Dáma za všech okolností
* 11. 7. 1933
† 27. 1. 1996
Olga Havlová, rozená Šplíchalová se narodila v poèetné rodinì v Praze na ®i¾kovì a pro¾ila dosti tvrdé dìtství. Jako dítì navštìvovala Milíèùv dùm, jeho¾ zakladateli byli Pøemysl Pitter a Olga Fierzová. Po škole pracovala jako úèetní, skladnice, prodavaèka. S Václavem Havlem se seznámila v roce 1953 a v roce 1964 se za nìj provdala. Pak pracovala jako uvadìèka v Divadle Na zábradlí, kde Václav Havel pùsobil. Oba z divadla v roce 1968 odešli.
V dobì vìznìní Václava Havla pokraèovala místo nìj v práci na samizdatové edici Expedice a byla proto obvinìna z podvracení republiky. Z dopisù, které jí Václav Havel adresoval z vìzení, vznikla pozdìji kniha "Dopisy Olze". Spolupracovala té¾ na vydávání Originálního videojournalu, který dokumentoval èinnost disentu v Èeskoslovensku.
V tradici Výboru na obranu nespravedlivì stíhaných zalo¾ila s pøáteli z Charty 77 poèátkem roku 1990 Výbor dobré vùle. V roce 1992 zalo¾ila Nadaci Olgy Havlové a èlenové Výboru dobré vùle se stali èleny její správní rady, jí¾ paní Olga pøedsedala. Hlavním cílem Výboru dobré vùle - Nadace Olgy Havlové je pomáhat lidem se zdravotním posti¾ením, lidem opuštìným a diskriminovaným v jejich zaèlenìní do spoleènosti. 
Èinnost Výboru dobré vùle - Nadace Olgy Havlové zaèala být brzy známá i v zahranièí. V nìkterých zemích Evropy i v zámoøí vznikly poboèky k podpoøe hlavních cílù nadace.
K pátému výroèí zalo¾ení Výboru dobré vùle se paní Olga rozhodla, ¾e Výbor dobré vùle - Nadace Olgy Havlové bude ka¾doroènì udìlovat "Cenu Olgy Havlové" osobnosti se zdravotním posti¾ením, která se velmi zaslou¾ila o zlepšení podmínek ¾ivota lidí s posti¾ením. Podobnì jako jiné jeho aktivity, i tato cena má pùsobit na lepší poznání ¾ivota lidí s posti¾ením, na vnímání jejich zvláštních potøeb a na integraci do spoleènosti.
V roce 1991 jí norská nadace Stiftelsen Arets Budeie udìlila presti¾ní cenu "®ena roku 1991". V roce 1995 byla ocenìna medailí Pøemysla Pittra a stala se "®enou roku 1995" Èeské republiky.
Paní Olga Havlová se celý ¾ivot neúnavnì vìnovala vytváøení podmínek pro vznik obèanské spoleènosti. Tento odkaz zanechala i nadaci, kterou zalo¾ila.
Jana Koutecká
Ivì Ta»ounové bylo dvacet a potøásala si rukou s králi a prezidenty, jezdila po svìtì, podílela se na organizaci státních návštìv i významných charitativních akcí. V tomto vìku se toti¾ stala osobní tajemnicí Olgy Havlové, první polistopadové první dámy, která by se právì do¾ila 75ti let.
Jak jste se k Olze Havlové dostala?
Zapøíèinil to mùj strýc, který se s Havlovými dlouho znal. Dvacátého listopadu 1989 mi zatelefonoval, ¾e je na Rašínovì nábøe¾í, abych tam pøišla pomoct. Václav Havel chodil po mítincích, paní Olga byla sama doma, vyzvánìly tam bez pøestání telefony, chodily návštìvy, spousta vzkazù, korespondence. Strýc a ještì jeden rodinný pøítel s paní Olgou veškerý ten shon nemohli zvládnout a potøebovali také nìkoho, kdo se domluvil cizími jazyky. Mìla jsem pøed maturitou na støední ekonomické škole, ale v tìch dnech se moc neuèilo, tak¾e jsem tam ka¾dý den po obìdì chodila.
Kdy vám nabídla místo osobní tajemnice?
Chodila jsem k nim neoficiálnì pomáhat a¾ do volby prezidenta. Tehdy se mì Václav Havel zeptal, jestli bych, a¾ odmaturuji, nechtìla jít na Hrad. Byla jsem hroznì pøekvapená, vùbec jsem s takovou nabídkou nepoèítala. Paní Olga však prohlásila, ¾e chce, abych zùstala u ní. Kdy¾ se pak Havlovi chystali na první prezidentskou návštìvu do Ameriky, doporuèil kancléø Schwarzenberg paní Olze, ¾e by mìla mít nìkoho, kdo by se staral o její program. Volba padla na mì, tak¾e jsem dostala omluvenku do školy a jela na státní návštìvu.
Èím jste si Olgu Havlovou získala?
Loajalitou. Pøi jejích ¾ivotních osudech a zkušenostech to bylo to nejdùle¾itìjší. A pracovitostí. Sna¾ila jsem se udìlat všechno pøesnì tak, jak si pøedstavovala, a asi se mi to daøilo. Zpoèátku to nebylo nic snadného, jako byla nesmírnì nároèná k sobì, tak byla nároèná i ke všem okolo. Velkou výhodou bylo i moje mládí a nezkušenost. Nebyla jsem svázána ani poznamenána nièím z minulosti.
Co jste na ní obdivovala?
