Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai a synonyma
Minule naši první "jazykovìdnou diskusi" vyvolalo slunéèko sedmiteèné, které se nìjak propašovalo k nám do bytu a zpestøuje mi moji samotu. Tai si právì psal do sešitu èíslo hodiny, kdy¾ slunéèko pøistálo kousek od špièky jeho "tornáda". Tai se zarazil, chvíli nerozhodnì sledoval nezvaného hosta, jak si to mašíruje po stránce sešitu, a pak se obrátil ke mnì: "Co s ním?" "Nic, jak zaèneš psát,slunéèko sedmiteèné odletí samo," ubezpeèila jsem ho. "To je ten...jak se øekne...beruška?"zeptal se pro jistotu. "Ano, jenom ne ten, ale ta beruška." V tu chvíli slunéèko odstartovalo. "Jé, ono vám nasedlo na ruku!"hlásil mi vzápìtí Tai. A tak jsme opìt mìli dùvod pro rozpravu o tom, jak pøedpony mìní význam slova.
Dnes mìl Tai s sebou pracovní sešit k uèebnici, v nìm¾ mi chtìl ukázat, co právì v èeštinì probírají. Prohlí¾ela jsem si poslední dvì doplòovací cvièení, je¾ byla doplnìna a¾ podezøele bezchybnì. "Tai,"øíkám podezøívavì, "a to jsi doplòoval úplnì sám?" "Nooo," ošívá se Tai, "tak na padesát procentù..." "Procent!" opravím ho automaticky a Tai hned neménì automaticky doplní : "Jo,procent jako mìst." "Jak to myslíš s tìmi procenty?" vracím se k záhadì Taiovy odpovìdi. "Asi sem," ukazuje mi pøibli¾nì polovinu cvièení, "sám a zbytek opsal od souseda. On šprrrrt!" sna¾í se odvést mou pozornost od své høíšné osoby. Nedám se: "Ale proè jsi opisoval? Víš, ¾e musíš mozek cvièit samostatnou prací." "Vím," souhlasí Tai. "Tak kdy¾ víš, proè opisuješ?"pokraèuji pøísnì. "No jo...kdy¾ já nestíííhal," povzdechne si høíšník zoufale. Tady mi došly argumenty. S rychlostí toho zatím moc neudìláme-buï pomaleji a správnì, nebo rychle, ale s chybami...
Pak Tai píše svùj obvyklý diktát a jako obvykle zamìní nìjakou tu dlouhou samohlásku za krátkou a opaènì. Kdy¾ pak opravuji a on vidí, ¾e sice tentokrát neudìlal ¾ádnou "hrubou" chybu, ale cestu ke ký¾ené jednièce mu zatarasilo nìkolik teèek a èárek, rozhoøèí se: "Já nemám jednièka...jednièku... pro takový kraviny!" "Tak to tedy, Tai, ne!"zasahuji okam¾itì. "Øekli jsme si jednou prov¾dy, ¾e tady budeš mluvit slušnì, ne?" Tai schlípne, ale sna¾í se oponovat: "Ale kdy¾ teèky jen takový malý...no kraviny!" "®ádné kraviny!" konèím diskusi. "I vulgární slova mají svoje slušná synonyma a ty mi je tady hned pìknì utvoøíš." Tai pozvedne zrak ke stropu, jako by oèekával, ¾e tam ký¾ená slova najde napsaná, a pak se mu tváø rozjasní. "Hovadiny!" vyrazí nadšenì. Zmrazím ho pohledem. "No tak hovadiny asi ne...,"pøemítá Tai polohlasem a posmutní. Pak mu opìt svitne v oku: "Ahááá, pøece blllbosti!" "A podle tebe je "blbost" slušný výraz, ano?" kazím mu radost. "No, úplnì ne," pøipouští Tai viditelnì nerad a noøí se opìt do pøemýšlení. Následuje pravidelný rituál: vytvoøení módního "rozcuchu" z vlasù, "vysmrknutí" i napití-pro jistotu dvojité... Koneènì si Tai povzdechne a rezignovanì prohlásí: "Já u¾ vymyslel jen "hlouposti", ale to asi ne dobøe." Ujistím ho, ¾e právì "hloupost" je to hledané slovo, a dodám : "Tak vidíš, ¾e ka¾dé hrubé slovo má svoje slušné synonymum!" "Jooo, víííím!" zajásá Tai. "A to kluci ve tøídì neví, ¾e kdy¾ já øíkám "sakra", neøíkám "sakra", ale svatá!"
Pravda, posledním sdìlením Tai ze synonym ponìkud vycouval, ale jak ho znám, ono na nì zase brzy dojde...
Míla Nová