Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Stopy Èecha Rakušana

 

Ètu po sobì ten titulek a vidím, ¾e k tomu musím nejdøíve dodat, ¾e se vás vá¾ení ètenáøi nesna¾ím mást, opravdu ne, naopak chci vám povìdìt pøíbìh z Austrálie. Ach, tak nyní si asi øíkáte jde o Èecha, nebo jde o Rakušana a navíc ještì z Austrálie, tak o co a o koho vlastnì jde?
Vidím, ¾e budu muset zaèít jaksi jinak. Nejdøíve se musím ale vrátit o nìjaký ten rok nazpìt.


Kdy¾ jsme se v roce 2000 s man¾elem vrátili z návštìvy domova a malého cestování po Evropì, zjistili jsme, ¾e èást trávníku na zadní zahrádce se kamsi ztratila, uschla, nevydr¾ela. Øešení, tehdy ještì nebylo to úmorné sucho, bylo docela jednoduché. Koupit prostì nový trávník. Jenom najít v telefonním seznamu správnou farmu, trávník tam objednat a ovšem, ¾e jsem dopøála man¾elovi, aby si zpevnil svaly a pøíslušný kousek zahrádky pro nový trávník pøipravil.


Adresu farmy jsme našli snadno a kdy¾ jsme se zmínili synovi, který na tomto pìkném pobøe¾í bydlí o pár let déle, hned nám napovìdìl, ¾e tím smìrem je také ta farma, kde pìstují makadámské oøíšky. Ano, nebyli tam ji¾ asi dva roky, ale farma tam prý stále je.


Nu vyjeli jsme jednoho pìkného rána obhlédnout a objednat trávník. Velice jednoduchá zále¾itost, dohodli jsme se na dni, kdy trávník pøivezou a hle, ono bylo témìø poledne.


®e bychom ještì pøece jenom zajeli na tu oøíškovou farmu, v¾dy» to odtud nemù¾e být ji¾ tak daleko.
Cesta u¾ opravdu nebyla dlouhá a navíc vedla krásným údolím s menšími ovocnými a zeleninovými farmami, v ohradách se pásli konì nebo krávy, na malých rybníècích plavaly divoké kachny, kolem poletovali papoušci bílí i barevní, kopce kolem krásnì zelené a tu se ji¾ objevil ukazatel k farmì.


Projí¾dìli jsme cestou mezi vzrostlými oøechovníky a dojeli a¾ k typickému australskému „farmhousu“. Milé pøekvapení bylo, ¾e uvnitø byl nejen, øekla bych, oøíškový krám, tedy makadámské oøíšky nepra¾ené i pra¾ené, v èokoládì mléèné i hoøké, med z kvìtù oøechovníkù i olej z oøíškù, ale i malá restaurace, kde bylo v tu dobu právì velmi vhodné objednat obìd.


A opìt milé pøekvapení, všecko, docela všecièko co se na této farmì vaøilo, peklo èi sma¾ilo, obsahovalo makadámské oøíšky, dokonce i chléb, který si tam pekli a který jinde nebylo mo¾né koupit.


Tedy nádherný výlet, výteèný nenapodobitelný obìd a taška nakoupených oøíškù.
Nu, mo¾ná, ¾e bych mìla vysvìtlit o jaké oøíšky jde, i kdy¾ patrnì vìtšina ètenáøù je zná. Tedy tyto oøíšky poprvé popsal v padesátých letech pøedminulého století australský vìdec profesor McAdam a po nìm dostaly své jméno. Australané se nìjak moc o své vzácné oøíšky nestarali, a tak kdy¾ se zaèaly svìtu objevovat z Havaje, kam byly dovezeny a kde je zaèali pìstovat, najednou si Australané øekli, tak to ne, to jsou pøece naše pùvodní oøíšky.


Australská vláda zaèala podporovat farmáøe, kteøí byli ochotni oøíškové stromy vysazovat a pìstovat. Není to toti¾ tak jednoduché, musí se èekat celých sedm let, ne¾ stromy vydají první plody.


Tak¾e jsem v Austrálii a koneènì pøicházím k tomu Èechu Rakušanovi.
Farmu, kterou jsme navštívili, zalo¾il právì on, Èech Jiøí Rakušan, kdy¾ odpovìdìl na výzvu australské vlády o zakládání tìchto farem. Varovali ho, ¾e je to pøíliš na jihu, tyto oøíšky mají rády vìtší teplo, ale neustoupil a pøesvìdèil je.


Ale toto a i více o panu Rakušanovi bych asi nikdy nevìdìla, kdybych prostì, jak je mým zvykem, nemusela ka¾dému o té farmì vyprávìt. Mezi jinými i našemu pøíteli Petru Roesslerovi. To vše a další se dozvíte, z proslovu, který Petr Roessler èetl na pohøbu pana Rakušana 29. èervence 1998.


