Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co praví legendy a povìsti...
Povìsti k plumlovskému zámku - Zkamenìlá paní


Jedna z plumlovských paní milovala velice ruèní práce. Jakmile paní zjistila, ¾e nìkterá slu¾ebná je zbìhlá a pilná v ruèních pracích, tak se ta slu¾ebná mìla na zámku velice dobøe. Ostatní slu¾ebné byly na ty hrubé práce a tak se také na hradì dlouho neudr¾ely a odcházely.


A plumlovská paní byla taky velice pyšná na to, ¾e umìla krásnì vyšívat a plést, vše vypadalo jako jemná krajka. Proto se jí také velmi dotklo, ¾e jí jednou její man¾el øekl, ¾e ona sice dìlá krásné vìci, ale ¾e vidìl v kovárnì pod hradem ještì krásnìjší výšivky. Paní se cítila dotèená a tak se rozhodla, ¾e se do kovárny vypraví a podívá se sama, zda je to pravda. V kovárnì našla mladou dívku, která vyšívala krásnou stuhu. Paní si práci prohlédla a pozvala dívku na hrad, ¾e by mìla pro ni práci. Dívka pøisvìdèila, ¾e tedy pùjde.


Na hradì jí paní zavøela do malé komùrky a dala jí vyšít nejprve šátek. Dívka vyšila nádherné kvìty, ¾e jenom z blízka bylo vidìt, ¾e jsou vyšitá, tak vypadaly krásnì. Potom jí paní nechala vyšít fìrtošek, i ten byl pøekrásný. Tak si nakonec paní vymyslela, ¾e dívka musí vyšít stuhu, kterou by mohla omotat celý hrad a to mìla udìlat bìhem jednoho dne, tak jako pøedchozí výšivky. To u¾ dìvèe nemohlo dokázat, byla za ty dva pøedchozí dny unavená, vyšívala dlouho do noci. Ale paní se na ni rozkøikla, ¾e se jí nechce, ¾e je líná. Dívka se rozplakala a rozhodla se, ¾e radìji ukonèí svùj ¾ivot. Ale ještì pøedtím, ne¾ se obìsila na stuze, kterou mìla vyšít, proklela plumlovskou paní hroznou kletbou. Pøála jí, aby zkamenìla a nedošla døíve klidu, dokud se plumlovský hrad nerozpadne na kámen.


Paní na kletbu brzy zapomnìla, co šlo o nìjakou slu¾ebnou a její kletby...
Tak opìt sedávala na svém oblíbeném místì na srázu nad rybníkem a bavila se ruèními pracemi. Jednou pøi pletení jí klubíèko vlny spadlo a skutálelo se a¾ k rybníku. Paní se nechtìlo dolù a kolem nebyl nikdo, kdo by jí klubko mohl podat. Tak si jenom povzdychla, ¾e by bylo krásné, kdyby jí to klubko mohl nìkdo podat. Ani to nedomyslela do konce a u¾ se pøed ní objevil krásný mladý rytíø, uklonil se jí a podával jí klubíèko vlny. Paní mu ani nestaèila podìkovat, kdy¾ rytíø byl pryè. A jakmile se paní klubíèka dotkla, zaèala kamenìt. Ještì dnes pøed zámkem, na srázu nad rybníkem, je kámen, který pøipomíná sedící ¾enu.

 

O zkáze plumlovského zámku
Kdysi dávno ¾il na plumlovském zámku jeden statný a slièný rytíø. Tomu pøisoudily sudièky pøi jeho narození velkou váleènickou moc a nezranitelnost. Jenom jedna sudièka vymezila, ¾e mu neublí¾í ¾ádná zbraò, mimo praku. Kdy¾ dospìl, byl z nìj brzy oslavovaný váleèník a jeho sláva se rozkøikla po celém širokém okolí. Rytíø se o¾enil, ale v man¾elství spokojený nebyl. Jeho ¾ena byla hrdá a sobecká, velice èasto vybuchovala hnìvem kvùli malièkosti a tím rytíøùv ¾ivot nebyl vùbec klidný a spokojený. Tak není divu, ¾e pokud rytíø mohl, tak z hradu utíkal do podhradí, tady se mu dýchalo volnìji. Pøi jedné takové vyjí¾ïce do podhradí uvidìl v kovárnì, kam zajel, aby mu novì okovali konì, veselou a krásnou dívku. Na první pohled se do ní zamiloval a netrvalo dlouho, dívka z kovárny milovala rytíøe také.

 

Jisté je, ¾e rytíøova man¾elka se brzy o tom dozvìdìla a pøísahala pomstu. Jen¾e .... rytíø byl prakticky skoro nezranitelný. V té dobì se vrátil z jedné vojny bratr té dívky z kovárny, byl to vynikající prakéø. Toho vyu¾ila man¾elka rytíøe, kdy¾ se o jeho návratu dozvìdìla. Navštívila ho v kovárnì a vyzvala ho, aby pomstil hanbu své sestry. Jisté je, ¾e mu podala pøíbìh této lásky upravený podle svého. Dívèin bratr souhlasil a tak se ka¾dý den vypravoval k úpatí skály, odkud mìl krásný výhled na zámek.