Jak v¾dycky konstruktivnì a vìcnì pøistupovala ke všem tìm oficiálním návštìvám a setkáním, které musela absolvovat. A» se setkala s králem, královnou, jinou první dámou, neztrácela èas prázdnými øeèmi, ale rozhovoøila se o svých aktivitách a sna¾ila se pøiblí¾it situaci v naší zemi tak, aby to zajímalo i tu druhou stranu. Èasto po takových setkáních získala pro svou nadaci prostøedky pro posti¾ené èi na jiné dobroèinné úèely, zahranièní stá¾e pro naše odborníky a podobnì. Kdy¾ se napøíklad setkala s princem Charlesem, vìdìla, ¾e se zajímá o historické památky, a vyprávìla mu o problémech s ochranou památek u nás.
Zmìnila se za tìch šest let, co jste pro ni pracovala?
Obecnì vzato se nezmìnila. Pøizpùsobila se jen novým okolnostem. Jako byla pøirozenou první dámou disentu, stala se pak i první dámou republiky. Bylo to v¾dycky v ní, a» dìlala cokoli. A» pracovala jako úèetní, nebo biletáøka, byla za všech okolností dáma.
Co vám tìch šest let vedle ní dalo?
Schopnost koncentrovat se na cíl a zmobilizovat pro to všechny svoje síly. Èlovìk po nìèem natáhne ruku a obvykle si øekne, ¾e u¾ to víc nejde, ale ona mì nauèila, ¾e to v¾dycky jde ještì o trochu víc. ®e se to musí zkoušet.
Bylo nìco, v èem jste si nerozumìly?
Ve svých osmnácti devatenácti letech jsem si myslela, ¾e by mi nemìla zasahovat do osobního ¾ivota, konkrétnì do toho, s kým se stýkám. Na jedné stranì mì to tìšilo, ¾e se zajímá o mùj ¾ivot, na druhou stranu jsem mìla pocit, ¾e by mìla posuzovat jen moje pracovní výkony, a ne mi tøeba rozmlouvat známost.
O jakou známost šlo?
Kdy¾ jsem v létì 1990 jela poprvé pøes léto studovat do Spojených státù, seznámila jsem se v Los Angeles se svým pøítelem, s ním¾ jsem dodnes. Vyrùstal v Èechách, ale v devatenácti odešel do Ameriky. Paní Olga byla pøesvìdèená, ¾e mám na vá¾nou známost ještì èas. V¾dycky kdy¾ jsem jela do USA, byla rozmrzelá, proto¾e si myslela, ¾e se nevrátím. Mne zase mrzelo, ¾e se domnívá, ¾e bych nìco takového udìlala, ani¾ bych jí to øekla. Napìtí trvalo i nìjaký èas po mém návratu.
Kdy jste se dozvìdìla, ¾e je tì¾ce nemocná?
A¾ opravdu na konci. Zpoèátku mi jen øekla, ¾e chce upravit re¾im, proto¾e musí chodit na vyšetøení. Nesnášela soucit a trvala na tom, aby se pokraèovalo ve stejném tempu dál.
Jak snášela svou nemoc?
Stateènì. Jedinkrát jsem se zeptala, jak se cítí, a ona se hroznì rozzlobila, ¾e s ní jednám jako s marodem. Pracovala ještì intenzivnìji ne¾ pøedtím, proto¾e tušila, ¾e u¾ nestihne všechno, co chtìla. Tím se zrychlilo tempo i pro nás. Mnozí nechápali proè. Byl to pro všechny pracovnì i psychicky nároèný a tì¾ký pùlrok.
Bála jste se, co pak s vámi bude?
Ne. Paní Olga zemøela v zimì a já jsem u¾ v létì pøedtím, zcela nezávisle na její nemoci, vá¾nì uva¾ovala o tom, ¾e odejdu. Dostávala jsem lákavé nabídky, koketovala jsem i s tím, ¾e odjedu do USA. Nìkolik mìsícù jsem pøemýšlela, jak to paní Olze øeknu, ale nenašla jsem odvahu. Jakmile onemocnìla, nepøipadalo to v úvahu.
Jaký byl váš osud po její smrti?
Bylo to hodnì tì¾ké, proto¾e jsem do té doby nikoho tak blízkého neztratila. Týden pøed její smrtí mi pan prezident øekl, ¾e se její zdravotní stav zhoršil, a nabídl mi místo ve své kanceláøi. Moje hradní kapitola ale zaèala i konèila s paní Olgou. Øekla jsem mu, ¾e o mì nemusí mít obavy, a dala jsem výpovìï.
Co se dìlo potom?
Pùl roku nic. Vzpamatovávala jsem se, dohánìla mezery v kontaktu s pøáteli, rodinou. Mìla jsem na nì koneènì èas. Byly to takové dlouhé prázdniny.
Jak skonèily?
Moje mladší setra, která zpívá pod jménem Alice Springs, natoèila desku, a já jsem jí pomáhala s propagací. Na køestu desky mì tehdy vidìlo hodnì lidí, kteøí se a¾ tam dozvìdìli, ¾e u¾ nepracuji na Hradì. Hned nato zaèaly volat rùzné firmy a agentury a nabízely mi místa. Všechno to sice byly atraktivní nabídky, ale nenašla jsem tam pro sebe ¾ádnou výzvu. V¾dycky se staèilo posadit do rozjetého vlaku.
Zmìnil se nìjak váš zpùsob ¾ivota?
Na Hradì jsem musela být kdykoli k dispozici. Teï jsem víc pánem svého èasu, mívám zpravidla volné soboty a nedìle...
