia Grisi (1811 – 1879), Jenny Lind (1820 – 1887), Mathilde Marchesi (1821 – 1915), Desiréé Artôt (1835 – 1907). Obdivovatelé popisují jejich hlasy jako líbezné, nì¾nì zabarvené, svùdné nebo opìt výrazovì silné a jako tóny fléten bez námahy i orchestr pøeznívající, a i své operní roli dali svojí veškerou lásku.
Jako jeden z pøíkladù:
Maria Malibran (1808 – 1836) debutovala ve svých 17ti létech v Rossiniho opeøe, a po jejím ukonèení byla nošena na rukou publika. V následujících létech uvádìla evropská operní jevištì do euforie. Byl vzdáván hold jejímu výraznému hlasu a jejímu záønému charismativnímu vystoupení na jevištích. Nutno ale podotknout, ¾e s úspìchem se dostavila i svévolnost, prostì mìla své „brouky“. Pro její jevištní partnery to byl èasto a¾ „Horor“, prý poèala z nenadání improvizovat, a té¾ i hudbu interpretovala spontánì po svém, pochopitelnì k nesmírné potìše publika.
Tím byl zøejmì polo¾en základní kámen ke vzniku kultu  „Diva“, který je popisován takto: Divy platí za nevypoèitatelné, a proto je vzrušující je za¾ít. Pozoruhodné je, ¾e i její mladší sestra Pauline Viardot (1821 – 1910) byla té¾ oslavována jako „Primadonna“. Patrnì proto, ¾e jejich otec Manuel Garcia byl slavný tenor své doby, a vìhlasný uèitel zpìvu, tedy jim to bylo zøejmì dáno do vínku.
Také „pravá Diva“ byla Adelina Patti (1843 – 1919). Ji¾ ve svých sedmi letech prý zpívala zpamìti tì¾ké árie a v jejich šestnácti letech se o ní „prali“ Impressarios. Její honoráøe byly na tu dobu nejvyšší, a pro jednu sezónu pùsobila jako „Dvorní pìvkynì“ v carském Rusku, kam cestovala s 50ti zavazadly, mena¾erií s domácím zvíøectvem, a i vlastním kuchaøem. Jak ukazuje  tento pøíklad na Patti - Divy dovedly plnì pro¾ívat svou osobní slávu, a s tím i spojený luxus. Po ukonèení své kariéry Patti ještì ve vìku 62 let nazpívala celou øadu gramofonových desek.
 
Callas & spol.
„Divy“ 20 století vedly dále tuto tradici z poèátku s úspìchem. Jména jako:Geraldine Farrar, Rosa Ponselle, Lily Pons, Ema Destinová, Luisa Tetrazzini, Almelita Galli-Curci.
U¾ nejsou dnes moc známá, ale v té jejich dobì - prvé polovinì 20 stol. byly ctìny jako kult. Kdy¾ Magda Oliviero, nar. roku 1912 ve svých více jak 60ti letech(!) opìt vstoupila na jevištì, nahrnulo se publikum a¾ k orchestøišti, jen aby jí mohli zblízka shlédnout, a aby pocítili její blízkost. A pøece se ji¾ její éra chýlila ke konci.
Ty poslední velké hvìzdy 50tých a 60tých let, jako:Maria Callas, Renata Tebaldi, Joan
Sutherland, Elisabeth Schwarzkopf. Zde je nutné podotknout, ne, ¾e by po nich nepøicházely další nové „velké“ zpìvaèky, ale ten „kult“ se stával èím dále tím více bledším.
Hvìzda dnešních dob, jako je Cecilia Bartoli, je té¾ velmi ctìna od svých fanouškù, leè neèiní ¾ádné velikánské titulky v novinách, není exentrickou, a také ne¾ije v pøehnaném luxusu. Také jí nejsou pøipisovany ¾ádné skandály, a není od svých fanouškù pronásledována na ka¾dém kroku.
Tuto pochybnou èest  oslavování dnes vlastnì pøevzaly „Popstars“ a celá øada filmových hereèek.
Jeden dùvod je zcela jistý - opera v dnešní dobì ji¾ není velkou spoleèenskou
zále¾itostí jako tomu bývalo døív. V dnešní dobì jde také znamenitì na odbyt  „Film“ a Popstars. Ale i pojetí povolání operní zpìvaèky – zpìváka se pozmìnilo. Na místì nutné originality má dnes pøednost kvalita a spolehnutí, ¾e operní zpìvaèka mù¾e spolehlivì zazpívat interpretaci árie, a dodr¾uje vìrnì originální notový text komponisty. Zde pak „Divì“ nezbude mnoho prostoru pro nìjaké extempore. A snad také tak trochu je dnešní doba trochu vìcnìjší a mo¾ná – ¾el - i ménì romantická, jak tomu bývalo za èasù velkých „Operních Div“.
 
Tomáš Vodièka
Švýcarsko
Poznámka redakce: Umís»ujeme foto operní zpìvaèky Anny Netrebko, zaslané paní Vìrou Pokornou.