Povídání o Evì a s Evou
Kdy¾ jsem na Seniortipu èetla její milé povídky – vlastnì vyprávìní o prùbìhu školních chvil s prvòáèky, pøedstavovala jsem si „úèu“ jako dobrosrdeènou drobnou kulièku. A kdy¾ jsme pak navázaly mailové pøátelství a povedlo se, ¾e jsme se vidìly osobnì, ukázalo se, ¾e je to vysoká, a vùbec ne kulatá paní. Ale stejnì milá, jako její èlánky. Pøesnì taková, jakou musí mít rády dìti, které si podle své první zkušenosti potom udìlají dobrý nebo neradostný vztah ke škole vùbec. A leckdy ten první dojem vytrvá na celý ¾ivot.
A tahle pøímo ukázková milovnice svých svìøencù, laskavá uèitelka, ke konci své školní kariéry našla navíc i další ¾ivotní náplò v nìèem docela jiném. Píše. Èlánky o vìcech kolem sebe a hlavnì o lidech, které potkává – z kantorky se stala zapálená redaktorka. Øeè je o Evì Procházkové. 
Do mé Blatné jezdí s man¾elem u¾ léta bìhem dovolené krmit daòky do zámeckého parku, a tak jsme se vlastnì loni poprvé setkaly. Kdy¾ se tu u mne pøi cestì z prázdnin letos zase zastavili, vyu¾ila jsem pøíle¾itosti udìlat s ní krátký rozhovor:
Proè ses vlastnì rozhodla stát se uèitelkou a nezvolila u¾ tehdy ¾urnalistiku? Pokud ne tehdy, tak jak se v èlovìku „narodí“ ta nová láska?
Ale já jsem skuteènì moc stála o to být uèitelka. A jsem jí ráda. Za ta léta uèitelování jsem pro¾ila spoustu veselých, smutných, legraèních a všelijakých pøíhod a mìla jsem pocit, ¾e bych o nich mohla vyprávìt. Aby lidé, kteøí do školní tøídy bì¾nì nepøijdou, vìdìli, ¾e je tam obèas veselo a fajn. A pak mne pøíjemnì zaskoèil zájem ètenáøù na Seniortipu, a já chtìla psát dál.
A ty pøíbìhy, zveøejòované na Seniortipu, nakonec vyšly i v útlé, ale milé kní¾ce? Mimochodem, mám ji, stojí v knihovnì hned vedle Zdeòka Svìráka a okouzlil mne i nápad dát jí i graficky typickou školní podobu.
®e stojí u tebe moje kní¾eèka hned vedle Svìrákovy, to mi fakt lichotí. Abychom z toho vyprávìní udìlali kní¾ku, na to pøišli vlastnì rodièe mých ¾áèkù. Jednou to bude pro nì a jejich dìti taková vzpomínka na školu. A pro mne vlastnì taky.
(Napadla mì pøedstava, jak se nìkdy po desítkách let na školním srazu vytáhnou tyhle „¾ákajdy“ a kolik z nich bude radosti a vzpomínek… nahlas jsem to neøekla, ale asi bychom se byli i my té pøedstavì spokojenì zasmáli)
Uèitelem èlovìk sice zùstane nav¾dy, ale jako povolání to nemù¾e vykonávat do smrti. Redaktoøinu, pokud ho nohy nesou a hlava myslí, a pokud se šéfredaktoøi nezdìsí jeho vrásek, tu by myslím mohl. Co ty na to? Poèítáš s novým povoláním napoøád, anebo je to jen doplnìní, ozdoba ¾ivota?
Nevymìnila bych uèitelování za redaktoøinu ani za nic jiného. Je to krásné povolání, i kdy¾ jsem po tìch letech obèas i unavená a ne v¾dy usmìvavá. Ale vìøím si, myslím, ¾e ho nedìlám zas tak špatnì- za tìch tøicet let u¾ mám hodnì zkušeností - a koneènì mám to i vystudované. Kde¾to v novinách se zatím cítím být poøád nejistým zaèáteèníkem, a co já vím, jestli nìkdo bude chtít mé èlánky vydávat a hlavnì jestli je nìkdo bude chtít èíst.
No tak tohle zrovna mnì nepovídej! Abych mohla tvé práce èíst, pøedplatila jsem si dokonce i Dobu seniorù a ty èlánky jsou opravdu dobré. S lidským pochopením a navíc psané krásným jazykem. Ale zaèala jsi dostávat pro své postøehy a rozhovory místo i v dalším èasopise, u¾ s vìtším dosahem. Spokojíš se s tím?
Nejdøív díky za pochvalu. U¾ jsem ti øekla, se svými dìtmi jsem ráda, a tìch šest let, která mi zbývají do dùchodu, je urèitì za èlánky v èasopisech nevymìním. Ale píšu opravdu s velkým nadšením, pro své uspokojení, pro radost, ale i proto, ¾e jsem zvìdavá ¾enská, a jako redaktorka èasto proniknu do míst nebo k lidem, kam bych se jinak nedostala. A potom? Co já vím… Tøeba, jak øíkáš, ty moje vrásky šéfredaktory nepodìsí.
Øíká se – políbila ho múza – zkus mi povìdìt, jak tvoøíš? Já jsem pøi tom jako v horeèce, tìlo nepøítomno, jen jakási cizí hlava vysílá signály a prsty samy bìhají po klávesnici. A pak najednou dopíšu, proberu se z omámení, prázdná, tichá, vyèerpaná, a pøece podivnì naplnìná… A ty?
No tak to já ne. Já v první øadì nikdy nejdu na rozhovor nepøipravená. Pøedem k èemukoliv, o èem hodlám psát, projdu 
spoustu informací, èlánky, kní¾ky, materiály, které vyšly. Nepíšu v euforii, všechno si poøádnì promýšlím. Moc mì to baví, skládám si k sobì odpovìdi, poznatky, chci vystihnout náladu, s psaním nespìchám, u¾ívám si to. Dopøedu oèekávám, co kdo asi øekne, hledám otázky, které budou pro ètenáøe zajímavé. Prostì musím vìdìt…
Jo tak to znám z detektivek! ®ádný dobrý advokát nepolo¾í svìdkovi otázku, na kterou by pøedem neznal odpovìï, tak to máte asi v rodinì, tvùj man¾el je pøece JUDr…
A na to u¾ jsem odpovìï nedostala, oba se mi vysmáli a já s nimi, jako jsem se nìkolikrát s chutí zasmáli po celou dobu návštìvy. A kdy¾ jsme dopili kafe, pro letošek návštìva skonèila. A¾ zase napøesrok...
Dívala jsem se za nimi z okna, odcházeli takoví pìkní, pøíjemní a dobøí lidé.
S Evou Procházkovou rozmlouvala Naïa Vencovská