„Jiøí Rakušan se narodil v Praze, v Èeskoslovensku roku 1929. Jeho rodièe mìli obchod s textilem.
Jeho otec zemøel, kdy¾ Jirkovi bylo sedm let. Kdy¾ Nìmci okupovali Èeskoslovensko a Jirkovi bylo 14 let, jeho ¾idovská matka byla nucena opustit domov a byla deportována do koncentraèního tábora, kde na štìstí válku pøe¾ila.
Obì dìti, syn Jiøí i dcera Irena, byly pokøtìny, tak¾e byly ušetøeny nacistické deportace a pøe¾ily okupaci doma.
Po válce, tak jako mnozí jiní mladí lidé, dostal i Jiøí na vybranou – mohl se uèit klempíøem nebo automechanikem. Rozhodl se pro to druhé øemeslo a úspìšnì získal výuèní list.
Do Austrálie se vystìhoval prostøednictvím Australian Jewish Welfare Guardian Society (australská ¾idovská organizace peèující o dìti) a pøicestoval se skupinou èeskoslovenských a evropských pováleèných sirotkù na lodi SS Derna. Pøijel do Sydney po dvoumìsíèní zastávce v Paøí¾i a po 10 týdenní plavbì v øíjnu 1948. Bylo mu tenkrát 18 let.
Já jsem se s Jirkou spøátelil v Paøí¾i a do Austrálie jsme dorazili spolu. Zaèal pracovat témìø hned po pøíjezdu, proto¾e se mu podaøilo dostat zamìstnání v jedné sydneyské gará¾i.
Se svou budoucí man¾elkou Elizabeth se seznámil v roce 1950, svatba pak byla v roce 1956.
Rozhodil se podnikat v „restaurantské“ bran¾i a po mnoho let mìli kavárnu „The Casino“ a pozdìji bar „Safari Supper Club“, restauraci „Zodiak“ a nìkdy také Jirka nezapomínal na staré øemeslo a obchodoval nakupováním, opravou a prodejem ojetých aut.
V roce 1959 se jim narodila dcerka Karen.
Jiøího matce se podaøilo emigrovat do Sydney v roce 1951, dnes ji¾ ale ne¾ije. Jeho sestra Irena s man¾elem Janem pøišli do Austrálie v r. 1966.
Jiøího man¾elka Elizabeth, pùvodem Anglièanka, se narodila na farmì a tou¾ila se vrátit k hospodáøskému ¾ivotu. Proto v roce 1972 zakoupili rozsáhlý pozemek (60akrù) v Yarramalongu a rozhodli se tam pìstovat makadámské oøechy. Na zdejším Zemìdìlském ústavu je varovali, ¾e je to pøíliš riskantní podnikání v tak ji¾ní èásti Austrálie, ale to Jirku neodradilo a nakonec se toto varování ukázalo být nesprávné. Dnes je Macadamia Nut Farm v Yarramalongu velice úspìšná a prospívající a pøitahuje stále více návštìvníkù.
Jirkova znalost øemesla, kterému se vyuèil, se dobøe uplatnila pøi provozu a udr¾ování strojù na zpracování oøechù.
Aèkoli byl zvyklý na mìstský ¾ivot, rychle se pøizpùsobil ¾ivotu venkovskému a mìstský ruch mu nechybìl. Kdy¾ pak u¾ zaèal prodávat oøechy z vlastní farmy pøímo pøes pult, mìl pøíle¾itost se seznámit a hovoøit s mnoha rùznými lidmi a to ho tìšilo a byl spokojený. V¾dycky mìl dobrý smysl pro humor.
Jirka a Elizabeth úspìšnì hospodaøili na farmì 27 let, a¾ kdy¾ lékaøi zjistili, ¾e má Jirka plicní rakovinu, bylo nevyhnutelné farmu prodat.“
(Petr Roessler)


Tato velice navštìvovaná makadámská farma existovala ještì dlouho po smrti pana Rakušana. Nebylo návštìvy z Evropy a zvláštì z Èeské republiky, abychom je na farmu nedovezli. Mnozí z našich diplomatù také s námi cestu na farmu a dobré pohoštìní za¾ili. Pøed asi ètyømi lety australští man¾elé, kteøí farmu koupili od rodiny Rakušanù ji ale nakonec prodali. Nový majitel ji¾ jen nadále pìstuje oøíšky, ale na farmì je neprodává ani ta výteèná restaurace tam ji¾ není.


Nu ale není dùvod k smutku. Èech Rakušan farmu zalo¾il a oøíšky rostou dál. Mo¾ná, ¾e ty, které mù¾ete koupit u nás doma, jsou právì z této farmy.

Jana Reichová, Austrálie