Jednoho dne brzy potom se rytíø díval z okna zámku smìrem ke kovárnì, kdy¾ jej zasáhl kámen pøímo do èela. Kámen vystøelil prakem dívèin bratr. Rytíø padl mrtvý k zemi. Rytíøova smrt se rychle po podhradí rozkøikla, všichni ho mìli rádi. Dívka se tu zprávu dozvìdìla od svého bratra, který jí øekl i proè a na èí popud to udìlal. Dívka plakala a ve svém ¾alu vyøkla nad hradem na skále tì¾kou kletbu. Ka¾dý rok se mìl z hradu utrhnout kámen a to tak dlouho, dokud z nìj nezùstanou jenom ruiny.


Meluzína
Na plumlovském hradì ¾il kdysi velmi bohatý a urozený pán, byl vdovcem. Jeho ¾ena zemøela ji¾ pøed léty a on se staral o své dvì dcery, které nade vše miloval. Mladší se jmenovala Meluzína a mìl ji ka¾dý rád. Starší Lidmila byla zlá, hašteøivá a lakomá, navíc svoji mladší sestru nemìla ale vùbec ráda. Tak její hlavní starostí bylo, jak to udìlat, aby otec odkázal celý majetek jenom jí a ne i Meluzínì. Jejich otec èasto z hradu odjí¾dìl za povinnostmi a o chod hradu se starala starší Lidmila. Ta hlídala ka¾dý vydaný groš a pøísnì trestala sebemenší pøestupky buï vìzením a nebo nepøimìøeným výpraskem holí. A kdy¾ se Meluzína potrestaných zastávala, sestra se jí jenom vysmála a trest zpøísnila.


Lidé se Lidmily báli a také se báli postì¾ovat jejímu otci, kdy¾ se vrátil na hrad. Také Meluzína se bála otci stì¾ovat. Otec byl v¾dy s Lidmilou spokojený, vidìl, ¾e na hradì je vše v poøádku, ale ostatní nevidìl. Tak Meluzína radìji chodila ven, do lesa a tam si mohla bez zábrany poplakat. Jednou ji slyšel plakat kolemjdoucí mládenec a tomu Meluzína øekla, jak ¾ije na hradì a jak se jí tam nelíbí. Mládenec ji utìšoval a brzy se zaèali scházet pravidelnì.


Ani jednomu z nich nevadilo postavení toho druhého, ¾e Meluzína byla dcera hradního pána a mládenec jenom obyèejný kováø ze sousední vesnice. Jednou zase Lidmila svojí sestøe zle vyèinila a ta se s pláèem rozjela za svým milým do kovárny.Ten jí ukoval malou podkovu pro štìstí. Jen¾e slu¾ka, která Meluzínu sledovala, hned vše za tepla øekla Lidmile. A Lidmila u¾ vìdìla, jak to udìlat, aby majetek zùstal jenom jí.


A tak, kdy¾ se otec opìt vrátil na hrad, Lidmila si zaèala stì¾ovat na chování svojí sestry Meluzíny, dokonce pøivedla i tu slu¾ku, s kterou mìla domluveno, co má hradnímu pánovi øíct. Otec se velmi rozzlobil a nechal si Meluzínu zavolat. Ve zlosti rozhodl, ¾e jeho dcera Meluzína musí zùstat na hradì a nesmí ze své komnaty, dokud jí nese¾ene ¾enicha, který by jí byl rovný stavem a ne jako nìjaký kováø. Meluzína se bránila, ale bylo vše marné. Navíc Lidmila mìla dohlí¾et na to, ¾e se stane vùle otce. Otec odjel a Meluzína musel zùstat ve své komnatì na hradì. Psala lísteèky svému milému, ale slu¾ka je pøedávala Lidmile. Jen¾e se stalo, ¾e hradní pán byl na jedné cestì pøepaden a následkem zranìní, které pøi pøepadení utr¾il, brzy zemøel. Toho vyu¾ila dokonale Lidmila. Svoji sestru Meluzínu nechala zavøít do sklepa, kam jí proradná slu¾ka nosila jenom chléb a vodu a sama se prohlásila za jedinou dìdièku. A kdy¾ se nìkdo po Meluzínì ptal, tak øekla, ¾e její sestra je tì¾ce nemocná a nemù¾e z lù¾ka. Lidmila vìznila neš»astnou Meluzínu dlouhý èas, a¾ se ta utrápila k smrti.


Duch Meluzíny bloudí i dnes za vìtrných nocí po zámku, který byl postaven na místì starého hradu. Pláèe a naøíká nad nespravedlností otce a svojí sestry Lidmily.

Olga Kotaèka

Další èlánky autorky