Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Je lámání destrukce?


Tak se ty pobyty s rekreanty pøece jen vyplatily! Hned napoprvé jsem si udìlala pøátele, rodinu øeditele Severoèeského nakladatelství, kteøí mi vyd¾eli a¾ do jejich smrti. A psávali jsme si èasto, jezdila jsem k nim do Rýnovic a Jirka to vlastnì byl, který mne "objevil". "Holka, co ty dìláš kulturku - v¾dy» jsi talent na psaní, nìco s tím udìláme!"


A udìlal. Pomohly jeho kontakty a stal se zázrak - právì se uvolnilo místo redaktora ¾eleznièního mìsíèníku v Mostì a já jsem nastoupila - no jak jinak, k ajznbónu - naše rodina byla ajznboòácká do všech kolen. Od dìdeèka a¾ po mého otce. A navíc v Mostì, to budu moci mít dcerky doma, ¾ít s nimi koneènì zase normální ¾ivot!!! Natìšená jsem pøistála v kanceláøi pana pøednosty a mé nadšení trošku zchladilo, ¾e prozatímní redaktor je vlastnì drá¾ní úøedník a noviny dìlá "jen tak bokem" a já budu hlavnì "ten hlas, co zachraptí v rozhlase - "na první kolej právì pøijí¾dí rychlík "z" a "do" - prosím pozor u první koleje!" Byla jsem tak zaskoèená a nerozkoukaná, ¾e jsem poslušnì nastoupila do dopravní kanceláøe - koneènì nebylo to pro mne nijak neznámé prostøedí, v¾dy» jsem, sice na malé stanici, takhle konèila válku - odhlásila si první vlaky a pøebìhla na druhou stranu velkého kolejištì za konèícím redaktorem, abych se koneènì stala øádnou redaktorkou mìsíèníku.


Jaj! Ten pøíjemný pán otevøel šuplík, nacpal mi do náruèe stoh papírù a øekl "já u¾ na to opravdu nemám èas ani chu», tady to všechno máte, však vy si s tím poradíte" a vypoklonkoval mne z kanceláøe.


Tak. Pøeklièkovala jsem zase mezi nákladními vagony na druhou stranu nádra¾í k hlavní budovì a šla obhlídnout kamrlík, co mi byl pøidìlen jako redakce. Ty papíry byly staré obtahy, nové dopisy ètenáøù, nespokojených s tímhle a tamtím - no, takový bì¾ný redakèní pel-mel a já jsem nad tím sedìla jako omámená. No tak to ne! Zatím jsem nikdy z ¾ádného boje neutíkala a nebudu s tím teï po tøicítce zaèínat! A v prvé øadì jsem podepisovala pracovní smlouvu jako redaktorka a tak co já jsem za hlasatelku pøíjezdu vlakù! A vydala jsem se k pøednostovi. Nechal mne vymluvit, tváøil se èím dál pohoršenìji - a tak to ¾e ne, jsem pøidìlená do dopravní kanceláøe a šlus, dosavadní redaktor taky redaktoroval jen, co mu zbyl èas!!! A já na nìj srdnatì vyjela: "A proto to taky tak vypadalo, je to vìstník oznamovatel, kdo by to èetl! a já chci dìlat opravdu poøádné noviny! a práskla jsem dveømi a uhánìla na úøad, rozhodující o mém zaøazení. A horlila jsem s takovým zápalem, ¾e tajemník zvedl telefon a nìjak si to s pøednostou vyøíkali, ale já jsem se opravdu stala øádnou redaktorkou.


A zaèala jsem vymýšlet a organizovat si v duchu co a jak podniknu. Tak v prvé øadì to nebude mìsíèník, ale ètrnáctideník a musí mít nìjaké krásné jméno a logo nahoøe na první stránce - no copak logo - jasnì to byla lokomotia s kouøícím komínem a název mi napadl opravdu pøípadný - Vèas!

Dlouho si ze mne pak kolegové utahovali, ¾e je to jediné, co je na dráze "vèas". No mìli ze mne zprvu vùbec dost legrace. U¾ jen to, ¾e na první poradì všech redaktorù malých novin, a ¾e jich bylo v Mostì hodnì, ka¾dý dùl mìl svùj èasopis, jsem se dozvìdìla, ¾e mám druhý den termín do tiskárny a tam pak budu "lámat". Je¾íšku na køí¾ku! Lámat! To je pøece destrukce, vyvalila jsem na kolegy oèi a oni se chechtali, a¾ slzeli.


No, mìla jsem štìstí. V tiskárnì byl hlavní metér moc a moc hodný pan Jáchym, který mne všemu trpìlivì a bez posmìchu nauèil, všude mne provedl - prostì zlatý èlovìk. I kdy¾ jednou jsem ho rozlítila opravdu do nevìdomí - a právem. Jak jsem zbrklá, nìjak neopatrnì jsem srazila "kasu" i s pøípravou stránky z pracovního stolu a celá pracnì seskládaná sazba se rozletìla po zemi. Ne¾ my jsme to tehdy za mrazivého mlèení posbírali a seskládali znova!!!


Abyste si to pøedstavili, tehdy se ještì sázelo v sazárnì a text se odlíval do olovìných øádù, ty se pak seskládaly a otiskly na "obtah" - tedy do dlouhých nudlí tištìného textu, které si redaktor odnesl do "lámárny", tedy k dlouhému pracovnímu stolu a tam z tìch nudlí seskládal podobu budoucích stránek. Ne tedy destrukce, ale krásná tvùrèí práce. Ka¾dý z nás tam mìl svùj osobitý styl, jak vytváøel podobu svých novin. Kdy¾ jsem jeden èas zaskakovala za kolegu, co onemocnìl a vytváøela jeho Zítøek, byla jsem náramnì pyšná, ¾e se mi podaøilo zachovat ten jeho typický - krátkými pestrými èlánky.


K smíchu jsem byla taky pochvalou jednoho sazeèe - který si mé èlánky èetl pøi sázení a líbily se mu. No a to je právì náš nejhorší sazeè - vysvìtlil mi pan Jáchym. Sazeè sází a neète! Po nikom není v øádcích tolik chyb, jako po nìm. Vlastnì je to pravda, podobný nedostatek já jsem mìla pøi dìlání korektur. Nehledala jsem chyby, ale èetla obsah. A mockrát jsem se musela ke stránkám vracet, abych opravdu tu korekturu provedla se zdarem. Však u¾ jsem o tom psala ve vzpomínce na sokolský èasopis, jak jsem "podvádìla a opisovala" od kolegynì uèitelky èeštiny, která naopak vidìla chybu snad u¾ ode dveøí.


Naïa Vencovská

Další èlánky autorky