Tradièní Vánoèní svátky se pøekulily a mì to nedá, abych se trochu nepoohlédla, nepozastavila…
Velice brzo pøed Vánocemi, nás - spotøebitele, obchodníci ladili na „Vánoèní vlnu“, která pro nì znamenala nic ne¾ obchod a dosa¾ení co nejvìtší tr¾by… ¾e to tìsnì pøed Vánoci v obchodních centrech doslova vøelo, netøeba povídat.
Média umnì promlouvala k lidem a vyzývala k lásce, pøátelství a pohodì…. Lidé se pøedhánìli co nejefektnìjšími dárky, které byly mnohdy nad jejich mo¾nosti…
Hodnì se mluvilo o lásce a také odpuštìní, ale co nejvíce – o pomoci bli¾nímu…
A tady se musím pozastavit.
Moje pøítelkynì, stará paní, bydlí ve velkém domì, kde jsou samé tzv. svobodárky. Skladba lidi je tam rùzná. Jedni se cítí jakoby nadøazeni, jinými se, skoro pohrdá.
Ano taková tam panuje atmosféra!
Loni, na zaèátku zimy scházela ona paní, které je po¾ehnaných 82 let, se schodù a dostala závra». Byla (na svùj vìk a tì¾ký zdravotní stav) tì¾ce zranìna, dvakrát zlomenou ruku, na noze obrovský hematom, dvakrát sešívanou hlavu, otøes mozku…
Le¾ela na podla¾í v tratolišti krve a ony paní sousedky se na ni štítivì dívaly… nebylo nikoho, kdo by jí pomohl. A¾ na jednu ¾enu, kterou všichni poni¾ují a nemají ji rádi – prý spodina…. A tato ¾ena zavolala záchranku, poskytla první pomoc a krev vymyla…. Slyšela jen nad sebou…. „proè to dìláte, já bych to nemohla…“
Zranìnou paní pøivolaná sanitka odvezla do nemocnice. Pøipomínám, ¾e zranìná paní ¾ije sama, ale je èilá, veselá a také má ráda lidi, jen¾e v tomto pøípadì se o lásce hovoøit nedalo, aspoò z té druhé strany.
A tak se ptám, jestli¾e jsou Vánoce svátky radosti a odpuštìní, proè nevstoupí lidem do srdcí a ti nejsou schopni ani krizových situacích podat nápomocnou ruku. Pokud se toti¾ budeme dr¾et biblické myšlenky, tak si myslím, ¾e v tomto pøípadì rozhodnì platí, ¾e ten nejmenší bude povýšen, co¾ si ona, prostá, ale všemi pohrdaná ¾ena, se srdcem na dlani, rozhodnì zaslou¾í.
Povýšena je svým rozhodným èinem – velkým srdcem a láskou k bli¾nímu.
Je mi z toho smutno a domnívám se, ¾e vùbec nezále¾í na okázalosti, na tom, jak se kdo pøed svìtem prezentuje, èi na velikosti oslav, spojených s honosnými okázalostmi. Tady zále¾í na projeveném soucítìní k tomu druhému a je jedno, jak je èlovìk okolím hodnocen, jeho velikost je v èinech. Tady platí - hlavnì chtít pomoci (!) nebo - v nouzi potkáš pøítele…
Proto otevøeme svá srdce i v bì¾ném, ka¾dodenním ¾ivotì, rozdávejme lásku a porozumìní. Vìøte, i my budeme š»astnìjší…
