Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai a "olše"
Díky tomu, ¾e Tai ještì stále tápe v tom, jak si správnì vylo¾it význam mnohých èeských slov, vypadá to, ¾e nudit se s ním ještì dlouho nebudu.
Psali jsme zase jeden z diktátù, do nich¾ se vìtšinou sna¾ím "zamontovat" jména významných osobností èeské kultury nebo historie, popøípadì název nìjakého významného literárního díla èi hudební skladby, aby si Tai zároveò s pravopisem ukládal do té svojí makovièky také nìco z všeobecných znalostí o zemi, kde teï ¾ije. A i tentokrát-stejnì jako èastokrát pøedtím- mne Tai svými myšlenkovými pochody "uzemnil". Tentokrát to odnesli Mikoláš Aleš a Smetanova Má vlast.
Pøišla jsem na to, ¾e nìkdy Tai diktát píše automaticky a vùbec nepøemýšlí o tom ,co píše. Prozradil ho slavný Smetanùv cyklus Má vlast. Vím z døívìjška, ¾e o tomto díle je Tai velmi dobøe informován. Nicménì kdy¾ jsem mu diktovala vìtu "Pøi slavnostním zahájení festivalu Pra¾ské jaro zaznìla Smetanova Má vlast," napsal Tai ...Smetanova Má vlas...a spokojenì se na mne podíval. Asi v mém pohledu vyèetl nesouhlas, proto¾e se zarazil, pøeèetl si napsanou vìtu znovu, naèe¾ mne odrovnal dotazem : "To jako 'vlas', nebo 'Èeská republika'?" Kdy¾ ve výrazu mé tváøe rozpoznal èiré zoufalství, honem si zabubnoval pìstí na èelo a bleskurychle udìlal z 'vlas' správné 'vlast'.
"Bubnování na èelo" je Taiùv nejnovìjší zvyk. Bubnuje v¾dy tehdy, kdy¾ si uvìdomí, ¾e zase pronesl èi napsal nìjaký nesmysl. A nutno øíci, ¾e tu a tam se naše hodina podobá koncertu, na nìm¾ má bubeník dlouhodobé sólo...
Pøi psaní tohoto diktátu však nezùstalo jen pøi "Smetanovì vlasu". Tai psal vìtu "Zádumèivé ji¾ní Èechy byly oblíbeným krajem Mikoláše Alše." V jeho interpretaci však konec této vìty vypadal následovnì: "...krajem Mikuláše olše." "Tai, "upozoròuji ho, kdy¾ jsem se pøesvìdèila, ¾e na napsaném nehodlá nic zmìnit, "pøeèti si tu vìtu pozornì ještì jednou , máš na jejím konci dvì chyby!" "Jak dvì chyby?" diví se upøímnì. "A co má být to 'Mikuláše olše'?" upøesòuji tedy. "Olše pøece správnì! To strom. Ona roste hodnì tam u rybníka, má takový malý šištièky...," oponuje mi Tai horlivì. "Taíííí!" zaúpím a pøeruším jeho botanickou pøednášku. "Toto není strom olše, ale 2.pád od Mikoláš Aleš! Toho malíøe snad znáš, ne?"ujiš»uji se. "Jooo, Mikoláš Aleš já znám dobøe, ale 2.pád pøece Aleše!" usadí mne Tai. I následuje vysvìtlení, ¾e pøi skloòování se nìkdy samohláska "ztratí": "Hašek-Haška, Jirásek-Jiráska...a Aleš-Alše," dokonèím vysvìtlení a pøejdu k "Mikuláši". "A køestním jménem se Aleš jmenoval Mikoláš, ne Mikuláš," ukonèuji výèet chyb. "No to nééé, já vím urèitì, ¾e s andìl a èert chodil Mikuuuláš!"protestuje Tai vehementnì. "S kým ¾e chodil?" nastra¾ím uši. Tai zabubnuje na èelo a opraví se na 's andìlem a èertem', ale Mikuláše se vzdát nechce. Teprve po dalším vysvìtlení o úpravách èeských jmen pøijme Mikoláše na milost, ale brble si pod nos:"Mikoláš! Kdo má pamatovat?"
No, je to pravda. Nìkdy je toho na tu jednu hlavu opravdu pøespøíliš...
Míla Nová